Vybrané články

03/2026 MUDr. Markéta Černovská
Prezentovaná kazuistika osmapadesátileté pacientky s generalizovaným plicním adenokarcinomem a prokázanou aktivační mutací genu EGFR ilustruje zásadní posun v léčebných možnostech moderní onkologie. Díky aplikaci kombinovaného režimu – spojení cílené terapie osimertinibem s chemoterapií platinovým dubletem bylo u pacientky dosaženo významné a dlouhodobé léčebné odpovědi, která přímo reflektuje výsledky studie FLAURA2. Tato studie potvrdila, že intenzifikace léčby hned v první linii přináší nemocným signifikantní benefit. Kombinovaný režim prokázal statisticky i klinicky významné prodloužení doby do progrese onemocnění i celkového přežití.

03/2026 MUDr. Jiří Švec, Ph.D.
Malobuněčný plicní karcinom v limitovaném stadiu (limited-stage small cell lung cancer, LS-SCLC) zůstává i přes standardní konkomitanční chemoradioterapií onemocněním s vysokým rizikem relapsu a omezeným přežitím. V posledních letech se do léčebného algoritmu dostává konsolidační imunoterapie inhibitory kontrolních bodů imunitní odpovědi. Studie fáze III ADRIATIC prokázala, že durvalumab podávaný po chemoradioterapii u pacientů bez progrese onemocnění významně prodlužuje celkové přežití i dobu do progrese oproti placebu. Medián celkového přežití dosáhl 55,9 měsíce vs. 33,4 měsíce. Bezpečnostní profil byl srovnatelný, přičemž nejčastější nežádoucí účinek byla pneumonitida nízkého stupně. Prezentovaná kazuistika ukazuje využití této strategie u pacienta s LS-SCLC léčeného chemoradioterapií následovanou durvalumabem, u něhož došlo přes dobrou lokální odpověď k časné intrakraniální progresi, což zdůrazňuje agresivní biologii onemocnění. Konsolidační imunoterapie durvalumabem představuje nový standard léčby LS-SCLC, avšak zůstávají otevřené otázky zejména ohledně optimálního načasování léčby a role profylaktického ozáření mozku.

03/2026 MUDr. Jana Krejčí
Imunoterapie se v posledních letech etablovala jako klíčová součást léčebného algoritmu u pacientů s nemalobuněčným karcinomem plic (non-small cell lung cancer, NSCLC). Její zavedení zásadně změnilo prognózu části nemocných, a to především díky schopnosti modulovat protinádorovou imunitní odpověď. Původně byla indikována u pokročilých a metastatických stadií onemocnění, v současnosti však dochází k jejímu rychlému přesunu do časnějších linií léčby včetně perioperačního a adjuvantního podání. Terapeutické rozhodování u pacientů ve III. klinickém stadiu zůstává nadále komplexní a vyžaduje individuální přístup. U inoperabilních forem NSCLC bez přítomnosti řídicích mutací je standardem konkomitantní chemoradioterapie následovaná konsolidační imunoterapií. U selektované skupiny nemocných s vysokou expresí PD-L1 představuje monoterapie inhibitorem PD-1, například cemiplimabem, účinnou léčebnou alternativu. Další optimalizace léčebných strategií je předmětem probíhajícího klinického výzkumu.

03/2026 MUDr. Magdalena Halámka, Ph.D.
Článek prezentuje kazuistiku pacientky s primárně generalizovaným adenokarcinomem plic s průkazem mutace receptoru pro epidermální růstový faktor (EGFR), léčené novou dostupnou kombinací inhibitorem tyrosinkinázy a protilátkou proti EGFR (lazertinib, amivantamab). Článek nabízí přehled toxického profilu této léčebné kombinace a první výsledky léčby.

03/2026 Prof. MUDr. Miloš Pešek, CSc.
Léčba pacientů s pokročilým nemalobuněčným karcinomem plic s mutací BRAF V600E v první linii spočívá v podávání chemoimunoterapie, která je za splnění určitých podmínek hrazená ze zdravotního pojištění. Po selhání této terapie a schválení revizního lékaře je možné podat inhibitory BRAF-MEK. Naše kazuistika dokládá, že uvedené pořadí léčby není vždy nejvhodnější. Stav pacientky se přes podání chemoimunoterapie rychle zhoršil, kdežto po podání dabrafenibu s trametinibem došlo k výraznému zlepšení s takřka kompletní regresí nádoru.

