Úvodník 02/2023

02/2023

S Andreou mě pojí dlouholeté pracovní přátelství, nastoupila totiž na kliniku jen rok po mém příchodu, tedy v roce 1996. Poznala jsem ji ale už coby studentku 6. ročníku, kdy na klinice povinně „předpromočně“ praktikovala. Již tehdy mě zaujala svojí energií, rázností, výbornými znalostmi a analytickým myšlením. Pro medicínu se rozhodla v raných gymnaziálních letech a v průběhu samotného studia nejen dosahovala univerzálně výborných výsledků, ale také inklinovala prakticky ke všem oborům, kterými postupně procházela. Finální výběr onkologie byl zásadně motivován právě onou zmíněnou předpromoční stáží, absolvovanou na naší, Interní hematologické a onkologické klinice, dříve tzv. „II. interně“. To, že ji oslovila právě psychická náročnost oboru, nemůže nikoho, kdo Andreu dobře zná, překvapit. Od pevného rozhodnutí, důslednosti a věrnosti, se kterými se oboru od počátku oddala, ji neodradila ani úskalí, číhající na každého mladého sekundáře a mnohdy stojící i za jeho odchodem do klidnějšího provozu. Ať už to byly i přes maximální léčbu nezvratitelné a fatálně se vyvíjející případy pacientů, sdělování těchto skutečností nemocným i jejich rodinám, aniž by tento um byl jakkoliv na fakultě vyučován či procvičován, vysoké nároky na samostudium, dané i velkou rozmanitostí na klinice léčených diagnóz, ale i zavalení všudypřítomnou byrokracií vrcholící pravidelným soubojem o volný psací stroj (!) každý pátek, aby se napsaly týdenní souhrny pacientů a hluboce po konci pracovní doby se odešlo domů. Andreu ani jedna ze zmíněných překážek nezastavila, a naopak se velmi rychle etablovala nejen v každodenní péči o pacienty, ale záhy rozšířila svou působnost o činnost vědecko-výzkumnou, stejně jako pedagogickou.

Úspěšně prošla oběma atestačními mezníky (v roce 1999 první atestací z všeobecného lékařství a v roce 2004 atestací v oboru hematologie a transfuzní lékařství) a hned v úvodu své vědecké dráhy rozpoznala důležitost rozšíření obzorů za hranice naší země. Během zahraničních stáží ve francouzském Dijonu v roce 1999 a německém Hohenheimu v roce 2000 nejen zúročila svou jazykovou vybavenost a získala cenné zkušenosti, ale také posunula své vnímání odlišností mezi lidmi různých etnik, kultur a národností ve smyslu získání úcty, tolerance a pokory ke všem bez rozdílu. Svůj odborný vědecko-výzkumný zájem, profilovaný do oblasti biologie, diagnostiky a léčby folikulárních lymfomů, Andrea zpečetila úspěšnou obhajobou disertační práce s názvem „Optimalizace diagnostiky a léčby folikulárních lymfomů“ v roce 2007. Nabytí vědecké hodnosti Ph.D. však neznamenalo dovršení, nýbrž bylo j en dalším stimulem v kariéře nadějné mladé lékařky a vědkyně, která své nadání, úsilí a houževnatost přetavila v dosažení další akademické mety, kdy byla v roce 2010 jmenována docentkou v oboru onkologie.

Profesní zaměření na lymfoproliferativní onemocnění se nepromítá jen do bohaté a oceňované vědecko-výzkumné činnosti paní docentky, kterou dokládá více než 720 citací jejích prací indexovaných ve Web of Science, řešitelský či spoluřešitelský podíl na 10 grantových projektech, autorství či spoluautorství řady knih a učebnic nebo hodnota H-indexu 17. Její každodenní péče o pacienty s lymfomy ať již v rámci ambulance, či jako konzultanta případů hospitalizovaných na lůžkových odděleních jen dokladuje její hluboký zájem o pacienta a přesvědčení, že jen na pevné klinické základy lze roubovat nadstavbu činnosti vědecko-výzkumné i pedagogické.

V roli vyučující se paní docentka kromě studentů lékařské fakulty věnuje intenzivně také výuce postgraduální, včetně vedení studentů doktorského programu. O jejích kvalitách coby školitelky svědčí mimo jiné i publikace jednoho z jejích doktorandů, dr. C. Lobella, v prestižním časopisu Leukemia v roce 2021. Své pedagogické vlohy a stejně tak schopnosti organizačně-řídící pak Andrea úročí jednak v roli vedoucí pracovní skupiny pro lymfomy v rámci kliniky, jednak v rámci svého působení v respektované funkci místopředsedkyně Kooperativní lymfomové skupiny ČR.

