Vybrané články

03/2022 MUDr. Ludmila Křížová
Cílená terapie zcela zásadně změnila onkologii na začátku tohoto milénia - díky ní došlo k velkému pokroku v protinádorové léčbě a vzniku precizní onkologie a tumor agnostické terapie. Nedílnou součástí onkologie se stalo molekulární profilování nádorů se snahou zachytit targetabilní molekulární alteraci, na kterou je možno terapeuticky cílit. Aktuálně jsou schváleny tři zcela tumor agnostické léky a je pravděpodobné, že další budou následovat. Nicméně i přes to, že je tento princip velmi lákavý a slibný, jsme teprve na začátku éry precizní onkologie a svá terapeutická rozhodnutí musíme stále zakládat na správně určeném histologickém typu nádoru. Neboť stejná molekulární alterace u různých typů nádorů může vyžadovat různé terapeutické přístupy.

03/2022 MUDr. Michaela Čabiňaková, Ph.D.
Angiogeneze je komplexní proces, který má zásadní význam pro růst nádoru, jeho invazivitu a metastazování. V posledních deseti letech byl zkoumán a do klinické onkologické praxe zaveden větší počet látek působících inhibici angiogeneze. Inhibice nádorové angiogeneze je slibnou léčebnou modalitou nádorových onemocnění. Tento přehled shrnuje některé současné přístupy a možné budoucí směry léčby solidních nádorů cílené na inhibici neovaskularizace.

03/2022 MUDr. Jan Špaček, Ph.D.
Obecně se nežádoucí účinky imunoterapie checkpoint inhibitory objevují většinou poměrně brzy od zahájení Léčby. Nejčastěji nastupují během prvních týdnů, maximálně několika málo měsíců po zahájení terapie. První nástup těchto příhod byl však dokumentován i jeden rok po ukončení léčby. Odlišnosti v času nástupu a míře intenzity nežádoucích účinků jsou determinovány použitým léčivem, konkrétním léčebným režimem a vlastní kondicí imunitního systému onkologického pacienta ve všech jeho aspektech. Většina nežádoucích účinků je standardně zvládnutelná léčbou kortikosteroidy. Kortikorezistentní formy autoimunitních zánětů vyžadují biologickou léčbu, založenou na neutralizaci proinflamatorních cytokinů či jiné formě hlubší imunosuprese. Detailnější poznání patofyziologie těchto nežádoucích účinků u našich onkologických pacientů nám jistě pomůže dále precizovat a lépe cílit protizánětlivou imunomodulační terapii, či dokonce těmto nežádoucím událostem předcházet.

02/2022 MUDr. Lucie Lančová
Od března 2021 používáme ve Fakultní nemocnici v Motole k léčbě gastroenteropankreatických neuroendokrinních nádorů peptidovou receptorovou radionuklidovou terapii (peptide receptor radionuclide therapy, PRRT) s použitím ¹⁷⁷Lu-oxodotreotidu (¹⁷⁷Lu-DOTATATE, přípravek Lutathera), který se váže na somatostatinové receptory těchto nádorů a radiací je ničí. Článek popisuje praktické postupy během indikace k terapii, její průběh, věnuje se možným komplikacím a doporučením ohledně dalšího sledování po léčbě.

02/2022 MUDr. Alexandra Jungová, Ph.D.
Sekundární imunodeficience (secondary immunodeficiency, SID) je během života získaná porucha imunitních procesů. V hematoonkologii nejčastěji vídáme SID u pacientů s mnohočetným myelomem, u akutních leukemií, u chronické lymfatické leukemie a také samozřejmě u lymfomů. Sekundární imunodeficience vzniká jak vlivem základního onemocnění, tak vlivem podávané léčby. Dominantním typem léčby způsobující SID je především B buněčná ablativní terapie. Klinický obraz SID zahrnuje zvýšenou frekvenci infekcí, vznik neobvyklých komplikací u běžných infekcí a výskyt infekcí způsobených oportunními patogeny. Substituce imunoglobulinů snižuje jak morbiditu, tak mortalitu pacientů.

