Vybrané články

04/2024 MUDr. Dominika Svobodová; MUDr. Ludmila Křížová; prof. MUDr. Petra Tesařová, CSc.
Pozitivita receptoru 2 pro lidský epidermální růstový faktor (human epidermal qrowth factor receptor 2, HER2) je přítomna zhruba u 15 % pacientek s karcinomem prsu. Jedná se o biomarker, který je spojen s agresivnější formou tohoto onemocnění. Nicméně dynamický rozvoj cílené terapie proti HER2 značně ovlivnil prognózu těchto pacientek; k dispozici jsou monoklonální protilátky, konjugáty a tyrosinkinázové inhibitory. Všechny tyto přípravky jsou používány v klinické praxi od časných stadií karcinomu prsu až po pokročilá onemocnění. V naší kazuistice se zaměříme na časný HER2 pozitivní karcinom prsu a možné použití neratinibu v této indikaci.

04/2024 MUDr. Renata Poncová
Ačkoli je karcinom děložního hrdla preventabilní onemocnění, stále se frekventně setkáváme i s pokročilými či metastatickými stadii tohoto onemocnění. Běžná léčba recidivujícího, pokročilého nebo metastazujícího karcinomu děložního hrdla je málo účinná, proto se snažíme najít novou cestu, kterou by mohla být právě imunoterapie.

04/2024 MUDr. Adam Lukáč; MUDr. Alena Bulová
Na základě genetických a morfologických znaků je triple negativní karcinom prsu považován za heterogenní onemocnění, čímž se nabízí otázka, jestli nám nemůže molekulární subtypizace ovlivnit volbu terapie a tím i prodloužit život pacientů, protože triple negativní karcinom prsu se řadí mezi prognosticky nejméně příznivé nádory vůbec.

04/2024 MUDr. Filip Šiška
Zavedení terapie proti receptoru 2 pro lidský epidermální růstový faktor (human epidermal growth factor receptor 2, HER2) do klinické praxe u pacientek s metastazujícím HER2 pozitivním karcinomem prsu zásadně změnilo prognózu tohoto onemocnění. Na základě výsledků studií bylo zjištěno, že nezanedbatelná část pacientek je schopna dosáhnout dlouhodobě trvající odpovědi při první linii anti-HER2 léčby. Většina z nich podstupuje nadále anti-HER2 léčbu na základě doporučení odborných společností. Existuje předpoklad, že léčba může být přerušena při trvání kompletní remise onemocnění u tzv. dlouhodobých respondérek. Doposud nebyly identifikovány jednoznačné klinické, biochemické nebo molekulárně genetické aspekty této skupiny. Momentálně probíhající studie nám mohou přinést poznatky, které budou klinicky relevantní při rozhodování o ukončení anti-HER2 terapie u pacientek s dlouhodobou odpovědí na anti-HER2 léčbu.

04/2024 MUDr. Soňa Křivonosková; MUDr. Natália Bočková
Druhá linie terapie metastazujícího hormonálně pozitivního karcinomu prsu je komplexní, vyžaduje individualizovaný přístup. Volba léčby závisí na mnoha faktorech, včetně biologické povahy a rozsahu onemocnění, celkového stavu pacienta a očekávaného účinku a toxicity léčiva. Kromě chemoterapie jsou k dispozici nové přípravky z oblasti endokrinní a cílené léčby. Znalost molekulárního profilu nádoru a genetické vyšetření jsou pro tuto linii při rozhodování o terapii klíčové. Prognóza těchto pacientů se s moderními léčebnými strategiemi významně zlepšuje, stále se však obecně jedná o léčbu paliativní. Proto je důležité se zaměřit jak na prodloužení přežití, tak i kvalitu života pacientů.

