Vybrané články

07/2016 Simona Šípová, Martina Málková, Romana Fatková, Samuel Vokurka
Nutriční podpora onkologických pacientů je nedílnou součástí komplexní péče, která má významný dopad na výsledky léčby pacienta a jeho celkový stav. Vstupní nutriční screening a pravidelné sledování příjmu výživy je zcela zásadní. Včasná péče nutričního terapeuta, dietní doporučení, vhodná úprava stravy a zajištění výživových doplňků stravy mohou pomoci udržet dobrý výživový stav. U velmi rizikových pacientů, především s nádory hlavy a krku, kteří jsou léčeni radioterapií, bývá nutné i zajištění perkutánní endoskopické gastrostomie (PEG). Spolupráce mezi lékařem, sestrou, nutričním terapeutem a pacientem je opravdu zásadní.

07/2016 Ondřej Venclíček
Článek nabízí stručný přehled nežádoucích účinků, ke kterým dochází při radioterapii plicních nádorů. Nežádoucí účinky radioterapie jsou plicní a mimoplicní, časné a pozdní. Kromě samotného postradiačního postižení plic je v textu rozebráno postradiační postižení jícnu, kůže, srdce, míchy a brachiálního plexu, z důvodu relativně častého ozařování neurokrania u pacientů s plicním karcinomem s metastatickým postižením mozku je zmíněno i postradiační postižení mozku.

07/2016 Samuel Vokurka
Poškození v oblasti gastrointestinální patří mezi významné problematiky onkologické léčby a ošetřovatelství. Obecně nejčastější manifestací, kromě nevolnosti a zvracení, bývají průjmy. Některé léky však mají i své specifické komplikace nebo mechanizmy poškození. Diferenciální diagnostika a pečlivé vyšetření stojí na počátku řádného zvládnutí problému. Možnosti péče pak zahrnují především dietní opatření, zajištění hydratace, minerálů a energie, ze symptomatických léků pak nejčastěji loperamid a další opatření ve specifických situacích.

07/2016 Petra Holečková, Jana Gregorová
Everolimus je používán jako imunosupresivum k potlačení rejekce štěpu po transplantacích orgánů a v onkologii k terapii renálního karcinomu, karcinomu prsu a neuroendokrinních tumorů. Jeho nežádoucí účinky jsou známé a zvládnutelné. Měření plazmatických hladin preparátu může pomoci zvýšit efektivitu této onkologické léčby i řešení nežádoucích účinků.

07/2016 Marta Krásenská
V cílené léčbě karcinomu prsu s nadměrnou expresí HER2 jsou v současnosti standardně používány monoklonální protilátky trastuzumab, pertuzumab, trastuzumab-emtansin a tyrozinkinázový inhibitor lapatinib. Nejčastějšími nežádoucími účinky této cílené léčby jsou reakce na infuzi, kardiotoxicita, hepatotoxicita, myelotoxicita, kožní, slizniční toxicita a infekce.

07/2016 Tomáš Büchler
Cílená léčba je v současnosti standardem pro pacienty s metastatickým renálním karcinomem. Úspěch cílené léčby do velké míry závisí na správném zvládání nežádoucích účinků provázejících terapii. Výskyt některých nežádoucích účinků pozitivně koreluje s účinkem léčby, takže by jejich aktivní léčba měla předcházet snížení dávky či vysazení cíleného léku.

07/2016 Samuel Vokurka

06/2016 Vladimír Dvořák, Tomáš Fait
Historie klinického využití HPV vakcinace začíná rokem 2006. Byla založena na kvadrivalentní vakcíně proti HPV 6, 11, 16, 18 a bivalentní vakcíně proti HPV 16, 18. Rozdíl byl zejména v účinnosti na anogenitální léze spojené s HPV 6, 11. Obě vakcíny jsou používány v plošném očkování v protokolu se dvěmi nebo třemi dávkami.
Nejnovější nonavalentní vakcína proti HPV 6, 11, 16, 18, 31,33, 45, 52, 58 zvyšuje účinnost kvadrivalentní vakcíny na karcinom hrdla děložního ze 70 na 90 %. Navíc pokrývá kolem 85-90 % nádorových lézí vulvy, vaginy a anu spojených s HPV infekcí. Účinnost a imunogenicita proti HPV 6, 11, 16, 18 je stejná jako u kvadrivalentní vakcíny.

