Vybrané články

01/2023 MUDr. Jana Krejčí; MUDr. Petr Opálka, CSc., MBA; doc. MUDr. Norbert Pauk, Ph.D. ; MUDr. Tereza Drbohlavová
V současné době je téměř každý čtvrtý nemocný s nemalobuněčným plicním karcinomem v době stanovení diagnózy ve III. klinickém stadiu a bohužel častěji s nemožností radikální resekce.¹ I přes kurativní standardní chemoterapii s radioterapií dochází u většiny nemocných k recidivě onemocnění. Imunoterapie durvalumabem se stala nadějí pro tyto nemocné, což dokládá naše kazuistika.

01/2023 MUDr. Anna Germanová, Ph.D.
Karcinom vaječníku/vejcovodu je chronické recidivující onemocnění s nepříznivou prognózou. Novou možností zlepšení prognózy pacientek jsou inhibitory poly(adenosindifosfát-ribóza) polymerázy (PARP), které se používají jako udržovací léčba po primární léčbě nebo po léčbě platina senzitivní recidivy onemocnění. Niraparib je v těchto indikacích určen pro všechny pacientky nezávisle na mutačním statusu. V primární léčbě významně prodlužuje interval bez progrese onemocnění, data vzhledem k celkovému přežití nejsou zatím zralá.

01/2023 MUDr. Klaudia Regináčová; doc. MUDr. Martina Kubecová, Ph.D.
Karcinom ovaria byl dlouhá léta považován za smutné onemocnění, které je většinou diagnostikováno pozdě a často relabuje. Léčebnou možností bylo operační řešení a chemoterapie. Změna nastala s nasazením inhibitorů poly(ADP-ribóza)polymerázy (PARP), které zlepšují přežití pacientek a prodlužují dobu do progrese onemocnění. Prvním dostupným inhibitorem PARP byl olaparib.

01/2023 MUDr. Petra Čičátková; doc. MUDr. Daniela Žáčková, Ph.D.
Před zavedením inhibitorů tyrosinkináz se terapie pacientů s chronickou myeloidní leukemií opírala o nespecificky působící látky jako busulfan, hydroxyurea a interferon alfa s celkovým přežitím nepřesahujícím 30 %. Novou éru terapie chronické myeloidní leukemie nastartovalo odhalení fúzního genu BCR: ABL1 a jím kódované konstitutivně aktivované tyrosinkinázy BCR::ABL1 která se stala cílem inhibitorů tyrosinkináz reprezentovaných imatinibem, nilotinibem, dasatinibem, bosutinibem, ponatinibem a také nejnovějším alosterickým inhibitorem asciminibem. S jejich zavedením se předpokládaná délka života pacientů s nově diagnostikovaným onemocněním v chronické fázi téměř neliší od délky života zdravých vrstevníků. I přes to, že některé specifické situace stále vyžadují podání interferonu alfa nebo provedení alogenní transplantace krvetvorby či umožňují vysazení léku s dosažením remise bez nutnosti terapie, inhibitory tyrosinkináz jsou v léčbě zcela nezastupitelné a tvoří základní kámen terapie chronické myeloidní leukemie. Jejich pevné postavení jak v první, tak v následujících liniích v podmínkách České republiky komplexně shrnuje i předkládaná práce.

01/2023 MUDr. Daniel Krejčí; doc. MUDr. Norbert Pauk, Ph.D.
Aktivační mutace v genu pro receptor epidermálního růstového faktoru (epidermal growth factor receptor, EGFR) u nemalobuněčného plicního karcinomu (non-small cell lung cancer, NSCLC) jsou obecně považovány za pozitivní prognostický faktor. Léčba tyrosinkinázovými inhibitory (tyrosine kinase inhibitors, TKI) dokázala významně ovlivnit přežití a kvalitu života u těchto pacientů. Jednou z výjimek představují právě aktivační mutace inzerce v exonu 20 genu EGFR (ins20 EGFR), u kterých je účinnost dostupných TKI minimální. Amivantamab je v České republice dostupná, bispecifická monoklonální protilátka, která prokázala účinnost v léčbě ins20 EGFR pozitivního NSCLC a je předmětem dalšího klinického sledování.

