Vybrané články

06/2022 Prof. MUDr. Aleš Ryška, Ph.D.
Karcinom z Merkelových buněk (Merkel cell carcinoma, MCC) je relativně vzácný primární kožní neuroendokrinní karcinom s incidencí zhruba 3 případy na 1 000 000 obyvatel za rok, který se typicky vyskytuje v partiích chronicky exponovaných slunečnímu záření (obličej, kůže hlavy, krk). Mezi etiopatogenetické faktory patří zejména působení Merkelova polyomaviru (zhruba 80 % všech MCC), chronická expozice ultrafialovému záření a oslabení imunitního systému. Nádory asociované s virovou infekcí a nádory bez ní jsou biologicky odlišné, nádory bez prokázaného viru mají výrazně vyšší mutační nálož včetně mutací p53 a Rb. Z terapeutického hlediska však není odlišení obou subtypů MCC zatím zásadní, neboť oba mají obdobně nepříznivou prognózu a stejný terapeutický management. Histologicky má MCC charakter high-grade neuroendokrinního karcinomu, diferenciálně diagnosticky je nutno odlišit například malobuněčnou variantu melanomu, lymfohistiocytární neoplazie, Ewingův sarkom a kožní metastázy neuroendokrinních karcinomů jiného primárního origa. V případě diagnostické nejistoty lze využít druhého čtení na jiném pracovišti patologie.

06/2022 MUDr. Jozef Michalka
Nivolumab by měl být v současnosti lékem volby u pacientů s relapsem klasického Hodgkinova lymfomu po vysokodávkované chemoterapii a provedení autologní transplantace krvetvorných buněk. Vzhledem ke specifickému imunitnímu mechanismu účinku bez přímého cytotoxického vlivu na nádorové buňky, příznivému profilu toxicity a deklarované účinnosti i u jinak refrakterních případů je snahou využít jeho léčebný potenciál i v jiných léčebných schématech. V tomto přehledu zmiňujeme různé klinické situace a možnosti léčebného použití nivolumabu u nemocných s klasickým Hodgkinovým lymfomem s odkazem na publikované výsledky klinických studií.

06/2022 MUDr. Peter Turcsányi, Ph.D.^; doc. Dr. Ing. Eva Kriegová
S příchodem nových léčebných molekul a jejich kombinací, s potenciálem eradikace maligních buněk z periferní krve a tkání došlo k posunu i v léčbě chronické lymfocytární leukemie. Hodnocení léčebné odpovědi na molekulární úrovni proto nabývá na důležitosti, a jak se postupně ukazuje, je spolehlivým prediktorem trvání léčebné odpovědi a celkové prognózy pacienta. Správné načasování individuální délky léčby je vhodné hned v několika aspektech, a to jak ze zdravotního, tak z finančního hlediska.

06/2022 MUDr. Heidi Móciková, Ph.D.
Hodgkinův lymfom lze v 80 až 90 % případů vyléčit první linií léčby. Brentuximab vedotin je konjugát chimérické monoklonální protilátky IgG1 anti-CD30 a monomethylauristatinu E. Nový mechanismus účinku brentuximab vedotinu, jeho účinnost v monoterapii a v kombinaci s chemoterapií nebo s inhibitory proteinu programované buněčné smrti 1 (programmed cell death protein 1, PD-1) v první linii léčby a v relapsu u Hodgkinova lymfomu a profil toxicity zlepšily prognózu těchto pacientů. V přehledovém článku jsou uvedeny výsledky klinických studií s brentuximab vedotinem u Hodgkinova lymfomu.