03/2026 MUDr. Marie Drosslerová
Léčba resekabilního nemalobuněčného karcinomu plic doznala v posledních letech zásadní změny paradigmatu. Konvenční terapeutický standard, založený na chirurgické resekci s případnou adjuvantní chemoterapií, je v současnosti nahrazován progresivnějšími přístupy. Ty spočívají v integraci imunoterapie do komplexního perioperačního managementu. Klíčovým milníkem v této oblasti se staly výsledky studie KEYNOTE-671. Díky pacientskému programu jsme měli možnost tento inovativní režim aplikovat v našich podmínkách. Následující kazuistika demonstruje průběh léčby a klinický benefit u konkrétního pacienta.

03/2026 MUDr. Ing. Eva Ondroušková
 

02/2026 PharmDr. MVDr. Vilma Vránová, Ph.D.
Tapentadol hydrochlorid patří do nejnovější třídy opioidních analgetik, jedná se o centrální analgetikum s duálním mechanismem účinku – agonistická aktivita na µ-receptoru a inhibice zpětné resorpce noradrenalinu. Vliv inhibice zpětného vychytávání noradrenalinu může u chronických bolestivých stavů, zejména u neuropatií, dokonce převažovat nad opioidními účinky. Díky svým unikátním vlastnostem patří tapentadol hydrochlorid k nejbezpečnějším opioidům pro zvládání bolesti u křehkých pacientů. Léková forma roztoku umožňuje precizní titraci a rychlé úpravy dávky, je vhodná u pacientů s dysfagií, lze ji podávat sondou i pomocí perkutánní endoskopické gastrostomie (PEG). Tato léčba je možná i v pediatrické praxi, u pacientů starších dvou let.

02/2026 MUDr. Markéta Palácová
V kazuistice je popsán případ mladé 35Leté pacientky s luminálním karcinomem prsu. Absolvovala standardně neoadjuvantní chemoterapii, operaci, radioterapii a hormonální léčbu. Po čtyřech letech byl diagnostikován relaps nemoci ve skeletu, klinicky symptomatický. Histologicky byl potvrzen stejný fenotyp, bez nálezu genové alterace při vyšetření sekvenováním nové generace. Léčena byla dvěma liniemi kombinované hormonální léčby a cílené léčby, následně dvěma liniemi chemoterapie. Ve 3. linii jsme u HER2-low nádoru zvolili trastuzumab deruxtekan s efektem parciální remise 14 měsíců, s dobrou tolerancí. Účinek trastuzumab deruxtekanu byl prokázán ve studii DESTINY-Breast04 v parametrech přežití do progrese i celkového přežití. Z nežádoucích účinků se nejčastěji vyskytuje myelotoxicita, nevolnost, zvracení a únava. Terapie luminálních HER2-low nádorů se rozšířila o další léčebnou možnost.

02/2026 MUDr. Jana Karolová, Ph.D.; doc. MUDr. Anna Jonášová, Ph.D.; MUDr. Eduard Cmunt, CSc.
Ropeginterferon a1fa-2b je pegylovaný interferon alfa s prodlouženým účinkem užívaný k cytoredukci u Philadelphia (Ph) negativních myeloproliferativních neoplazií (MPN), zejména polycythaemia vera (PV). Předkládáme zkušenost jednoho centra s ropeginterferonem a1fa-2b u deseti pacientů s diagnózou MPN léčených v letech 2022-2025 a doplňujeme ji kazuistikou pacienta s vysoce rizikovou PV. U většiny nemocných došlo během prvních 3-6 měsíců k dílčímu zlepšení krevního obrazu (pokles hematokritu a/nebo trombocytózy, redukce potřeby erytrocytaferéz) a ke snížení symptomové zátěže. Bezpečnostní profil byl příznivý a odpovídal očekávaným interferonovým toxicitám. Kazuistika pak dokumentuje rychlou hematologickou odpověď a eliminaci potřeby erytrocytaferéz při velmi dobré toleranci. Data podporují využití ropeginterferonu a1fa-2b jako účinné a dobře tolerované cytoredukční léčby u vybraných pacientů s Ph negativními MPN; dlouhodobé závěry však limituje krátká doba sledování.

02/2026 MUDr. Ludmila Eidová, Ph.D.; MUDr. Michal Eid
Precizní onkologie se v léčbě kolorektálního karcinomu opírá především o prediktivní význam mikrosatelitové instability, mutací v genech RAS a BRAF a o identifikaci vzácných, cílitelných alterací. Přestože je nádorová mutační nálož považována za tumor agnostický biomarker predikující účinnost imunoterapie, jeho význam u kolorektálního karcinomu zůstává kontroverzní, zejména u pacientů s mikrosatelitově stabilními nádory a bez mutací POLE/POLDI. Dostupná data ukazují, že u většiny těchto pacientů je účinnost checkpoint inhibitorů nízká. Přesto se v reálné klinické praxi setkáváme s ojedinělými případy, kdy imunoterapie podaná na základě vysoké nádorové mutační nálože přináší klinicky významný benefit, což dokládá i naše kazuistika.

