Vybrané články

Supplementum 01/2024 MUDr. Pavel Horkel
Prezentujeme kazuistiku 70Leté ženy s primárně metastazujícím karcinomem hlavy pankreatu předLéčeným režimem gemcitabin + nab-pakLitaxeL (Gem/Nab-P) v 1. Linii, u které bylo dosaženo již dvouleté stabilizace nálezu s velmi dobrou kvalitou života při podávání pegyLovaného LiposomáLního irinotekanu + 5-fluorouraciLu + Leukovorinu (nal-IRI + 5-FU/LV) ve 2. Linii Léčby. Jde o terapeutickou sekvenci doporučenou všemi stěžejními standardy (ESMO, NCCN, ASCO, ČOS),^1-4 která vychází i z výsLedků studie GENERATE.⁵ Tato studie přímo porovnávaLa Gem/Nab-P s režimem mFOLFIRINOX u nepředLéčených pacientů s metastazujícím duktáLním karcinomem pankreatu a prokázaLa významně deLší ceLkové přežití a vyšší podlí Léčebných odpovědí u pacientů v rameni Gem/Nab-P při nižší incidenci nehematoLogické toxicity. Rakouská práce potvrdiLa účinnost a snášenLivost Gem/Nab-P u pacientů s metastazujícím duktáLním karcinomem pankreatu mLadších i starších 70 Let v reáLné praxi,⁶ což podporuje voLbu tohoto režimu u popisované pacientky. Po seLhání Gem/Nab-P Lze ve 2. Linii využít naL-IRI + 5-FU/LV, což je kombinace, která v porovnání s 5-FU/LV prodLoužiLa ve studii III. fáze NAPOLI-1 medián ceLkového přežití ze 4,2 na 6,1 měsíce.⁷

Supplementum 01/2024 MUDr. Andrea Müllerovà
Osimertinib, inhibitor mutované tyrozinkinázy receptoru epidermálního růstového faktoru (epidermal growth factor receptor, EGFR) 3. generace, je dobře etablovaný účinný lék s příznivým profilem toxicity. Mutace genu pro EGFR se u neskvamózního nemalobuněčného karcinomu plic ve středoevropských podmínkách vyskytují zhruba v 10 % případů. Medián celkového přežití při terapii osimertinibem dosahuje 38,6 měsíce.¹ Celkové přežití nemocného ale může být limitováno i interními komorbiditami. Prezentujeme případ pacienta vyššího věku, u kterého osimertinib a péče o komorbidity vedlo k výraznému prodloužení přežití.

Supplementum 01/2024 MUDr. Kateřina Bohuňovská
Kazuistika popisuje případ mladého pacienta s lokálně pokročilým inoperabiLním karcinomem rekta, kterého jsme po selhání několika režimů systémové léčby i radioterapie po dobu 14 měsíců léčili trifluridin/tipiraciLem (Lonsurf) s výborným výsledkem. Pacient je nyní bez známek generalizace základního onemocnění, progrese je pouze lokální. Nyní je zažádáno u zdravotní pojišťovny o schválení regorafenibu.

Supplementum 01/2024 MUDr. Miloš Holánek, Ph.D.
Hormonálně dependentní HER2 negativní karcinom prsu je nejčastějším podtypem tohoto onemocnění. Kombinace hormonální léčby s inhibitory cyklin-dependentních kináz 4 a 6 (CDK 4/6) je v případě metastazujícího onemocnění jednoznačně preferovaným postupem v iniciálních fázích terapie, a to jak u premenopauzálních, tak postmenopauzálních pacientek. Díky této terapii došlo k výraznému zlepšení prognózy pacientek, a to jak ve smyslu prodloužení doby bez známek progrese onemocnění, tak celkového přežívání. Charakteristiky a chování onemocnění u premenopauzálních pacientek se liší od profilu onemocnění u pacientek postmenopauzálních; častěji se jedná o agresivnější onemocnění (vyšší proliferace, nižní exprese hormonálních receptorů, vyšší nádorový grade) s postižením viscerálních orgánů a s výraznějšími symptomy onemocnění. I v těchto případech je preferována kombinace hormonální léčby s inhibitory CDK 4/6 před chemoterapií. Předkládáme kazuistiku mladé premenopauzální pacientky s metastazujícím karcinomem prsu s postižením plic, hrudní dutiny a skeletu, s iniciálně výrazně symptomatickým a agresivním onemocněním, u které bylo dosaženo pomocí kombinace inhibitoru aromatázy a ribociklibu rychlé a dlouhodobé stabilizace onemocnění s výrazným zlepšením kvality života.

