Vybrané články

03/2023 MUDr. Jindřich Kopecký, Ph.D.
Možnosti adjuvantní léčby maligního melanomu se v posledních letech významně rozšířily. Na základě výsledků klinických studií byla do praxe postupně zařazena jak imunoterapie zastoupená checkpoint inhibitory (pembrolizumab, nivolumab), tak u pacientů s prokázanou mutací v genu BRAF i cílená terapie (dabrafenib plus trametinib). Nicméně otázkou zůstává, jaký lék volit pro jakého pacienta. Následující článek shrnuje aktuální výsledky klinických studií a zamýšlí se nad některými praktickými otázkami z praxe.

03/2023 Doc. MUDr. David Vrána, Ph.D.
Hepatocelulární karcinom (hepatocellular carcinoma, HCC) patří mezi méně časté malignity. Lokoregionální léčba představuje jedinou terapeutickou možnost poskytující pacientům šanci na dlouhodobé přežívání. V případě pacientů, u nichž jsou možnosti této léčby vyčerpány nebo progredují po lokoregionální léčbě, je systémová léčba možností volby, ovšem pouze s paliativním záměrem. Sorafenib byl dlouhá léta základní molekulou pro léčbu HCC, nicméně byl vystřídán, podobně jako u jiných diagnóz, příchodem imunoterapie. Kombinace atezolizumabu s bevacizumabem prokázala v klinické studii IMbrave150 lepší výsledky ve srovnání se sorafenibem a stala se tak novým standardem v první linii léčby HCC. Současně získala úhradu z veřejného zdravotního pojištění v této indikaci. Rozhodnutí o léčebné strategii v druhé a vyšší linii léčby je ovlivněno samozřejmě tím, jaká molekula byla použita v první linii a současně výkonnostním stavem pacienta spolu s funkčním stavem jeho jaterního parenchymu.
 

03/2023 MUDr. Monika Náležinská; Charles K. Anderson, MD; Dr. Audrey Paige Garrett, MD; Kathleen Yang, MD; MUDr. Josef Chovanec, Ph.D. 
Problematiku imunoonkoterapie u gynekologických malignit není snadné představit přehledně a stručně, aniž bychom se dopustili zavádějících simplifikací. Historie imunoterapie gynekologických malignit začíná v 70. letech 20. století aplikací BCG vakcíny za účelem stimulace imunitního systému u pacientek s karcinomem ovaria. Imunoonkoterapie je dalším nástrojem v systémové léčbě gynekologických malignit, jež jsou pro její účinky málo příznivé (vysoce imunosupresivní nádorové mikroprostředí, malá přítomnost tumor infiltrujících lymfocytů a jejich vyčerpanost a až na výjimky nízká mutační nálož nádorových buněk). Z vyjmenovaných důvodů se v klinické praxi potvrdila i malá účinnost imunoonkoterapeutik v monoterapii a obvykle se kombinují s konvenční chemoterapií nebo s cílenými terapeutiky. Vzhledem k tomu, že časná stadia gynekologických malignit jsou zpravidla řešena chirurgicky, přichází systémová léčba a následná imunoonkoterapie do léčebného schématu v situaci metastazujícího pokročilého onemocnění u předléčených pacientek s komorbiditami. Uvedené platí s výjimkou bevacizumabu, který je součástí prvoliniového režimu v kombinaci s konvenční chemoterapií u epiteliálních nádorů vaječníku, a s výjimkou oregovomabu, který je v rámci klinických studií fáze III testován rovněž v první linii systémové kombinované terapie u karcinomu ovaria. Nejlepší výsledky byly zatím popsány ve studiích u pokročilého karcinomu endometria s užitím kombinace antiangiogenního přípravku lenvatinibu a inhibitoru kontrolního bodu pembrolizumabu. Tyto poznatky dokládá i recentní změna v doporučených postupech České onkologické společnosti ČLS JEP. V probíhajících klinických studiích po celém světě probíhá sledování dalších inhibitorů kontrolních bodů v kombinaci s protilátkami CTLA-4.

03/2023 MUDr. Zuzana Bielčiková, Ph.D.
Hormonální léčba (hormone therapy, HT) je standardní součástí léčby hormonálně senzitivního (hormone receptor-sensitive, HR+) karcinomu prsu. Přes eskalaci této léčby v podobě prodloužené adjuvantní HT a/nebo kombinované HT s přidáním analog hormonu uvolňujícího luteinizační hormon (luteinizing hormone-releasing hormone, LHRH) u premenopauzálních žen je značná část nemocných s časným karcinomem prsu zatížena relapsem nemoci. Jedná se zejména o vysoce rizikové pacientky s postižením uzlin, u kterých jsou recidivy často pozdní, po dokončení pětileté HT. Je tedy zřejmé, že ani prodloužená adjuvantní HT není v prevenci návratu nemoci dostatečná. Krom toho existuje podskupina nemocných s primární hormonální rezistencí, která na standardní HT nereaguje a relabuje časně po operaci. Obě zmiňované skupiny nemocných jsou kandidáty pro eskalační léčbu založenou na kombinaci standardní HT a inhibitoru cyklin-dependentních kináz (cyclin-dependent kinase, CDK). Tato strategie se ukázala být velmi účinnou ve studii monarchE, ve které byly rizikové nemocné léčené kombinovanou HT s abemaciclibem. Adjuvantní indikace inhibitoru CDK (abemaciclib) se již přepsala do nových léčebných doporučení.