06/2022 MUDr. Miloslava Hisemová
Akutní myeloidní leukemie (acute myeloid leukemia, AML) je heterogenní klonální nádorové onemocnění kostní dřeně vycházející z myeloidní vývojové řady hematopoézy. Postihuje převážně starší pacienty a řadí se k zřídkavým onkologickým onemocněním, protože tvoří kolem 1 % všech nádorových onemocnění. Od 70. let minulého století byla mladším pacientům nabízena k léčení AML základní indukční chemoterapie 3 + 7 (3 dny daunorubicin a 7 dnů cytarabin) a konsolidační chemoterapie (cytarabin) za hospitalizace s následnou možnou alogenní transplantací kostní dřeně a starším pacientům ambulantní léčba k brždění klonální proliferace leukemických myeloblastů. V nové éře po roku 2000 se objevuje termín cílená individualizovaná terapie za pomoci nových léků, které díky novým mechanismům ovlivnění leukemické buňky přímo blokací nebo aktivací patologického cíle na myeloblastu mají synergický účinek s dosavadní základní chemoterapií a nabízejí pacientům lepší výsledky. Článek poskytuje přehled současných trendů a možností v léčbě AML jak pro mladší, tak pro starší pacienty.

06/2022 MUDr. Tomáš Pika, Ph.D.; MUDr. Pavla Flodrová, Ph.D.; MUDr. Eva Polcrová
AL amyloidóza (light chain) je systémové nebo orgánově limitované onemocnění patřící do skupiny mono-klonálních gamapatií, resp. plazmocelulárních dyskrazií. Onemocnění je charakterizované depozicí fibril tvořených fragmenty nebo kompletními molekulami monoklonálních lehkých řetězců imunoglobulinu produkovaných klonální plazmocelulární populací. Inhibice tkání amyloidem má za následek progredující postižení orgánů nejčastěji ledvin, srdce, jater a periferního nervového systému. Diagnostika AL amyloidózy zahrnuje komplexní vyšetření zahrnující průkaz monoklonálního imunoglobulinu v séru a/nebo v moči či strukturálních podjednotek volných lehkých řetězců imunoglobulinu, průkaz produkujícího B buněčného klonu a orgánový screening. Nezbytností je bioptický odběr tkáně s histologickým průkazem a typizací amyloidových mas. Léčba AL amyloidózy je přísně individuální s volbou terapie s ohledem na věk, komorbidity a pokročilost orgánového postižení. Eliminace B lymfocytárního klonu a redukce nálože amyloidogenních lehkých řetězců (tedy dosažení hematologické remise) je podmínkou k dosažení orgánové léčebné odpovědi a tím i delšího přežití nemocných. Doposud nejúčinnější léčebnou modalitu pro nemocné s AL amyloidózou představuje terapie vysokodávkovaným melphalanem s podporou auto logního štěpu. Tato léčebná modalita je spojena s vysokým procentem dosažených remisí, nicméně tuto terapii lze poskytnout pouze asi 20 % pacientům. Pro indukční terapii před autologní transplantací stejně jako pro konvenční terapii u netransplantabilních nemocných se v současnosti používá režim kombinující monoklonální protilátku daratumumab s bortezomibem, cyclophosphamidem a dexamethasonem. Léčba je u většiny pacientů spojena s vysokým procentem hematologických, ale i orgánových odpovědí při velmi dobré toleranci. Pro léčbu relabujících či refrakterních nemocných je užíváno režimů s alkylačními cytostatiky, imunomodulačními léky či venetoclaxem. V současnosti probíhají klinické studie testující terapeutické použití protilátek vůči amyloidovým depozitům v tkáních. Nedílnou součástí léčby je podpůrná terapie cílená na zlepšení či náhradu funkce postižených orgánů, nezbytná je mezioborová spolupráce.

06/2022 Doc. MUDr. Anna Jonášová, Ph.D.
Myelodysplastický syndrom (myelodysplastic syndrome, MDS) je heterogenní závažné onemocnění krvetvorby. Terapie je dosud velmi svízelná jak u nízce, tak u vysoce rizikových skupin nemocných. Nicméně s kumulací našich znalostí týkajících se patogeneze tohoto onemocnění, a zvláště pak s rozvojem molekulárně genetických informací, se objevují nové, i cílené formy biologické léčby. Uvádíme souhrn používaných biologických terapeutických postupů u nemocných s MDS a nových perspektivních přípravků.