01/2023 MUDr. Stanislav Batko
Karcinom žaludku představuje velmi agresivní onkologické onemocnění. V České republice jeho incidence sice setrvale klesá, avšak v celosvětovém měřítku představuje s pátým místem v incidenci a třetím v mortalitě jednu z nejrozšířenějších malignit. Většina nově diagnostikovaných nádorů je zastižena v lokálně pokročilém či metastatickém stadiu. Léčba lokalizovaného onemocnění je i přes multimodální přístup zatížena vysokým rizikem recidivy, obzvláště pokud nevedla neoadjuvatní chemoradioterapie ke kompletní patologické remisi onemocnění. U těchto pacientů prokázala studie CheckMate 577 přínos adjuvantního podání nivolumabu, který zdvojnásobil dobu přežití bez nemoci. Přínos byl pozorován jak u adenokarcinomů, tak i u spinocelulárních karcinomů. Studie CheckMate 577 byla po dlouhé době první studií, která prokázala v léčbě metastazujícího karcinomu žaludku u kombinace nivolumabu s chemoterapií na bázi oxaliplatiny s 5-flourouracilem v první linii v populaci pacientů s expresí ligandu programované buněčné smrti 1 (programmed cell death-ligand 1, PD-L1) hodnocené pomocí tzv. kombinovaného skóre (combined positive score, CPS) PD-L1 CPS ≥ 5 % zvýšení podílu pacientů s léčebnou odpovědí, prodloužení doby do progrese nemoci i prodloužení celkového přežití a stanovila nový standard léčby metastazujícího karcinomu žaludku.

01/2023 Doc. MUDr. David Vrána, Ph.D.
Chemoterapie na bázi platiny, taxanu a eventuálně antracyklinů byla dlouhou dobu základem léčby pacientek s lokálně pokročilými a metastazujícími nádory čípku a těla dělohy, u nichž byly vyčerpány možnosti chirurgické léčby a radioterapie. První molekula, která získala registraci v případě léčby čípku dělohy, byl bevacizumab v kombinaci s chemoterapií a nyní se nově do léčebných algoritmů dostala také imunoterapie. Imunoterapie pembrolizumabem je v tuto chvíli indikována v kombinaci s chemoterapií a eventuálně bevacizumabem v první linii paliativní léčby pacientek s karcinomem čípku dělohy a v druhé a vyšších liniích je možno indikovat pembrolizumab nebo cemiplimab. Podobně v případě nádorů těla dělohy je možné na základě proběhlých studií podávat u předléčených pacientek pembrolizumab pro léčbu nádorů s defektem v mismatch repair genech / vysokou mikrosatelitovou instabilitou (dMMR/MSI-H), eventuálně bez ohledu na status MMR kombinaci pembrolizumabu s lenvatinibem. Imunoterapie tak představuje nový standard léčby těchto nádorů.

01/2023 MUDr. Vlastimila Čmejlová
V léčbě metastazujícího karcinomu prsu s pozitivitou receptoru 2 pro lidský epidermální růstový faktor (human epidermal growth factor receptor 2, HER2) došlo v posledních letech k potvrzení účinku několika nových molekul. Současným léčebným standardem je kombinace taxanů s pertuzumabem a trastuzumabem v první linii s následnou terapií trastuzumab emtansinem ve druhé linii. Novinkou v portfoliu léčby pokročilého HER2 pozitivního karcinomu prsu jsou další anti-HER2 přípravky jako trastuzumab deruxtecan či tucatinib v kombinaci s capecitabinem a trastuzumabem. V tomto článku jsou prezentovány výsledky klinických studií a přehled současné léčby metastazujícího HER2 pozitivního karcinomu prsu v souladu s nejnovějšími evropskými a celosvětovými guidelines.