03/2023 Doc. MUDr. Milan Vošmik, Ph.D.

02/2023 MUDr. Katarina Adamová; MUDr. Robert Kullač
Liposomální irinotecan (Onivyde) je první léčivo specificky schválené pro použití v kombinaci s 5-fluorouracilem/leucovorinem v léčbě metastazujícího adenokarcinomu pankreatu u pacientů, u nichž došlo k progresi po terapii založené na gemcitabinu. Tato kazuistika pojednává o prvních vlastních zkušenostech s tímto přípravkem ve druhé linii léčby tohoto onemocnění.

02/2023 Doc. MUDr. David Vrána, Ph.D.
Imunoterapie jako samostatná léčebná modalita nebo v kombinaci s chemoterapií se stala novým zlatým standardem léčby nemocných s recidivujícími či metastazujícími nádory hlavy a krku s vyčerpanými možnostmi lokoregionální terapie. V naší kazuistice prezentujeme pacienta s recidivou nádoru hlasivky po kurativní radioterapii a následně první linii paliativní léčby cisplatinou s 5-fluorouracilem s rychlou progresí onemocnění, druhou linií imunoterapie nivolumabem, po které následovala opět progrese, a teprve po třetí linii s docetaxelem došlo k dlouhodobé kompletní remisi onemocnění. Tuto skutečnost si vysvětlujeme buď opožděnou aktivací imunitního systému, nebo imunomodulačním účinkem docetaxelu, jelikož dlouhodobá kompletní remise po třetí linii paliativní léčby docetaxelem se nedá úplně očekávat.

02/2023 MUDr. Michaela Hrouzková, Ph.D.
Tento článek sumarizuje současná data týkající se použití olaparibu v terapii metastazujícího karcinomu prsu u pacientů s mutací v genech BRCA1, BRCA2: jeho mechanismus účinku, zásadní registrační studii OlympiAD, výsledky finální analýzy LUCY, jež hodnotila olaparib v klinické praxi, a také recentní data z adjuvantní studie OlympiA, na jejichž podkladě byl olaparib nově zařazen do mezinárodních léčebných postupů jako první cílený lék v terapii časného karcinomu prsu s mutací BRCA.

02/2023 MUDr. Natália Podstavková
Ropeginterferon alfa-2b, nejnovější přípravek ze skupiny pegylovaných forem interferonu, prokázal jako jediný z dostupných léčivých přípravků schopnost dosáhnout nejen hematologické, ale i molekulární odpovědi u vysokého procenta pacientů s pravou polycytemií. V randomizovaných multicentrických studiích PROUD-PV a CONTINUATION-PV byla prokázána dlouhodobá superiorita tohoto přípravku v účinnosti, ale i bezpečnosti ve srovnání s hydroxyureou. Na základě těchto předností byla terapie ropeginterferonem alfa-2b zařazena do první linie terapie pacientů s pravou polycytemií nízkého rizika i podle nejnovějších doporučení European Leukemia Net z roku 2021.

02/2023 MUDr. Markéta Pospíšková, Ph.D.
Nemelanomové kožní nádory jsou heterogenní skupina s největší incidencí ze všech nádorů. V roce 2018 jich bylo v České republice diagnostikováno kolem 28 500. Jejich výskyt roste s věkem a zátěží ultrafialovým zářením. Zhruba 80 % z nich tvoří bazocelulární karcinom a 20 % spinocelulární karcinom. Mortalita je nízká, ale i ta se zvyšuje s věkem výskytu tumorů. Terapie časných stadií (chirurgická léčba, radioterapie) je velmi úspěšná. Bohužel s přechodem do vyšších stadií jsme donedávna stáli před problémem, protože většina systémové léčby (platinové deriváty, fluorouracil, taxany) u těchto typů nádorů měla jen omezený účinek. Naštěstí v posledních letech se i do terapie nemelanomových kožních nádorů dostává cílená léčba. Nejdříve to byly inhibitory signální dráhy hedgehog u bazaliomů, ale hlavním přínosem bylo zařazení imunoterapie. V dnešní době můžeme spinaliom v první linii a bazaliom ve druhé linii léčit pomocí protilátky proti receptoru programované buněčné smrti 1 (programmed cell death protein 1, PD-1), cemiplimabu. Imunoterapie u těchto nádorů s vysokou mutační náloží prokázala účinek nejen v prodloužení doby do progrese onemocnění, ale i prodloužení celkového přežití.

