Vybrané články

02/2023 MUDr. Jakub Řezáč, FEBU; doc. MUDr. Otakar Čapoun, Ph.D., FEBU; MUDr. Jana Katolická, Ph.D.; prof. MUDr. Viktor Soukup, Ph.D., FEBU, MHA
Karcinom prostaty se řadí mezi nejčastěji diagnostikované malignity u mužů. Onkomarkery jsou nedílnou součástí diagnostiky karcinomu prostaty a dále i určení jeho prognózy. Jsou stanovovány z krevního séra, moči, případně tkáně, přičemž sérové onkomarkery jsou v klinické praxi nejužívanější. Mezi sérové markery řadíme především prostatický specifický antigen (prostate specific antigen, PSA) a jeho deriváty - volný PSA, zdvojovací čas PSA, PSA velocitu a PSA denzitu. Mezi novější testy dále patří index zdraví prostaty (prostate health index, PHI) a panel čtyř kalikreinů (4K skóre). Okrajově se do praxe již dostávají, ve Spojených státech schválené, cirkulující nádorové buňky (circulating tumor cells, CTC), případně zatím experimentální mikroRNA (miRNA). V tomto článku podáváme stručný přehled aktuálně využívaných i experimentálních sérových prediktivních a prognostických onkomarkerů u karcinomu prostaty.

02/2023 Doc. MUDr. Daniela Žáčková, Ph.D.

01/2023 MUDr. Sabina Svobodová; MUDr. Vladimír Červeňák
V kazuistice je popsána komplexní onkologická léčba, jejíž důležitou součástí je monoklonální protilátka denosumab, u 68letého pacienta s náhodně zjištěným renálním karcinomem ve stadiu již metastatické diseminace do skeletu. Ukazuje účinnost a profit z léčby u našeho pacienta. Dokládá, že vhodně volenou multimodální léčbou za účasti onkologa, urologa, ortopeda, lze dosáhnout přežití pacienta v dobré kvalitě života i v metastatické fázi onkologického onemocnění řádově v letech.

01/2023 MUDr. Linda Řandová; MUDr. Taťána Šuková; MUDr. Ilona Procházková; MUDr. Ivana Krajsová, MBA; doc. MUDr. Ondřej Kodet, Ph.D.
Tato kazuistika popisuje případ pacienta s metastazujícím melanomem v oblasti pankreatu, léčeného kombinací inhibitory BRAF a MEK encorafenibem a binimetinibem. Pomocí této léčby bylo po půl roce dosaženo kompletní remise onemocnění, která přetrvává i navzdory závažné zdravotní komplikaci, a to ischemické cévní mozkové příhodě. V současné době remise onemocnění trvá již 96 měsíců.

01/2023 MUDr. Jana Krejčí; MUDr. Petr Opálka, CSc., MBA; doc. MUDr. Norbert Pauk, Ph.D.
Osimertinib patří mezi tyrosinkinázové inhibitory 3. generace, vysoce účinné i v oblasti centrálního nervového systému. Léčba je vyhrazena pro nemocné s pozitivní mutací receptoru epidermálního růstového faktoru (epidermal growth factor receptor, EGFR) u nemalobuněčného plicního karcinomu. V současné době je hrazena u nemocných s pokročilým či generalizovaným onemocněním, nicméně účinnost prokázal také v adjuvantní fázi, což dokládá naše kazuistika.

01/2023 MUDr. Jana Krejčí; MUDr. Petr Opálka, CSc., MBA; doc. MUDr. Norbert Pauk, Ph.D. ; MUDr. Tereza Drbohlavová
V současné době je téměř každý čtvrtý nemocný s nemalobuněčným plicním karcinomem v době stanovení diagnózy ve III. klinickém stadiu a bohužel častěji s nemožností radikální resekce.¹ I přes kurativní standardní chemoterapii s radioterapií dochází u většiny nemocných k recidivě onemocnění. Imunoterapie durvalumabem se stala nadějí pro tyto nemocné, což dokládá naše kazuistika.

01/2023 MUDr. Anna Germanová, Ph.D.
Karcinom vaječníku/vejcovodu je chronické recidivující onemocnění s nepříznivou prognózou. Novou možností zlepšení prognózy pacientek jsou inhibitory poly(adenosindifosfát-ribóza) polymerázy (PARP), které se používají jako udržovací léčba po primární léčbě nebo po léčbě platina senzitivní recidivy onemocnění. Niraparib je v těchto indikacích určen pro všechny pacientky nezávisle na mutačním statusu. V primární léčbě významně prodlužuje interval bez progrese onemocnění, data vzhledem k celkovému přežití nejsou zatím zralá.