04/2024 MUDr. Josef Valchář

03/2024 MUDr. Marek Hakl, Ph.D.
Buprenorfin patří mezi atypické opioidy. Pro ně je charakteristické, že působí nejenom jako µ opioidní agonisté, ale že mají i jiný princip účinku. Buprenorfin je parciální agonista na µ opioidních receptorech, antagonista na κ a δ receptorech a agonista na ORL1 (opioid receptor-íike 1). Buprenorfin má minimum nežádoucích účinků. Nejčastějším je lokální reakce kůže. Té lze zčásti předejít dodržováním režimových opatření a v případě jejího výskytu je zaléčena mometasonem. V článku přinášíme kazuistiku onkologického pacienta zaléčeného buprenorfinem.

03/2024 MUDr. Klaudia Regináčová; doc. MUDr. Martina Kubecová, Ph.D.
Nádory vaječníků jsou onemocněním s vysokou incidencí i mortalitou. V léčebném schématu došlo v posledních letech k významným změnám s příchodem inhibitorů poly(adenosindifosfát-ribóza)polymerázy (PARP), které zlepšily výsledky léčby. Jsou široce používané jako udržovací terapie u nově diagnostikovaného onemocnění a při relapsu onemocnění.

03/2024 MUDr. Kamila Polgárová, M.D., Ph.D.
Bispecifické protilátky byly v posledních letech úspěšně zavedeny do léčby relabujících nebo refrakterních B buněčných lymfomů. Studie fáze I různých bispecifických protilátek prokázaly zvládnutelný bezpečnostní profil a slibnou aktivitu u řady B buněčných lymfomů a nedávné studie fáze II potvrzují příznivou bezpečnost a ukazují časté a dlouhodobé odpovědi i u signifikantně předléčených a vysoce rizikových pacientů. Nejčastějšími cíli aktuálně používaných bispecifických protilátek jsou CD20/CD3. V současnosti již jsou pro použití v pokročilejších fázích léčby B buněčných lymfomů schválené tři konstrukty. Překotný vývoj v imunologii i biotechnologiích však slibuje i další molekuly. Vysoká účinnost a dobrá tolerabilita většiny přípravků z nich dělají ideální partnery pro kombinační strategie. Lze rovněž předpokládat posun této léčebné modality do časnějších fází terapie.

03/2024 MUDr. Marián Liberko; prof. MUDr. Renata Soumarová, Ph.D., MBA
Choiangioceiuiární karcinom představuje vzhledem k vysoké mortalitě s ním spojené závažný medicínský problém. Navíc většina pacientů s choiangioceiuíárním karcinomem je diagnostikována v iokoregionáině pokročilém a/nebo metastatickém stadiu, kde jsou výsledky neuspokojivé. Standardem léčby pro tyto pacienty je systémová terapie. Po letech stagnace je v současnosti novou možností terapie v první linii léčby kombinace chemoterapie s imunoterapií, která je spojena se zlepšením celkového přežívání.

03/2024 Doc. MUDr. David Vrána, Ph.D.
Imunoterapie nádorů plic zaznamenala v posledních letech výrazný posun, když se v případě durvalumabu dostala do léčebných algoritmů jak malobuněčného, tak nemalobuněčného plicního karcinomu. V případě lokálně pokročilého nemalobuněčného karcinomu získala terapie durvalumabem registraci i úhradu pro pacienty exprimující ligand programované buněčné smrti 1 (programmed cell death-ligand 1, PD-L1) na povrchu nádorových buněk a současně absolvovali kurativní chemoradioterapii bez známek progrese onemocnění. V případě pokročilého malobuněčného plicního karcinomu přidání durvalumabu ke dvojkombinaci chemoterapie zaznamenalo statisticky signifikantní zlepšení přežití a tvoří jednoznačně nový standard léčby těchto pacientů. U metastazujícího nemalobuněčného karcinomu získala trojkombinace chemoterapie s durvalumabem a tremelimumabem registraci, nicméně bez úhrady a s ohledem na řadu molekul s úhradou v této indikaci nebude lehké najít jednoznačné postavení v léčebném algoritmu.