02/2023 MUDr. Hana Švébišová
Zhoubné nádory štítné žlázy jsou vzácná nádorová onemocnění. V endokrinologii však patří k největší skupině nádorových onemocnění (tvoří okolo 90 % nádorů).¹ Diagnostika a léčba zhoubných nádorů štítné žlázy je mezioborová. Kromě endokrinologa, odborníka v oboru nukleární medicíny, chirurga, radiologa a radiačního onkologa se v posledních letech podílí na diagnostice i léčbě těchto zhoubných nádorů klinický onkolog, molekulární biolog a genetik. V roce 1993 byla objevena příčina familiární formy medulárního karcinomu – aktivující mutace protoonkogenu RET (REarranged during Transfection).² Objev vedl k rozvoji nových diagnostických a terapeutických postupů, umožnil profylaktický screening v postižených rodinách.

02/2023 Doc. MUDr. David Vrána, Ph.D.
Chirurgická léčba představuje bohužel jedinou léčebnou modalitu, která poskytuje pacientům s nádory žlučníku / žlučových cest šanci na dlouhodobé přežívání. Standardem léčby pacientů s lokálně pokročilým či metastazujícím onemocněním je v tuto chvíli kombinace ciplatiny s gemcitabinem, když většina cílené léčby bohužel u tohoto typu nádoru nepřinesla očekávané výsledky. V dalších liniích léčby jsou obvykle indikovány kombinace s oxaliplatinou nebo taxanem. Durvalumab je první molekulou ze skupiny imunoterapie, která prokázala účinnost u nádorů žlučníku / žlučových cest a získala registraci pro tuto indikaci na základě klinické studie TOPAZ-1. Chemoterapie v kombinaci s durvalumabem splnila primární cíl studie, když došlo ke statisticky signifikantnímu prodloužení mediánu celkového přežití léčených pacientů. Durvalumab představuje novou léčebnou možnost u pacientů s nádory žlučníku / žlučových cest, kterou je vhodné zvážit v první linii paliativní léčby.

02/2023 MUDr. Anežka Zemánková
Kazuistika je o pacientce s metastazujícím renálním karcinomem s dobrým prognostickým skóre podle klasifikace International Metastatic Renal Cell Carcinoma Database Consortium (IMDC), která byla léčena v první linii kombinací avelumab + axitinib. Léčba byla komplikována nežádoucími účinky (imunitně podmíněná artritida a hepatitida, stomatitida, hand-foot syndrom), ale nakonec bylo dosaženo kompletní remise onemocnění.

02/2023 MUDr. Jana Katolická, Ph.D.
Apalutamid plus androgen deprivační terapie zlepšují celkové přežití, oddalují kastrační rezistenci, zachovávají kvalitu života související se zdravím a mají konzistentní bezpečnostní profil u široké populace pacientů s metastazujícím hormonálně senzitivním karcinomem prostaty.

02/2023 MUDr. Igor Richter, Ph.D.; doc. MUDr. Josef Dvořák, Ph.D.; MUDr. Vladimír Šámal, Ph.D.; MUDr. Sofya Al-Samsam
Uroteliální karcinom je nejčastějším histologickým typem zhoubných nádorů močového měchýře. V léčbě neinvazivního uroteliálního karcinomu je standardem provedení transuretrální resekce s případnou instalací chemoterapie či vakcíny Bacillus Calmette-Guérin (BCG). Základním kurativním výkonem u nemetastazujícího invazivního uroteliálního karcinomu je provedení radikální cystektomie, které by měla předcházet neoadjuvantní chemoterapie s cisplatinou. U pacientů, kde radikální cystektomie možná není, je indikován záchovný protokol. Základem systémové léčby lokálně pokročilého či metastazujícího uroteliálního karcinomu je chemoterapie založená na cisplatině. Režimy bez podání cisplatiny mají horší léčebné výsledky. V posledních letech dochází k dalšímu rozvoji systémové terapie. Uroteliální karcinom močového měchýře patří mezi nádory ovlivnitelné imunoterapií. Největší přínos prokázaly protilátky proti kontrolním bodům imunitní reakce. V paliaci lze tuto léčbu indikovat jednak u pacientů po předchozím podání chemoterapie založené na platině, jednak v první linii u nemocných neschopných podstoupit chemoterapii založenou na platině. Novějším postupem je koncept udržovací imunoterapie po předchozím podání chemoterapie založené na platině. Dále se do léčebné strategie dostávají i nové tyrosinkinázové inhibitory či konjugované molekuly. Problémem je nejednoznačnost prediktivních faktorů imunoterapie.

