Vybrané články

03/2024 Doc. MUDr. David Vrána, Ph.D.
Imunoterapie nádorů plic zaznamenala v posledních letech výrazný posun, když se v případě durvalumabu dostala do léčebných algoritmů jak malobuněčného, tak nemalobuněčného plicního karcinomu. V případě lokálně pokročilého nemalobuněčného karcinomu získala terapie durvalumabem registraci i úhradu pro pacienty exprimující ligand programované buněčné smrti 1 (programmed cell death-ligand 1, PD-L1) na povrchu nádorových buněk a současně absolvovali kurativní chemoradioterapii bez známek progrese onemocnění. V případě pokročilého malobuněčného plicního karcinomu přidání durvalumabu ke dvojkombinaci chemoterapie zaznamenalo statisticky signifikantní zlepšení přežití a tvoří jednoznačně nový standard léčby těchto pacientů. U metastazujícího nemalobuněčného karcinomu získala trojkombinace chemoterapie s durvalumabem a tremelimumabem registraci, nicméně bez úhrady a s ohledem na řadu molekul s úhradou v této indikaci nebude lehké najít jednoznačné postavení v léčebném algoritmu.

03/2024 MUDr. Petra Zemanová, doc. MUDr. Milada Zemanová, Ph.D.; MUDr. Jan Špaček
Mutace genu KRAS patří k nejčastějším genovým aberacím u solidních nádorů. U nemalobuněčného plicního adenokarcinomu se vyskytuje s frekvencí 30 %. Sotorasib a adagrasib jsou ireverzibilní inhibitory KRAS G12C, uplatňující se v léčbě nemalobuněčného karcinomu plic s touto prokázanou mutací.

03/2024 Doc. MUDr. Igor Richter, Ph.D., doc. MUDr. Josef Dvořák, Ph.D.; MUDr. Sofya Al-Samsam; MUDr. Kateryna Mísařová; MUDr. Jiří Bartoš, MBA
Léčba pokročilého karcinomu prostaty v posledních letech dosáhla výrazného pokroku. V případě hormonálně senzitivního onemocnění se nejedná již jen o samotnou androgen deprivační léčbu, ale její kombinaci s léčbou cílenou na androgenní receptor (androgen receptor target agents, ARTA) či chemoterapii. Poslední data ukazují, že lze postupy vzájemně zkombinovat i do tripletu. V případě metastazujícího kastračně rezistentního karcinomu prostaty se kromě chemoterapie či ARTA uplatňují i další postupy jako podání radionuklidů a cílené terapie. Zatím ve srovnání s jinými solidními nádory se méně využívají možnosti imunoterapie.

 

03/2024 MUDr. Anna Nohejlová Medková
Gynekologické nádory patří, obecně, mezi častá onkologická onemocnění u žen. Prognóza pacientek s metastatickým postižením je špatná. Imunoterapie prokázala účinnost především u karcinomu endometria a u karcinomu děložního hrdla. Léčba checkpoint inhibitory dává větší šanci na prodloužení celkového přežití především u pacientek s karcinomem endometria s deficiencí mismatch repair genů (deficient mismatch repair, dMMR) / vysokou mikrosatelitovou instabilitou (microsatellite instability-high, MSI-H) a u nemocných s karcinomem děložního hrdla s pozitivitou ligandu programované buněčné smrti 1 (programmed cell death-ligand 1, PD-L1).

03/2024 MUDr. Kamila Žváčková
Přestože mutace genů BRCA nacházíme u řady solidních nádorových onemocnění, je jejich testování doporučeno zejména u karcinomu prsu, vaječníků, prostaty či pankreatu. Inhibitory poly(adenosindifosfát-ribóza)poíymerázy (PARP) jsou peroráLní cílené léky užívané v léčbě u těchto diagnóz. Jejich účinek je očekáván především u BRCA mutovaných nádorových buněk, jelikož při prokázané mutaci je poškozena oprava dvouvláknových zlomů DNA a inhibice opravy DNA pomocí PARP vede právě k tvorbě dvojitých zlomů DNA, které tudíž nádorové buňky nejsou schopny opravit a zanikají. Z inhibitorů PARP se v klinické praxi uplatňují hlavně olaparib a niraparib, dále je registrován talazoparib či rucaparib. Tato práce shrnuje výsledky dosavadních klinických studií, současná doporučení a možnosti terapie inhibitory PARP v České republice u vybraných typů nádorů.

