Vybrané články

05/2024 MUDr. Andrea Müllerová
Standardními prvoliniovými checkpoint inhibitory v podmínkách České republiky jsou pembrolizumab, atezolizumab a kombinace nivolumab + ipilimumab. Tyto přípravky však nemají registrační data pro léčbu lokálně pokročilých, neoperovatelných nemalobuněčných karcinomů plic (non-small cell lung cancer, NSCLC) v první linii léčby. Prezentujeme kazuistiku úspěšně léčeného pacienta s NSCLC stadia IIIC, kterému nemohla být podána chemoradioterapie, ale dodnes má benefit z terapie cemiplimabem.

05/2024 MUDr. Martina Gazdičková
Kazuistika představuje případ 78letého pacienta, u kterého byl diagnostikován malobuněčný karcinom pravé plíce, ED (extensive disease), T4N2M0. Pacient byl indikován k chemoterapii karboplatinou a etoposidem. Radioterapie nebyla indikována pro rozsah postižení. Od druhého cyklu po schválení centrové léčby byl přidán durvalumab. Restagingové vyšetření výpočetní tomografií prokázalo regresi základního onemocnění, zároveň ale byl zjištěn duplicitní adenokarcinom kolon. Pacient podstoupil pravostrannou hemikolektomii, pT3pN0 (0+/18) Mx. Po krátkém přerušení terapie v době zotavování po resekčním výkonu nadále pokračuje v terapii durvalumabem s dobrým léčebným účinkem. U pacienta přes vyšší věk trvá dobrý výkonnostní stav.

05/2024 MUDr. Ondřej Fischer; MUDr. Andrea Müllerová
Entrektinib (Rozlytrek©) je aktuálně jediný inhibitor mutované tyrosinkinázy ROS1 (a kináz NTRK a ALK) hrazený v České republice. Translokace ROS1 představuje řídicí mutaci u 1-2 % případů neskvamózního nemalobuněčného karcinomu plic (non-small cell lung cancer, NSCLC). Medián doby trvání léčebné odpovědi činí 20,5 měsíce. Rezistence na entrektinib je zprostředkována jak sekundárními mutacemi genu ROS1 (např G2032R), tak aktivací alternativních signálních drah (MET, KRAS aj.). Mezinárodní doporučené postupy NCCN aj. doporučují rebiopsii a cílení léčby na sekundární mutaci, v případě nemožnosti pak repotrektinib nebo lorlatinib jako lék druhé linie. Prezentujeme případ pacientky s ROS1 mutovaným NSCLC, u které se lorlatinibem podařilo dosáhnout znovu remise intrakraniálních metastáz.

05/2024 MUDr. Bohdan Kadlec, Ph.D.
Nemalobuněčný karcinom plic je nejčastější skupinou plicních nádorů, zodpovědnou za více než 80 % všech případů plicní rakoviny a zůstává hlavní příčinou úmrtí na nádorové onemocnění u nás i ve světě. Zlepšující se možnosti molekulárního rozlišení jednotlivých kategorií nemalobuněčných karcinomů umožňují lépe definovat skupiny pacientů, kteří mají prospěch z cílené léčby. Cílení na mutace KRAS je atraktivní strategií pro léčbu rakoviny, protože jsou časté a důležité pro růst nádoru. Dříve se tradovalo, že přímé zacílení na KRAS je nemožné, vzhledem ke konfiguraci vazebných míst. Nové léky jako sotorasib nebo adagrasib, které vážou KRAS G12C, však ukázaly slibné výsledky v klinických studiích i reálné praxi. Úspěšnost léčby sotorasibem u vysoce předléčeného pacienta je dokumentována i v následující kazuistice.

