Vybrané články

04/2026 MUDr. Aleš Langer
Prezentujeme kazuistiku 61letého muže s primárně metastazujícím karcinomem rekta, u něhož došlo k progresi onemocnění při systémové léčbě první linie režimem FOLFOXIRI + bevacizumabem. Do další linie léčby byla na základě výsledků studie SUNLIGHT nasazena kombinace trifluridin/tipiracil (Lonsurf) + bevacizumab, která u pacienta vedla k přežití bez progrese 7,8 měsíce. Nežádoucí účinky u pacienta odpovídaly bezpečnostnímu profilu léčby popsanému v uvedené registrační studii a dosud u něj nedošlo ke zhoršení celkového stavu. To umožnilo další linii léčby s výhledem prodloužení celkového přežití. Kazuistika dokládá přínos kombinace trifluridin/tipiracilu + bevacizumabu u pacientů s předléčeným metastazujícím kolorektálním karcinomem (metastatic colorectal cancer, mCRC). Tato léčba dnes představuje preferovaný standard třetí linie léčby mCRC s nejvyšším stupněm doporučení ESMO (IA, MCBS 4) pro všechny pacienty bez ohledu na molekulární charakteristiku nádoru.

04/2026 MUDr. Marie Drosslerová
Léčba pokročilého nemalobuněčného plicního karcinomu s běžnými mutacemi EGFR prochází zásadní proměnou. Monoterapii tyrosinkinázovými inhibitory střídají vysoce účinné kombinované režimy. Klíčovým milníkem je protokol studie FLAURA2, který spojuje osimertinib s chemoterapií a prokazatelně prodlužuje přežití pacientů oproti osimertinibu v monoterapii. Režim FLAURA2 je efektivní u běžné populace pacientů, ale mimořádně vysokou účinnost vykazuje u osob s mozkovými metastázami či jinými rizikovými faktory. Naše kazuistika popisuje právě takový případ z reálné klinické praxe.

04/2026 Doc. MUDr. Jitka Fricová, Ph.D.; PharmDr. MVDr. Vilma Vranová, Ph.D.
Práce podává narativní přehled současných poznatků o ekvianalgetických tabulkách, doporučených postupech a klinických aspektech rotace opioidů. Důraz je kladen na jejich praktickou využitelnost i limity v běžné klinické praxi.
Součástí sdělení je návrh přehledného a klinicky aplikovatelného algoritmu rotace opioidů. Postup zahrnuje výpočet orálního morfinového ekvivalentu (OME), převod na zvolený cílový opioid a následnou úpravu dávky s ohledem na neúplnou zkříženou toleranci. Nezbytnou součástí je následná individualizovaná titrace s průběžným hodnocením účinnosti a bezpečnosti léčby.
Text je doplněn tabulkami ekvianalgetických dávek a převodních vztahů mezi jednotlivými lékovými formami a aplikačními cestami. Pro lepší orientaci jsou uvedeny i modelové klinické příklady zaměřené na použití siných opioidů. Samostatně jsou diskutovány transdermální a transmukózní formy, u nichž je vzhledem k farmakokinetické variabilitě a omezeným datům převod zatížen vyšší mírou nejistoty.
Ekvianalgetické tabulky představují užitečnou pomůcku, jejich použití je však nutné vždy interpretovat v klinickém kontextu konkrétního pacienta. Bezpečná a účinná rotace opioidů vyžaduje individuální přístup se zohledněním aktuálního klinického stavu, komorbidit a interindividuální variability v odpovědi na léčbu. Zásadní roli hraje pečivá titrace dávky a kontinuální sledování účinnosti i snášenlivosti terapie.

04/2026 MUDr. Anna Nohejlová Medková
Karcinom endometria patří mezi jeden nejčastějších zhoubných nádorů u žen. Prognóza pacientek s metastatickým postižením je špatná. Větší šanci na prodloužení celkového přežití dává imunoterapie. Léčba checkpoint inhibitory prokázala účinnost především u pacientek s karcinomem endometria s deficiencí mismatch repair genů (deficient mismatch repair, dMMR) / vysokou mikrosatelitovou instabilitou (microsateUite instability high, MSI-high).