Supplementum 01/2024 MUDr. Renata Schwanzerová; MUDr. Mária Zvaríková
Prezentovaná kazuistika se zabývá léčbou pacientky s recidivou ovariálního karcinomu a současně zjištěnou tuberkulózou plic. Případ demonstruje možnost užití inhibitoru PARP (po[y(ADP-ribóza) poiymerázy) v kombinaci s antituberkulózní léčbou a upozorňuje na důležitost zhodnocení farmakologických interakcí.

Supplementum 01/2024 Doc. MUDr. Kateřina Kopečková, Ph.D.
Selperkatinib je nový cílený inhibitor tyrozinkinázy receptoru RET indikovaný původně k léčbě nádorů štítné žlázy a plic s alteracemi RET a recentně schválený i k léčbě pokročilých stadií ostatních solidních nádorů s pozitivitou RET fúze. V kazuistice popisujeme případ nemocného s pokročilým papilárním karcinomem štítné žlázy léčeným v první linii lenvatinibem, v druhé linii pro progresi a přítomnost RET fúze selperkatinibem, s následnou progresí v důsledku vzniku sekundární mutace. Další léčba multikinázovým inhibitorem kabozantinibem byla neúčinná.

01/2024 MUDr. Martina Zimovjanová, Ph.D., MHA; MUDr. Petra Steyerová
Prognóza nemocných s neresekovatelným či metastazujícím karcinomem prsu s pozitivitou receptoru 2 pro lidský epidermální růstový faktor (human epidermal growth factor receptor 2, HER2) se významně zlepšila zavedením nových anti-HER2 přípravků. Současným léčebným standardem 1. linie je kombinace taxanů s pertuzumabem a trastuzumabem. Možnosti terapie pokročilého HER2 pozitivního karcinomu prsu se stále rozvíjejí, k dispozici v dalších liniích léčby jsou konjugáty cytostatika s protilátkou a malé molekuly tyrozinkinázových inhibitorů. Zásadní zlepšení léčebných výsledků přináší především trastuzumab deruxtekan (T-DXd), který prokázal výjimečnou účinnost u pacientek s HER2 pozitivním metastazujícím karcinomem prsu v klinických studiích DESTINY-Breast01 a DESTINY-Breast03. Předkládaná kazuistika dokládá vysokou účinnost tohoto přípravku ve 3. linii léčby nemocné s prognosticky nepříznivým HER2 pozitivním karcinomem prsu.

05/2024 MUDr. Marek Hakl, Ph.D.
Buprenorfin patří mezi silné opioidy. Zároveň je řazen i mezi tzv atypické opioidy. Ty působí ještě i na jiném než p opioidním mechanismu. Buprenorfin je parciální agonista na p opioidních receptorech, antagonista na k a 6 receptorech a agonista na ORLI (opioid receptor-like 1). Buprenorfin má minimum nežádoucích účinků. Aplikační místa se doporučuje preventivně ošetřovat dexpanthenolem, vhodné je toto ošetření i po aplikaci. V případě výskytu reakce kůži ošetříme lokálním kortikosteroidem.

05/2024 MUDr. Beatrix Bencsiková, Ph.D.
Trifluridin/tipiracil je schválen v monoterapii ve třetí linii léčby refrakterního metastazujícího kolorektálního karcinomu bez ohledu na mutační stav RAS s výrazným benefitem prodloužení celkového přežití oproti placebu a s výborným příznivým profilem bezpečnosti. Prezentujeme zde kazuistiku pacienta s metastazujícím kolorektálním karcinomem a mutací genu KRAS v kodonu 13, u něhož bylo po podání trifluridin/tipiracilu s výborným účinkem a dobrou tolerancí dosaženo dlouhodobé stabilizace nemoci.

