Vybrané články

03/2021 MUDr. Marián Liberko; doc. MUDr. Renata Soumarová, Ph.D., MBA
Karcinom pankreatu je onemocnění s dlouhodobě nejhoršími onkologickými výsledky napříč všemi stadii. V klinické praxi se z důvodu asymptomatických, resp. nespecifických projevů onemocnění setkáváme zejména s lokálně pokročilými a metastazujícími nádory, u kterých je medián přežívání kolem jednoho roku. Bohužel i časná stadia po radikální chirurgické léčbě a adjuvantní terapii jsou spojena s časnou lokální recidivou nebo vzdálenou generalizací a dlouhodobé přežívání pacientů je i v těchto stadiích spíše výjimkou. I přes tyto nepříznivé charakteristiky onemocnění dochází zejména v posledních letech k pozvolnému prodlužování přežívání těchto pacientů. Je to jednak důsledek pokroku v diagnostice, chirurgické terapii, ale hlavně v onkologické terapii (jednak v systémové chemoterapii - adjuvantní, neoadjuvantní, perioperační, indukční a paliativní, jednak v radioterapii). Byly provedeny a publikovány výsledky studií napříč všemi stadii karcinomu pankreatu (resekabilní, hraničně resekabilní, lokálně pokročilý, metastazující), které se promítly do zlepšeného přežívání. Cílem tohoto článku je podat přehled o aktuálních možnostech terapie tohoto onemocnění.

03/2021 Prof. MUDr. Samuel Vokurka, Ph.D.
Hepatocelulární karcinom je prognosticky nepříznivá malignita s velmi limitovanými možnostmi ovlivnění průběhu především v pokročilých stadiích onemocnění. Léčba kombinací atezolizumab a bevacizumab v rámci studie IMbrave150 prokazuje významné prodloužení mediánu do progrese i celkového přežití - 19,2 oproti 13,4 měsíce při léčbě sorafenibem (HR 0,66; p = 0,0009) - a jedná se zatím o nejdelší přežití dosažené v první linii studie fáze III u pokročilého hepatocelulárního karcinomu.

03/2021 MUDr. Zdeněk Linke
Prvotní selhání léčby inhibitory receptoru epidermálního růstového faktoru (epidermal growth factor receptor, EGFR) u pokročilých RAS wild-type (wt) kolorektálních karcinomů nemusí zdaleka znamenat její trvalou a definitivní neefektivitu. Možností je opětné znovunasazení anti-EGFR léčby po předchozí progresi onemocnění (rechallenge), popř. po předchozím přerušení z jiných důvodů, než je progrese (reintrodukce), nebo sekvence, resp. rotace mezi dvěma různými EGFR blokátory (sekvence) nebo snaha o překonání rezistence anti-EGFR léčby navýšením její dávky (eskalace) nebo možnost kontinuální EGFR blokády. Jsou k dispozici klinická data, která dokazují, že zejména po přerušení primární anti-EGFR léčby a následné odlišné léčbě opravdu dochází k znovunabytí senzitivity vůči této terapii. A to změnou zastoupení EGFR pozitivních RAS wt nádorových buněk. K tomu dochází během jiné, vmezeřené terapie, která je na bázi účinku odlišného, než je EGFR blokáda. Předpokladem efektu znovu nasazené anti-EGFR léčby je však její účinnost během její předchozí, primární aplikace.