04/2026 Doc. MUDr. Roman Kocián, Ph.D.
Udržovací léčba inhibitory poly(adenosindifosfát-ribóza) polymerázy (PARPi) je standardní součástí léčby pokročilého ovariálního karcinomu jak v první linii, tak i u recidivujícího onemocnění.^1-3 Optimální délka udržovací léčby PARPi u pacientek s recidivujícím onemocněním a dlouhodobou kompletní odpovědí však není jednoznačně stanovena. Prezentujeme kazuistiku pacientky s high-grade serózním karcinomem ovaria stadia IIIC s germináiní mutací BRCA1, u níž byla po primární léčbě a následné solitární recidivě ve slezině dosažena kompletní remise kombinací sekundární cytoredukční operace (spienektomie) a platinové chemoterapie. Následně byla pacientka dlouhodobě léčena olaparibem, který byl velmi dobře tolerován bez významné toxicity. Po deseti letech léčby bylo při trvající kompletní remisi po individuální diskusi s pacientkou přistoupeno k jejímu ukončení. Při poslední kontrole v květnu 2026 zůstává pacientka bez známek recidivy onemocnění. Kazuistika dokumentuje případ mimořádně dlouhého přežití bez známek onemocnění a otevírá otázku optimální délky udržovací léčby PARPi u platina senzitivního recidivujícího karcinomu ovaria.

04/2026 MUDr. Michal Emingr
Tento článek podává narativní přehled současných léčebných strategií u karcinomu děložního hrdla. V posledních letech došlo k zásadnímu rozšíření léčebných možností napříč všemi stadii onemocnění. U časných forem se prosazuje chirurgická deeskalace, sentinelový staging a léčba zachovávající fertilitu. U lokálně pokročilého onemocnění přinesly recentní studie benefit indukční chemoterapie a imunoterapie přidané ke standardní chemoradioterapii. U recidivujícího a metastazujícího onemocnění vedla imunoterapie a léčba pomocí konjugovaných protilátek ke zlepšení výsledků léčby u části pacientek. Další pokrok bude záviset na individualizaci léčby, validovaných prediktivních biomarkerech a centralizované multidisciplinární péči.^1-22

04/2026 MUDr. Dominika Svobodová; MUDr. Martina Zimovjanová, Ph.D., MHA
Opakované dosažení kompletní radiologické odpovědi u metastazujícího HER2 negativního karcinomu prsu s nízkou expresí estrogenových receptorů (ER-low) představuje vzácnou klinickou situaci. Tato skupina nádorů sdílí řadu biologických charakteristik s triple negativním karcinomem prsu a vyznačuje se vyšším rizikem časné recidivy i nepříznivou prognózou v metastatickém stadiu. Zavedení inhibitorů kontrolních bodů imunitní odpovědi rozšířilo léčebné možnosti pacientek s PD-L1 pozitivním metastazujícím triple negativním karcinomem prsu. Nádory s ER-low/HER2 negativním fenotypem vykazují obdobnou léčebnou odpověď jako triple negativní karcinomy, avšak ani při pozitivitě PD-L1 není v současné době v České republice léčba pembrolizumabem pro tuto skupinu pacientek standardně hrazena.
Prezentujeme kazuistiku 45leté pacientky, u níž bylo po neoadjuvantní chemoterapii dosaženo kompletní patologické odpovědi. Přibližně dva roky po ukončení primární léčby však došlo k metastatickému relapsu s postižením jater, lymfatických uzlin a hrudní stěny. Jaterní biopsie potvrdila metastatické postižení při karcinomu prsu se zachovaným imunohistochemickým profilem a expresí PD-L1 s hodnotou kombinovaného pozitivního skóre (combined positive score, CPS) 20. Léčba pembrolizumabem v kombinaci s karboplatinou a gemcitabinem, schválená individuálně cestou § 16, vedla po devíti měsících k dosažení kompletní radiologické odpovědi, na kterou navázala udržovací léčba pembrolizumabem. V jejím průběhu byla zaznamenána limitovaná progrese onemocnění, hodnocená podle kritérií iRECIST jako nepotvrzená progrese (immune unconfirmed progressive disease, iUPD). Reindukce původně účinné chemoimunoterapie následně vedla k opětovnému dosažení kompletní radiologické odpovědi.
Předložená kazuistika dokumentuje možnost dlouhodobé kontroly metastazujícího ER-low/HER2 negativního karcinomu prsu pomocí chemoimunoterapie a ukazuje, že reindukce původně účinné léčby může u pečlivě vybraných pacientek představovat efektivní terapeutickou strategii. Současně podporuje biologickou blízkost ER-low nádorů k triple negativnímu karcinomu prsu a naznačuje potenciální přínos imunoterapie u této podskupiny pacientek.