05/2024 Doc. MUDr. David Vrána, Ph.D.
Léčba nemalobuněčného plicního karcinomu zaznamenala s příchodem imunoterapie a tyrosinkinázových inhibitorů zásadní posun. Imunoterapie získala registrace a úhrady z veřejného zdravotního pojištění postupně již v první linii léčby, a to bez ohledu na expresi ligandu programované buněčné smrti 1 (programmed cell death-ligand 1, PD-L1). Nicméně v případě specifických mutací zůstávají tyrosinkinázové inhibitory stále léčbou první volby, zatímco postavení imunoterapie u této skupiny pacientů není jednoznačně definováno. Osimertinib představuje tyrosinkinázový inhibitor mutovaného receptoru epidermálního růstového faktoru (epidermal growth factor receptor, EGFR), který v tuto chvíli získal úhradu jak do paliativní indikace v první linii, tak ve vyšší linii při prokázané mutaci EGFR T790M, a v případě adjuvantní léčby po resekčním výkonu. Na úhradu osimertinibu v kombinaci s chemoterapií se v tuto chvíli čeká a výsledky studie udržovací léčby osimertinibem po kurativní chemoradioterapii budou zveřejněny v nejbližší době.

05/2024 Doc. MUDr. David Vrána, Ph.D.
Choiangioceiuiární karcinom zahrnující nádory intrahepatáiních/extrahepatáiních žlučových cest včetně nádorů žlučníku tvoří onemocnění s obecně špatnou prognózou. Chirurgická resekce následovaná adjuvantní léčbou je jedinou potencionálně kurativní modalitou. V posledních letech se do léčby metastazujícího či lokálně pokročilého cholangiocelulárního karcinomu dostala řada molekul, a to jednak ze skupiny imunoterapie, jednak inhibitorů specifických mutací. Pembrolizumab nebo durvalumab s chemoterapií na bázi platiny a gemcitabinu tvoří v současnosti jednoznačně zlatý standard léčby u nepředléčených pacientů v dobrém výkonnostním stavu. Ve vyšších liniích je bezpochyby nutné testovat přítomnost specifických farmakologicky ovlivnitelných mutací. Chemoterapie samozřejmě zůstává jako možnost volby u pacientů, u kterých nejsou k dispozici výše uvedené terapeutické možnosti.

05/2024 MUDr. Josef Chovanec, Ph.D.; MUDr. Monika Náležinská
Dostarlimab jako protilátka proti receptoru programované buněčně smrti 1 (programmed cell death protein 1, PD-1) ze skupiny checkpoint inhibitorů vstupuje do portfolia onkologických léčebných metod u progredujícího a metastazujícího karcinomu endometria s deficitní opravou chybného párování bází (deficient mismatch repair, dMMR) či vysokou mikrosatelitovou nestabilitou (microsatellite instability-high, MSI-H) u dospělých pacientek, u kterých došlo k progresi onemocnění v průběhu léčby režimem obsahujícím platinu nebo po jejím skončení. Úroveň poznání v molekulární stratifikaci karcinomů endometria vedla k vytvoření nové molekulární klasifikace této skupiny malignit, která má v kombinaci s klasickými histopatologickými prediktory větší přesnost ve stanovení rizika pro pacientku a vytvoření léčebné strategie. Účinnost a bezpečnost dostarlimabu jako monoterapie v léčbě rekurentního, metastazujícího a progredujícího karcinomu endometria dMMR/MSI-H byla ověřena klinickou studií GARNET. Ve stejné indikaci byl dostarlimab nově koncem roku 2023 zaregistrován i v kombinaci s karboplatinou a paklitaxelem. Opodstatněnost kombinace dostarlimabu s chemoterapií (karboplatina + paklitaxel) je podporována skutečností, že chemoterapie má při léčbě endometriálního karcinomu synergický účinek. Registrační studií pro tuto indikaci je studie RUBY.