06/2016 Vít Weinberger
V současné době existuje na trhu nepřeberné množství preparátů hormonální antikoncepce a hormonální substituční terapie. Článek shrnuje současné názory na vztah mezi užíváním hormonální léčby a rizikem vzniku nádorového onemocnění. Vzhledem ke značné variabilitě preparátů a někdy protichůdným závěrům publikovaných studií je stanovení konkrétních závěrů obtížné. Literární průzkum byl proveden v databázi PubMed s použitím vybraných hesel.

06/2016 Michal Zikán
Cílená léčba v onkogynekologii prodělala v posledních dvou letech významný rozvoj. Z mnoha molekul, které jsou zkoušeny v rámci klinických studií, pronikly do klinického použití dvě: bevacizumab (antiangiogenní léčba - monoklonální protilátka proti VEGF) a olaparib (inhibice PARP).
Bevacizumab je nyní schválen k léčbě nově diagnostikovaného i recidivujícího karcinomu vaječníků (tuby/peritonea) a k léčbě primárně metastatického, perzistujícího či recidivujícího karcinomu děložního hrdla. Úhradu má tato léčba zatím však pouze v primární léčbě ovariálního karcinomu.
Olaparib představuje první klinicky využitelný inhibitor PARP [poly (ADP-ribóza) polymeráza]. Tento léčebný přístup využívá zcela nový princip protinádorového účinku - zasahuje do mechanizmu oprav DNA, a to především u pacientek, které (v důsledku hereditárního nebo somatického defektu genů BRCA1/2) již mají poruchu reparace DNA. Je také prvním lékem, který může být indikován na základě pacientova genotypu. Dosud nemá v České republice úhradu, jeho schválení lze však očekávat v průběhu letošního roku.

06/2016 Jaroslav Klát
Primární chirurgická léčba u časných stadií gynekologických malignit má zásadní význam jak stagingový, tak léčebný, umožňující rozlišit pacientky s velmi nízkým rizikem recidivy onemocnění, u kterých může být upuštěno od adjuvantní léčby. V případě vyšších stadií má primární chirurgická léčba význam především u zhoubných nádorů ovaria, kdy velikost ponechaného nádorového rezidua má zásadní vliv na celkové přežití. Cílem operační léčby by tak mělo být nulové (mikroskopické) reziduum. To platí i pro chirurgickou léčbu recidiv gynekologických malignit. Extendované chirurgické výkony (resekční operace na kličkách střevních, splenektomie, resekce jater, odstranění peritonea bránice atd.) u pokročilých stadií/rekurence onemocnění vyžadují multioborovou spolupráci. Z dostupných dat jasně vyplývá, že nejlepší výsledky jsou u pacientek operovaných v onkogynekologických centrech.

06/2016 Jiri Bouda, Jiří Presli, Robert Slunéčko
Dle nejnovějších poznatků dělíme nádory ovaria, tuby a peritonea do dvou skupin, které se liší jak původem, tak biologickým chováním. Za prekurzor druhé skupiny, extrauterinních pánevních serózních karcinomů, je považován STIC - serous tubal intraepithelial carcinoma. Poznatky o etiopatogenezi těchto nádorů kladou nejen nové požadavky na diagnostiku, ale otevírají rovněž nové možnosti pro selektivní screening rizikových pacientek a také pro cílenou chirurgickou i onkologickou léčbu.

06/2016 Daniela Fischerová
Ultrazvukové transvaginální vyšetření je metodou volby v předoperační diagnostice ovariálních lézí. Optimálním postupem při abnormálním nálezu v oblasti adnex je odeslání pacientky k expertnímu sonografickému vyšetření. Předoperační znalost hodnoty CA 125 nezvýší přesnost subjektivního hodnocení ovariální léze expertním sonografistou. Vhodným alternativním řešením v odlišení benigní a maligní ovariální léze je využití jednoho ze dvou predikčních modelů - jednoduchých ultrazvukových pravidel, anebo logistického regresního modelu (LR2). Tyto matematické modely byly vytvořeny a otestovány mezinárodní ultrazvukovou skupinou, zabývající se diagnostikou ovariálních nádorů (IOTA, the International Ovarian Tumor Analysis). Oba modely dosahují přesnosti expertního sonografisty, a to i v rukou méně zkušených sonografistů, a nevyžadují odběr nádorových markerů.

