Vybrané články

01/2026 Doc. MUDr. Jitka Fricová, Ph.D.
Nejčastějším typem bronchogenního karcinomu je nemalobuněčný plicní karcinom. Standardem terapie je chirurgická resekce, následovaná onkologickou léčbou (chemoterapií a imunoterapií) podle stadia nemoci a biomarkerů. Bolest po thorakotomiích nebo thorakoskopických výkonech představuje významnou komplikaci. Chronická bolest po thorakotomii se vyskytuje až u 30 % pacientů, přičemž u pacientů s přidruženými chorobami, jako je chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN), je bolest častější a hůře zvládnutelná vzhledem k dušnosti, kašli a zhoršené fyzické zdatnosti. Prezentujeme případ pacienta s CHOPN, u kterého byl nově diagnostikován nemalobuněčný bronchogenní adenokarcinom levého horního plicního laloku. Po levostranné horní lobektomii a následné onkologické léčbě se rozvinula vysoce intenzivní chronická bolest levého hemithoraxu, bez známek neuropatické složky. Multimodální léčba s transdermálním buprenorfinem s možností dlouhodobé stabilní dávky se ukázala jako optimální volba bezpečné analgezie.

01/2026 Doc. MUDr. David Vrána, Ph.D.
Adjuvantní léčba karcinomu prsu prošla v posledních letech zásadní proměnou. Genomické testování výrazně ovlivnilo výběr adjuvantního režimu mezi chemoterapií a samostatnou hormonální léčbou, testování BRCA1/2 zařadilo olaparib do léčebného algoritmu mutovaných pacientek a inhibitory cykLin dependentní kinázy (CDK) se na základě proběhlých studií postupně dostaly do doporučení pro adjuvantní léčbu jak pacientek s uzlinovým postižením, tak bez něj. Inhibitory CDK v adjuvantním režimu jednoznačně představují v současnosti zlatý standard léčby rizikových hormonálně dependentních pacientek s karcinomem prsu a neměly by být opomenuty.

01/2026 MUDr. Olga Černá
Kazuistika popisuje případ mladé 54leté pacientky s diagnózou Ph negativní myeloproliferativní neoplazie typu polycythemia vera s nutností cytoreduktivní terapie a s výrazně obtěžujícím pruritem. Kombinovanou terapií ropeginterferonem alfa-2b s ruxolitinibem bylo dosaženo hematologické setrvalé remise bez venepunkcí a s vysazením konkomitantní terapie. Výrazně se zlepšila kvalita života pacientky bez trombotických příhod a zcela bez symptomů onemocnění. Článek podrobně rozebírá patofyziologii onemocnění, mechanismy účinku obou léčiv, jejich synergii a přináší přehled dostupných klinických studií kombinované terapie.

01/2026 MUDr. Jana Krejčí; MUDr. Petr Opálka, CSc., MBA; doc. MUDr. Norbert Pauk, Ph.D.
Amivantamab, bifunkční monoklonální protilátka cílená proti receptorům EGFR a MET, představuje významný pokrok v léčbě pacientů s pokročilým nebo metastazujícím nemalobuněčným karcinomem plic s mutacemi EGFR, včetně inzertních mutací exonu 20. Spolu s prokazatelným klinickým přínosem je však jeho použití spojeno s relativně častým výskytem specifických nežádoucích účinků, které mohou negativně ovlivnit toleranci léčby a kontinuitu terapie.
Článek shrnuje nejčastější a klinicky významné nežádoucí účinky amivantamabu, zejména reakce související s infuzí, kožní toxicitu a zvýšené riziko žilních tromboembolických příhod. Jsou diskutovány současné poznatky z klinických studií, včetně přínosu rozšířené premedikace, subkutánního podání amivantamabu, proaktivní profylaxe kožních nežádoucích účinků a preventivní antikoagulační léčby.
Součástí práce jsou rovněž kazuistické zkušenosti z klinické praxe, které dokumentují význam systematicky zavedených preventivních režimů pro snížení toxicity a zachování efektivity léčby. Implementace strukturovaných profylaktických a podpůrných opatření se ukazuje jako klíčová pro optimalizaci bezpečnosti terapie, zlepšení kvality života pacientů a dlouhodobou udržitelnost léčby amivantamabem v běžné klinické praxi.
 

