Vybrané články

06/2021 Doc. MUDr. David Vrána, Ph.D.
Generalizovaný adenokarcinom žaludku a gastroezofageální junkce představuje onemocnění s infaustní prognózou. Řadu let tvořila konvenční chemoterapie jedinou léčebnou možnost, ovšem s nezanedbatelnou toxicitou. V posledních letech se objevila řada molekul, která vstoupila do léčebného algoritmu této diagnózy. Imunoterapie (pembrolizumab či nivolumab), trastuzumab nebo ramucirumab prokázaly svoji účinnost a bezpečnost v terapii nádorů žaludku. Další molekulou, která se jednoznačně etablovala v léčbě těchto nádorů, je trifluridin/tipiracil (Lonsurf). Trifluridin/tipiracil je indikovaný ve třetí a vyšší linii paliativní léčby karcinomů žaludku a gastroezofageální junkce na základě klinické studie TAGS. Analýza podskupin randomizovaných pacientů potvrdila skutečnost, že tato léčba je účinná u všech analyzovaných podskupin bez ohledu na věk, lokalizaci nádorů v žaludku či gastroezofageální junkce a předchozí gastrektomii.

06/2021 Prof. MUDr. Jindřich Fínek, Ph.D.
Biosimilární bevacizumab Abevmy® je účinnou, univerzální, dobře tolerovanou molekulou protilátky proti receptoru vaskulárního endoteliálního růstového faktoru (vascular endothelial growth factor receptor, VEGFR) v léčbě zhoubných nádorů, a to jak v kurativní a paliativní, tak v udržovací léčbě.

06/2021 MUDr. Kateřina Kopečková, Ph.D.
Pokročilé inoperabiiní choiangiokarcinomy patří mezi chemorezistentní nádory s mediánem přežití kolem 6 měsíců. Až u 50 % nemocných mohou být přítomny fúze v genu pro receptor fibroblastového růstového faktoru 2 (fibroblast growth factor receptor 2, FGFR2). Pemigatinib je malá cílená molekula registrovaná pro terapii pokročilých cholangiokarcinomů s fúzním genem FGFR2. Kazuistika popisuje první zkušenosti s léčbou tímto novým léčivým přípravkem.

06/2021 MUDr. Zdeněk Linke
Předkládaná kazuistika pacienta, který je léčen pro metastazující dobře diferencovaný neuroendokrinní tumor přes 14 let, je ukázkovým příkladem kvalitní paliativní léčby somatostatinovými analogy. Díky této léčbě byla navozena dlouhodobá parciální remise choroby a pacient žije bez jakýchkoli omezení či významnějších potíží, které by vyplývaly z pokročilosti choroby či toxicity léčby. Po řadě let navozené remisi je riziko pozdní progrese již relativně malé, a navíc v současné době máme pro tento případ i další kvalitní léčebné možnosti, zejména léčbu směřovanými radionuklidy (peptide receptor radionuclide therapy, PRRT).

06/2021 MUDr. Jaroslava Barkmanová
Kazuistika popisuje problematiku ACTH (adrenokortikotropní hormon) dependentního ektopického hyperkortizolismu u 39letého muže s neuroendokrinním nádorem thymu. Diagnostika vychází z klinických projevů onemocnění a zahrnuje jak důležitá laboratorní vyšetření zaměřená na osu hypotalamus-hypofýza-nadledviny, tak zobrazovací metody využívající i moderní techniky pozitronové emisní tomografie s fluorodeoxyglukózou i galliem. Popisuje multimodální terapeutický přístup za účasti endokrinologa i onkologa.

06/2021 Doc. MUDr. Tomáš Büchler, Ph.D.
Geny pro neurotrofní receptory s tyrosinkinázovou aktivitou 1-3 (neurotrophic tyrosine kinase receptor 1-3, NTRK 1-3) kódují tropomyosinové receptory (tropomyosin receptor kinase, TRK) TRKA, TRKB a TRKC. Fúzní translokace genů NTRK se vzácně vyskytují u širokého spektra solidních a hematologických nádorů dětského i dospělého věku. Inhibitory TRK nabízejí možnost selektivního ovlivnění této signální dráhy s dramatickým a dlouhodobým účinkem. I u nás dostupnými terapeutickými možnostmi pro pacienty s prokázanou genovou fúzí NTRK jsou v současnosti cílené perorální léky larotrectinib a entrectinib.