02/2026 MUDr. Stanislav Batko
Článek popisuje případ pacienta s oligometastatickým karcinomem pankreatu, u něhož bylo dosaženo neobvykle dlouhého přežití kombinací systémové chemoterapie a lokálních léčebných metod. Po výrazné odpovědi na gemcitabinový režim byla provedena resekce primárního tumoru i jaterní metastázy. Po progresi onemocnění byl úspěšně použit návrat k původní léčbě gemcitabinovým režimem. V léčbě metastazujícího karcinomu pankreatu je zásadní využití všech možností, které nabízí současná medicína, což vyžaduje znalost molekulárního profilu nádoru pro volbu cílené terapie a je třeba pomýšlet i na možnosti lokální terapie u oligometastického onemocnění. Dostupné studie naznačují možný přínos multimodálního přístupu zejména u nemocných se solitární metastázou, s dobrou odpovědí na systémovou léčbu a možností dosažení R0 resekce. Klíčovou otázkou zůstává správná selekce pacientů vhodných k agresivnější léčebné strategii.

02/2026 MUDr. Petr Karásek, Ph.D.
Většina případů karcinomu pankreatu je zachycena v pokročilém stadiu. Terapeutické možnosti v první linii paliativní léčby zahrnují režim FOLFIRINOX nebo gemcitabin + nab-paklitaxel, u pacientů v horším stavu monoterapii gemcitabinem. Léčba první linie určuje terapeutické možnosti ve druhé linii, kdy je podle doporučení ESMO preferovaným režimem pegylovaný lipozomální irinotekan v kombinaci s 5-fluorouracilem a leukovorinem (nal-IRI + 5-FU/LV), pro pacienty předléčené gemcitabinem. Taková strategie léčby byla zvolena i u 55letého muže po selhání léčby karcinomu pankreatu s kurativním záměrem. Masivní metastatický rozsev do jater byl důvodem nasazení první linie léčby kombinací gemcitabin + nab-paklitaxel, která selhala již po třech měsících. S malým odstupem nasazený režim nal-IRI + 5-FU/LV ale vedl u tohoto nemocného k 15měsíční stabilizaci onemocnění při velmi dobré snášenlivosti. Patří mezi populaci pacientů s přežitím delším než jeden rok na této terapii, jejíž charakteristiky byly analyzovány ve studii NALLONG. Uvedený režim obsahuje pegylovaný lipozomální irinotekan, který vykazuje lepší farmakokinetiku, účinnost a bezpečnost než konvenční (nelipozomální) irinotekan. Jde o jediný lék, který u metastazujícího karcinomu pankreatu prokázal přínos ve dvou randomizovaných kontrolovaných studiích fáze III (NAPOLI-1 a NAPOLI-3).

02/2026 MUDr. Zdeněk Linke
Kazuistika české pacientky s primárně metastazujícím cholangiokarcinomem (cholangiocarcinoma, CCA) potvrzuje přínos ivosidenibu u nádorů s mutací IDH1. V kontrolovaných studiích vedl ivosidenib u pacientů s předléčeným CCA s mutací IDH1 k prodloužení celkového přežití z 5,1 měsíce na 10,3 měsíce bez významné toxicity. U této nemocné byl ivosidenib podáván až ve 4. linii léčby, po selhání gemcitabinu + cisplatiny, nivolumabu (podávaného z důvodu pozitivity PD-L1) a režimu FOLFOX. Vedl k 12měsíčnímu přežití bez progrese onemocnění při velmi dobré snášenlivosti, zatímco všechny ostatní terapie podávané po progresi na 1. linii léčby primárně selhaly. Podle dat výrobce bylo v ČR ivosidenibem k 25. 1. 2026 léčeno 18 pacientů, z toho 78 % ve 2. linii léčby. Ivosidenib je dnes v ČR dostupný s úhradou podle paragrafu 16 a včasné vyšetření mutace IDH1, kterou nacházíme u 16-29 % pacientů s CCA, může zvýšit šanci nemocných na dosažení dlouhodobé klinické odpovědi při využití této cílené léčby.
 