02/2022 MUDr. Jan Válka, Ph.D.; MUDr. Petr Soukup, MHA
V následujícím článku jsou popsány dvouleté zkušenosti s používáním přípravku gemtuzumab ozogamicin (Mylotarg) v Ústavu hematologie a krevní transfuze (ÚHKT) v Praze. Jedná se o humanizovanou anti-CD33 protilátku konjugovanou s calicheamicinem, která byla na základě příznivých výsledků studie ALFA-0701 zařazena do mezinárodních terapeutických guidelines pro léčbu vybraných skupin pacientů s akutní myeloidní leukemií přidáním ke stávajícím indukčním a konsolidačním režimům. Po teoretickém úvodu je popsán mechanismus účinku a indikační kritéria podání. Krátce je zmíněno hodnocení účinnosti a bezpečnostní profil vycházející z publikovaných dat. Následuje konkretizace úhradových podmínek podání přípravku gemtuzumab ozogamicin v České republice. Největší část sdělení je věnována indikačním podmínkám podání v ÚHKT, dále prvním klinickým zkušenostem s použitím tohoto léčebného přípravku, ukázaným na dvou kazuistických případech. Závěrem je stručně shrnutý management terapie gemtuzumab ozogamicinem, jehož cílem je minimalizovat projevy toxicity a rizika komplikací při standardní léčbě chemoterapeutickými režimy obsahujícími gemtuzumab ozogamicin.

02/2022 Doc. MUDr. David Vrána, Ph.D.
Terapie lokálně pokročilého či metastazujícího nemalobuněčného plicního karcinomu zaznamenala v posledních letech zásadní posun, když se v léčebných algoritmech jednoznačně etablovala imunoterapie. Imunoterapie se dostala postupně až do první linie paliativní léčby, poté co prokázala benefit ve srovnání s konvenční chemoterapií. Monoterapie pembrolizumabem, kombinace pembrolizumabu s chemoterapií či nově kombinace ipilimumabu a nivolumabu s dvěma cykly chemoterapie získaly úhradu z veřejného zdravotního pojištění v první linii paliativní léčby. Nově do léčby plicních karcinomů promlouvá také cemiplimab. Klinická studie EMPOWER-Lung 1 jednoznačně prokázala přínos a bezpečnost cemiplimabu v první linii paliativní léčby u pacientů s lokálně pokročilým nebo metastazujícím nemalobuněčným karcinomem plic s expresí PD-L1 ≥ 50 %. Současně studie EMPOWER-Lung 3 prokázala benefit cemiplimabu v kombinaci s chemoterapií. Cemiplimab získal registraci v monoterapii a v současnosti očekáváme úhradu z veřejného zdravotního pojištění.

02/2022 MUDr. Gabriela Krákorová, Ph.D.
Karcinom plic patří na čelní místa mezi zhoubnými nádory s ohledem na incidenci i mortalitu. Většina nemocných se dostaví k lékaři s již lokálně pokročilým či metastazujícím karcinomem plic. U neresekovatelných lokálně pokročilých karcinomů plic je zlatým standardem léčby konkomitantní chemoradioterapie, s následnou adjuvantní imunoterapií durvalumabem. Podmínkou léčby durvalumabem je pozitivní exprese ligandu programované buněčné smrti 1 (programmed cell death-ligand 1, PD-L1) (> 1 %), vyloučení mutací receptoru epidermálního růstového faktoru (epidermal growth factor receptor, EGFR), anaplastické lymfomové kinázy (anaplastic lymphoma kinase, ALK) a nepřítomnost kontraindikací (především závažného autoimunitního onemocnění a plicní fibrózy). Léčebný plán by měl být konzultován v rámci multidisciplinárního týmu. Je vhodné, aby nemocný byl seznámen předem s celým plánem, včetně zvažovaného 12měsíčního podávání durvalumabu, po úspěšné konkomitantní chemoradioterapii. Účinek konkomitantní chemoradioterapie musí být zhodnocen pomocí zobrazovacích metod (CT nebo PET/CT) a podávání durvalumabu je třeba zahájit co nejdříve, do 42 dnů od skončení chemoradioterapie. Adjuvantní terapie durvalumabem je vysoce účinným přístupem; léčba by měla být podána u všech vhodných nemocných.

