Vybrané články

02/2016 MUDr. Alena Šebková

01/2016 Tomáš Büchler
Testikulární germinální nádory (TGN) patří k malignitám s nejlepší prognózou. Oproti běžné populaci však mají pacienti s TGN vyšší riziko jak nádorových onemocnění, tak dlouhodobých nenádorových komplikací, jako jsou kardiovaskulární nemoci, neuropatie, nefropatie a úzkostně-depresivní poruchy. Cílené vyhledávání a včasná léčba těchto komplikací může snížit morbiditu a mortalitu v této populaci.

01/2016 Ludmila Boublíková
Testikulární germinální nádory (TGT) mají ve srovnání s jinými solidními tumory dospělých specifický klinický průběh, který je podmíněn jejich mimořádnými biologickými vlastnostmi. Ty jsou dány především germinálním původem a em­bryonálním charakterem nádorových buněk a přítomností specifických molekulárně genetických aberací, jako je aktivace signální dráhy SCF/KITL - KIT, amplifikace 12p, zvýšená exprese genů kmenových buněk, funkční změny v p53 signali­zaci a odpovědi na poškození DNA. Výsledná vysoká citlivost těchto nádorů k chemoterapii obsahující deriváty platiny se však může během vývoje onemocnění a v souvislosti s diferenciací nádorových buněk vytrácet. Současný vývoj nových technologií, jako je masivně paralelní sekvenování, by měl urychlit identifikaci molekulárních aberací zodpovědných za hereditární dispozice, vznik a vývoj TGT a jejich odpověď na léčbu a podpořit využití těchto nálezů v klinické praxi.

1/2016 Jiří Stejskal, Roman Zachoval
Tumory varlat představují nejčastější nádorové onemocnění mladých mužů a jejich výskyt se v posledních desetiletích zvyšuje, při včasném záchytu a správné multimodální léčbě jsou však velmi dobře léčitelné. Cílem článku je popsat chirurgickou část multimodální léčby nádorů varlat, zahrnující radikální orchiektomii následovanou primární či salvage retroperitoneální lymfadenektomií. Tyto jsou popsány z hlediska indikací, provedení, možných komplikací a předcházení těmto komplikacím.

01/2016 Tomáš Büchler, Alexandr Poprach, Aneta Rozsypalová
Počet pacientů s poruchou renálních funkcí je v populaci nemocných s metastatickým renálním karcinomem (mRCC) velmi vysoký v důsledku věku, komorbidit a vysoké prevalence předchozí nefrektomie. Pacienti s významnou renální insuficiencí (RI) jsou často vyloučeni z klinických studií. V retrospektivních studiích se prokázalo, že terapie pacientů s RI má podobné výsledky jako léčba nemocných s normálními renálními funkcemi, u pacientů s renální insuficiencí však více než v jiných případech vystupuje do popředí nutnost optimalizovat léčbu nežádoucích účinků cílené terapie.

01/2016 Alexandr Poprach, Radek Lakomý, Tomáš Büchler
V současné době máme standardně pro pacienty s diseminovaným renálním karcinomem k dispozici sedm léčebných preparátů. V první linii léčby se jedná o sunitinib, pazopanib, temsirolimus, bevacizumab s interferonem alfa a sorafe­nib. V druhé a vyšší linii pak standardně užíváme everolimus, axitinib a opět v určitých případech sorafenib. Ve vyspě­lých zemích dochází ke stárnutí populace, proto se setkáváme s narůstajícím věkem našich pacientů. Starší pacienti pak mají často i neonkologická onemocnění, pro která užívají řadu léků. Na druhou stranu by vyšší věk pacienta sám o sobě neměl být překážkou k podání cílené terapie. Hlavním cílem tohoto článku je přehled dostupných dat o cílené léčbě starších pacientů s diseminovaným renálním karcinomem.

01/2016 Martina Machačová, Bohuslav Melichar
V posledních letech byl význam imunoterapie v léčbě metastatického karcinomu ledviny minimální, především z důvodu malé účinnosti dostupných imunoterapeutik (IL-2, IFN-a) oproti novým cíleným lékům z řady inhibitorů angiogeneze a inhibitorů mTOR. Avšak nyní - s objevem podstatné role tzv. kontrolních bodů imunitního systému v rozvoji nádorového onemocnění a s vývojem inhibitorů těchto kontrolních bodů - se imunoterapie s velkou pravděpodobností brzy dostane na přední místo ve volbě léčby nejen u metastatického renálního karcinomu, ale u mnoha dalších solidních nádorů. Jedním z těchto inhibitorů je anti-PD-1 protilátka nivolumab, který byl schválen FDA v listopadu 2015 na základě studie třetí fáze (Checkmate 025), kde prokázal výrazně vyšší účinnost oproti inhibitoru mTOR everolimu u pacientů s metastatickým renálním karcinomem předléčených inhibitory angiogeneze.

01/2016 Petra Holečková
Změnu v terapii metastatického renálního karcinomu přinesla v posledních deseti letech cílená biologická léčba, při níž jsou využívány inhibitory tyrozinkinázových receptorů, inhibitory mTOR i monoklonální protilátka vážící VEGF. Novou nadějí na prodloužení přežití jsou inhibitory receptoru PD-1.

01/2016 Viktor Eret, Petr Stránský, Tomáš Ůrge, Ivan Trávníček, Tomáš Pitra, Kristýna Kalusová, Olga Dolejšová, Ondřej Hes, Zdeněk Chudáček, Milan Hora 
Chirurgická léčba parenchymového renálního karcinomu (RCC) zůstává jedinou terapeutickou možností, která může vést k vyléčení pacienta. Resekce ledviny je doporučována u cT1a tumorů (< 4 cm) a měla by být upřednostňová­na před radikální nefrektomií u nádorů cT1b (> 4 cm, ale < 7 cm), je -li technicky proveditelná. Kromě otevřeného přístupu lze výkon provést adekvátně i laparoskopicky či roboticky asistovaně, zaleží však na odborných znalostech a dovednostech chirurga. Radikální nefrektomie je doporučována v léčbě lokalizovaného renálního karcinomu stadia T2 (nádor omezený na ledvinu > 7 cm) a u tumorů T1 nevhodných k resekci ledviny.
Laparoskopický přístup je dnes již zlatým standardem. Řada českých urologických pracovišť má již laparoskopické či roboticky asistované výkony zavedeny do rutinní praxe. Záchovný výkon společně s minimálně invazivním přístupem nám dnes umožňuje ošetřit široké spektrum nádorů ledvin, které dříve vyžadovaly otevřený přístup.

01/2016 Tomáš Büchler