Vybrané články

03/2019 MUDr. Michal Vočka
Trifluridin/tipiracil (Lonsurf), přípravek kombinující trifluridin (nukleosidový analog na bázi thymidinu) a tipiracil (inhibitor thymidinfosforylázy, který se podílí na katabolismu thymidinu), představuje jednu z možností léčby vyšší linie u pacientů s metastazujícím kolorektálním karcinomem. Kazuistika popisuje užití tohoto přípravku ve 4. linii, kdy došlo ke stabilizaci onemocnění na dobu 17 měsíců bez zásadnějších nežádoucích účinků spojených s terapií.

03/2019 Doc. MUDr. Alexandr Poprach, Ph.D.; MUDr. Radek Lakomý, Ph.D.
Pacienti s diseminovaným maligním melanomem měli v minulosti velmi špatnou prognózu, chemoterapie byla vždy paliativní a jen málo účinná. Změnu v léčebných výsledcích přinesla imunoterapie checkpoint inhibitory, například anti-PD-1 protilátkou nivolumabem. Při použití kombinace anti-CTLA-4 a anti-PD-1 protilátek je pravděpodobnost pětiletého přežití přibližně 50 %. Použití checkpoint inhibitorů přineslo však i riziko vzniku imunitně podmíněných nežádoucích účinků, které mohou být fatální. V uvedené kazuistice přinášíme případ pacienta s metastazujícím renálním karcinomem, u kterého se již po první dávce nivolumabu rozvinul Guillainův-Barrého syndrom. I přes maximální imunosupresivní terapii, plazmaferézy a intenzivní podpůrnou terapii však pacient na tuto komplikaci zemřel. Neobvyklá je na našem případu doba nástupu této neurologické komplikace, první příznaky začaly již po pěti dnech od prvního podání.

03/2019 MUDr. Karolína Hovorková
Alopecie je jeden z nejčastějších a nejnepříjemnějších nežádoucích účinků chemoterapie při léčbě nádorových onemocnění. Zatím jedinou účinnou metodou zabraňující ztrátě vlasů při chemoterapii je systém chlazení vlasové části pokožky hlavy pomocí chladícího systému DigniCap®. Od roku 2014 jej používáme i na našem pracovišti. Úspěšnost této metody v našich podmínkách odpovídá datům uváděným výrobcem.

03/2019 MUDr. Aneta Rajdová; MUDr. Jana Raputová; MUDr. Eva Vlčková, Ph.D.
Chemoterapií indukovaná polyneuropatie (CIPN) je velmi častým nežádoucím účinkem protinádorové léčby, který zásadně ovlivňuje kvalitu života pacientů, a může vést k nutnosti redukce dávkování nebo úpravě schématu protinádorové terapie. U většiny pacientů dochází po čase k regresi či k úplnému vymizení klinických příznaků, u některých jedinců však může klinická symptomatika přetrvávat dlouhodobě. Mezi přípravky s nejvýznamnějším neurotoxickým působením patří deriváty platiny, taxany, vinca alkoloidy, inhibitory proteasomového komplexu (bortezomib) a thalidomid. CIPN postihuje zejména senzitivní nervy, vzácněji se pak setkáváme s autonomními či motorickými příznaky, jako jsou např. posturální hypotenze nebo svalová slabost. Rozvoji CIPN lze předcházet správnou indikací neurotoxické léčby. Zohlednit je vhodné zejména již preexistující neuropatii anebo existenci jejích rizikových faktorů. Současně je nutné stav periferního nervového systému pravidelně monitorovat během léčby a při výskytu klinických příznaků redukovat neurotoxickou terapii či změnit léčebný režim.

03/2019 MUDr. Igor Richter, Ph.D.; doc. MUDr. Josef Dvořák, Ph.D.; MUDr. Jiří Bartoš; doc. MUDr. Tomáš Jirásek, Ph.D.
Standardem léčby lokálně pokročilého adenokarcinomu rekta je neoadjuvantní chemoradioterapie následovaná totální mezorektální excizí. Kromě tradičních prognostických faktorů (např. klinické stadium, radikalita chirurgického výkonu apod.) se hledají i nové biomarkery s cílem léčbu tohoto onemocnění lépe individualizovat. Jedním ze zkoumaných biomarkerů je i exprese PD-L1. Stanovení prognostického vlivu tohoto biomarkeru u pacientů léčených neoadjuvantní chemoradioterapií pro karcinom rekta bylo i cílem práce prezentujících autorů. Kombinace inhibitorů PD-1/PD-L1 nepatří zatím k léčebným standardům tohoto onemocnění.