03/2024 MUDr. Stanislav Batko
Cílená léčba a imunoterapie gastrointestináLních nádorů doznaly v posledním roce významných pokroků. U karcinomu žaludku vstoupila imunoterapie do perioperační léčby lokalizovaného onemocnění, u metastazujícího onemocnění máme k dispozici nově data o kombinaci s terapií protilátkami proti receptoru 2 pro lidský epidermáLní růstový faktor (human epidermaL growth factor receptor 2, HER2) a chemoterapií. Objevily se nové terapeutické možnosti cílící na molekuly CLaudin 18.2 a receptor pro růstový faktor fibrobLastů 2b (fibrobLast growth factor receptor, FGFR2b). V Léčbě metastazujícího koLorektáLního karcinomu s mikrosateLitovou nestabiLitou (microsateLLite instabiLity, MSI) / deficitem opravy chybného párování (deficient mismatch repair, dMMR) dozráLa data ceLkového přežití KEYNOTE-177, nově jí však konkuruje pozitivní studie fáze III H8W s ipiLimumabem a nivoLumabem. Léčba choLangioceLuLárního karcinomu doznaLa razantního pokroku ve smysLu zapojení imunoterapie a cíLené Léčby ve vyšších Liniích.

03/2024 Doc. MUDr. Alexandr Poprach, Ph.D.; doc. MUDr. Radek Lakomý, Ph.D.
V tomto článku se budeme věnovat současnému využití imunoterapie v léčbě renálního karcinomu, zejména u metastazujícího onemocnění. Zabývá se jak adjuvantní, tak paliativní léčbou, popisuje účinnost pembrolizumabu ve studii KEYNOTE-564 a další kombinace léčebných přípravků, jako je nivolumab s ipilimumabem, avelumab s axitinibem, pembrolizumab s lenvatinibem a nivolumab s cabozantinibem. Článek rovněž nastiňuje možnosti „rechahenge" terapie a vyšší linie paliativní léčby, včetně nivolumabu po selhání cílené léčby. Závěrem zdůrazňuje význam komplexního přístupu v rozhodovacím procesu o léčbě.

03/2024 MUDr. Fernando Casas-Mendez
Inhibitory kontrolních bodů imunitního systému (immune checkpoint inhibitors, ICI) mají své pevné místo v léčbě lokálně pokročilého a metastazujícího nemalobuněčného karcinomu plic (non-small cell lung cancer, NSCLC); nyní vstoupily do paradigmatu časných stadií NSCLC. Nedávné údaje ukazují, že přidání ICI do neoadjuvantní nebo adjuvantní léčby zlepšuje míru přežití u časných stadií resekabilního NSCLC a v současné době představuje standardní možnost léčby v tomto stadiu. Nedávné studie fáze III zkoumaly přidání ICI v neoadjuvantní i adjuvantní fázi léčby, tzv. perioperační strategii, aby se zjistilo, zda by tato kombinace mohla pomoci maximalizovat přínos pro přežití. Hlavním cílem tohoto přehledu je představit výsledky nejnovějších studií, které podporují perioperační přístup u pacientů s časným stadiem NSCLC.

03/2024 Doc. MUDr. Michal Vočka, Ph.D.

02/2024 MUDr. Ondřej Sláma, Ph.D.
Základní lékovou skupinou pro léčbu středně silné a silné nádorové bolesti jsou silné opioidy. V současné době je v České republice (ČR) dostupná celá řada zástupců této skupiny a lékař musí při volbě léku u konkrétního pacienta zohlednit řadu faktorů. Buprenorfin je silný opioid s jedinečným profilem působení na různé opioidní receptory. Díky tomu dosahuje analgetického účinku zcela srovnatelného s ostatními čistými agonisty opioidních receptorů, jako je morfin, fentanyl nebo oxykodon. Je třeba opustit představu, že buprenorfin coby parciální agonista µ opioidních receptorů má pouze částečný (tedy slabší) analgetický účinek, a není proto vhodný pro léčbu silné nádorové bolesti v situaci pokročilého onemocnění. Analgetický účinek maximální doporučené dávky buprenorfinu TTS (140 µg/h) je dostatečný ke zvládnutí bolestivých stavů u většiny pacientů v pokročilých fázích nádorové nemoci. Profil nežádoucích účinků se zdá být příznivější než u ostatních silných opioidů: buprenorfin je méně tlumivý a působí méně nevolnosti, zvracení a zácpy a nižší riziko rozvoje tolerance. Díky specifickému metabolismu nedochází ani při významné renální insuficienci k akumulaci aktivních metabolitů v plazmě. Zvláště významný benefit mohou mít z léčby buprenorfinem starší pacienti a pacienti s renálním a hepatálním selháváním.