01/2023 MUDr. Klaudia Regináčová; doc. MUDr. Martina Kubecová, Ph.D.
Karcinom ovaria byl dlouhá léta považován za smutné onemocnění, které je většinou diagnostikováno pozdě a často relabuje. Léčebnou možností bylo operační řešení a chemoterapie. Změna nastala s nasazením inhibitorů poly(ADP-ribóza)polymerázy (PARP), které zlepšují přežití pacientek a prodlužují dobu do progrese onemocnění. Prvním dostupným inhibitorem PARP byl olaparib.

01/2023 MUDr. Petra Čičátková; doc. MUDr. Daniela Žáčková, Ph.D.
Před zavedením inhibitorů tyrosinkináz se terapie pacientů s chronickou myeloidní leukemií opírala o nespecificky působící látky jako busulfan, hydroxyurea a interferon alfa s celkovým přežitím nepřesahujícím 30 %. Novou éru terapie chronické myeloidní leukemie nastartovalo odhalení fúzního genu BCR: ABL1 a jím kódované konstitutivně aktivované tyrosinkinázy BCR::ABL1 která se stala cílem inhibitorů tyrosinkináz reprezentovaných imatinibem, nilotinibem, dasatinibem, bosutinibem, ponatinibem a také nejnovějším alosterickým inhibitorem asciminibem. S jejich zavedením se předpokládaná délka života pacientů s nově diagnostikovaným onemocněním v chronické fázi téměř neliší od délky života zdravých vrstevníků. I přes to, že některé specifické situace stále vyžadují podání interferonu alfa nebo provedení alogenní transplantace krvetvorby či umožňují vysazení léku s dosažením remise bez nutnosti terapie, inhibitory tyrosinkináz jsou v léčbě zcela nezastupitelné a tvoří základní kámen terapie chronické myeloidní leukemie. Jejich pevné postavení jak v první, tak v následujících liniích v podmínkách České republiky komplexně shrnuje i předkládaná práce.

01/2023 MUDr. Daniel Krejčí; doc. MUDr. Norbert Pauk, Ph.D.
Aktivační mutace v genu pro receptor epidermálního růstového faktoru (epidermal growth factor receptor, EGFR) u nemalobuněčného plicního karcinomu (non-small cell lung cancer, NSCLC) jsou obecně považovány za pozitivní prognostický faktor. Léčba tyrosinkinázovými inhibitory (tyrosine kinase inhibitors, TKI) dokázala významně ovlivnit přežití a kvalitu života u těchto pacientů. Jednou z výjimek představují právě aktivační mutace inzerce v exonu 20 genu EGFR (ins20 EGFR), u kterých je účinnost dostupných TKI minimální. Amivantamab je v České republice dostupná, bispecifická monoklonální protilátka, která prokázala účinnost v léčbě ins20 EGFR pozitivního NSCLC a je předmětem dalšího klinického sledování.

01/2023 MUDr. Stanislav Batko
Karcinom žaludku představuje velmi agresivní onkologické onemocnění. V České republice jeho incidence sice setrvale klesá, avšak v celosvětovém měřítku představuje s pátým místem v incidenci a třetím v mortalitě jednu z nejrozšířenějších malignit. Většina nově diagnostikovaných nádorů je zastižena v lokálně pokročilém či metastatickém stadiu. Léčba lokalizovaného onemocnění je i přes multimodální přístup zatížena vysokým rizikem recidivy, obzvláště pokud nevedla neoadjuvatní chemoradioterapie ke kompletní patologické remisi onemocnění. U těchto pacientů prokázala studie CheckMate 577 přínos adjuvantního podání nivolumabu, který zdvojnásobil dobu přežití bez nemoci. Přínos byl pozorován jak u adenokarcinomů, tak i u spinocelulárních karcinomů. Studie CheckMate 577 byla po dlouhé době první studií, která prokázala v léčbě metastazujícího karcinomu žaludku u kombinace nivolumabu s chemoterapií na bázi oxaliplatiny s 5-flourouracilem v první linii v populaci pacientů s expresí ligandu programované buněčné smrti 1 (programmed cell death-ligand 1, PD-L1) hodnocené pomocí tzv. kombinovaného skóre (combined positive score, CPS) PD-L1 CPS ≥ 5 % zvýšení podílu pacientů s léčebnou odpovědí, prodloužení doby do progrese nemoci i prodloužení celkového přežití a stanovila nový standard léčby metastazujícího karcinomu žaludku.