02/2023 Doc. MUDr. Alexandr Poprach, Ph.D.; doc. MUDr. Radek Lakomý, Ph.D.; MUDr. Eva Koláriková
Současná systémová léčba pacientů s renálním karcinomem může být rozdělená do dvou skupin. V první je novinkou možnost podání adjuvantní léčby (pembrolizumab), v druhé skupině je pak léčba paliativní, kde v rámci první, ale i ve vyšších liniích nacházíme poměrně velké možnosti terapie kombinací moderních přípravků, či jejich monoterapii. Dlužno podotknout, že se, podobně jako u jiných onkologických diagnóz, liší terapeutické možnosti schválené Evropskou lékovou agenturou od léčby, která je hrazená plátcem zdravotní péče v České republice. V tomto přehledu se budeme zabývat především léčbou adjuvantní a terapií určenou hlavně do první linie léčby pacientů s metastazujícím renálním karcinomem.

02/2023 MUDr. Jiří Navrátil, Ph.D.
Metastatické kostní postižení vyžaduje komplexní přístup. Kromě léčby vlastního onkologického onemocnění je třeba vždy zvažovat i podávání léků modifikujících kostní metabolismus (bone modifying agents, BMA), paliativní radioterapii, eventuálně operační výkon. Cílem je minimalizace rizika vzniku závažné kostní příhody, která zásadně snižuje kvalitu života nemocného a v mnoha případech i zkracuje jeho přežití. Závažnou kostní příhodou rozumíme patologickou frakturu, bolest, útlak míchy a případně hyperkalcemii. Článek je zaměřen na doporučení léčby BMA a jejich účinnost u jednotlivých urologických malignit.

02/2023 MUDr. Jana Katolická, Ph.D.
Oblast léčby pokročilého karcinomu prostaty se neustále vyvíjí. Existuje několik terapeutických možností, včetně kombinací dubletu a tripletu zahrnujících androgen deprivační terapii (androgen deprivation therapy, ADT), dostupných pro muže s metastazujícím hormonálně senzitivním karcinomem prostaty, které prokázaly přínos pro celkové přežití oproti samotné ADT.

02/2023 Doc. MUDr. Renata Soumarová, Ph.D., MBA
Nemetastazující kastračně rezistentní karcinom prostaty je heterogenní onemocnění, které může mít u vysoce rizikových pacientů agresivní průběh. V posledních letech byly publikovány tři pozitivní studie s novými antagonisty androgenních receptorů (ARTA přípravky), které právě zařazovaly pacienty s nemetastazujícím vysoce rizikovým kastračně rezistentním karcinomem prostaty. Všechny ve shodě prokázaly prodloužení přežití bez metastáz, vliv na celkové přežití je prokázán také minimálně ve dvou z nich. Všechny tři léky (apalutamid, darolutamid, enzalutamid) měly podobný klinický přínos. Rozhodnutí o léčbě by mělo být založeno na potenciálních nežádoucích účincích v kontextu daného onemocnění a komorbidit pacienta. Studie využívaly k eventuální detekci metastazujícího onemocnění konvenční zobrazovací metody. V současnosti, v éře pozitronové emisní tomografie s prostatickým specifickým membránovým antigenem (prostate specific membrane antigen positron emission tomography, PSMA PET) se ze skupiny kastračně rezistentního karcinomu prostaty mohou rekrutovat ti, kteří budou profitovat i z radioterapie v případě oligometastáz, oligoprogrese či oligorekurence.

02/2023 Doc. MUDr. Michal Fedorko, Ph.D., FEBU
Radikální prostatektomie u primárně metastazujícího karcinomu prostaty je kontroverzním tématem. Zvýšený zájem o toto téma vyvstává v souvislosti s dostupností citlivých zobrazovacích metod a detekcí tzv. oligometastatického onemocnění, kdy kombinace lokální a systémové léčby může být pro vybrané pacienty přínosná. Článek přináší souhrnnou informaci o postavení cytoredukční radikální prostatektomie v léčbě metastazujícího karcinomu prostaty s důrazem na potenciální indikace, peroperační výsledky, multimodální léčbu a onkologické výsledky v kontextu aktuálně dostupných, poměrně heterogenních dat různé kvality. Při absenci kvalitních prospektivních randomizovaných klinických studií (a tedy s nutností opatrné interpretace) může cytoredukční radikální prostatektomie v kombinaci s hormonální léčbou prodloužit přežití bez progrese, nádorově specifické i celkové přežití. Ve srovnání se samotnou hormonální léčbou vede operace k významné redukci lokálních komplikací spojených s progresí onemocnění. Funkční výsledky a výskyt komplikací se neodlišují od radikální prostatektomie prováděné pro vysoce rizikový lokalizovaný karcinom prostaty.