02/2022 Doc. MUDr. David Vrána, Ph.D.
Phesgo představuje novou fixní kombinaci subkutánních přípravků pertuzumabu a trastuzumabu. Tato forma podávání prokázala odpovídající účinnost a bezpečnost ve srovnání s intravenózními formami přípravku v léčbě pacientek s karcinomem prsu. Phesgo představuje novou možnost léčby pacientek s pozitivitou receptoru 2 pro lidský epidermální růstový faktor (human epidermal growth factor receptor 2, HER2), a to v neoadjuvantním, adjuvantním či paliativním režimu. Přípravek Phesgo byl schválen pro použití na základě dvou klinických studií - FeDeriCa a PHranceSCa. Klinická studie FeDeriCa potvrdila non-inferioritu subkutánního podání ve srovnání s intravenózní formou a klinická studie PHranceSCa ukázala jednoznačnou preferenci subkutánní formy ze strany pacientek i zdravotního personálu. Přípravek Phesgo byl schválen pro použití u pacientek s karcinomem prsu jak Food and Drug Administration, tak European Medicines Agency, úhrada z veřejného zdravotního pojištění je v tuto chvíli netrpělivě očekávána.

02/2022 MUDr. Robert Novák; MUDr. Jana Katolická, Ph.D.; MUDr. Michaela Betíková; MUDr. Simona Rotnáglová
Karcinom močového měchýře je celosvětově devátou nejčastější onkologickou diagnózou, s nejvyšší incidencí zaznamenanou u mužů v severní a západní Evropě, Severní Americe a také v některých zemích severní Afriky a západní Asie. Incidence je vyšší u mužů, ačkoli jejich podíl podle pohlaví se v jednotlivých zemích liší.¹ V roce 2018 činila incidence zhoubných nádorů močového měchýře v České republice 19,93 na 100 000 obyvatel, mortalita 8,54 na 100 000 obyvatel, přičemž v 8 % případů je v době diagnózy zjištěno klinické stadium IV.² Vinflunin je určen k monoterapii dospělých pacientů s pokročilým nebo metastazujícím karcinomem přechodného epitelu močového ústrojí po selhání předchozích režimů léčby obsahujících platinu.³ Protinádorový účinek vinfluninu lze významně přičíst jeho modulaci dynamiky mikrotubulů a je zprostředkován jeho schopností indukovat apoptózu v cílových buňkách. V necytotoxických koncentracích vinflunin též vykazuje antiangiogenní a antivaskulární aktivitu.⁴ V naší kazuistice popisujeme případ dlouhodobé léčebné odpovědi u pacienta s rozsáhlou diseminací uroteliálního karcinomu močového měchýře.

02/2022 MUDr. Viktor Maňásek
Navzdory rozšíření možností léčby pokročilého renálního karcinomu dosud neexistovaly studie prokazující nesporný účinek adjuvantní terapie lokalizovaného renálního karcinomu po nefrektomii. Prvotní studie s imunoterapií interferonem alfa a interleukinem 2 neprokázaly účinnost, další práce s tyrosinkinázovými inhibitory přinesly výsledky kontroverzní. Přelomovým momentem je užití inhibitorů kontrolních bodů imunitní reakce, které dosud prokázaly účinnost u metastazující nemoci a nově se jeví slibnou léčebnou strategií i v adjuvantní indikaci vysoce rizikových nádorů ledvin.

02/2022 Doc. MUDr. Alexandr Poprach, Ph.D.; doc. MUDr. Radek Lakomý, Ph.D.
Kombinace imunoterapie ať již s jinou moderní imunoterapií, či cílenou léčbou přinesly změnu v prognóze pacientů s metastazujícím renálním karcinomem. Při jejich použití se významně prodloužilo přežití bez progrese onemocnění, celkové přežití a zvýšily se počty léčebných odpovědí. V Evropě je možné použít řadu kombinací imunoterapie a cílené léčby nebo kombinace samotné moderní imunoterapie. Bohužel v České republice není situace s úhradou ze zdravotního pojištění zdaleka tak příznivá jako v jiných částech Evropy, a léčebné možnosti jsou proto poněkud omezené. V tomto přehledovém článku se budeme věnovat aktuálním výsledkům studií zkoumajících výše uvedené kombinace léčiv.