01/2023 Doc. MUDr. David Vrána, Ph.D.
Chemoterapie na bázi platiny, taxanu a eventuálně antracyklinů byla dlouhou dobu základem léčby pacientek s lokálně pokročilými a metastazujícími nádory čípku a těla dělohy, u nichž byly vyčerpány možnosti chirurgické léčby a radioterapie. První molekula, která získala registraci v případě léčby čípku dělohy, byl bevacizumab v kombinaci s chemoterapií a nyní se nově do léčebných algoritmů dostala také imunoterapie. Imunoterapie pembrolizumabem je v tuto chvíli indikována v kombinaci s chemoterapií a eventuálně bevacizumabem v první linii paliativní léčby pacientek s karcinomem čípku dělohy a v druhé a vyšších liniích je možno indikovat pembrolizumab nebo cemiplimab. Podobně v případě nádorů těla dělohy je možné na základě proběhlých studií podávat u předléčených pacientek pembrolizumab pro léčbu nádorů s defektem v mismatch repair genech / vysokou mikrosatelitovou instabilitou (dMMR/MSI-H), eventuálně bez ohledu na status MMR kombinaci pembrolizumabu s lenvatinibem. Imunoterapie tak představuje nový standard léčby těchto nádorů.

01/2023 MUDr. Vlastimila Čmejlová
V léčbě metastazujícího karcinomu prsu s pozitivitou receptoru 2 pro lidský epidermální růstový faktor (human epidermal growth factor receptor 2, HER2) došlo v posledních letech k potvrzení účinku několika nových molekul. Současným léčebným standardem je kombinace taxanů s pertuzumabem a trastuzumabem v první linii s následnou terapií trastuzumab emtansinem ve druhé linii. Novinkou v portfoliu léčby pokročilého HER2 pozitivního karcinomu prsu jsou další anti-HER2 přípravky jako trastuzumab deruxtecan či tucatinib v kombinaci s capecitabinem a trastuzumabem. V tomto článku jsou prezentovány výsledky klinických studií a přehled současné léčby metastazujícího HER2 pozitivního karcinomu prsu v souladu s nejnovějšími evropskými a celosvětovými guidelines.

01/2023 Doc. MUDr. David Vrána, Ph.D.
Systémová léčba lokálně pokročilého či metastazujícího hormonálně pozitivního (hormone receptor-positive, HR+) karcinomu prsu s negativitou receptoru 2 pro lidský epidermální růstový faktor (human epidermal growth factor receptor 2 negative, HER2-) je v současné době většinou založena na kombinaci hormonální léčby s inhibitory cyklin dependentní kinázy 4/6 (cyclin-dependent kinase 4/6, CDK4/6). Při výběru konkrétní molekuly je třeba zohlednit jednak vlastní nádorové onemocnění, jednak potencionální nežádoucí účinky léčby. Nežádoucí účinky mohou zásadním způsobem ovlivnit compliance pacientek s onkologickou léčbou, a to do té míry, že pokračování v léčbě může být pro pacientky dokonce nepřijatelné, jak demonstrujeme v níže uvedeném textu. Přímé srovnání nežádoucích účinků jednotlivých molekul (ribociclib, abemaciclib, palbociclib) / kvality života neexistuje, nicméně existuje nepřímé porovnání ribociclibu s abemaciclibem, které jednoznačně preferuje terapii ribociclibem. Většina nežádoucích účinků / obtíží pacientek v průběhu paliativní léčby inhibitory CDK4/6 je zvládnutelná, je třeba na ně myslet a v optimálním případě jim předcházet.

01/2023 Prof. MUDr. Jan Starý, DrSc.

06/2022 MUDr. Jana Katolická, Ph.D.
Kostní metastázy se vyvinou u většiny pacientů s metastazujícím kastračně rezistentním karcinomem prostaty. Ovlivňují strukturální integritu kosti, projevují se bolestí a kostními příhodami (skeletal-related events, SRE) a jsou primární příčinou snížené kvality života. Bisfosfonáty a denosumab jsou indikovány k prevenci SRE u mužů s metastazujícím karcinomem prostaty.