06/2021 MUDr. Kateřina Kamarádová, Ph.D.
Vzácná nádorová onemocnění se podle definice vyskytují u méně než 6 pacientů / 100 000 obyvatel za rok, přesto představují až 24 % ze všech diagnostikovaných malignit. Z patologického hlediska se jedná o široké spektrum morfologicky, fenotypově či molekulárně geneticky definovaných lézí. Jejich diagnostika by měla být komplexní a obvykle vyžaduje kvalitní erudici patologa a dostupnost potřebných vyšetřovacích metod včetně možnosti prediktivního testování. Tento text si klade za cíl přiblížit přístup k histopatologickému hodnocení vzácných nádorů i zdůraznit úskalí jejich diagnostiky.

06/2021 MUDr. Jana Halámková, Ph.D.; prof. MUDr. Marek Svoboda, Ph.D.
Vzácné nádory představují přibližně 20-25 % všech nových maligních diagnóz. Na evropské úrovni se vzácným nádorům věnuje síť nazvaná EURACAN, která pokrývá všechny vzácné typy nádorů u dospělých a seskupuje je do deseti oblastí. Na její založení navázalo v České republice vytvoření Národních onkologických center (NOC). Centralizace této skupiny pacientů do NOC je zásadní pro využití nejaktuálnějších zkušeností a multidisciplinárního vysoce odborného přístupu, nicméně spolupráce mezi všemi onkologickými pracovišti různých úrovní je pro tyto nemocné zásadní.

06/2021 Doc. MUDr. Tomáš Büchler, Ph.D.
Vzácné nádory jako zvláštní skupina onkologických nemocnění se dostaly do popředí zájmu přibližně před 10 lety. Z hlediska pacienta jde o nemoci, u nichž je obtížné najít příslušného odborníka nebo centrum, kde by byli schopni poskytnout optimální diagnostiku a léčbu. Vzácné nádory nejsou předmětem onkologického screeningu a prevence. Jejich příznaky nejsou typické, a často se proto zachytí až v pokročilém stadiu. Z hlediska lékaře u vzácných nádorů chybí zkušenosti a neexistují postupy zakotvené v evidence-based medicine tak pevně jako u nádorů běžných. Také nemusí existovat standardizované cesty pro odesílání (referrals) nemocných příslušným specialistům.

05/2021 MUDr. Eva Kindlová
Karcinom prostaty patří k nejčastějším nádorovým onemocněním u mužů. Asi 20 % pacientů přichází v generalizovaném stadiu. Metastázy se ale mohou s odstupem času objevit také po kurativní léčbě. Nejčastěji se jedná o metastázy do skeletu a lymfatických uzlin, méně často do plic, jater a jiných orgánů. Léčba závisí na tom, zda se jedná o metastazující hormonálně senzitivní karcinom prostaty (metastatic hormone-naive prostate cancer, mHSPC), nebo metastazující kastračně rezistentní karcinom prostaty (metastatic castration-resistant prostate cancer, mCRPC). Mezi léčebné možnosti metastáz plic u karcinomu prostaty patří lokální i systémová léčba. Lokální léčbou je chirurgie a radioterapie; do systémové léčby patří hormonální terapie, chemoterapie, podávání radionuklidů i podávání přípravků cílených na androgenní receptory (androgen receptor-targeted agent, ARTA). Pro nejlepší léčebné výsledky je třeba zvolit správnou sekvenci vhodných léčebných modalit a využít více linií léčby. To může významně prodloužit celkové přežití pacienta a zlepšit kvalitu jeho života.

05/2021 MUDr. Andrea Jurečková
Prezentovány jsou dvě kazuistiky pacientů s metastazujícím medulárním karcinomem štítné žlázy, kteří podstoupili léčbu tyrosinkinázovými inhibitory. Srovnávána je účinnost léčby, na jedné straně dlouhodobá léčebná odpověď u pacienta se včasným záchytem metastatického rozsevu a na druhé straně rychlá progrese u nemocného s pozdní diagnózou a velkým rozsahem onemocnění.