05/2024 MUDr. Andrea Müllerovà
Přestavba genu RET (též translokace RET) se vyskytuje u 1-2 % případů nemalobuněčného karcinomu plic (non-small cell lung cancer, NSCLC).¹ Přítomnost driver mutací receptoru epidermálního růstového faktoru (epidermal growth factor receptor, EGFR) a anaplastické lymfomové kinázy (anaplastic lymphoma kinase, ALK) u NSCLC je spojena se sníženou odpovědí na imunoterapii. Ostatní, méně časté aktivační mutace (KRAS, MET, BRAF a RET) mají méně dat a slabší negativní vazbu, ale i tak není účinnost imunoterapie stejná jako u nemutované populace.² Pacienti s RET+ NSCLC mají zpravidla nízkou expresi ligandu programované buněčné smrti 1 (programmed cell death-ligand 1, PD-L1) a nízkou mutační nálož, což jsou faktory spojené spíše s nižším účinkem imunoterapie. Prezentujeme případ pacientky s RET+ NSCLC, u které léčba atezolizumabem vedla ke stabilizaci choroby na jeden rok (přestože onkomarkery pomalu, ale vytrvale stoupaly), a tato stabilizace umožnila pacientce přečkat kritické období, kdy nám nebyl dostupný žádný inhibitor RET. Následná léčba pralsetinibem pak měla a má výborný účinek.

05/2024 MUDr. Jana Vančurová
Kazuistika popisuje léčbu pacienta s ALK pozitivním plicním adenokarcinomem s rozsáhlou generalizací, včetně postižení centrálního nervového systému. V době diagnózy byl pacient v celkově špatném stavu se zjištěnou infekcí covid-19, paraneoplastickou žilní trombózou a plicní embolizací. Léčba alektinibem vedla k rychlému ústupu nemoci a normalizaci stavu pacienta s dlouhodobým účinkem.

05/2024 MUDr. Jana Krejčí; MUDr. Petr Opálka, CSc., MBA; doc. MUDr. Norbert Pauk, Ph.D.
Imunoterapie, cílená léčba a chemoterapie jsou dnes základní pilíře léčby nemocných s pokročilým, neresekovatelným či generalizovaným nemalobuněčným plicním karcinomem (non-small cell lung cancer, NSCLC). Zatímco v cytostatické léčbě bylo nejspíše dosaženo stropu, co se týká nových látek, u imunoterapie a cílené léčby je tomu naopak. I díky testování a vyhledávání vzácnějších mutací se daří zacílit správnou molekulou na tento „terč", a posouvá se tak příznivě přežití nemocných. Naše kazuistika byla vybrána záměrně k tomu, abychom doložili dobrý a léta trvající léčebný účinek u nemocné ve vyšší linii léčby NSCLC, která neměla prokázány mutace, tedy wild-type (wt) receptoru pro epidermální růstový faktor (epidermal growth factor receptor, EGFR), a přesto erlotinib, cílená léčba EGFR, ji zajistil dlouhá léta remise.

05/2024 MUDr. Táňa Tůzová
Kazuistika popisuje průběh 10 let léčby pacientky s metastazujícím adenokarcinomem plic s pozitivitou receptoru epidermálního růstového faktoru (epidermal growth factor receptor, EGFR).

05/2024 MUDr. Ondřej Fischer; MUDr. Andrea Müllerová
Amivantamab (Rybrevant©) je bispecifická monoklonální protilátka, blokující extracelulární domény receptoru mezenchymálně-epiteliální tranzice (mesenchymal-epitelial transition, MET) a receptoru epidermálního růstového faktoru (epidermal growth factor receptor, EGFR). Působí skrze narušení interakce mezi ligandem a receptorem a blokuje ligandem indukovanou fosforylaci EGFR a c-MET.¹ Aktivační mutace EGFR představují řídicí mutaci v 10-15 % případů nemalobuněčného karcinomu plic v Evropě.² S nasazením tyrosinkinázových inhibitorů třetí generace, zejména osimertinibu, do první linie léčby, se nejčastějším mechanismem rezistence stává amplifikace receptoru MET (15-22 %).³ Účinnost blokády různých mutací EGFR amivantamabem se liší v závislosti na potřebě či absenci potřeby dimerizace pro aktivní signalizaci mutovaného receptoru.⁴ K zesílení blokády non-dimerizujících mutací byl proto do uspořádání registrační studie MARIPOSA-2 zařazen tyrosinkinázový inhibitor EGFR třetí generace lazertinib.⁵ Ten však v České republice není dostupný. Na základě teoretické vědy je předpoklad možnosti jeho nahrazení jiným adekvátním tyrosinkinázovým inhibitorem. Prezentujeme případ pacientky s mutací EGFR - delecí v exonu 19, u které došlo k rozvoji získané rezistence na osimertinib pomocí amplifikace MET. Po selhání systémové chemoterapie bylo opět dosaženo léčebné odpovědi kombinací amivantamabu a osimertinibu.