06/2022 Doc. MUDr. Andrea Janíková, Ph.D.
Mantle cell lymfom (mantle cell lymphoma, MCL) je vzácná B lymfoidní neoplazie, s mediánem věku v době iniciální diagnózy 68 let a s častějším výskytem u mužů. Základem současné léčby je chemoterapie v kombinaci s cílenou léčbou anti-CD20. Přestože se za posledních 30 let prognóza pacientů s MCL výrazně zlepšila s více než dvojnásobným přežitím, zůstává MCL pro většinu pacientů stále nevyléčitelné onemocnění. Průlom v léčbě relabovaných pacientů představují cílené inhibitory Brutonovy tyrosinkinázy. Současný vývoj a výzkum nabízí pacientům s MCL lepší perspektivu v podobě dalších nových léčiv, jako jsou bispecifické protilátky (CD20/CD3), anti-CD19 CAR-T buňky, nové protilátky (anti-CD19, anti-ROR1), imunokonjugáty (zilovertamab vedotin) a další léčiva.

05/2022 MUDr. Kamila Polgárová, Ph.D.; prof. MUDr. Marek Trněný, CSc.
V posledních letech došlo k významnému pokroku v porozumění a rozvoji terapie lymfomů. Imunoterapie se stala nedílnou součástí armamentaria hematoonkologa. Genetická modifikace s indukcí exprese chimérického antigenního receptoru (chimeric antigen receptor, CAR) cíleného proti nádorovým antigenům představuje jeden z účinných způsobů rekrutace imunokompetentních buněk a aktivace protinádorové odpovědi. Úspěchy posledních let vedly k využití takto modifikovaných buněk v terapii pacientů s refrakterními/relabovanými agresivními i indolentními lymfomy a s mnohočetným myelomem. Otevírá se také diskuse o využití této léčebné strategie v časnějších terapeutických liniích. Stále však nejsou známé všechny faktory, které ovlivňují účinnost či specifickou toxicitu CAR T terapie. Dosavadní úspěch navíc potencuje další rozvoj technologie, který by umožnil zvýšení efektivity a snížení toxicity nebo její využití i u jiných diagnóz, jako jsou T buněčné malignity. Vznikají tak další generace CAR T lymfocytů, buňky s více než jedním antigenním receptorem nebo buňky s bezpečnostními vypínači.

05/2022 MUDr. Igor Richter, Ph.D.; doc. MUDr. Josef Dvořák, Ph.D.; MUDr. Vladimír Šámal, Ph.D.; MUDr. Jiří Bartoš, MBA; Mgr. Jana Královičová
Kastračně rezistentní karcinom prostaty (castrate-resistant prostate cancer, CRPC) bez průkazu metastazujícího onemocnění klasifikujeme jako nemetastazující CRPC (nmCRPC). Pacienti s nmCRPC progredují do metastazujícího onemocnění a jsou ohroženi vznikem symptomů z důvodu progrese onkologického onemocnění (bolesti, patologické fraktury apod.). Hlavním cílem léčby nmCRPC je prodloužení doby do vzniku metastazujícího onemocnění. Druhá generace inhibitorů androgenních receptorů, kam patří apalutamid, enzalutamid a darolutamid, prokázala prodloužení doby do vzniku metastazujícího onemocnění a prodloužení celkového přežití ve srovnání s placebem u pacientů s nmCRPC. Darolutamid má unikátní strukturu s nízkou penetrací přes hematoencefalickou bariéru. Má příznivější bezpečnostní profil než další dva androgenní receptory druhé generace.

05/2022 MUDr. Daniel Krejčí; doc. MUDr. Norbert Pauk, Ph.D.
Nemalobuněčný pLicní karcinom s prokázanou mutací v genu ALK pro nás již nějakou dobu není novinkou, ale terapeutické možnosti se v posledních letech významně rozšířily. K přípravkům vyšší generace patří v neposlední řadě brigatinib s recentně udělenou úhradou, který prokázal terapeutickou účinnost a dobrou snášenlivost, jak ukazuje i sepsaná kazuistika.