06/2022 MUDr. Ondřej Bílek
Malobuněčný karcinom plic patří k nejagresivnějším zhoubným nádorům s nepříznivou prognózou. Základem léčby je systémová chemoterapie platinovým derivátem a etoposidem. Imunoterapie checkpoint inhibitory prokázala pozoruhodný přínos v léčbě řady onkologických diagnóz včetně karcinomu plic. Durvalumab prokázal léčebný benefit v rámci studie CASPIAN.

06/2022 Doc. MUDr. David Vrána, Ph.D.
Imunoterapie zásadním způsobem ovlivnila léčbu celé řady malignit. Nyní se nově dostala i do léčebných algoritmů metastazujícího kolorektálního karcinomu, a to v případě pacientů s vysokou mikrosatelitovou nestabilitou / deficitem v genech opravy chybného párování bází (microsatellite instability-high / mismatch repair deficient, MSI-H/dMMR). Klinická studie KEYNOTE-177 potvrdila účinnost a bezpečnost monoterapie pembrolizumabem v porovnání se standardními chemoterapeutickými režimy s eventuální cílenou terapií protilátkami proti receptoru epidermálního růstového faktoru / vaskulárního endoteliálního růstového faktoru (epidermal growth factor receptor / vascular endothelial growth factor, anti-EGFR/anti-VEGF) v první linii léčby metastazujícího kolorektálního karcinomu. Podobně byla potvrzena účinnost pembrolizumabu u předléčených pacientů s kolorektálním karcinomem na základě studie KEYNOTE-164. Imunoterapie představuje v současnosti jednoznačně preferovanou léčebnou modalitu u pacientů s metastazujícím kolorektálním karcinomem s MSI-H/dMMR, a to jak v první, tak ve vyšších liniích léčby, pro které získal pembrolizumab registraci, a v první linii od 1. 9. 2022 také úhradu z veřejného zdravotního pojištění.

06/2022 MUDr. David Šulc
Karcinom z Merkelových buněk (Merkel cell carcinoma, MCC) je aktuálně, i přes jeho poměrně vzácný výskyt, velmi zajímavou diagnózou, a to zejména díky vstupu imunoterapie do léčebného armamentaria. Na našem pracovišti jsme v období posledních dvou let (od října 2020) zahájili léčbu avelumabem u celkem čtyř pacientů. Na tomto souboru se nám podařilo prokázat nejen velmi dobrou účinnost této léčby u metastazujícího MCC, ale také jsme opakovaně narazili na úskalí v klinicko-patologické diagnostice. Zjistili jsme, že MCC se často primárně prezentuje jako metastazující high-grade neuroendokrinní karcinom. Pokud se nám ale podaří v těchto případech prokázat, že jde o primární kožní MCC, přináší to pro pacienta velký benefit právě v možnosti léčby imunoterapií.

06/2022 Prof. MUDr. Aleš Ryška, Ph.D.
Karcinom z Merkelových buněk (Merkel cell carcinoma, MCC) je relativně vzácný primární kožní neuroendokrinní karcinom s incidencí zhruba 3 případy na 1 000 000 obyvatel za rok, který se typicky vyskytuje v partiích chronicky exponovaných slunečnímu záření (obličej, kůže hlavy, krk). Mezi etiopatogenetické faktory patří zejména působení Merkelova polyomaviru (zhruba 80 % všech MCC), chronická expozice ultrafialovému záření a oslabení imunitního systému. Nádory asociované s virovou infekcí a nádory bez ní jsou biologicky odlišné, nádory bez prokázaného viru mají výrazně vyšší mutační nálož včetně mutací p53 a Rb. Z terapeutického hlediska však není odlišení obou subtypů MCC zatím zásadní, neboť oba mají obdobně nepříznivou prognózu a stejný terapeutický management. Histologicky má MCC charakter high-grade neuroendokrinního karcinomu, diferenciálně diagnosticky je nutno odlišit například malobuněčnou variantu melanomu, lymfohistiocytární neoplazie, Ewingův sarkom a kožní metastázy neuroendokrinních karcinomů jiného primárního origa. V případě diagnostické nejistoty lze využít druhého čtení na jiném pracovišti patologie.