05/2024 MUDr. Gabriela Krákorová, Ph.D.; prof. MUDr. Miloš Pešek, CSc.; doc. MUDr. Jan Baxa, Ph.D.; doc. MUDr. Martin Svatoň, Ph.D.
Ročně v České republice diagnostikujeme kolem 6 000 nových případů karcinomu plic. Mutace receptoru 2 pro lidský epidermální růstový faktor (human epidermal growth factor receptor 2, HER2) patří mezi vzácné mutace, které se vyskytují cca u 1-4 % nemocných s NSCLC. V případě prokázané mutace HER2 je možné používat léčebně přípravek trastuzumab deruxtekan. Trastuzumab deruxtekan je konjugát protilátky a léku, který kombinuje humanizovanou monoklonální protilátku trastuzumab s inhibitorem topoizomerázy I deruxtekanem. Tento lék se váže na HER2 na nádorových buňkách. Cytostatikum deruxtekan je společně s HER2 internalizován do nádorové buňky, kde způsobí její destrukci. Kazuistika pacientky léčené trastuzumab deruxtekanem dokládá význam plošného použití sekvenování příští generace v indikovaných případech, zejména u nekuřáků s neskvamózní histologií. Dále ukazuje na nutnost správného čtení výsledků genetického testování a zaznamenávaní výsledků do dokumentace nemocného, aby se informace o přítomné řídicí mutaci v průběhu léčby neztratila.

04/2024 Doc. MUDr. Jitka Fricová, Ph.D.
Transmukózní fentanyl je určen k optimálnímu řešení atak průlomových bolestí s rychlým nástupem u onkologických pacientů. Nejčastěji jsou používány sublinguální a bukální tablety. Některé transmukózní fentanyly jsou určeny jak k použití pod jazyk, tak k použití bukálně. Pro některé onkologické pacienty je bukální forma aplikace transmukózního fentanylu jediná možná varianta. Průlomová bolest u onkologických pacientů představuje přechodné zhoršení bolesti u pacientů s dobře kontrolovanou základní bolestí. U většiny pacientů dosahuje průlomová bolest svého maxima během 5 až 15 minut, většinou je obtížně předvídatelná; až 48 % pacientů udává, že záchvat nedokážou nikdy předpovědět.

04/2024 Doc. MUDr. Radek Lakomý, Ph.D.; doc. MUDr. Alexandr Poprach, Ph.D.
V posledním desetiletí byly dosaženy značné pokroky v léčbě metastazujícího maligního melanomu, a to především díky imunoterapii, která významně zvýšila počet pacientů s dlouhodobou kontrolou onemocnění. Kombinace nivolumabu a ipilimumabu je v současnosti považována za nejúčinnější režim. Hlavním problémem je však jeho vysoká toxicita, která může být pro řadu pacientů limitující. Zvýšit účinnost, případně snížit toxicitu léčby je motivací k dalšímu výzkumu a vývoji nových checkpoint inhibitorů, jako jsou například anti-LAG-3 protilátky. Ve studii RELATIVITY-047 byla testována první anti-LAG-3 protilátka relatlimab v kombinaci s protilátkou proti receptoru programované buněčné smrti 1 (programmed cell death protein 1, PD-1) nivolumabem versus samotný nivolumab. Studie ukázala, že kombinace významně prodlužuje přežití bez progrese onemocnění ve srovnání s monoterapií nivolumabem (10,1 měsíce vs. 4,6 měsíce), a navíc bez výrazného navýšení toxicity ve srovnání s nivolumabem a ipilimumabem. Nivolumab + relatlimab tak představuje novou potenciálně účinnou variantu kombinované léčby pokročilého melanomu. Výběr vhodného léčebného režimu však dále musí být individualizovaný na základě charakteristik onemocnění a konkrétních potřeb pacienta.