03/2021 MUDr. Lenka Ostřížková; MUDr. Ivana Kosíková 
Nádory jícnu, gastroezofageální junkce (gastroesophageal junction, GEJ) a žaludku jsou šestou nejčastější příčinou úmrtí. Největší incidence i mortalita je v Asii a jižní a východní Africe. V České republice má incidence i mortalita vzestupnou tendenci. U více než poloviny nemocných je stanovena diagnóza v primárně pokročilém či diseminovaném stadiu. Histologicky se u nádorů jícnu vyskytují spinocelulární karcinomy, tyto postihují především proximální dvě třetiny, a adenokarcinomy, které postihují distální třetinu a oblast GEJ. U nádorů žaludku jsou nejčastější adenokarcinomy. Spinocelulární karcinomy jícnu se dominantně vyskytují v zemích východní Evropy a Asie. V Severní Americe a ve většině zemí západní Evropy dominují adenokarcinomy.¹ Anatomická lokalizace, histologický typ nádoru, grading a rozsah onemocnění (TNM klasifikace) jsou základními kameny pro stanovení strategie terapie. Léčba je mezioborová a měla by být vedena cestou multioborových týmů. Nové imunoterapeutické strategie, protilátky proti cytotoxickému antigenu 4 asociovanému s T lymfocyty (cytotoxic T-lymphocyte associated antigen 4, CTLA-4) a protilátky proti receptoru programované buněčné smrti 1 (programmed cell death protein 1, PD-1) / ligandu programované buněčné smrti 1 (programmed cell death-ligand 1, PD-L1) mají podle výsledků klinických studií své místo i v léčebném algoritmu nádorů jícnu a žaludku. Výsledky klinických studií prokázaly, že kombinace imunoterapie a chemoterapie zlepšuje celkové přežití i prodloužení doby do progrese onemocnění ve srovnání se samotnou chemoterapií. A to jak v léčbě metastazujícího onemocnění, tak i v adjuvantním podání.

03/2021 MUDr. Jan Zavadil; MUDr. Tomáš Rohan; MUDr. Matej Straka; MUDr. Lenka Ostřížková; MUDr. Tomáš Andrašina, Ph.D., MBA
Transarteriální chemoembolizace je nedílnou součástí léčby středně pokročilých primárních a sekundárních nádorů jater. Během desetiletí se tato metoda neustále zdokonaluje jak po technické stránce, tak i možností užívaných embolizačních látek a zlepšuje prognózu pacientů, kteří často nemohou podstoupit jinou terapii. Tento přehledový článek seznamuje čtenáře se základními charakteristikami samotného výkonu, indikacemi, průběhem, komplikacemi a nežádoucími účinky. Na závěr je uvedena úspěšnost samotných výkonů.

03/2021 MUDr. Peter Matkulčík; MUDr. Tomáš Rohan; MUDr. Pavlína Slováková; MUDr. Tomáš Andrašina, Ph.D., MBA
Rostoucí incidence malignit jícnu vedla autory k publikaci přehledového článku o možnostech kooperace onkologů s intervenčními radiology. V článku jsou shrnuty aktuální poznatky o indikacích a kon- traindikacích jednotlivých typů stentů a jejich možné komplikace. Článek je také doplněn o zkušenosti pracoviště nevaskulární intervenční radiologie Kliniky radiologie a nukleární medicíny Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice Brno.

03/2021 MUDr. Michal Eiď; MUDr. Štěpan Tuček, Ph.D.; MUDr. Lumír Kunovský, Ph.D.
Incidence duktálního adenokarcinomu pankreatu (pancreatic ductal adenocarcinoma, PDAC) se zvyšuje a mortalita je stále vysoká. Již bylo dokázáno, že PDAC není jen jednou chorobou, ale jde o velmi heterogenní malignitu. Navzdory prohlubujícímu se poznání nebyl v posledních 30 letech zaznamenán zásadní průlom v terapii, který by vedl k dlouhodobému přežívání. Výjimkou je intenzivní režim s tripletem cytostatik - 5-fluorouracil, oxaliplatina a irinotekan (FOLFIRINOX), který v adjuvanci dosahuje mediánu celkového přežívání 54,4 měsíce a mediánu doby bez relapsu choroby 21,6 měsíce. Je však třeba poznamenat, že ve studii PRODIGE 24 byla přísná vstupní kritéria a populace byla výrazně selektována. V reálné praxi není tento intenzivní režim vhodný pro všechny. Nicméně existuje subpopulace pacientů, kteří s diagnózou PDAC přežívají dlouhou dobu. Již nyní jsou známé klinické ukazatele, které vstupně mohou napomoci odhadnout prognózu pacienta. Vedle nich byly recentně popsány i prognostické faktory na molekulární úrovni a zřejmě budou hrát v budoucnu významnou roli. V článku se zaměřujeme na klinické, histopatologické a molekulární prognostické faktory, které mohou být užitečné v prognostické stratifikaci.