02/2024 MUDr. Marie Drosslerová
Extenzivní stadium malobuněčného plicního karcinomu (extensive-stage small cell lung cancer, ES-SCLC) je malignita se stále špatnou prognózou. Pacienti s ES-SCLC by měli být v první linii první čtyři cykly léčeni kombinací platiny s etoposidem a s durvalumabem anebo s atezolizumabem, následně by měli pokračovat udržovací imunoterapií. Zmíněná kombinační léčba zlepšuje přežití nemocných. Tato kazuistika popisuje případ 68leté pacientky, která je durvalumabem úspěšně léčena.

02/2024 MUDr. Miroslav Důra, Ph.D
Protinádorová imunoterapie je zlatým standardem moderní léčby v rostoucím počtu metastazujících či lokálně pokročilých solidních nádorů. Tato léčba dosahuje signifikantních a trvalých léčebných odpovědí a přináší prodloužení doby do progrese a prodloužení celkového přežití za současného zlepšení kvality života. V oblasti maligních kožních nádorů je dobře znám léčebný účinek imunoterapie u metastazujícího melanomu, u něhož se imunoterapie stala standardem moderní systémové léčby. Efekt imunoterapeutik byl však prokázán i u metastazujících a lokálně pokročilých nemelanomových nádorů kůže, konkrétně u dlaždicobuněčného karcinomu, bazocelulárního karcinomu a karcinomu z Merkelových buněk. V současné době jsou v našich podmínkách k dispozici v léčbě nemelanomových kožních nádorů dvě monoklonální protilátky s prokázaným protinádorovým účinkem, konkrétně jsou jimi cemiplimab a avelumab. Článek předkládá přehled informací o těchto protinádorových lécích, zabývá se jejich účinností, managementem léčby, mechanismem účinku a nežádoucími účinky.

02/2024 Doc. MUDr. Jiří Slíva, Ph.D.
Melanom představuje jednu z nejzávažnějších forem nádorových onemocnění kůže, přičemž jeho výskyt vzrůstá úměrně se zvyšujícím se věkem. Jelikož míra přežití u nemocných s melanomem úzce souvisí s jeho stadiem v okamžiku stanovení diagnózy, je včasná diagnostika zcela zásadní pro dosažení optimálních výsledků léčby. I tak jsme v posledních letech svědky výrazných pokroků v nabídce možných terapeutických opatření. V předloženém textu jsou shrnuty základní poznatky o přínosu fixní kombinace nivolumab plus relatlimab.

02/2024 Prof. MUDr. Samuel Vokurka, Ph.D.
Uveální melanom je svým výskytem vzácnou, i když současně nejčastější nitrooční malignitou dospělých. Má velmi vysoké riziko metastazování a jeho biologické charakteristiky s obecně nízkou mutační náloží limitují využití imunoterapie s inhibitory kontrolních bodů. Zásadní molekulou v léčbě se tedy jeví tebentafusp, i když jen pro vybranou podskupinu pacientů s fenotypem HLA-A*02:01. Léčba tebentafuspem je zatížena vysokým výskytem reakce z uvolnění cytokinů (cytokine release syndrom) a kožního exantému a v úvodních infuzních aplikacích léčiva s doporučeným vzestupným dávkováním je potřeba hospitalizace a pečlivá monitorace pacienta.