02/2026 redakce

01/2026 Doc. MUDr. Jitka Fricová, Ph.D.
Nejčastějším typem bronchogenního karcinomu je nemalobuněčný plicní karcinom. Standardem terapie je chirurgická resekce, následovaná onkologickou léčbou (chemoterapií a imunoterapií) podle stadia nemoci a biomarkerů. Bolest po thorakotomiích nebo thorakoskopických výkonech představuje významnou komplikaci. Chronická bolest po thorakotomii se vyskytuje až u 30 % pacientů, přičemž u pacientů s přidruženými chorobami, jako je chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN), je bolest častější a hůře zvládnutelná vzhledem k dušnosti, kašli a zhoršené fyzické zdatnosti. Prezentujeme případ pacienta s CHOPN, u kterého byl nově diagnostikován nemalobuněčný bronchogenní adenokarcinom levého horního plicního laloku. Po levostranné horní lobektomii a následné onkologické léčbě se rozvinula vysoce intenzivní chronická bolest levého hemithoraxu, bez známek neuropatické složky. Multimodální léčba s transdermálním buprenorfinem s možností dlouhodobé stabilní dávky se ukázala jako optimální volba bezpečné analgezie.

01/2026 Doc. MUDr. David Vrána, Ph.D.
Adjuvantní léčba karcinomu prsu prošla v posledních letech zásadní proměnou. Genomické testování výrazně ovlivnilo výběr adjuvantního režimu mezi chemoterapií a samostatnou hormonální léčbou, testování BRCA1/2 zařadilo olaparib do léčebného algoritmu mutovaných pacientek a inhibitory cykLin dependentní kinázy (CDK) se na základě proběhlých studií postupně dostaly do doporučení pro adjuvantní léčbu jak pacientek s uzlinovým postižením, tak bez něj. Inhibitory CDK v adjuvantním režimu jednoznačně představují v současnosti zlatý standard léčby rizikových hormonálně dependentních pacientek s karcinomem prsu a neměly by být opomenuty.

01/2026 MUDr. Olga Černá
Kazuistika popisuje případ mladé 54leté pacientky s diagnózou Ph negativní myeloproliferativní neoplazie typu polycythemia vera s nutností cytoreduktivní terapie a s výrazně obtěžujícím pruritem. Kombinovanou terapií ropeginterferonem alfa-2b s ruxolitinibem bylo dosaženo hematologické setrvalé remise bez venepunkcí a s vysazením konkomitantní terapie. Výrazně se zlepšila kvalita života pacientky bez trombotických příhod a zcela bez symptomů onemocnění. Článek podrobně rozebírá patofyziologii onemocnění, mechanismy účinku obou léčiv, jejich synergii a přináší přehled dostupných klinických studií kombinované terapie.

01/2026 MUDr. Jana Krejčí; MUDr. Petr Opálka, CSc., MBA; doc. MUDr. Norbert Pauk, Ph.D.
Amivantamab, bifunkční monoklonální protilátka cílená proti receptorům EGFR a MET, představuje významný pokrok v léčbě pacientů s pokročilým nebo metastazujícím nemalobuněčným karcinomem plic s mutacemi EGFR, včetně inzertních mutací exonu 20. Spolu s prokazatelným klinickým přínosem je však jeho použití spojeno s relativně častým výskytem specifických nežádoucích účinků, které mohou negativně ovlivnit toleranci léčby a kontinuitu terapie.
Článek shrnuje nejčastější a klinicky významné nežádoucí účinky amivantamabu, zejména reakce související s infuzí, kožní toxicitu a zvýšené riziko žilních tromboembolických příhod. Jsou diskutovány současné poznatky z klinických studií, včetně přínosu rozšířené premedikace, subkutánního podání amivantamabu, proaktivní profylaxe kožních nežádoucích účinků a preventivní antikoagulační léčby.
Součástí práce jsou rovněž kazuistické zkušenosti z klinické praxe, které dokumentují význam systematicky zavedených preventivních režimů pro snížení toxicity a zachování efektivity léčby. Implementace strukturovaných profylaktických a podpůrných opatření se ukazuje jako klíčová pro optimalizaci bezpečnosti terapie, zlepšení kvality života pacientů a dlouhodobou udržitelnost léčby amivantamabem v běžné klinické praxi.
 

01/2026 Doc. MUDr. David Vrána, Ph.D.
Novou molekulou, která se dostala do klinické praxe v tuto chvíli, je belzutifan. Belzutifan působí cestou inhibice dráhy hypoxií indukovaného faktoru 2α, a ovlivňuje tak celou řadu mechanismů podílejících se na nádorovém růstu a metastazování. Získal registraci v České republice pro léčbu předléčených pacientů se světlobuněčnými nádory ledvin a současně, s ohledem na mechanismus působení belzutifanu, pro léčbu nádorových onemocnění asociovaných s von Hippelovým-Lindauovým syndromem - hemangioblastomů centrálního nervového systému, nádorů ledvin a pankreatických neuroendokrinních tumorů. Úhrada z veřejného zdravotního pojištění v současnosti bohužel chybí.