02/2021 MUDr. Igor Richter, Ph.D.; doc. MUDr. Josef Dvořák, Ph.D.; MUDr. Vladimír Šámal, Ph.D.; MUDr. Jiří Bartoš, MBA
Léčba metastazujícího kastračně rezistentního karcinomu prostaty dosáhla v posledních 10 letech výrazného rozvoje. Přidání chemoterapie (docetaxel, cabazitaxel), léčby látkami cílenými na androgenní receptory (ARTA - abirateron, enzalutamid) a radia 223 významně prodloužilo léčebné výsledky pacientů s metastazujícím kastračně rezistentním karcinomem prostaty (metastatic castration-resistant prostate cancer, mCRPC). Abirateron v klinické praxi používáme nejčastěji před podáním chemoterapie založené na podání docetaxelu. Uvádíme kazuistiku pacienta s mCRPC, který je léčen abirateronem více než čtyři roky v indikaci před podáním chemoterapie.

02/2021 MUDr. Jana Krejčí; MUDr. Petr Opálka, CSc., MBA; MUDr. Bc. Petr Zůna; MUDr. Daniel Krejčí; MUDr. Ferdinand Třebický; doc. MUDr. Norbert Pauk, Ph.D.
Multiplicitní nádory nejsou v onkologii časté, nicméně jejich podíl se zvyšuje a je třeba jim věnovat pozornost. Náš nemocný s tetraplicitou (karcinom ledviny, karcinom hrtanu a dva bronchogenní karcinomy) je ukázkou boje a odhodlání. Přestože všechny tyto diagnózy jsou závažné a nemocný je od roku 2018 léčen mimo jiné pro generalizaci bronchogenního karcinomu do mozku, má chuť do života a nevzdává se. Prošel si operacemi, tracheostomií, gastrostomií, chemoterapií i radioterapiemi. V blízké době se budeme muset rozhodnout, kterou léčebnou cestou se vydat dále.

02/2021 MUDr. Daniel Krejčí; MUDr. Lukáš Hruška
Lambertův-Eatonův myastenický syndrom (LEMS) je vzácná autoimunitní porucha přenosu nervosvalového signálu postihující presynaptickou membránu. Projevuje se primárně měnlivou svalovou slabostí, poruchami autonomního nervového systému a hyporeflexií.¹ Nejčastěji bývá LEMS etiopatogeneticky spojen s malobuněčným karcinomem, jehož diagnózu může manifestně předcházet. Terapie je symptomatická a doplňuje léčbu malobuněčného karcinomu plic. Kazuistika prezentuje charakteristický případ pacientky s LEMS a zároveň s netypicky dlouhou dobou přežití u malobuněčného karcinomu plic.

02//2021 MUDr. Lukáš Chlachula
Monoklonální protilátky vůči různým strukturám představují v onkologické léčbě významný milník a tvoří jasně etablovanou skupinu protinádorové terapie. Jejich uplatnění však nacházíme prakticky ve všech oborech medicíny. Mezi jedny z prvních masově etablovaných v onkologické praxi patří bevacizumab. Existují ale i biosimilární léčiva, která nejsou identickými generickými kopiemi referenčních léčiv, nicméně vykazují vlastnosti s referenčním přípravkem shodné. Mvasi® je první biosimilární přípravek k bevacizumabu schválený FDA a EMA k léčbě velké skupiny nádorových onemocnění. Specifickým procesem schválení (totality of evidence, TOE) prokázal stejné vlastnosti včetně účinnosti jako referenční produkt (bevacizumab).

02/2021 MUDr. Leona Koubková
V posledních letech jsme svědky rozšiřujících se možností genotypizace nádorů, která nám umožňuje posílení precizní medicíny, jejíž podstatou je snaha o individualizovanou léčbu. Zvyšuje se také množství léčebných přípravků, které umožňují molekulárně cílenou terapii nádorů s prokázanými genetickými aberacemi. Patří mezi ně i entrectinib, který je účinný u pacientů s nemalobuněčným karcinomem plic, u něhož je prokázána přestavba genu ROS1 či fúze genu NTRK, a to i při metastatickém postižení centrálního nervového systému.