01/2023 Doc. MUDr. David Vrána, Ph.D.
Systémová léčba lokálně pokročilého či metastazujícího hormonálně pozitivního (hormone receptor-positive, HR+) karcinomu prsu s negativitou receptoru 2 pro lidský epidermální růstový faktor (human epidermal growth factor receptor 2 negative, HER2-) je v současné době většinou založena na kombinaci hormonální léčby s inhibitory cyklin dependentní kinázy 4/6 (cyclin-dependent kinase 4/6, CDK4/6). Při výběru konkrétní molekuly je třeba zohlednit jednak vlastní nádorové onemocnění, jednak potencionální nežádoucí účinky léčby. Nežádoucí účinky mohou zásadním způsobem ovlivnit compliance pacientek s onkologickou léčbou, a to do té míry, že pokračování v léčbě může být pro pacientky dokonce nepřijatelné, jak demonstrujeme v níže uvedeném textu. Přímé srovnání nežádoucích účinků jednotlivých molekul (ribociclib, abemaciclib, palbociclib) / kvality života neexistuje, nicméně existuje nepřímé porovnání ribociclibu s abemaciclibem, které jednoznačně preferuje terapii ribociclibem. Většina nežádoucích účinků / obtíží pacientek v průběhu paliativní léčby inhibitory CDK4/6 je zvládnutelná, je třeba na ně myslet a v optimálním případě jim předcházet.

01/2023 Prof. MUDr. Jan Starý, DrSc.

06/2022 MUDr. Jana Katolická, Ph.D.
Kostní metastázy se vyvinou u většiny pacientů s metastazujícím kastračně rezistentním karcinomem prostaty. Ovlivňují strukturální integritu kosti, projevují se bolestí a kostními příhodami (skeletal-related events, SRE) a jsou primární příčinou snížené kvality života. Bisfosfonáty a denosumab jsou indikovány k prevenci SRE u mužů s metastazujícím karcinomem prostaty.

06/2022 MUDr. Ondřej Bílek
Malobuněčný karcinom plic patří k nejagresivnějším zhoubným nádorům s nepříznivou prognózou. Základem léčby je systémová chemoterapie platinovým derivátem a etoposidem. Imunoterapie checkpoint inhibitory prokázala pozoruhodný přínos v léčbě řady onkologických diagnóz včetně karcinomu plic. Durvalumab prokázal léčebný benefit v rámci studie CASPIAN.

06/2022 Doc. MUDr. David Vrána, Ph.D.
Imunoterapie zásadním způsobem ovlivnila léčbu celé řady malignit. Nyní se nově dostala i do léčebných algoritmů metastazujícího kolorektálního karcinomu, a to v případě pacientů s vysokou mikrosatelitovou nestabilitou / deficitem v genech opravy chybného párování bází (microsatellite instability-high / mismatch repair deficient, MSI-H/dMMR). Klinická studie KEYNOTE-177 potvrdila účinnost a bezpečnost monoterapie pembrolizumabem v porovnání se standardními chemoterapeutickými režimy s eventuální cílenou terapií protilátkami proti receptoru epidermálního růstového faktoru / vaskulárního endoteliálního růstového faktoru (epidermal growth factor receptor / vascular endothelial growth factor, anti-EGFR/anti-VEGF) v první linii léčby metastazujícího kolorektálního karcinomu. Podobně byla potvrzena účinnost pembrolizumabu u předléčených pacientů s kolorektálním karcinomem na základě studie KEYNOTE-164. Imunoterapie představuje v současnosti jednoznačně preferovanou léčebnou modalitu u pacientů s metastazujícím kolorektálním karcinomem s MSI-H/dMMR, a to jak v první, tak ve vyšších liniích léčby, pro které získal pembrolizumab registraci, a v první linii od 1. 9. 2022 také úhradu z veřejného zdravotního pojištění.