02/2024 Doc. MUDr. David Vrána, Ph.D.
Kombinace hormonální léčby spolu s inhibitorem CDK4/6 představuje v současnosti jednoznačně zlatý standard léčby pacientek s lokálně pokročilým (s vyčerpanými možnostmi lokoregionální léčby) či metastazujícím karcinomem prsu s expresí hormonálních receptorů a současně s negativitou receptoru 2 pro lidský epidermální růstový faktor (human epidermal growth factor receptor 2, HER2). K dispozici jsou v České republice tři molekuly, které všechny prokázaly benefit v prodloužení doby do progrese onemocnění, nicméně finální data týkající se prodloužení celkového přežití přinesla v případě fulvestrantu statisticky signifikantní výsledky pouze v kombinaci s abemaciclibem a ribociclibem a v případě inhibitorů aromatázy pouze v kombinaci s ribociclibem. S ohledem na skutečnost, že primárním cílem studií nebylo celkové přežití, nýbrž přežití bez progrese onemocnění a na základě těchto dat získaly všechny tři molekuly úhradu z veřejného zdravotního pojištění u této skupiny pacientek, je nutno všechny tři molekuly zvažovat, a to se zřetelem na výsledky registračních studií, profil toxicity, dávkovací schéma a také mírně odlišné podmínky úhrady.

 

02/2024 Doc. MUDr. Otakar Čapoun, Ph.D., FEBU; prof. MUDr. Jaroslava Dušková, CSc.
Relugolix představuje jediný perorálně podávaný lék ze skupiny antagonistů hormonu uvolňujícího luteinizační hormon (luteinizing hormone-releasing hormone, LHRH). Zdá se, že oproti analogům LHRH mají antagonisté příznivější bezpečnostní profil u pacientů s anamnézou kardiovaskulárních nemocí nebo v riziku kardiovaskulárních komplikací při dlouhodobé androgen deprivační terapii. Jednou z indikací léčby relugolixem je lokálně pokročilý karcinom prostaty u pacientů nevhodných pro radikální léčbu. Prezentujeme kazuistiku 83letého pacienta s progresí karcinomu prostaty při pozorném vyčkávání.

02/2024 MUDr. Jindřich Kopecký, Ph.D.
Karcinom močového měchýře představuje významnou onkologickou výzvu kvůli své tendenci k metastazování a recidivám. Díky rozvoji v oblasti imunoterapie v současné době máme naději na zlepšení terapeutických výsledků pro metastazující onemocnění. Následující kazuistika poukazuje na přínos avelumabu v léčbě generalizovaného močového měchýře. Nabízí naději na prodloužení přežití a zlepšení kvality života pacientů.

02/2024 MUDr. Anežka Zemánková
Léčba ¹⁷⁷Lu-PSMA-617 se nově uplatňuje v léčbě metastazujícího kastračně rezistentního karcinomu prostaty po selhání přípravků ARTA a taxanové chemoterapie. Účinnost byla prokázána v klinické studii VISION. V současnosti probíhají klinické studie s ¹⁷⁷Lu-PSMA-617 v léčbě karcinomu prostaty i v indikaci hormonálně senzitivního onemocnění a dále také v kombinační léčbě.

02/2024 MUDr. Jana Katolická, Ph.D.
Kombinovaná chemoterapie na bázi platiny zůstává standardní léčbou uroteliálního karcinomu. Pembrolizumab ve studii KEYNOTE-045 byl spojen s významně delším celkovým přežitím a s nižší mírou nežádoucích účinků souvisejících s léčbou než chemoterapie, a to jako terapie druhé linie pokročilého uroteliálního karcinomu refrakterního na platinu.
 

02/2024 MUDr. Robert Novák; MUDr. Jana Katolická, Ph.D.
Lokalizovaný renální karcinom je spojen s rizikem rekurence po nefrektomii. Několik klinických modelů se snaží predikovat individuální riziko progrese onemocnění a mortality na základě klinických a patologických rysů. Systémová cílená antiangiogenní terapie, která se ukázala jako účinná u metastazujícího renálního karcinomu, neprokázala zlepšení celkového přežití v adjuvanci. Inhibitory imunitních kontrolních bodů vykazují signifikantní protinádorovou aktivitu a vedly k prodloužení přežití u metastazujícího renálního karcinomu, proto jsou předmětem zájmu v adjuvantní indikaci.¹