01/2026 Doc. MUDr. David Vrána, Ph.D.
Novou molekulou, která se dostala do klinické praxe v tuto chvíli, je belzutifan. Belzutifan působí cestou inhibice dráhy hypoxií indukovaného faktoru 2α, a ovlivňuje tak celou řadu mechanismů podílejících se na nádorovém růstu a metastazování. Získal registraci v České republice pro léčbu předléčených pacientů se světlobuněčnými nádory ledvin a současně, s ohledem na mechanismus působení belzutifanu, pro léčbu nádorových onemocnění asociovaných s von Hippelovým-Lindauovým syndromem - hemangioblastomů centrálního nervového systému, nádorů ledvin a pankreatických neuroendokrinních tumorů. Úhrada z veřejného zdravotního pojištění v současnosti bohužel chybí.

01/2026 MUDr. Ivo Stankuš
High-grade serózní a endometroidní karcinomy představují zhruba 80 % všech zhoubných nádorů vaječníků. Velmi často je toto agresivní onemocnění diagnostikováno v pokročilých stadiích onemocnění. Standardem léčby takto pokročilých onemocnění je systémová chemoterapie na bázi platiny. Zhruba polovina pacientek s těmito nádory má deficit v dráze homologní rekombinace - mechanismu, kterým jsou buňky schopny relativně bezchybně opravit vážné poškození DNA. Inhibitory poiy(adenosindifosfát-ribóza) polymerázy jsou skupina léků zasahující, krom jiného, rovněž do mechanismu opravy DNA. V řadě klinických studií prokázalo jejich užívání v rámci udržovací terapie, zejména u pacientek s prokázaným deficitem v dráze pro homoiogní rekombinaci, výraznou účinnost stran zlepšení doby do progrese onemocnění a v menší míře i celkového přežití. Problémem však zůstává správné stanovení deficitu homoiogní rekombinace a identifikace pacientek, které mají z této terapie největší benefit.

06/2025

06/2025 MUDr. Ondřej Sláma, Ph.D.
Silné opioidy jsou v souladu s řadou mezinárodních i českých doporučení základní lékovou skupinou pro symptomatickou léčbu středně silné a silné nádorové bolesti. Na základě publikovaných studií jsou všechny silné opioidy v klinicky relevantních výsledcích léčby v zásadě srovnatelné. V současné době proto nelze jednoznačně určit „evidence based” univerzální silný opioid první volby pro všechny pacienty s nádorovou bolestí. Při volbě opioidu u konkrétního pacienta musíme zohlednit klinické charakteristiky pacienta a s tím spojenou pravděpodobnost dobrého analgetického efektu a rizika nežádoucích účinků. V článku stručně pojednáváme o volbě opioidu ve specifických klinických situacích, jako je problematický příjem per os, ledvinné a jaterní selhávání a stavy spojené se zvýšeným rizikem útlumu dechového centra. Na závěr uvádíme návrh léčebného algoritmu pro jednotlivé klinické situace. V klinické praxi, ale i při použití uvedeného nástroje platí, že nasazení silného opioidu má charakter individuálního terapeutického „pokusu“, při kterém musíme průběžně vyhodnocovat, zda je poměr úlevy od bolesti a nežádoucích účinků a rizik pro pacienta příznivý.

06/2025 MUDr. Petra Bělohlávková, Ph.D.
Perorální inhibitor Janusovy kinázy (JAK) 1/2 ruxolitinib byl schválen již v roce 2014 pro léčbu pacientů s polycythemia vera, kteří mají nedostatečnou odpověď na hydroxyureu nebo tuto léčbu netolerují. V článku je shrnuta účinnost a bezpečnost ruxolitinibu v léčbě polycythemia vera z klíčových studií fáze II a III (MAJIC-PV, RESPONSE, RESPONSE-2 a Ruxo-BEAT). Po 10 letech od svého schválení se ruxolitinib stal bezpečným a účinným standardem léčby polycythemia vera ve druhé linii.