04/2024 MUDr. Stanislav Batko
Možnosti léčby metastazujícího kolorektálního karcinomu (metastatic coíorectaí cancer, mCRC) ve třetí a vyšší linii zahrnují chemoterapii, cílenou léčbu nebo jejich kombinace založené na molekulárních profilech nádoru. Trifluridin/tipiracil v kombinaci s bevacizumabem je současným standardem pro většinu pacientů, významně zlepšujícím celkové přežití ze 7,2 měsíce na 10,8 měsíce. Fruchintinib, inhibitor receptoru pro vaskulární endoteliální růstový faktor (vascular endothelial growth factor receptor, VEGFR) 1-3, rovněž prokázal účinnost zvyšující medián celkového přežití na 7,4 měsíce ve srovnání s 4,8 měsíce u placeba. U mCRC s mutací BRAF V600E naznačují reálné studie, že kombinovaná chemoterapie může být účinnější než jednotlivé přípravky. U pacientů s mCRC a pozitivitou receptoru 2 pro lidský epidermální růstový faktor (human epidermal growth factor receptor 2, HER2) se ukázala jako účinná anti-HER2 terapie. Další možnosti zahrnují imunoterapii u vybraných pacientů, cílenou léčbu u vzácných mutací nebo rechahenge chemoterapii. Molekulární profilování nádoru má zásadní význam pro výběr vhodné terapie.

04/2024 Doc. MUDr. David Vrána, Ph.D.
Terapie metastazujícího kolorektálního karcinomu doznala v posledních letech zásadních změn. Kromě cílené léčby na základě proběhlých klinických studií u pacientů s vysokou mikrosatelitovou instabilitou (microsatellite instability-high, MSI-H) / deficiencí mismatch repair genů (deficient mismatch repair, dMMR) je možno nově podle podmínek úhrady indikovat také imunoterapii. Pembrolizumab v monoterapii získal registraci i úhradu z veřejného zdravotního pojištění v první linii paliativní léčby a kombinace nivolumabu s ipilimumabem získala úhradu u pacientů předléčených. Imunoterapie jednoznačně patří do léčebného algoritmu metastazujícího kolorektálního karcinomu na základě vyšetření prediktivních markerů.

04/2024 MUDr. Monika Náležinská; MUDr. Josef Chovanec, Ph.D.
Poznatky o molekulárních subtypech karcinomu endometria vedly v posledních několika letech k velkým změnám v klasifikačních systémech, prognostických skupinách a ve svém důsledku v terapeutických postupech u pacientek s pokročilým/metastazujícím karcinomem endometria. Z pohledu imunoterapeutického lze skupinu karcinomů endometria dělit na mikrosatelitově nestabilní (microsatellite instability-high, MSI-H) a skupinu mikrosatelitově stabilní (microsatellite stability, MSS). Mikrosatelitově nestabilní skupina tumorů zpravidla dobře reaguje na monoterapii checkpoint inhibitory, naopak skupina MSS obvykle vyžaduje k dosažení onkologického úspěchu kombinovanou terapii. Nejvýznamnějším posunem v obtížně léčitelné kohortě pacientek s pokročilým a metastazujícím karcinomem endometria od dob konvenční chemoterapie je jednoznačně kombinace pembrolizumabu s lenvatinibem, nezávislá na přítomnosti MSI-H nádorových buněk. Ve skupině MSI-H karcinomů se jako velmi úspěšná kombinace jeví podání dostarlimabu v monoterapii.

04/2024 Prof. MUDr. Michal Zikán, Ph.D.
Terapie léky ze skupiny inhibitorů poiy(ADP-ribóza) polymerázy (PARP) je nejmodernějším krokem v léčbě ovariálního karcinomu. Až u poloviny karcinomů vaječníků lze nalézt defekt homologní rekombinace, jednoho ze způsobů opravy DNA. Proto se tento nádor stal modelem pro vývoj látek, které terapeuticky zasahují na úrovni reparace DNA. Buňky s poruchou homologní rekombinace musí využívat jiné cesty opravy DNA. Tyto cesty se tak stávají terapeutickým cílem. Proteiny rodiny PARP, především PARP1, hrají významnou roli v opravě jednovláknových zlomů DNA mechanismem nahrazování jednotlivých bází (base excision repair). Inhibice PARP vede ke kumulaci jednovláknových zlomů DNA, a následně, v důsledku kolapsu replikační vidlice, i k nahromadění dvouvláknových zlomů DNA. Tyto zlomy jsou ale opravovány jiným reparačním mechanismem - právě homologní rekombinací. Vyřazení dalšího z mechanismů opravy DNA inhibicí proteinu PARP olaparibem vede ke zvýšení citlivosti nádorových buněk k chemoterapii, nebo přímo k tzv. syntetické letaLitě. Tato léčba byla donedávna vyhrazena pacientkám s prokázanou germinální nebo somatickou mutací genů BRCA1 a BRCA2. Data o účinnosti PARP inhibitoru niraparibu však dovolila standardní použití u všech pacientek s pokročilým ovariálním karcinomem bez ohledu na mutační status. Prezentovaná kazuistika předkládá popis průběhu onemocnění u pacientky bez prokázané germinální nebo somatické mutace genů BRCA1 nebo BRCA2 s pokročilým high-grade serózním karcinomem ovaria, jíž byl po primární adjuvantní léčbě chemoterapií podáván perorální PARP inhibitor - niraparib - v udržovací léčbě. Přes vyšší toxicitu v úvodu léčby bylo, i za použití techniky deeskalace a reeskalace dávky, dosaženo dlouhodobého přežití bez známek onemocnění se zachováním vynikající kvality života.