06/2022 MUDr. David Šulc
Karcinom z Merkelových buněk (Merkel cell carcinoma, MCC) je aktuálně, i přes jeho poměrně vzácný výskyt, velmi zajímavou diagnózou, a to zejména díky vstupu imunoterapie do léčebného armamentaria. Na našem pracovišti jsme v období posledních dvou let (od října 2020) zahájili léčbu avelumabem u celkem čtyř pacientů. Na tomto souboru se nám podařilo prokázat nejen velmi dobrou účinnost této léčby u metastazujícího MCC, ale také jsme opakovaně narazili na úskalí v klinicko-patologické diagnostice. Zjistili jsme, že MCC se často primárně prezentuje jako metastazující high-grade neuroendokrinní karcinom. Pokud se nám ale podaří v těchto případech prokázat, že jde o primární kožní MCC, přináší to pro pacienta velký benefit právě v možnosti léčby imunoterapií.

06/2022 Prof. MUDr. Aleš Ryška, Ph.D.
Karcinom z Merkelových buněk (Merkel cell carcinoma, MCC) je relativně vzácný primární kožní neuroendokrinní karcinom s incidencí zhruba 3 případy na 1 000 000 obyvatel za rok, který se typicky vyskytuje v partiích chronicky exponovaných slunečnímu záření (obličej, kůže hlavy, krk). Mezi etiopatogenetické faktory patří zejména působení Merkelova polyomaviru (zhruba 80 % všech MCC), chronická expozice ultrafialovému záření a oslabení imunitního systému. Nádory asociované s virovou infekcí a nádory bez ní jsou biologicky odlišné, nádory bez prokázaného viru mají výrazně vyšší mutační nálož včetně mutací p53 a Rb. Z terapeutického hlediska však není odlišení obou subtypů MCC zatím zásadní, neboť oba mají obdobně nepříznivou prognózu a stejný terapeutický management. Histologicky má MCC charakter high-grade neuroendokrinního karcinomu, diferenciálně diagnosticky je nutno odlišit například malobuněčnou variantu melanomu, lymfohistiocytární neoplazie, Ewingův sarkom a kožní metastázy neuroendokrinních karcinomů jiného primárního origa. V případě diagnostické nejistoty lze využít druhého čtení na jiném pracovišti patologie.

06/2022 MUDr. Jozef Michalka
Nivolumab by měl být v současnosti lékem volby u pacientů s relapsem klasického Hodgkinova lymfomu po vysokodávkované chemoterapii a provedení autologní transplantace krvetvorných buněk. Vzhledem ke specifickému imunitnímu mechanismu účinku bez přímého cytotoxického vlivu na nádorové buňky, příznivému profilu toxicity a deklarované účinnosti i u jinak refrakterních případů je snahou využít jeho léčebný potenciál i v jiných léčebných schématech. V tomto přehledu zmiňujeme různé klinické situace a možnosti léčebného použití nivolumabu u nemocných s klasickým Hodgkinovým lymfomem s odkazem na publikované výsledky klinických studií.

06/2022 MUDr. Peter Turcsányi, Ph.D.^; doc. Dr. Ing. Eva Kriegová
S příchodem nových léčebných molekul a jejich kombinací, s potenciálem eradikace maligních buněk z periferní krve a tkání došlo k posunu i v léčbě chronické lymfocytární leukemie. Hodnocení léčebné odpovědi na molekulární úrovni proto nabývá na důležitosti, a jak se postupně ukazuje, je spolehlivým prediktorem trvání léčebné odpovědi a celkové prognózy pacienta. Správné načasování individuální délky léčby je vhodné hned v několika aspektech, a to jak ze zdravotního, tak z finančního hlediska.

06/2022 MUDr. Heidi Móciková, Ph.D.
Hodgkinův lymfom lze v 80 až 90 % případů vyléčit první linií léčby. Brentuximab vedotin je konjugát chimérické monoklonální protilátky IgG1 anti-CD30 a monomethylauristatinu E. Nový mechanismus účinku brentuximab vedotinu, jeho účinnost v monoterapii a v kombinaci s chemoterapií nebo s inhibitory proteinu programované buněčné smrti 1 (programmed cell death protein 1, PD-1) v první linii léčby a v relapsu u Hodgkinova lymfomu a profil toxicity zlepšily prognózu těchto pacientů. V přehledovém článku jsou uvedeny výsledky klinických studií s brentuximab vedotinem u Hodgkinova lymfomu.