06/2016 Michal Zikán

05/2016

05/2016 Samuel Vokurka
Kostní poškození v případě mnohočetného myelomu představuje zásadní problém zvýšené morbidity pacientů. Bisfosfonáty mají být podávány všem pacientům se zahájenou léčbou mnohočetného myelomu bez ohledu na přítomnost nebo nepřítomnost osteolytických lézí detekovatelných konvenční radiodiagnostikou. Intravenózní zoledronát je u nově diagnostikovaných pacientů upřednostňován před perorálním klodronátem s ohledem na jeho potenciál antimyelomového efektu a benefit celkového přežití. Léčba by měla být přerušena po jednom až dvou letech v případě dosažení remise kompletní nebo velmi dobré parciální (VGPR). Musejí být zajištěna opatření zabraňující rozvoji renální toxicity a osteonekrózy čelistí.

05/2016 Tomáš Pokrivčák, Alexandr Poprach
Změna ve standardní systémové terapii karcinomu ledviny se zavedením inhibitorů dráhy VEGF a mTOR umožnila i přes jeho vzrůstající incidenci pokles mortality s prodloužením pětiletého přežití. Přes tento pozitivní trend však ani cílená terapie není kurativní. Nové naděje se vkládají do imunoterapie s ovlivněním receptoru PD-1. K nejčastějším metastatickým postižením při karcinomu ledviny patří skelet. Jak chirurgická léčba, tak i radioterapie kostních metastáz přináší pacientovi výrazný benefit.

05/2016 Ivo Kocák, Ilona Kocáková
Karcinom prostaty je v počáteční fázi léčby považován za hormon-senzitivní onemocnění. Po dvou až třech letech léčby se rozvíjí rezistence na antiandrogenní léčbu a vzniká tzv. kastračně rezistentní karcinom prostaty (CRPC). V léčbě CRPC se podává chemoterapie, androgen-deprivační léčba II. generace, v klinických studiích imunoterapie. U pacientů s převažujícím postižením skeletu se uplatňuje podávání radioizotopů, nasazení bisfosfonátů a paliativní radioterapie.

05/2016 Miloš Holánek, Peter Grell
Karcinom prsu je onemocněním s neustále stoupající incidencí. V současné době však díky možnostem moderní diagnostiky a léčby dochází k záchytu časnějších stadií onemocnění a s tím spojenému poklesu mortality. Část pacientů je ale stále diagnostikována s již pokročilým onemocněním, u části pacientů dochází i přes neustále se zlepšující možnosti operační léčby a adjuvantní terapie ke vzdálenému relapsu onemocnění. Cílem léčby metastatického onemocnění je prodloužení života pacienta a zlepšení jeho kvality.
Častým místem relapsu onemocnění je skelet. Postižení skeletu je spojeno s výrazným zhoršením kvality života - dochází k omezení mobility, k rozvoji algického syndromu a ke vzniku kostních příhod. Léčba kostního postižení je komplexní, zahrnuje ortopedické intervence, radioterapii, systémovou onkologickou léčbu a podpůrnou terapii. Systémová terapie se zásadně neliší od léčby viscerálního nebo kombinovaného metastatického postižení. V rámci systémové terapie je, pokud je onemocnění hormonálně dependentní, preferována hormonální léčba, chemoterapie je užívána spíše u pacientů s agresivním, rychle progredujícím postižením, dále v případě hormonální rezistence nebo v rámci léčby hormonálně necitlivého onemocnění. Cílená terapie je standardně užívána u HER2 pozitivního onemocnění, ke zvážení je i použití antiangiogenní terapie.

05/2016 Milan Filipovič, Martin Repko, Andrea Šprláková-Puková, Jan Cienciala, Radim Grosman
Hemangiom je cévní abnormalita charakteru arteriovenózního zkratu. Dle WHO se jedná o benigní neoplastickou vaskulární lézi a jako takový je hemangiom obratle (HO) považován za nejčastější primární benigní nádor páteře. V naprosté většině případů jde o náhodný radiologický nález jinak asymptomatické, téměř výhradně solitární léze páteře. Pouze u 1 % pacientů se hemangiom projeví klinicky bolestí v páteři a při útlaku nervových struktur i možným neurologickým postižením, v souladu s radiologickým popisem léze pak mluvíme o agresivním hemangiomu obratle (AHO). Diagnóza hemangiomu obratle se opírá o zobrazovací metody, kdy u HO nacházíme typický radiologický nález, zatímco AHO může činit značné diagnostické rozpaky. Léčba hemangiomu pak závisí především od agresivity jeho chování a představuje široké rozmezí od sledování náhodně zachyceného hemangiomu, přes konzervativní terapii a miniinvazivní metody chirurgického ošetření, až po radikální odstranění postiženého obratle.