02/2021 MUDr. Jana Katolická, Ph.D.
Metastatické kostní postižení se běžně vyskytuje u urogenitálních typů karcinomů - zejména prostaty (85 %) a ledvin (40 %). Látky cílené na kosti - bisfosfonáty a denosumab - jsou silnými inhibitory kostní resorpce pro prevenci kostních příhod u pacientů se solidními nádory. Ve studii fáze III denosumab významně oddálil kostní příhody ve srovnání s kyselinou zoledronovou u pacientů s metastazujícím kastračně rezistentním karcinomem prostaty a renálním karcinomem. Kromě toho denosumab u těchto pacientů vykazoval vynikající účinek na bolest a kvalitu života související se zdravím.

02/2021 Doc. MUDr. David Vrána, Ph.D.
Léčba generalizovaného kolorektálního karcinomu je bohužel stále většinou s paliativním záměrem. Do léčebného algoritmu paliativní systémové léčby se postupně dostaly nové molekuly, a to jednak ze skupiny imunoterapie: pembrolizumab, nivolumab či kombinace nivolumabu s ipilimumabem byly schváleny Food and Drug Administration (FDA) pro předléčený kolorektální karcinom s defektem v mismatch repair genech / vysokou mikrosatelitovou instabilitou (dMMR/MSI-H) a pembrolizumab získal schválení FDA do první linie paliativní léčby těchto pacientů. V České republice jsou bohužel tyto molekuly v indikaci kolorektálního karcinomu bez registrace a samozřejmě bez úhrady. Současně se do klinické praxe dostala kombinace cetuximabu a encorafenibu u předléčených pacientů s BRAF V600E mutací, bohužel zatím také bez úhrady.

02/2021 MUDr. Igor Richter, Ph.D.; doc. MUDr. Josef Dvořák, Ph.D.; MUDr. Vladimír Šámal, Ph.D.; MUDr. Jiří Bartoš, MBA
Cílená léčba a imunoterapie významně prodloužily celkové přežití u pacientů s metastazujícím karcinomem ledviny. Standardy ESMO, NCCN a České onkologické společnosti ČLS JEP definují celkem tři linie léčby. S rozšířením nových léků a prodloužením přežití se proto dostává do popředí i otázka identifikace 4. linie léčby. K dispozici nemáme data vycházející z randomizovaných studií. Aplikace 4. linie léčby se proto může lišit podle jednotlivých center, navíc je ovlivněná i možností úhrady.

02/2021 MUDr. Nikol Rušarová; MUDr. Hana Študentová, Ph.D.
Karcinom prostaty patří celosvětově mezi jedno z nejčastějších nádorových onemocnění postihujících muže. I přes časnou diagnostiku přichází stále mnoho pacientů s již metastatickým postižením. Hledání ideální sekvence léčby pro pokročilý karcinom prostaty je v současné době jednou z nejčastějších otázek.

01/2021 Doc. MUDr. Renata Soumarová, Ph.D.; MUDr. Tereza Kohlová
Snahou článku je podat přehled studií publikovaných v roce 2020, které mění a změnily klinickou praxi v radiační onkologii. Výčet studií nemá ambice být kompletní, určitě nebudou obsaženy všechny zajímavé, ale většina těch nejpodstatnějších randomizovaných studií fáze III. Radioterapii, podobně jako jiné obory v roce 2020, ovlivňovala pandemie covidu-19, a proto se do praxe rychleji zaváděly např. kratší hypofrakcionační režimy. Na druhou stranu je důležité si uvědomit, jak je časový faktor pro výsledky léčby našich pacientů důležitý. Na prvním místě v každé situaci jsou především onkologické výsledky a postupy vycházející zejména z dat velkých randomizovaných studií.