03/2019 MUDr. Eugen Kubala
Nespokojenost se současným stavem komplexní léčby metastazujícího kolorektálního karcinomu vede k hlubšímu analyzování správné volby po sobě následujících linií léčby. Metastazující kolorektální karcinom zůstává ve většině případů nevyléčitelný, ačkoliv máme k dispozici celou řadu cytostatik a biologickou léčbu. Jako klíčová pro výsledek celé léčby se jeví správná volba 1. linie. Výběr vychází ze znalosti biologických markerů RAS a BRAFa klinických faktorů. Výsledek následných linií závisí na volbě správné 1. linie. Ve 2. linii se uplatňují antiangiogenní látky (bevacizumab, ramucirumab a aflibercept). Inhibitory receptoru epidermálního růstového faktoru (epidermal growth factor receptor, EGFR) nezvyšují přežití ve 2. linii. Třetí linie léčby je závislá na molekulárním vyšetření nádoru. Znalost stavu mutace RAS a BRAF určí, zda použijeme protilátky anti-EGFR nebo inhibitory BRAF a MEK. Stav mikrosatelitové stability je určující pro použití imunoterapie (pembrolizumab, nivolumab a ipilimumab). Správné pochopení mechanismů výběru sekvenční terapie a její deeskalace a reeskalace může vést k prodloužení pozitivního výsledku léčby. Je důležité pochopit i význam progrese v kontextu probíhající léčby. Je významný rozdíl mezi progresí při plné léčbě nebo deeskalované léčbě. Právě deeskalovaná léčba umožňuje použít opětovně látku, která byla použita na začátku léčby. Ke správnému řízení sekvenování léčby by měla přispět znalost molekulárního profilu nádorů, který se jeví jako zásadní při volbě léčby v 1., 2. a 3. linii. Právě selektivní tlak léčby na buněčné subpopulace nádoru limituje úspěšnost následující léčebné linie.

03/2019 MUDr. Leona Koubková
Imunoterapie se již stala nedílnou součástí léčby pokročilého nemalobuněčného karcinomu plic. Výsledky řady studií prokázaly zlepšení celkové doby přežití, které je mnohdy dlouhodobé, a to při velmi dobré kvalitě života pacientů. V poslední době proběhly a probíhají studie i u nižších stadií nemalobuněčného karcinomu plic nebo v adjuvantním režimu po operaci. Slibné jsou i výsledky studií u pokročilého malobuněčného karcinomu plic, u kterého několik desetiletí nebyl v léčbě zaznamenán žádný pokrok. Durvalumab je anti-PD-L1 monoklonální protilátka, která je na základě výsledků studie PACIFIC schválena americkým Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv a Evropskou lékovou agenturou k léčbě pacientů s neresekabilním nemalobuněčným karcinomem plic stadia III, jejichž onemocnění neprogredovalo po chemoradioterapii.

03/2019 MUDr. Robert Novák; MUDr. Jana Katolická, Ph.D.; MUDr. Jiří Vašina
V naší kazuistice prezentujeme případ pacienta s iniciálně lokoregionálně pokročilým karcinomem prostaty, u kterého bylo ve fázi metastazujícího kastračně rezistentního onemocnění po sekvenční léčbě docetaxel-cabazitaxel-enzalutamid dosaženo kompletní remise se zachováním dobré kvality života.

03/2019 MUDr. Kristýna Divišová; MUDr. Jana Katolická, Ph.D.; MUDr. Milan Kohoutek
Chemoterapie založená na cisplatině je standardní léčbou první linie u pokročilých uroteliálních karcinomů. Více než 50 % pacientů však není pro cisplatinu způsobilých. Pacienti s uroteliálním karcinomem jsou vyššího věku a často s poškozením orgánů a komorbiditami. U křehkých pacientů zahrnují doporučené možnosti léčby carboplatinu nebo monoterapii gemcitabinem, případně gemcitabin/carboplatinu nebo imunoterapii.