06/2025 Doc. MUDr. Andrea Janíková, Ph.D.
Lymfom z plášťových buněk (mantle cell lymphoma, MCL) je vzácný podtyp nehodgkinského B lymfomu, který je charakteristický různorodým chováním od indolentních forem až po vysoce agresivní. Možnosti léčby první linie i relapsu se nebývale rozšířily o řadu více či méně cílených léčiv. Vývoj a implementace těchto léků spolu s imunochemoterapií zcela jistě mohutně zlepšily léčebné výsledky a přežití pacientů, přesto MCL patří dosud ve většině případů k nevyléčitelným chorobám; dlouhodobá prognóza je limitována především u pacientů, kteří špatně odpovídají na léčbu inhibitory Brutonovy tyrosinkinázy (Bruton's tyrosine kinase inhibitors, BTKi). Ve sdělení uvádíme přehled možností cílené léčby (zejména BTKi, inhibitory BCL2, bispecifické protilátky a modifikované T lymfocyty) v kontextu dosavadních standardů léčby a jejich reálné využitelnosti v terapii MCL v roce 2025. V rámci klinických hodnocení lze jmenovat téměř nekončící řadu přípravků, mnohé z nich však teprve vstupují do klinického testování a na ověření účinnosti teprve čekají, jiné nejsou dostupné v České republice.

06/2025 MUDr. Miroslav Žiaran
Léčba lokálně pokročilého / metastazujícího duktálního adenokarcinomu pankreatu zůstává velkou výzvou moderní onkologie. Prognóza pacientů s tímto onemocněním je stále nepříznivá, většině lze nabídnout pouze prodloužení a zlepšení kvality života. Nicméně díky rozvoji farmakoterapie a rozšiřující se podpůrné péči pozorujeme pomalý trend ke zlepšení výsledků. Nejnovější data prezentovaná na kongresu ESMO GI Cancers 2025 ukazují, že jde o vyvíjející se oblast onkologie. Nově identifikované podskupiny pacientů ukazují cestu k rozvoji personalizovaného přístupu v terapii. Přehled shrnuje klíčové novinky s důrazem na jejich možné dopady pro klinickou praxi.

06/2025 MUDr. Martina Zimovjanová, Ph.D., MHA
Karcinom prsu s nízkou expresí HER2 (HER2-iow) představuje nově definovanou skupinu mezi HER2 pozitivními nádory podle imunohistochemické analýzy (immunohistochemistry, IHC) skóre IHC3+ nebo IHC2+ / in situ hybridizace (ISH) ISH+, a HER2 negativními nádory (IHC0). Studie DESTINY-Breast04 a DESTINY-Breast06 prokázaly, že trastuzumab deruxtekan (T-DXd), moderní konjugát monokionáiní protilátky a cytostatika (antibody-drug conjugate, ADC), významně prodlužuje přežití pacientek po selhání systémové iéčby metastazujícího onemocnění. Níže uvedená kazuistika představuje průběh onemocnění a onkologickou iéčbu pacientky s HR+/HER2-iow metastazujícím karcinomem prsu, která dosáhia diouhodobé stabiiizace nemoci právě při terapii s T-DXd. Diskuse shrnuje současné iéčebné možnosti HR+/HER2-iow metastazujícího karcinomu prsu a kiinické impiikace pro praxi.

06/2025 Doc. MUDr. David Vrána, Ph.D.
Hepatocelulární karcinom představuje onemocnění s všeobecně špatnou prognózou, kdy lokoregionální terapie nabízí jako jediná šanci na dlouhodobé přežití. Bohužel stále významná část pacientů je diagnostikována ve fázi pokročilého onemocnění, kdy jedinou možností je léčba podpůrná. Systémová terapie neresekovatelného či metastazujícího hepatocelulárního karcinomu zaznamenala v posledních letech značný posun, když monoterapie tyrosinkinázovými inhibitory je postupně nahrazována kombinovanou imunoterapií a vlastní monoterapie je rezervována pouze pro pacienty, u nichž není možné kombinovanou léčbu indikovat.

06/2025 Prof. MUDr. Samuel Vokurka, Ph.D.
Lipegfilgrastim v plné dostupnosti od roku 2014 zůstává nadále zástupcem pegylovaných růstových faktorů granulopoézy bez dostupného biosimilárního ekvivalentu. Profylaktická aplikace lipegfilgrastimu snižuje riziko febrilní neutropenie a těžké neutropenie po chemoterapii, a pomáhá tak udržet i její dávkovou intenzitu. Data observačních studií i z reálné praxe dokládají jeho účinnost a bezpečnost.