02/2021 Doc. MUDr. Milada Zemanová, Ph.D.
Bronchogenní karcinom je v České republice příčinou téměř 5,5 tisíce úmrtí ročně, medián celkového přežití metastazujících a recidivujících nádorů při standardní chemoterapii je přibližně jeden rok. Již více let je výjimkou asi 10 % nemocných s cílenou léčbou podle výskytu mutace receptoru pro epidermální růstový faktor (epidermal growth factor receptor, EGFR) nebo translokace anaplastické lymfomové kinázy (anaplastic lymphoma kinase, ALK). Pokrokem jsou tyrosinkinázové inhibitory (tyrosine kinase inhibitor, TKI) třetí generace jako anti-EGFR TKI osimertinib nebo anti-ALK TKI alectinib, brigatinib a lorlatinib, které umožnily prodloužit medián přežití na tři až pět let. Podat účinnou molekulárně cílenou léčbu u dalších vzácných molekulárních aberací, jako např. ROS1, BRAF, KRAS, NTRK, cMET, HER2/neu, by umožnila jednak identifikace této mutace pomocí metody „next generation sequencing" a následně úhrada registrovaného přípravku. Pro většinu pacientů bez řídicích mutací je nadějí na větší úspěch léčby možnost zařadit do léčebného algoritmu protinádorovou imunoterapii, a to co nejdříve po stanovení diagnózy. Hrazeným standardem je durvalumab jako konsolidační léčba po konkomitantní chemoradioterapii inoperabilního nemalobuněčného karcinomu plic (non-small cell lung cancer, NSCLC) s ligandem programované buněčné smrti 1 (programmed death-ligand 1, PD-L1) ≥ 1 %, s prodloužením mediánu celkového přežití na téměř čtyři roky. V první linii léčby pacientů s NSCLC máme pembrolizumab v monoterapii při PD-L1 ≥ 50 % a v kombinaci s chemoterapií při PD-L1 ≥ 1 %, v druhé linii je indikován bez ohledu na expresi PD-L1 nivolumab nebo atezolizumab. Další kombinace pro léčbu NSCLC v první linii s atezolizumabem, nivolumabem a pembrolizumabem jsou registrovány; celkově použití protinádorové imunoterapie snižuje riziko úmrtí přibližně o 20-40 %, s prodloužením mediánu celkového přežití na 16-30 měsíců. Imunochemoterapie se zařazením durvalumabu nebo atezolizumabu je významně účinná rovněž u pacientů s extenzivním stadiem malobuněčného karcinomu.

02/2021 MUDr. Martin Lukeš; MUDr. Petra Holečková; MUDr. Viktor Vik, Ph.D.; MUDr. Petr Holý, Ph.D.; MUDr. Tomáš Novotný
Radioterapie karcinomu prostaty patří k základním terapeutickým modalitám lokalizovaného či lokálně pokročilého karcinomu prostaty. Hlavní úskalí, stejně jako u chirurgické léčby, představuje množství a závažnost postterapeutických komplikací. V případě radioterapie se jedná zejména o gastrointestinální a urogenitální toxicitu. Přes veškeré pokroky v modalitách radioterapie se nepodařilo tyto nežádoucí účinky radiační léčby zcela eliminovat. Velmi nadějné výsledky z tohoto pohledu nabízejí práce dokumentující využití perirektálního polyethylenglykolu (PEG) (SpaceOAR™ Hydrogel). Tento biodegradabilní hydrogel určený k vytvoření většího prostoru mezi přední stěnou rekta a prostatou byl u pacientů indikovaných k radioterapii pro karcinom prostaty schválen organizací Food and Drug Administration v roce 2015 k medicínskému použití. V České republice prozatím nenalezl, ani přes začlenění do národních doporučení a poměrně značné rozšíření a popularitu v zahraničí, výraznější rozšíření či využití. Cílem článku je shrnutí dostupných informací a výsledků o využití PEG hydrogelu při radioterapii karcinomu prostaty, doplněné o naše vlastní zkušenosti s prvním souborem 81 pacientů v České republice po aplikaci SpaceOAR™ Hydrogelu.

02/2021 Doc. MUDr. Tomáš Büchler, Ph.D.
Kardiovaskulární choroby jsou velmi významnou příčinou morbidity a mortality pacientů s karcinomem prostaty. Androgenní deprivace a léčba zaměřená na signalizaci androgenního receptoru (androgen receptor-targeted agent, ARTA) zvyšuje riziko kardiovaskulárních komplikací. Data z randomizovaných studií i klinické praxe ukazují na fakt, že pokud se ARTA nasadí až po chemoterapii docetaxelem, je kardiovaskulární riziko ještě vyšší než při použití těchto léků v prechemoterapeutické indikaci. Existuje asociace mezi karcinomem prostaty a fibrilací síní, která je u těchto pacientů nezávislým prediktorem mortality. K prodloužení intervalu QT u pacientů s karcinomem prostaty přispívá zejména navozený hypoandrogenní stav a hypokalemie spojená s hormonální léčbou.