03/2019 MUDr. Igor Richter, Ph.D.; doc. MUDr. Josef Dvořák, Ph.D.; MUDr. Jiří Baroš; MUDr. Vladimír Šámal
Karcinom ledviny představuje 2-3 % všech malignit. Dosud byl standardem systémové léčby první linie metastazujícího karcinomu ledviny sunitinib a pazopanib. V přehledovém článku diskutujeme nové léčebné možnosti léčby první linie metastazujícího karcinomu ledviny pomocí tyrozinkinázového inhibitoru cabozantinibu, nové kombinace imunoterapie (nivolumab plus ipilimumab), a kombinace imunoterapie s tyrozinkinázovými inhibitory. S rozšířením léčebných možností je nutné i hledání biomarkerů s cílem lépe individualizovat léčbu.

03/2019 MUDr. Jindřich Kopecký, Ph.D.
V poslední dekádě jsme svědky rozvoje léčby generalizovaného tumoru ledviny. Díky pochopení mechanismů patogeneze a dále rozvoje imunoterapie máme v současné době možnosti léčby, kdy lze dosáhnout i dlouhodobých odpovědí. Pokud je možnost výběru, v současné době není stále jednoznačné, kdy a který lék použít. Ne vždy máme k dispozici přímá srovnání léku. Z části je tato otázka v našich podmínkách uměle zjednodušena úhradovou vyhláškou. Následující článek se zamýšlí nad postavením, výhodami a nevýhodami imunoterapie a cílené terapie u renálního karcinomu.

03/2019 MUDr. Jana Katolická, Ph.D.
Imunoterapie není v léčbě karcinomu prostaty v běžné klinické praxi používána. Tradiční koncové ukazatele používané pro hodnocení chemoterapie nemusí přesně posoudit klinický přínos imunitních terapií. Mechanismus účinku většiny imunitní léčby není přímo cytotoxický. Vyšší klinický přínos byl zjištěn v příznivých podskupinách s nižším nádorovým zatížením a méně imunosupresivním nádorovým mikroprostředím.

03/2019 MUDr. Otakar Čapoun, Ph.D., FEBU
Metastazující karcinom prostaty má výrazně horší prognózu ve srovnání s lokalizovaným nebo lokálně pokročilým onemocněním. První volbou je u většiny pacientů hormonální, tj. kastrační, léčba. Účinek chemoterapie docetaxelem a nových hormonálních přípravků (abirateron, enzalutamid) byl nejprve prokázán ve stadiu kastrační rezistence. Docetaxel byl dále testován také v kombinaci s hormonální léčbou u nově zjištěných metastáz karcinomu prostaty bez předchozí kastrační léčby. Ve skupině pacientů s kombinovanou léčbou bylo dosaženo výrazně delšího celkového přežití. Významný účinek byl však zaznamenán pouze u pacientů s velkoobjemovým metastatickým onemocněním. Abirateron byl také zkoumán v kombinaci s hormonální léčbou v první linii vysoce rizikového metastazujícího hormonálně senzitivního karcinomu prostaty. Celkové přežití bylo opět výrazně delší pro kombinovanou léčbu. Bezpečnostní profil docetaxelu i abirateronu je příznivý, při volbě mezi těmito přípravky je nutné přihlédnout k celkovém stavu pacienta, jeho symptomům a komorbiditám a také k jeho preferencím.

03/2019 Prof. MUDr. Vladimír Vonka, DrSc.
Profesora Josefa Kouteckého znám od studentských dob. Začali jsme se společně učit medicíně v roce 1949. Během studia jsme se potkávali, občas pohovořili a podělili se o své názory na medicínu, její výuku a na celkovou situaci na fakultě i mimo ni. Již z našich tehdejších rozhovorů jsem pochopil, že jeho zájmy přesahují to, co může lékařská fakulta nabídnout. Ale studiu jsme se pilně věnovali oba. A měli jsme tenkrát i štěstí. Čistky, které postihly po roce 1948 univerzitní pracoviště, se vyhnuly lékařské fakultě. Důvody pro to není těžké pochopit. A tak jsme absolvovali studium vyučováni profesory, kteří se jimi stali už před 2. světovou válkou a řada z nich se těšila vynikající mezinárodní pověsti. Naše styky se přerušily po třetím ročníku, kdy byl Josef Koutecký mezi těmi, kteří přešli na nově zřízenou pediatrickou větev pražské lékařské fakulty (později Fakulta dětského lékařství UK, ještě později 2. lékařská fakulta UK).