02/2022 MUDr. Jana Katolická, Ph.D.
Kombinovaná chemoterapie na bázi platiny zůstává páteří léčby metastazujícího uroteliálního karcinomu v první linii. Inhibitor receptoru fibroblastového růstového faktoru (fibroblast growth factor receptor, FGFR) erdafitinib byl schválen u dříve léčených pacientů s metastazujícím uroteliálním karcinomem s genomovými změnami FGFR3 nebo FGFR2. Enfortumab vedotin obdržel schválení pro záchrannou terapii u metastazujícího uroteliálního karcinomu po chemoterapii na bázi platiny a inhibitorech receptoru programované buněčné smrti 1 (programmed cell death 1, PD-1) / ligandu programované buněčné smrti 1 (programmed cell death-ligand 1, PD-L1). Probíhá několik studií nových kombinací chemoterapie, imunoterapie a nových slibných látek, včetně cílených terapií.

02/2022 Doc. MUDr. Tomáš Büchler, Ph.D.
Pacienti s nesvětlobuněčným renálním karcinomem (non-clear cell renal cell carcinoma, nccRCC) tvoří asi 25 % všech nemocných s primárním zhoubným nádorem ledviny. Otázka standardní systémové léčby nccRCC dosud není dořešena, protože pacienti s touto diagnózou byli vyloučeni z většiny klinických studií a tato klinické jednotka je velice heterogenní. Nejlépe charakterizovanou aberací je aktivační mutace nebo amplifikace mezenchymálně epiteliální tranzice (mesenchymal-epithelial transition, MET), kterou nacházíme u mnoha papilárních renálních karcinomů. Ze srovnání tyrosinkinázových inhibitorů na základě studie fáze II vyplývá, že nejúčinnější monoterapií nccRCC je v současnosti cabozantinib. Řada dalších studií probíhá a budoucnost je i zde pravděpodobně v kombinacích imunoterapie s cílenou léčbou.

02/2022 MUDr. Igor Richter, Ph.D.; doc. MUDr. Josef Dvořák, Ph.D.; MUDr. Vladimír Šámal, Ph.D.
Uroteliální karcinom je nejčastějším histologickým typem zhoubných nádorů močového měchýře. Dosud bylo v klinické praxi standardem podání chemoterapie u pacientů s lokálně pokročilým nebo metastazujícím onemocněním. Uroteliální karcinom močového měchýře patří mezi nádory ovlivnitelné imunoterapií. Největší přínos prokázaly protilátky proti kontrolním bodům imunitní reakce. V paliativní léčbě lze tyto přípravky indikovat jednak u pacientů po předchozím podání chemoterapie založené na platině, jednak v první linii u nemocných neschopných podstoupit chemoterapii založenou na platině. Novějším postupem je koncept udržovací imunoterapie po předchozím podání chemoterapie založené na platině. Dále probíhají klinické studie, které hodnotí imunoterapii i v dalších indikacích, například v neoadjuvantní léčbě, případně v kombinaci s chemoterapií. Problémem je nejednoznačnost prediktivních faktorů imunoterapie.

02/2022 MUDr. Michal Fedorko, Ph.D., FEBU
Standardní léčbou karcinomu močového měchýře infiltrujícího svalovinu je radikální cystektomie s pánevní lymfadenektomií. Téměř polovina pacientů však po operaci progreduje do metastazujícího onemocnění, tedy u značné části pacientů není samotná chirurgická léčba dostačující. Neoadjuvantní chemoterapie s cílem zlepšit tyto výsledky je využívána již od 80. let 20. století a v dnešní době máme dostatek důkazů pro její využití v rutinní klinické praxi. Článek poskytuje přehlednou informaci o významu, předpokladech, indikaci, režimu, tolerabilitě a účinnosti neoadjuvantní chemoterapie u karcinomu močového měchýře včetně aktuálních doporučení.