04/2024 MUDr. Miloš Holánek, Ph.D.
Zařazení anti-HER2 terapie do léčebného algoritmu metastazujícího karcinomu prsu s pozitivitou receptoru 2 pro lidský epidermální růstový faktor (human epidermal growth factor receptor 2, HER2) je dlouhodobým standardem, díky kterému došlo k výraznému zlepšení prognózy pacientek s tímto agresivním podtypem onemocnění. V současné době je k léčbě metastazujícího HER2 pozitivního karcinomu prsu využíváno několik přípravků, jejichž spektrum se neustále rozšiřuje. K novějším přípravkům řadíme trastuzumab deruxtekan, zástupce lékové skupiny konjugátů monoklonální protilátky a cytostatika, který prokázal výraznou aktivitu u pacientek s HER2 pozitivním karcinomem a nověji také u pacientek s HER2-1ow karcinomem prsu. Předložená kazuistika dokládá vysokou účinnost tohoto přípravku u pacientky s metastazujícím HER2 pozitivním karcinomem prsu s dosažením dlouhodobé kompletní remise onemocnění.

04/2024 MUDr. Martin Palkovský; prof. MUDr. Renata Soumarová, Ph.D., MBA
Tato práce úvodem shrnuje indikace a mechanismus účinku ribociklibu. Na kazuistice 75leté pacientky léčené ribociklibem v kombinaci s fulvestrantem pak demonstrujeme naše poznatky, které v závěru srovnáváme s bezpečnostním profilem z registrační studie MONALEESA-3. Pacientka léčbu toleruje velmi dobře, bez nutnosti redukce dávky, a hlavně bez výraznější toxicity.

04/2024 MUDr. Lucie Ehrlichová
Metastazující karcinom endometria představuje onemocnění s velmi nepříznivou prognózou. Při volbě optimální léčebné strategie musí být zohledněna nejen biologická povaha nádoru a rozsah postižení, ale také celkový stav a preference pacientky. Pokud není onemocnění vhodné ke kauzální operační léčbě nebo léčbě ozařováním, je terapie založena především na systémové léčbě podávané s paliativním záměrem. Systémová léčba byla po dlouhou dobu omezená pouze na chemoterapii a hormonoterapii, jejíž výsledky nebyly uspokojivé. Medián přežití pacientek dosahoval v průměru 12 měsíců. Molekulární klasifikace rozšířila standardní histopatologickou charakteristiku onemocnění a má značný prognostický i prediktivní dopad do klinické praxe. V individuálních případech mohou v rámci paliativní léčby pomoci také další léčebné modality (chirurgická léčba, radioterapie). Tato kazuistika demonstruje jednoznačný přínos individuálního přístupu a mezioborové spolupráce při léčbě pacientky s recidivujícím karcinomem endometria s rozsáhlou intraabdominální generalizací i metastatickým postižením mozku.

04/2024 MUDr. Renata Poncová
Tato kazuistika představuje případ pacientky, která byla léčena pro pokročilý ovariální karcinom. Standardně podstoupila cytoredukční výkon (primary debulking surgery) následovaný šesti cykly kombinované chemoterapie na bázi platinového derivátu spolu s paklitaxelem. Protože u pacientky v rámci genetického vyšetření byla zjištěna germinální mutace v genu homologní rekombinace BRCA1, byla indikována udržovací neboli maintenance terapie olaparibem. Vzhledem k hematotoxicitě musela být počáteční dávka upravena, ale i na snížené dávce je pacientka v dlouhodobé remisi.