04/2026 MUDr. Martina Zimovjanová, Ph.D., MHA
Zavedení inhibitorů CDK4/6 zásadně změnilo léčebný algoritmus premenopauzálních pacientek s hormonálně pozitivním, HER2 negativním metastazujícím karcinomem prsu. Studie MONALEESA-7 prokázala, že přidání ribociklibu k endokrinní léčbě a ovariální supresi vede u preaperimenopauzálních pacientek k významnému prodloužení přežití bez progrese i celkového přežití. V aktualizované analýze dosáhl medián celkového přežití 58,7 měsíce oproti 48,0 měsíce v kontrolním rameni. Předkládaná kazuistika ilustruje situaci, kdy ribociklib v kombinaci s endokrinní terapií a ovariální supresí vedl k hluboké a dlouhodobé léčebné odpovědi u premenopauzální pacientky se vstupně masivním a závažným skeletálním metastatickým postižením. Současně dokumentuje, že ani redukce dávky ribociklibu, ani přítomnost mutace PIK3CA nemusí znamenat ztrátu klinického benefitu. Případ dále upozorňuje na možnost výskytu vzácné vitiligo-like toxicity a na limity zobrazovacího hodnocení mikrokalcifikací po systémové léčbě s CDK4/6 inhibitorem.

04/2026 MUDr. Jan Kindl; MUDr. Martina Zimovjanová, Ph.D., MHA
HER2-low karcinom prsu představuje nově definovanou podskupinu nádorů, která zahrnuje pacientky s nízkou expresí receptoru 2 pro lidský epidermální růstový faktor (human epidermal growth factor receptor 2, HER2) (IHC 1+ nebo IHC 2+ / ISH-). Přestože byly tyto nádory historicky řazeny mezi HER2 negativní, rozvoj konjugátů protilátky s cytostatikem vedl k významnému rozšíření terapeutických možností pro tuto skupinu pacientek. Trastuzumab deruxtekan je v současnosti standardní léčebnou možností u předléčených pacientek s HER2-low metastazujícím karcinomem prsu. Předkládáme kazuistiku pacientky s diagnózou hormonálně pozitivního HER2 negativního karcinomu prsu v 35 letech, u které došlo navzdory multimodální léčbě k lokoregionální recidivě a následně k rozvoji metastazujícího onemocnění. Po selhání několika linií systémové léčby bylo při potvrzení HER2-low statusu zahájeno podávání trastuzumab deruxtekanu. Léčba vedla k výraznému klinickému zlepšení, regresi pleurálního výpotku s možností odstranění pleurálního katétru a k významné morfometabolické odpovědi na zobrazovacích vyšetřeních.

04/2026 MUDr. Adam Paulík
HER2 pozitivní metastazující karcinom prsu je i v roce 2026 stále závažné a infaustní onemocnění, nicméně v posledních 30 letech se díky anti-HER2 terapii (trastuzumab, pertuzumab, trastuzumab deruxtekan, tukatinib) podařilo prodloužit celkové přežití přinejmenším trojnásobně, výrazně zlepšit kvalitu života pacientek a přeměnit toto onemocnění u řady pacientek v dlouhodobou chronickou chorobu. V současnosti je téměř 40 % pacientek naživu 8 let od stanovení diagnózy a tato čísla se jistě již nyní daří překonávat. Je to především zásluhou rozšíření armamentaria léčiv zaměřených proti HER2 receptoru (trastuzumab deruxtekan, tukatinib), nové kombinace anti-HER2 léčby a jejich posunutí do první linie léčby (trastuzumab deruxtekan + pertuzumab) a nové možnosti oddalování rezistence, a tedy progrese nemoci při kombinaci udržovací anti-HER2 terapie s paibocikiibem a tukatinibem.
 
HER2 pozitivní metastazující karcinom prsu je i v roce 2026 stále závažné a infaustní onemocnění, nicméně v posledních 30 letech se díky anti-HER2 terapii (trastuzumab, pertuzumab, trastuzumab deruxtekan, tukatinib) podařilo prodloužit celkové přežití přinejmenším trojnásobně, výrazně zlepšit kvalitu života pacientek a přeměnit toto onemocnění u řady pacientek v dlouhodobou chronickou chorobu. V současnosti je téměř 40 % pacientek naživu 8 let od stanovení diagnózy a tato čísla se jistě již nyní daří překonávat. Je to především zásluhou rozšíření armamentaria léčiv zaměřených proti HER2 receptoru (trastuzumab deruxtekan, tukatinib), nové kombinace anti-HER2 léčby a jejich posunutí do první linie léčby (trastuzumab deruxtekan + pertuzumab) a nové možnosti oddalování rezistence, a tedy progrese nemoci při kombinaci udržovací anti-HER2 terapie s paibocikiibem a tukatinibem.