02/2022 MUDr. Jiří Navrátil, Ph.D.
Karcinom prostaty je nejčastější onkologické onemocnění u mužů a jeho incidence stoupá s věkem. Diagnostika se opírá o hodnotu prostatického specifického antigenu (PSA), perrectum vyšetření a biopsii prostaty. Podle rozsahu onemocnění léčíme pacienty kurativně radioterapií, či radikální prostatektomií. V případě diseminovaného onemocnění se jedná sice o paliativní léčbu, ale za posledních 15 let se medián celkového přežití pacientů téměř zečtyřnásobil a zlepšila se i kvalita jejich života.¹'² Je to dáno rozvojem nových léčebných možností a jejich časným zařazením do léčebného plánu. Karcinom prostaty se tak stává chronicky léčitelným onemocněním.

02/2022 Doc. MUDr. Renata Soumarová, Ph.D.
Systémová terapie je standardem léčby pacientů s metastazujícím hormonálně senzitivním karcinomem prostaty. Nedávné výsledky studií však prokazují, že léčba zářením u některých pacientů může dále onkologické výsledky zlepšit. Jedná se o ozáření primárního nádoru, tedy prostaty, i ozáření metastáz. U určité podskupiny pacientů s nízkoobjemovým onemocněním ozáření prostaty zlepšuje celkové přežití. U oligometastatického onemocnění ozáření metastáz zlepšuje přežití bez progrese a také oddaluje dobu do zahájení androgenní deprivace. Léčba zářením se tak stává součástí komplexní léčby metastazujícího hormonálně senzitivního karcinomu prostaty.

02/2022 MUDr. Otakar Čapoun, Ph.D., FEBU
Androgen deprivační léčba (androgen deprivation therapy, ADT) představuje hlavní pilíř v systémové léčbě pokročilého karcinomu prostaty. Indikujeme ji především u metastazujícího nebo lokálně pokročilého onemocnění, v rámci kombinovaného přístupu pak u radioterapie karcinomu prostaty středního nebo vysokého rizika. Místo bilaterální orchiektomie volíme v současnosti aplikaci analog hormonu uvolňujícího luteinizační hormon (luteinizing hormone-releasing hormone, LHRH) nebo degarelixu. Volba daného přípravku a formy podání závisí na zkušenostech lékaře, stavu a spolupráci pacienta a přidružených komorbiditách. Dlouhodobější, tj. půlroční režimy, mají výrazný vliv na komfort pacienta a logistiku daného zdravotnického zařízení. Dosažení účinné kastrace a co nejnižších hodnot prostatického specifického antigenu významně ovlivňuje prognózu onemocnění. Nežádoucí účinky ADT musíme předem s pacientem konzultovat a poučit jej o nezbytných režimových opatřeních.

01/2022 MUDr. Rostislav Kotásek; Mgr. Luboš Homola; doc. MUDr. David Vrána, Ph.D.
Radioterapie představuje vedle radikální prostatektomie základní léčebnou metodu lokalizovaného karcinomu prostaty. I přes významné pokroky v radioterapii stále dochází téměř u třetiny pacientů k lokální recidivě onemocnění. Současné možnosti kurativní terapie lokální recidivy karcinomu prostaty po radioterapii zahrnují radikální prostatektomii, brachyterapii, kryoablaci, fokusovaný ultrazvuk vysoké intenzity (high-intensity focused ultrasound, HIFU). Vzhledem ke změnám tkání po proběhlém ozáření jsou všechny tyto metody zatíženy významným rizikem klinicky závažné toxicity a selhání léčby. Proto je velká část pacientů s radiorekurentním karcinomem prostaty léčena pouze paliativní hormonální léčbou, případně sledována bez aktivní terapie. Jednu z perspektivních metod u této skupiny pacientů představuje ireverzibilní elektroporace (irreversible electroporation, IRE). Kazuistika prezentuje pacienta s lokální recidivou karcinomu prostaty ošetřeného metodou IRE na našem pracovišti.