03/2024 MUDr. Petra Zemanová, doc. MUDr. Milada Zemanová, Ph.D.; MUDr. Jan Špaček
Mutace genu KRAS patří k nejčastějším genovým aberacím u solidních nádorů. U nemalobuněčného plicního adenokarcinomu se vyskytuje s frekvencí 30 %. Sotorasib a adagrasib jsou ireverzibilní inhibitory KRAS G12C, uplatňující se v léčbě nemalobuněčného karcinomu plic s touto prokázanou mutací.

03/2024 Doc. MUDr. Igor Richter, Ph.D., doc. MUDr. Josef Dvořák, Ph.D.; MUDr. Sofya Al-Samsam; MUDr. Kateryna Mísařová; MUDr. Jiří Bartoš, MBA
Léčba pokročilého karcinomu prostaty v posledních letech dosáhla výrazného pokroku. V případě hormonálně senzitivního onemocnění se nejedná již jen o samotnou androgen deprivační léčbu, ale její kombinaci s léčbou cílenou na androgenní receptor (androgen receptor target agents, ARTA) či chemoterapii. Poslední data ukazují, že lze postupy vzájemně zkombinovat i do tripletu. V případě metastazujícího kastračně rezistentního karcinomu prostaty se kromě chemoterapie či ARTA uplatňují i další postupy jako podání radionuklidů a cílené terapie. Zatím ve srovnání s jinými solidními nádory se méně využívají možnosti imunoterapie.

 

03/2024 MUDr. Anna Nohejlová Medková
Gynekologické nádory patří, obecně, mezi častá onkologická onemocnění u žen. Prognóza pacientek s metastatickým postižením je špatná. Imunoterapie prokázala účinnost především u karcinomu endometria a u karcinomu děložního hrdla. Léčba checkpoint inhibitory dává větší šanci na prodloužení celkového přežití především u pacientek s karcinomem endometria s deficiencí mismatch repair genů (deficient mismatch repair, dMMR) / vysokou mikrosatelitovou instabilitou (microsatellite instability-high, MSI-H) a u nemocných s karcinomem děložního hrdla s pozitivitou ligandu programované buněčné smrti 1 (programmed cell death-ligand 1, PD-L1).

03/2024 MUDr. Kamila Žváčková
Přestože mutace genů BRCA nacházíme u řady solidních nádorových onemocnění, je jejich testování doporučeno zejména u karcinomu prsu, vaječníků, prostaty či pankreatu. Inhibitory poly(adenosindifosfát-ribóza)poíymerázy (PARP) jsou peroráLní cílené léky užívané v léčbě u těchto diagnóz. Jejich účinek je očekáván především u BRCA mutovaných nádorových buněk, jelikož při prokázané mutaci je poškozena oprava dvouvláknových zlomů DNA a inhibice opravy DNA pomocí PARP vede právě k tvorbě dvojitých zlomů DNA, které tudíž nádorové buňky nejsou schopny opravit a zanikají. Z inhibitorů PARP se v klinické praxi uplatňují hlavně olaparib a niraparib, dále je registrován talazoparib či rucaparib. Tato práce shrnuje výsledky dosavadních klinických studií, současná doporučení a možnosti terapie inhibitory PARP v České republice u vybraných typů nádorů.

03/2024 MUDr. Stanislav Batko
Cílená léčba a imunoterapie gastrointestináLních nádorů doznaly v posledním roce významných pokroků. U karcinomu žaludku vstoupila imunoterapie do perioperační léčby lokalizovaného onemocnění, u metastazujícího onemocnění máme k dispozici nově data o kombinaci s terapií protilátkami proti receptoru 2 pro lidský epidermáLní růstový faktor (human epidermaL growth factor receptor 2, HER2) a chemoterapií. Objevily se nové terapeutické možnosti cílící na molekuly CLaudin 18.2 a receptor pro růstový faktor fibrobLastů 2b (fibrobLast growth factor receptor, FGFR2b). V Léčbě metastazujícího koLorektáLního karcinomu s mikrosateLitovou nestabiLitou (microsateLLite instabiLity, MSI) / deficitem opravy chybného párování (deficient mismatch repair, dMMR) dozráLa data ceLkového přežití KEYNOTE-177, nově jí však konkuruje pozitivní studie fáze III H8W s ipiLimumabem a nivoLumabem. Léčba choLangioceLuLárního karcinomu doznaLa razantního pokroku ve smysLu zapojení imunoterapie a cíLené Léčby ve vyšších Liniích.