05/2022 MUDr. Ondřej Bílek
Nemaiobuněčný karcinom plic (non-small cell lung cancer, NSCLC) je v přibližně 50 % případů diagnostikován ve stadiu lokalizovaného nebo lokálně pokročilého onemocnění. Základními léčenými modalitami jsou operace a chemoradioterapie. Riziko recidivy je vysoké, zvyšuje se s klinickým stadiem. Adjuvantní nebo neoadjuvantní chemoterapie zlepšují výsledky pětiletého celkového přežití o 5-15 %. Imunoterapie checkpoint inhibitory přinesla významné zlepšení výsledků léčby pokročilého NSCLC ve smyslu dlouhodobého celkového přežití. Přínos byl významný i u lokálně pokročilého neoperabilního NSCLC po chemoradioterapii. Tento článek si klade za cíl shrnout nejvýznamnější data hodnotící účinek checkpoint inhibitorů v neoadjuvantní a adjuvantní léčbě NSCLC.

05/2022 Prof. MUDr. Miloš Pešek, CSc.
Malobuněčný karcinom plic (small cell lung cancer, SCLC) zůstává jedním z nádorových onemocnění s velmi špatnou prognózou, v komplexu diagnóz karcinomu plic se podílí asi z 15 %. V souborném článku je stručně uvedena epidemiologie, biologie, diagnostika a terapie limitovaných i extenzivních stadií onemocnění. Jde o nádor, který je obvykle diagnostikován v pokročilých stadiích, iniciálně je převážně chemosenzitivní a radiosenzitivní. Léčbou navozené remise bývají zejména v pokročilých stadiích nemoci dočasné, není známa účinná adjuvantní léčba. Terapie druhé a vyšších linií bývá účinná jen krátkodobě. Limitovaná stadia onemocnění mohou být úspěšně léčena konkomitantní chemoradioterapií s profylaktickým ozářením mozku, velmi časná stadia pak chirurgicky a adjuvantní chemoterapií. Novým směrem, který zlepšil výsledky léčby extenzivních stadií SCLC, je kombinace chemoterapie s imunoonkologickou léčbou durvalumabem a atezolizumabem. Perspektivními léky druhé a dalších linií se ukazují být lurbinectedin, talazoparib, dále olaparib, temozolomid a kombinace sintilimab + anlotinib. V současnosti je vývoj diagnostických a léčebných modalit u SCLC z hlediska praktického využití méně příznivý než vývoj diagnostiky a terapie karcinomů nemalobuněčných.

05/2022 Doc. MUDr. Milada Zemanová, Ph.D.
Protinádorová imunoterapie s využitím checkpoint inhibitorů přináší pacientům s nemalobuněčným karcinomem plic (non-small cell lung cancer, NSCLC) ve stadiu III významné zlepšení léčebných výsledků. V případě přibližně 20-25 % operabilních případů vede neoadjuvantní chemoimunoterapie k několikanásobnému zvýšení četnosti velmi významných až kompletních patologických regresí nádoru v resekátu ve srovnání s chemoterapií samotnou. Bylo prokázáno i významné prodloužení doby do návratu nemoci. Také adjuvantní imunoterapie ve srovnání s placebem po operaci a chemoterapii prodloužila významně dobu do progrese onemocnění, a to zejména u pacientů s vysokou expresí ligandu programované buněčné smrti 1 (programmed cell death-ligand 1, PD-L1). Obě perioperační modality očekávají registraci jako standardní postup. V případě inoperabilního stadia III je konsolidační léčba imunoterapií standardem téměř se zdvojnásobením dlouhodobého přežívání. Terčová léčba osimertinibem adjuvantně u operovaných pacientů s NSCLC a mutací receptoru epidermálního růstového faktoru (epidermal growth factor receptor, EGFR) je první indikací tohoto druhu u nemetastazujícího onemocnění. Přínos pooperační radioterapie u nemocných s postižením mediastinálních uzlin je podle posledních publikovaných výsledků zpochybněn.