02/2019 MUDr. Radka Šimečková
Akutní promyelocytární leukemie (APL) patří mezi vzácná nádorová onemocnění. Charakteristickým znakem je závažná získaná porucha krevního srážení. Vznik a vývoj onemocnění je v 99 % spojený s reciprokou translokací genu pro receptor kyseliny alfa-retinové (RARα) z chromosomu 17 na chromosom 15, do oblasti genu označovaného promyelocytic leukemia gene (PML). Touto translokací vzniká na chromosomu 15 leukemický fúzní gen PML/RARα. Gen RARα výjimečně fúzuje s jinými variantními geny než PML. V tomto článku je uveden případ APL s variantní RARα translokací, zaměřený na morfologické nálezy.

02/2019 MUDr. Dana Mikulenková
Akutní promyelocytární PML/RARAα pozitivní leukemie (APL) je onemocnění laboratorně definované přítomností leukemických promyelocytů v nátěru periferní krve a v aspirátu kostní dřeně a geneticky přítomností fúzního genu PML/RARAα, klinicky pak příznaky z intenzivního krvácení a z diseminované intravaskulární koagulace. Většina vzorků krevního obrazu je u pacientů s APL pancytopenických, výjimečně jsou vstupní vzorky s leukocytózou (častěji u mikrogranulární formy). Přítomné leukemické promyelocyty se od fyziologických buněk odlišují tvarem jádra a granulací. Kazuistika pacienta s hypergranulární formou APL je zaměřena na morfologickou diagnostiku vstupního nálezu a změny v morfologii buněk při relapsech onemocnění.

02/2019 MUDr. Hana Šiffnerová, Ph.D., MUDr. Taťána Karpianusová
Kazuistika uvádí dlouhodobou léčbu muže s generalizovaným neuroendokrinním nádorem pankreatu, u kterého se postupně vyvinul karcinoidový syndrom.

02/2019 MUDr. Jana Zuchnická, MUDr. Petra Richterová, MUDr. Zuzana Rusiňáková, prof. MUDr. Edgar Faber, CSc., MUDr. Roman Hájek, CSc.
Atypická chronická myeloidní leukemie BCR/ABL1 negativní je vzácné onemocnění. Prognóza je nepříznivá, nemocní mají vysoké riziko transformace v akutní myeloidní leukemii. Transplantace alogenních hematopoetických kmenových buněk by proto měla být včas zvažována u mladších nemocných bez významných přidružených onemocnění, pro které byl nalezen vhodný dárce. U pacientů nevhodných k transplantaci využíváme paliativní léčebné postupy.

02/2019 MUDr. Ludmila Křížová
V technologiích sekvenování nukleových kyselin došlo v posledních letech k výraznému pokroku a použití těchto metod se pomalu, ale jistě, dostává do běžné praxe klinických onkologů. Sekvenování nové generace (next-generation sequencing, NGS) je relativně rychlou a spolehlivou metodou a v poslední době se zlepšuje i cenová dostupnost.¹ Pro personalizovanou onkologii, jejíž základní ideou je predikovat odpověď na cílenou terapii (targeted therapy) na základě molekulárních markerů nezávisle na histologickém nálezu, je znalost základních molekulárních metod nutností.² Proto v tomto článku chceme přiblížit klinickým onkologům možnosti, které nabízí NGS a jejich případné užití v praxi.

02/2019 MUDr. Gabriela Krákorová, Ph.D.
Článek přináší základní orientaci v dějích a pojmech, které se podílejí na kancerogenezi. Neklade si za cíl přinést vyčerpávající odbornou informaci, ale jednoduchou a srozumitelnou formou předkládá terminologický výklad pojmů, které i začínající onkolog běžně používá. Tyto pojmy je vhodné znát, ale především je třeba jim rozumět. Článek vysvětluje charakteristiky přepisu genetické informace a tvorby bílkovin, zabývá se chromosomálními i genovými mutacemi. Popisuje význam genetických mutací pro vznik karcinomu plic.