06/2022 MUDr. Miloslava Hisemová
Akutní myeloidní leukemie (acute myeloid leukemia, AML) je heterogenní klonální nádorové onemocnění kostní dřeně vycházející z myeloidní vývojové řady hematopoézy. Postihuje převážně starší pacienty a řadí se k zřídkavým onkologickým onemocněním, protože tvoří kolem 1 % všech nádorových onemocnění. Od 70. let minulého století byla mladším pacientům nabízena k léčení AML základní indukční chemoterapie 3 + 7 (3 dny daunorubicin a 7 dnů cytarabin) a konsolidační chemoterapie (cytarabin) za hospitalizace s následnou možnou alogenní transplantací kostní dřeně a starším pacientům ambulantní léčba k brždění klonální proliferace leukemických myeloblastů. V nové éře po roku 2000 se objevuje termín cílená individualizovaná terapie za pomoci nových léků, které díky novým mechanismům ovlivnění leukemické buňky přímo blokací nebo aktivací patologického cíle na myeloblastu mají synergický účinek s dosavadní základní chemoterapií a nabízejí pacientům lepší výsledky. Článek poskytuje přehled současných trendů a možností v léčbě AML jak pro mladší, tak pro starší pacienty.

06/2022 MUDr. Tomáš Pika, Ph.D.; MUDr. Pavla Flodrová, Ph.D.; MUDr. Eva Polcrová
AL amyloidóza (light chain) je systémové nebo orgánově limitované onemocnění patřící do skupiny mono-klonálních gamapatií, resp. plazmocelulárních dyskrazií. Onemocnění je charakterizované depozicí fibril tvořených fragmenty nebo kompletními molekulami monoklonálních lehkých řetězců imunoglobulinu produkovaných klonální plazmocelulární populací. Inhibice tkání amyloidem má za následek progredující postižení orgánů nejčastěji ledvin, srdce, jater a periferního nervového systému. Diagnostika AL amyloidózy zahrnuje komplexní vyšetření zahrnující průkaz monoklonálního imunoglobulinu v séru a/nebo v moči či strukturálních podjednotek volných lehkých řetězců imunoglobulinu, průkaz produkujícího B buněčného klonu a orgánový screening. Nezbytností je bioptický odběr tkáně s histologickým průkazem a typizací amyloidových mas. Léčba AL amyloidózy je přísně individuální s volbou terapie s ohledem na věk, komorbidity a pokročilost orgánového postižení. Eliminace B lymfocytárního klonu a redukce nálože amyloidogenních lehkých řetězců (tedy dosažení hematologické remise) je podmínkou k dosažení orgánové léčebné odpovědi a tím i delšího přežití nemocných. Doposud nejúčinnější léčebnou modalitu pro nemocné s AL amyloidózou představuje terapie vysokodávkovaným melphalanem s podporou auto logního štěpu. Tato léčebná modalita je spojena s vysokým procentem dosažených remisí, nicméně tuto terapii lze poskytnout pouze asi 20 % pacientům. Pro indukční terapii před autologní transplantací stejně jako pro konvenční terapii u netransplantabilních nemocných se v současnosti používá režim kombinující monoklonální protilátku daratumumab s bortezomibem, cyclophosphamidem a dexamethasonem. Léčba je u většiny pacientů spojena s vysokým procentem hematologických, ale i orgánových odpovědí při velmi dobré toleranci. Pro léčbu relabujících či refrakterních nemocných je užíváno režimů s alkylačními cytostatiky, imunomodulačními léky či venetoclaxem. V současnosti probíhají klinické studie testující terapeutické použití protilátek vůči amyloidovým depozitům v tkáních. Nedílnou součástí léčby je podpůrná terapie cílená na zlepšení či náhradu funkce postižených orgánů, nezbytná je mezioborová spolupráce.