06/2025 MUDr. Antonia Kislanová
Cholangiokarcinomy jsou vzácné nádory s narůstající incidencí a špatnou prognózou. Incidence v České republice je přibližně 1,4 případu na 100 000 obyvatel. Mortalita je vysoká zejména v pokročilých stadiích, kde pětileté přežití často nedosahuje ani 20 %. Žádný pacient ve stadiu IV zatím nepřežil dva roky od operace. Prognóza se zlepšuje při časné diagnostice a radikální chirurgii. V těchto případech pětileté přežití může dosáhnout 20-40 %.
 

06/2025 Prof. MUDr. Renata Soumarová, Ph.D.; MUDr. Martin Palkovský
Svalovinu infiltrující karcinom močového měchýře (musde-invasive bladder cancer, MIBC) je malignita s vysokým rizikem recidivy a úmrtí i přes standardní kombinaci neoadjuvantní chemoterapie založené na cisplatině a radikální cystektomie. Imunoterapie, zejména inhibitory PD-1/PD-L1, se stávají novou léčebnou možností v perioperačním prostředí. Studie fáze II (PURE-01, ABACUS) prokázaly slibnou aktivitu checkpoint inhibitorů v neoadjuvanci, zatímco fáze III studie CheckMate 274 etablovala adjuvantní nivolumab jako nový standard péče u vysoce rizikových pacientů. Nejnověji studie fáze III NIAGARA ukázala, že kombinace durvalumabu s neoadjuvantní chemoterapií a pokračování durvalumabu v adjuvanci významně zlepšuje přežití bez události, celkové přežití i patologickou kompletní odpověď bez zvýšeného rizika toxicity či perioperačních komplikací u pacientů vhodných pro podání cisplatiny. Ve skupině pacientů cisplatina nevhodných jsou k dispozici první výsledky s perioperačním podáním pembrolizumabu a enfortumab vedotinu. Tento článek shrnuje aktuální poznatky a diskutuje budoucí roli perioperační imunoterapie v léčbě MIBC.

06/2025 Prof. MUDr. Julius Špičák, CSc.

05/2025 MUDr. Štěpán Rusín
Rozsáhlá, až devastující plastická operace hrudní stěny, včetně resekce žeber, může mít velký vliv na adekvátní pooperační terapii bolesti. Bolest bohužel může přejít do chronicity a významně trvale ovlivňovat kvalitu života pacienta navzdory úspešnosti léčby základního onemocnění.

05/2025 MUDr. Martin Marhefka
Lutecium vipivotid tetraxetan (¹⁷⁷Lu-PSMA-617, přípravek Pluvicto) je nové terapeutické radiofarmakum, které prokázalo v klinických studiích slibné léčebné výsledky u pacientů s metastazujícím kastračně rezistentním karcinomem prostaty předléčených inhibitorem dráhy androgenního receptoru (adrogen receptor pathway inhibitors, ARPI) +/- chemoterapií. Kazuistika prezentuje 75letého pacienta s metastazujícím karcinomem prostaty, předléčeného inhibitorem dráhy androgenního receptoru i chemoterapií, který absolvoval terapii ¹⁷⁷Lu-PSMA-617 s ukončením po dvou cyklech pro radiografickou progresi onemocnění. Iniciální vzestup prostatického specifického antigenu (PSA) u pacienta po první aplikaci byl následován léčebnou odpovědí s výrazným poklesem PSA a výborným klinickým účinkem trvajícím devět měsíců. Radionuklidová terapie představuje vysoce inovativní přístup v léčbě karcinomu prostaty, navíc s účinností i v pokročilých fázích onemocnění.
 

při zachované kvalitě života – kazuistika
05/2025 MUDr. Lenka Ostřížková
Terapeutické možnosti léčby metastazujícího karcinomu pankreatu se neustále rozšiřují jak ve smyslu nových kombinací stávající léčby, tak o nové molekuly. Výsledky dosavadních studií i zkušenosti z klinické praxe dokazují, že i u předléčených pacientů lze vhodnou terapeutickou intervencí prodloužit život při zachování jeho kvality.