05/2024 Doc. MUDr. David Vrána, Ph.D.
V systémové léčbě inoperabilního cholangiocelulárního karcinomu byly zaznamenány v posledních letech zásadní změny. Do první linie paliativní léčby se jednoznačně prosadila kombinace chemoterapie s imunoterapií, a to ať již s pembrolizumabem, nebo s durvalumabem. Již v úvodu diagnosticko-terapeutického procesu je vhodné u pacientů v celkově dobrém výkonnostním stavu indikovat testování přítomnosti specifických mutací, které umožňují využití specifické cílené léčby. Vlastní konvenční chemoterapie by měla být v tuto chvíli rezervována pouze pro pacienty, kteří z nějakého důvodu nejsou vhodní k vlastní cílené léčbě.

05/2024 MUDr. Radoslava Černeková
Imunoterapie, jež představuje zásadní průlom v léčbě onkologických nemocí, je již léčebným standardem u nemalobuněčného karcinomu plic. Je indikována a hrazena přes časná stadia nemoci ke generalizovanému, metastazujícímu onemocnění. Kazuistika popisuje případ pacienta, ročník 1955, v době diagnózy 67letého, s generalizovaným nemalobuněčným karcinomem plic, léčeného v první linii od ledna 2023 doposud.

05/2024 MUDr. Filip Šiška
Nemalobuněčný plicní karcinom (non-small cell lung cancer, NSCLC) patří mezi nádory, které jsou schopné vyhnout se detekci imunitním systémem organismu v důsledku zvýšené míry exprese ligandu pro receptor programované buněčné smrti (programmed cell death-ligand 1, PD-L1). Ovlivnění této dráhy pomocí checkpoint inhibitorů (nivolumab, pembrolizumab, durvalumab, atezolizumab, avelumab) tak vedlo ke změně strategie léčby, a hlavně ke zlepšení prognózy pacientů s jinak nepříznivou prognózou. Uvádí se, že přibližně 23-28 % pacientů má nádor se zvýšenou expresí PD-L1 (PD-L1 > 50 %), u širšího spektra PD-L1 exprese (> 1 %) se podíl zvyšuje až ke 60 % pacientů s NSCLC. Naproti tomu skipping mutace exonu 14 faktoru mezenchymálně-epiteliální tranzice (MET) patří k targetabilním mutacím u NSCLC, avšak vyskytuje se pouze u 3-4 % pacientů. Strategie terapie u pacientů, kteří mají jak mutaci MET, tak pozitivní expresi PD-L1, zůstává nejednoznačný. Tato kazuistika demonstruje případ pacientky s výše uvedenými mutacemi, u které byla do první linie zvolena léčba kombinací chemoterapie a imunoterapie pembrolizumabem. Demonstruje typickou toxicitu léčby platinovým derivátem a endokrinopatii v podobě hypotyreózy způsobené pembrolizumabem. Objasnění a managment těchto nežádoucích účinků vedly k pokračování léčby a navození trvající kompletní remise u naší pacientky.

05/2024 MUDr. Andrea Müllerová
Standardními prvoliniovými checkpoint inhibitory v podmínkách České republiky jsou pembrolizumab, atezolizumab a kombinace nivolumab + ipilimumab. Tyto přípravky však nemají registrační data pro léčbu lokálně pokročilých, neoperovatelných nemalobuněčných karcinomů plic (non-small cell lung cancer, NSCLC) v první linii léčby. Prezentujeme kazuistiku úspěšně léčeného pacienta s NSCLC stadia IIIC, kterému nemohla být podána chemoradioterapie, ale dodnes má benefit z terapie cemiplimabem.