05/2021 MUDr. Kateřina Licková; MUDr. Aleš Čoček, Ph.D.
Systémová progresivní skleróza je autoimunitní onemocnění nejasné etiologie charakterizované vaskulopatií a fibrózou. Výskyt maligních nádorů u pacientů s tímto závažným onemocněním je vyšší než u běžné populace. Příčina této predispozice není dosud jasně definována. V naší práci uvádíme případ pacientky se systémovou progresivní sklerózou, u níž byl diagnostikován orofaryngeální karcinom. Cílem práce je upozornit na komplikace v diagnostické rozvaze a terapii u souběžně probíhajícího systémového autoimunitního a nádorového onemocnění.

05/2021 MUDr. Klaudia Regináčová; doc. MUDr. Martina Kubecová, Ph.D.
V naší kazuistice prezentujeme pacientku s BRCA pozitivním karcinomem ovaria, která byla diagnostikována ve IV. stadiu onemocnění a podstoupila léčebné modality, které byly přístupné. Kazuistikou jsme chtěli zdůraznit význam multidisciplinárního týmu, nutnost genetického vyšetření při rozhodování o léčbě, a také vliv antiangiogenní a cílené léčby na přežití pacientky pří dobré kvalitě života.

05/2021 MUDr. Beatrix Bencsiková, Ph.D.
Hepatocelulární karcinom (hepatocellular carcinoma, HCC) je heterogenní onemocnění s rostoucí incidencí. I přes pokroky v systémové léčbě zůstává prognóza pacientů i nadále špatná. Výsledek léčby je ovlivněn rozsahem onemocnění, komorbiditami pacienta, výkonnostním stavem, funkčním stavem jaterního parenchymu. Inhibitory tyrosinkinázy (sorafenib, lenvatinib, cabozantinib, regorafenib), monoklonální protilátka proti receptoru vaskulárního endoteliálního růstového faktoru (ramucirumab) zlepšují celkové přežití pacientů. Po více než deseti letech inhibitor ligandu programované buněčné smrti 1 atezolizumab v kombinaci s bevacizumabem statisticky významně prodloužil přežití pacientů s neresekabilním HCC. Cílem článku je přiblížit možnosti systémové léčby HCC v první a druhé linii léčby.

05/2021 MUDr. Tomáš Blažek; doc. MUDr. Renata Soumarová, Ph.D., MBA
Léčba uroteliálního karcinomu močového měchýře zaznamenává v průběhu poslední dekády znatelné změny a pokroky. Velkou měrou se na tom podílejí nové poznatky v oblasti imunoonkologie. Konvenční léčebné modality, tzn. chirurgická léčba, radioterapie a systémová chemoterapie jsou nově rozšířeny o možnosti imunoterapie. Historicky lze k prvním imunoterapeutickým léčebným postupům zařadit použití atenuované vakcíny Bacillus Calmette-Guérin (BCG). Vakcína byla indikována pro terapii povrchových, neinvazivních uroteliálních karcinomů močového měchýře. Studium imunitních mechanismů a interakcí v nádorovém mikroprostředí podpořené zkušenostmi s účinností BCG vakcíny přispělo k rozvoji imunoterapie. V moderní éře imunoterapie se uplatňují nové aktivní molekuly, tzv. checkpoint inhibitory. Využití těchto aktivních molekul cílených na povrchové receptory lokalizované na buňkách nádoru a imunitního systému pacienta přináší nové perspektivy v systémové léčbě metastazujícího a lokálně pokročilého uroteliálního karcinomu močového měchýře. Specifika imunoterapie především z pohledu účinnosti, tolerance a profilu nežádoucích účinků, které se z velké míry promítají do kvality života pacientů, činí imunoterapii vedle konvenční systémové chemoterapie novou, alternativní modalitou. Cílem tohoto článku je poskytnutí přehledu o současných možnostech systémové terapie karcinomu močového měchýře s využitím imunoterapie, resp. checkpoint inhibitorů.