05/2022 Doc. MUDr. Milan Sova, Ph.D.; MUDr. Ondřej Zela, MBA; MUDr. Ondřej Sobotík
Karcinom plic je stále jedním ze solidních nádorů s nejhorší prognózou. Včasná diagnostika a terapie je pro pacienta zásadní. Jednotlivé bronchologické metody hrají v diagnostice tohoto onemocnění stěžejní roli a za poslední dekády zaznamenaly významný rozvoj. Cílem tohoto přehledného sdělení je výčet jednotlivých metod, jejich využití a očekávané výstupy z nich. Tento text je primárně určen pro onkology, pneumoonkology a další specialisty, kteří se podílejí na diagnostice nádorů plic.

05/2022 Prof. MUDr. Samuel Vokurka, Ph.D.

04/2022 MUDr. Gabriela Krákorová, Ph.D.
Většina pacientů s nemalobuněčným karcinomem plic přichází k lékaři s lokálně pokročilým či metastazujícím onemocněním. Metastazující onemocnění jsou indikována k systémové léčbě. Pokud je to možné a jsou-li u pacientů s neskvamózní histologií vyloučeny mutace receptoru epidermálního růstového faktoru (epidermal growth factor receptor, EGFR) a anaplastické lymfomové kinázy (anaplastic lymphoma kinase, ALK) (eventuálně další řídicí mutace), je imunoterapie indikována do první linie léčby. Kombinovaná imunoterapie nivolumab, ipilimumab podávaná s úvodními dvěma cykly chemoterapie doložila signifikantně delší přežití ve srovnání s chemoterapií. Podle úhradových podmínek v České republice je jedinou možností léčby u nemalobuněčného karcinomu plic s negativitou ligandu programované buněčné smrti 1 (programmed cell death ligand 1, PD-L1). U pozitivních expresorů PD-L1 1-49 % je možnou alternativou standardních režimů s pembrolizumabem.

04/2022 Doc. MUDr. David Vrána, Ph.D.
Durvalumab představuje monoklonální protilátku, která stimuluje imunitní systém v rozpoznávání a usmrcování nádorových buněk. Durvalumab prokázal svoji účinnost i bezpečnost v léčbě lokálně pokročilého neresekabilního nemalobuněčného plicního karcinomu po kurativní chemoradioterapii jako udržovací léčba na základě výsledků klinické studie PACIFIC, jejíž aktualizovaná data byla publikována v tomto roce. Současně získal durvalumab registraci pro léčbu generalizovaného malobuněčného plicního karcinomu s chemoterapií a následně jako monoterapie na základě studie CASPIAN, jejíž aktualizovaná data jsou opět předmětem tohoto sdělení. Úhrada z veřejného zdravotního pojištění v této druhé indikaci v tuto chvíli bohužel chybí. Současně jsou prezentovány povzbudivé výsledky pacienta s malobuněčným plicním karcinomem léčeného durvalumabem v našem komplexním onkologickém centru.

04/2022 MUDr. Lukáš Chlachula
Karcinom prsu je heterogenní skupina nádorového onemocnění, která dlouhodobě stojí na prvním místě, co se četnosti výskytu u žen týče. Incidence tohoto onemocnění má v posledních letech v rozvinutých zemích tendenci zpomalujícího růstu, v České republice se jedná dokonce o mírný pokles. Toto zpomalení růstu incidence je jistě dáno adekvátním fungováním screeningových programů a důslednou osvětou pacientek.

04/2022 Doc. MUDr. David Vrána, Ph.D.
Léčba biokátory receptoru 2 pro lidský epidermáiní růstový faktor (human epidermai growth factor receptor 2, HER2) představuje jednoznačně standard v neoadjuvantní iéčbě pacientek s HER2 pozitivním karcinomem prsu. Po řadu iet používané kombinaci trastuzumabu s chemoterapií se nově do standardů dostala kombinace trastuzumabu s pertuzumabem. Co se týká dalších moiekui, jako je iapatinib, kombinace iapatinibu s trastuzumabem či trastuzumab emtansinem, tyto molekuly (kombinace) v tuto chvíli nepřinesly přesvědčivé výsledky a je třeba vyčkat výsledků dalších studií před zařazením do standardní neoadjuvantní iéčby. Tento text si kiade za cíi shrnout studie, které zkoumaly anti-HER2 iéčbu v neoadjuvantním podání.