04/2026 MUDr. Jan Šustr, Ph.D.
Triple negativní karcinom prsu představuje nejagresivnější podtyp karcinomu prsu, který je spojený s nepříznivou prognózou a v minulosti s velmi omezenými terapeutickými možnostmi. V posledních letech však došlo k významnému rozšíření léčebného spektra díky zavedení imunoterapie, inhibitorů PARP a konjugátů protilátka-léčivo. Výběr optimální léčebné strategie je dnes podmíněn molekulární charakteristikou nádoru včetně exprese PD-L1, přítomnosti mutací BRCA1/2 a HER2-low fenotypu. Tento přehledový článek shrnuje současné standardy systémové léčby metastazujícího triple negativního karcinomu prsu, diskutuje výsledky klíčových klinických studií a zamýšlí se nad budoucností léčby tohoto prognosticky nepříznivého onemocnění.

04/2026 MUDr. Vlastimila Čmejlová
Léčba hormonálně pozitivního HER2 negativního metastazujícího karcinomu prsu je dnes založena na sekvenční endokrinní terapii doplněné o cílenou léčbu podle molekulárních aliterací. Klíčovým cílem je prodloužení kontroly onemocnění, oddálení chemoterapie a zachování kvality života. Hlavní mechanismy endokrinní rezistence zahrnují mutace ESR1, aktivaci dráhy PI3K/AKT/mTOR a poruchu homologní rekombinace. Na mutace ESR1 cílí selektivní degradátory estragonového receptoru (selektivě estrogen receptor degrader, SERD) (elacestrant, imlunestrant), u mutací PIK3CA se uplatňuje alpelisib, zatímco širší blokádu dráhy PI3K/AKT zajišťuje kapivasertib. U pacientek s geminálními mutacemi BRCA1/2 jsou účinné inhibitory PARP (olaparib, talazoparib). U nemocných bez citelných biomarkerů zůstává základem další endokrinní léčba, případně chemoterapie. Významně se prosazují také konjugáty protilátka-léčivo (trastuzumab deruxtekan, sacituzumab govitekan), které rozšiřují možnosti léčby v pozdějších liniích. Celkově se léčba posouvá k precizní medicíně řízené biomarkery, s individualizací terapie podle biologického profilu nádoru a klinické situace pacientky. Prezentovaný článek poskytuje ucelený přehled současných léčebných možností v této oblasti.

04/2026 MUDr. Petra Steyerová, Ph.D.
I přes dobře zavedený screeningový systém stále existuje skupina žen, u kterých se karcinom prsu projeví klinicky (hmatnou bulkou) v intervalu mezi screeningovými vyšetřeními. Takový karcinom se nazývá intervalový a jeho výskyt je způsoben několika různými faktory. Některé z těchto faktorů lze ovlivnit zajištěním kvality screeningového programu, jiné ovlivnit nelze, neboť se jedná o biologicky agresivní tumory. U denzních prsů může mít mamografie limitovanou možnost detekce nádoru; zde může být pro záchyt karcinomu v časném stadiu prospěšné doplnění dalších zobrazovacích metod k mamografii.

04/2026 Doc. MUDr. Radek Lakomý, Ph.D.

03/2026 PharmDr. MVDr. Vilma Vránová, Ph.D.; MUDr. Marek Hakl, Ph.D.
Opioidní analgetika jsou nezbytnou součástí léčby středně silné a silné bolesti, zejména v onkologii, paliativní péči a léčbě chronické bolesti. Navzdory vysoké analgetické účinnosti jsou jejich nežádoucí účinky častým důvodem snížené adherence, zhoršení kvality života a někdy i předčasného ukončení léčby. Cílem tohoto článku je přehledně shrnout nejčastější nežádoucí účinky opioidů, možnosti jejich prevence a léčby se zvláštním důrazem na roli ošetřovatelského personálu, jehož včasná intervence je klíčová pro bezpečnost a komfort pacienta.

03/2026 MUDr. Alexandra Haas; MSc. Samuel Kurucz; doc. MUDr. Jiří Kubeš, Ph.D.
Thymické epiteliální tumory (TET) představují vzácnou skupinu nádorů předního mediastina zahrnující thymomy, thymické karcinomy a thymické neuroendokrinní tumory. Základním léčebným přístupem je chirurgická resekce, přičemž dosažení kompletní, tzv. R0 resekce, je nejvýznamnějším prognostickým faktorem napříč histologickými typy i stadii onemocnění. Radioterapie hraje zásadní roli v adjuvantní i definitivní léčbě TET, její použití je však náročné kvůli těsné blízkosti kritických orgánů, především srdce a srdečních struktur. Vzhledem k dlouhé očekávané délce života pacientů je minimalizace pozdní toxicity klíčová. Protonová radioterapie (proton beam therapy, PBT) má potenciál významně snížit ozáření okolních zdravých tkání a tím minimalizovat dopad obávané pozdní kardiální toxicity.