03/2024 Doc. MUDr. Alexandr Poprach, Ph.D.; doc. MUDr. Radek Lakomý, Ph.D.
V tomto článku se budeme věnovat současnému využití imunoterapie v léčbě renálního karcinomu, zejména u metastazujícího onemocnění. Zabývá se jak adjuvantní, tak paliativní léčbou, popisuje účinnost pembrolizumabu ve studii KEYNOTE-564 a další kombinace léčebných přípravků, jako je nivolumab s ipilimumabem, avelumab s axitinibem, pembrolizumab s lenvatinibem a nivolumab s cabozantinibem. Článek rovněž nastiňuje možnosti „rechahenge" terapie a vyšší linie paliativní léčby, včetně nivolumabu po selhání cílené léčby. Závěrem zdůrazňuje význam komplexního přístupu v rozhodovacím procesu o léčbě.

03/2024 MUDr. Fernando Casas-Mendez
Inhibitory kontrolních bodů imunitního systému (immune checkpoint inhibitors, ICI) mají své pevné místo v léčbě lokálně pokročilého a metastazujícího nemalobuněčného karcinomu plic (non-small cell lung cancer, NSCLC); nyní vstoupily do paradigmatu časných stadií NSCLC. Nedávné údaje ukazují, že přidání ICI do neoadjuvantní nebo adjuvantní léčby zlepšuje míru přežití u časných stadií resekabilního NSCLC a v současné době představuje standardní možnost léčby v tomto stadiu. Nedávné studie fáze III zkoumaly přidání ICI v neoadjuvantní i adjuvantní fázi léčby, tzv. perioperační strategii, aby se zjistilo, zda by tato kombinace mohla pomoci maximalizovat přínos pro přežití. Hlavním cílem tohoto přehledu je představit výsledky nejnovějších studií, které podporují perioperační přístup u pacientů s časným stadiem NSCLC.

03/2024 Doc. MUDr. Michal Vočka, Ph.D.

02/2024 MUDr. Ondřej Sláma, Ph.D.
Základní lékovou skupinou pro léčbu středně silné a silné nádorové bolesti jsou silné opioidy. V současné době je v České republice (ČR) dostupná celá řada zástupců této skupiny a lékař musí při volbě léku u konkrétního pacienta zohlednit řadu faktorů. Buprenorfin je silný opioid s jedinečným profilem působení na různé opioidní receptory. Díky tomu dosahuje analgetického účinku zcela srovnatelného s ostatními čistými agonisty opioidních receptorů, jako je morfin, fentanyl nebo oxykodon. Je třeba opustit představu, že buprenorfin coby parciální agonista µ opioidních receptorů má pouze částečný (tedy slabší) analgetický účinek, a není proto vhodný pro léčbu silné nádorové bolesti v situaci pokročilého onemocnění. Analgetický účinek maximální doporučené dávky buprenorfinu TTS (140 µg/h) je dostatečný ke zvládnutí bolestivých stavů u většiny pacientů v pokročilých fázích nádorové nemoci. Profil nežádoucích účinků se zdá být příznivější než u ostatních silných opioidů: buprenorfin je méně tlumivý a působí méně nevolnosti, zvracení a zácpy a nižší riziko rozvoje tolerance. Díky specifickému metabolismu nedochází ani při významné renální insuficienci k akumulaci aktivních metabolitů v plazmě. Zvláště významný benefit mohou mít z léčby buprenorfinem starší pacienti a pacienti s renálním a hepatálním selháváním.