05/2021 MUDr. Stanislav Hloušek
I přes veškerý pokrok posledních let je stále hlavní léčebnou modalitou u většiny pacientek a pacientů s karcinomem prsu hormonální terapie. Nicméně i na tuto léčbu může vzniknout postupem času rezistence a dojít k progresi onemocnění, pak je třeba najít terapii pro druhou a vyšší linie léčby. Vhodným kandidátem pro tuto situaci se zdá být alpelisib - α-specifický inhibitor fosfatidylinositol-3-kinázy (phosphatidylinositol-3-kinase, PI3K), který v kombinaci s fulvestrantem prokazuje svoji účinnost u pacientů s pokročilým hormonálně dependentním karcinomem prsu s negativitou receptoru 2 pro lidský epidermální růstový faktor (human epidermal growth factor receptor 2, HER2) kde byla zjištěna mutace onkogenu pro izoformu PI3K alfa (PI3K catalytic subunit alpha, PIK3CA), po progresi onemocnění na hormonální léčbě, a to i v případě, že byly využity inhibitory cyklin-dependentní kinázy 4/6 (cyclin dependent kinase 4/6, CDK4/6). Tato účinnost byla dokumentována v rámci studie SOLAR-1 u pacientů po selhání hormonální léčby v porovnání s placebem a v rámci studie BYLieve, kam byli zařazováni pacienti po předchozí progresi na CDK4/6 inhibitorech.

05/2021 MUDr. Jindřich Kopecký, Ph.D.
Imunoterapie se stala za poslední desetiletí pevnou součástí onkologické terapie. Léčba uroonkologických malignit není výjimkou. Postupně se v léčbě nádorů ledvin a močového měchýře etablovaly přípravky jako nivolumab, pembrolizumab či ipilimumab. Avelumab se stává další monoklonální protilátkou, která prokazuje svou účinnost u těchto nádorových onemocnění. A ačkoli by se mohlo říci, že se jedná pouze o jednu z dalších molekul, přináší avelumab nejen možnost širšího výběru účinné terapie, ale v případě uroteliálního karcinomu i nový způsob využití.

05/2021 MUDr. Tereza Kohlová; doc. MUDr. Renata Soumarová, Ph.D.; Ing. Anna Negri; Ing. Šárka Šípová
Radioterapie je klíčovou léčebnou modalitou v léčbě karcinomu plic napříč všemi stadii. V průběhu nemoci je radioterapie klinicky přínosná až u 77 % pacientů.¹ Celosvětově je ovšem „prozářenosť daleko nižší, v České republice absolvuje radioterapii zhruba 25 % pacientů s bronchogenním karcinomem.² Pokročilé techniky radioterapie, jako jsou IMRT (intensity modulated radiotherapy) a IGRT se zohledněním dýchacích pohybů (image guided radiotherapy), umožňují redukovat dávku na srdce a zdravou plíci, snižují riziko postradiační pneumonitidy a prodlužují přežití.

05/2021 MUDr. Gabriela Krákorová, Ph.D.
Metastazující či lokálně pokročilý nemalobuněčný karcinom plic (non-small cell lung cancer, NSCLC) má obecně velmi špatnou prognózu. Pětileté přežití ve stadiu IV se pohybuje v řádu jednotek procent (méně než 5 %). Nádory plic s přítomnými řídicími mutacemi jsou „jiné" nádory, s odlišným chováním a prognózou. Léčba by měla být zahajována vždy se znalostí mutačního statusu a exprese ligandu programované buněčné smrti 1 (programmed cell death-ligand 1, PD-L1). Exprese PD-L1 by měla být v době diagnózy patologem stanovena reflexně u všech NSCLC a mutace EGFR, ALK, ROS reflexně u neskvamózních NSCLC. Článek předkládá kazuistiku nemocného, kde opomenutí tohoto vyšetření může vést k chybné volbě léčebného schématu, minimálně však k prodlení zahájení léčby. Článek dále rozebírá možnosti biologicky cílené léčby u jednotlivých typů řídicích mutací u karcinomu plic - EFGR, ALK, ROS, BRAF, KRAS atd.

05/2021 MUDr. Daniel Krejčí; doc. MUDr. Norbert Pauk, Ph.D.
Karcinom plic je agresivní onkologické onemocnění s velmi špatnou prognózou. V posledních dvou dekádách však došlo k výraznému pokroku v jeho léčbě, a to zejména s přispěním cílené léčby a imunoterapie. Využití inhibitorů kontrolních bodů vedlo k prodloužení celkového přežití a zlepšení kvality života pacientů. V následujícím textu uvádíme aktuální možnosti využití imunoonkologické léčby v terapii plicního karcinomu a vzácnějších malignit hrudníku.