03/2026 Prof. MUDr. Renata Soumarová, Ph.D.; MUDr. Martin Palkovský; MUDr. PharmDr. Jan Dvořák
Karcinom prostaty představuje jedno z nejčastějších maligních onemocnění mužů a současně významnou příčinu nádorové mortality. V posledním desetiletí dochází k zásadní transformaci terapeutického přístupu směrem k personalizované medicíně založené na molekulárních charakteristikách nádoru. Inhibitory poly(adenosindifosfát-ribóza) polymerázy (PARP) se staly jedním z nejvýznamnějších přínosů této éry, přičemž klíčovou roli v jejich klinickém zavedení sehrál olaparib. Olaparib byl první molekulou, která prokázala jednoznačný benefit v randomizované studii fáze III. Tento článek podává přehled biologických principů účinku PARP inhibitorů a analyzuje výsledky zásadních klinických studií v metastatickém kastračně rezistentním i hormonálně senzitivním stadiu karcinomu prostaty.

03/2026 MUDr. Stanislav John, Ph.D.
Přestože je většina onkologických pacientů stále léčena necíleně (např. chemoterapií), tumor agnostická léčba se dostává více a více do popředí. Pacientům přináší novou naději na zlepšení jejich prognózy.
Zde představujeme 67letou ženu s původně lokalizovaným intrahepatálním cholangiocelulárním karcinomem (cholangiocarcinoma, CCA). Chirurgická resekce a chemoradioterapie vedly u této pacientky k 16měsíčnímu přežití bez progrese (progression free survival, PFS). Po generalizaci nádoru zajistila chemoimunoterapie dalších 17 měsíců PFS. Vzhledem k přítomnosti mutace IDH1, zjištěné při molekulárním vyšetření provedeném v době diagnózy generalizovaného onemocnění, bylo možné ve druhé linii léčby nasadit cílenou léčbu ivosidenibem (Tibsovo). Ta vedla k PFS trvajícímu zatím 14 měsíců. Případ této pacientky poukazuje na důležitost včasného molekulárního testování s následným úspěšným nasazením odpovídající cílené léčby. Vzhledem k vysokému podílu klinicky relevantních, ovlivnitelných genetických změn mezi pacienty s CCA se taková terapie v celém algoritmu stává zásadní.

03/2026 MUDr. Marie Drosslerová
Léčba nemalobuněčného plicního karcinomu prochází v posledních letech dynamickou transformací a sugemalimab se stává další možností volby na poli moderních imunoterapeutik. Tato plně humánní monoklonální protilátka typu IgG4, namířená proti ligandu programované buněčné smrti 1 (PD-L1), nachází uplatnění jak u metastazujícího onemocnění, tak u neresekabilního stadia III. Na základě úspěšných klinických hodnocení GEMSTONE-302 a GEMSTONE-301 získal přípravek schválení Evropské lékové agentury, čímž se otevírá jeho cesta do evropské klinické praxe. Cílem tohoto článku je shrnout klíčové poznatky a data z obou registračních klinických studií.

03/2026 MUDr. Jana Krejčí
Plicní karcinoidy představují vzácnou podskupinu dobře diferencovaných neuroendokrinních nádorů s heterogenním biologickým chováním. Léčebné možnosti u pokročilého onemocnění byly dlouhodobě omezené a vycházely převážně z dat získaných u gastroenteropankreatických neuroendokrinních nádorů.
Standardní léčba zahrnuje chirurgický výkon, analoga somatostatinu, everolimus a v indikovaných případech chemoterapii nebo peptidovou receptorovou radionuklidovou terapii s využitím lutecia-177 oxodotreotidu (¹⁷⁷Lu-DOTATATE). Klíčovým faktorem pro volbu léčebné strategie je exprese somatostatinových receptorů.
Kabozantinib představuje významné rozšíření terapeutických možností u pacientů s pokročilými plicními karcinoidy, zejména u nemocných bez exprese somatostatinových receptorů nebo po selhání předchozí léčby. Individualizace léčby na základě biologických charakteristik nádoru je klíčová pro optimalizaci léčebných výsledků.