05/2024 MUDr. Martina Gazdičková
Kazuistika představuje případ 78letého pacienta, u kterého byl diagnostikován malobuněčný karcinom pravé plíce, ED (extensive disease), T4N2M0. Pacient byl indikován k chemoterapii karboplatinou a etoposidem. Radioterapie nebyla indikována pro rozsah postižení. Od druhého cyklu po schválení centrové léčby byl přidán durvalumab. Restagingové vyšetření výpočetní tomografií prokázalo regresi základního onemocnění, zároveň ale byl zjištěn duplicitní adenokarcinom kolon. Pacient podstoupil pravostrannou hemikolektomii, pT3pN0 (0+/18) Mx. Po krátkém přerušení terapie v době zotavování po resekčním výkonu nadále pokračuje v terapii durvalumabem s dobrým léčebným účinkem. U pacienta přes vyšší věk trvá dobrý výkonnostní stav.

05/2024 MUDr. Ondřej Fischer; MUDr. Andrea Müllerová
Entrektinib (Rozlytrek©) je aktuálně jediný inhibitor mutované tyrosinkinázy ROS1 (a kináz NTRK a ALK) hrazený v České republice. Translokace ROS1 představuje řídicí mutaci u 1-2 % případů neskvamózního nemalobuněčného karcinomu plic (non-small cell lung cancer, NSCLC). Medián doby trvání léčebné odpovědi činí 20,5 měsíce. Rezistence na entrektinib je zprostředkována jak sekundárními mutacemi genu ROS1 (např G2032R), tak aktivací alternativních signálních drah (MET, KRAS aj.). Mezinárodní doporučené postupy NCCN aj. doporučují rebiopsii a cílení léčby na sekundární mutaci, v případě nemožnosti pak repotrektinib nebo lorlatinib jako lék druhé linie. Prezentujeme případ pacientky s ROS1 mutovaným NSCLC, u které se lorlatinibem podařilo dosáhnout znovu remise intrakraniálních metastáz.

05/2024 MUDr. Bohdan Kadlec, Ph.D.
Nemalobuněčný karcinom plic je nejčastější skupinou plicních nádorů, zodpovědnou za více než 80 % všech případů plicní rakoviny a zůstává hlavní příčinou úmrtí na nádorové onemocnění u nás i ve světě. Zlepšující se možnosti molekulárního rozlišení jednotlivých kategorií nemalobuněčných karcinomů umožňují lépe definovat skupiny pacientů, kteří mají prospěch z cílené léčby. Cílení na mutace KRAS je atraktivní strategií pro léčbu rakoviny, protože jsou časté a důležité pro růst nádoru. Dříve se tradovalo, že přímé zacílení na KRAS je nemožné, vzhledem ke konfiguraci vazebných míst. Nové léky jako sotorasib nebo adagrasib, které vážou KRAS G12C, však ukázaly slibné výsledky v klinických studiích i reálné praxi. Úspěšnost léčby sotorasibem u vysoce předléčeného pacienta je dokumentována i v následující kazuistice.

05/2024 MUDr. Andrea Müllerovà
Přestavba genu RET (též translokace RET) se vyskytuje u 1-2 % případů nemalobuněčného karcinomu plic (non-small cell lung cancer, NSCLC).¹ Přítomnost driver mutací receptoru epidermálního růstového faktoru (epidermal growth factor receptor, EGFR) a anaplastické lymfomové kinázy (anaplastic lymphoma kinase, ALK) u NSCLC je spojena se sníženou odpovědí na imunoterapii. Ostatní, méně časté aktivační mutace (KRAS, MET, BRAF a RET) mají méně dat a slabší negativní vazbu, ale i tak není účinnost imunoterapie stejná jako u nemutované populace.² Pacienti s RET+ NSCLC mají zpravidla nízkou expresi ligandu programované buněčné smrti 1 (programmed cell death-ligand 1, PD-L1) a nízkou mutační nálož, což jsou faktory spojené spíše s nižším účinkem imunoterapie. Prezentujeme případ pacientky s RET+ NSCLC, u které léčba atezolizumabem vedla ke stabilizaci choroby na jeden rok (přestože onkomarkery pomalu, ale vytrvale stoupaly), a tato stabilizace umožnila pacientce přečkat kritické období, kdy nám nebyl dostupný žádný inhibitor RET. Následná léčba pralsetinibem pak měla a má výborný účinek.