I přes svou pevnou pozici uznávané expertky v oboru nejen v tuzemsku, ale i v zahraničí, o čemž svědčí například její angažmá v editorských radách časopisů, jakými jsou Frontiers in Oncology a Frontiers in Hematology, nezapomíná Andrea na své začátky a osobnosti, které byly pro její další směřování klíčové. Ať už to byl prof. Zdeněk Adam, mentor její vůbec první vědecké publikace, prof. Jiří Mayer, školitel v rámci jejího doktorského studia a současný přednosta kliniky, který ji zasvětil do tajů vědecké práce a publikování jejích výsledků, či prof. Hana Matějovská Kubešová, nejen skvělá lékařka, ale také maminka a empatická kolegyně, která nám, tehdy začínajícím lékařkám, ukázala, že skloubit tyto atributy je možné. Pověstným last but not least je pak třeba uvést osobnost prof. Jiřího Vorlíčka, otce-zakladatele kliniky, jejího prvního přednosty a našeho učitele z největších. Jeho zaměření na pacienta na prvním místě, důraz na otevřenou informovanost, jeho pracovitost, cílevědomost, láska k lidem a až nakažlivý optimismus nás doposud téměř archetypálně propojují a kotví v mnohdy nelehké současnosti.

Náročná práce a velké nasazení žádají protiváhu. Obvykle na tomto místě následuje stručný výčet sportů a koníčků, završený zmínkou o potomcích. V případě Andrey je však třeba se zhluboka nadechnout a fascinovaně pročíst část o jejím nebývalém sportovním nasazení a úspěších. Typický model časně zahájené sportovní aktivity mnohdy končící v době dospívání Andrea nenásledovala, naopak, ke karate, se kterým začala v 16 letech a v němž se v roce 2015 stala vicemistryní ČR, a v roce 2018 dokonce českou šampionkou, přidala posléze v dospělosti i golf, tenis a běhání. V případě karate ovšem nezůstalo jen u úspěchů na národní úrovni. Držitelka 1. danu (čili černého/mistrovského či lépe učitelského pásku) stylu Shotokan podle World Karate Federation a Shoto-kan Karate International Federation se zúčastnila v letech 2018 a 2019 evropského i světového šampionátu, shodou okolností pořádaných v ČR, a kromě vlastní aktivní závodní činnosti je dlouholetou trenérkou Karate TJ Sokol Brno Husovice (dříve Spartak). Díky zmínce o trenérské činnosti mohu plynule přejít k výše avizovaným potomkům, protože obě Andreiny úžasné děti, 18letá Kateřina a 15letý David, kterým mám tu čest být kmotrou, jdou v maminčiných šlépějích. Svým dětem je tak Andrea nejen vzornou a milující maminkou, ale současně také trenérkou karate, golfovou sparing partnerkou, tenisovou nadhazovačkou, ale třeba i lektorkou výtvarného umění v jedné osobě. Většinu aktivit tak dělá celá čtyřčlenná rodina pohromadě a i tehdy, kdy někdo z jejích členů není v dané činnosti aktivní, je podporou z hlediště či zákulisí sportovní haly, jako je tomu v případě manžela Iva a karate. Ke golfu ale zase přivedl Andreu právě on. Málem bych zapomněla na oblíbené lyžování, díky kterému se nejednou v rakouských Alpách obě naše rodiny setkaly. Skoro se nechce věřit, že ještě zbývá čas, ale to by nebyla Andrea, aby se nezvládala věnovat kromě rodiny i svým oblíbeným květinám a bylinkám a především hojné domácí fauně v podobě fenky Lucinky, papoušků a nově také akvarijních rybiček.

Závěrem si nemohu odpustit malé osobní vyznání. Již mnoho let vedu na naší klinice lůžkové oddělení a jsem tak blízkým pozorovatelem interakcí mezi začínajícími lékaři a jejich staršími kolegy a kolegyněmi. Když má dojít na „lymfomovou“ konzultaci, mnozí z nich zpočátku vykazují před jednáním s paní docentkou velký respekt někdy hraničící až s panickým strachem. Časem však poznají a pochopí, že přísný pohled, rázná mluva, vysoké nároky a bojový postoj ukrývají mimořádně dobré srdce, velký smysl pro spravedlnost, výjimečnou empatii a ochotu vždy pomoci. A vzhledem k tomu, že každý z nás starších si u mladých pro odlehčení každodenní zátěže vyslouží nějakou tu přezdívku, tak neunikla ani Andrea. Jsem přesvědčena, že i když o tom dosud neměla tušení, tak ji označení hodná paní docentka potěší.

Doc. MUDr. Daniela Žáčková, Ph.D.

Interní hematologická a onkologická klinika LF MU a FN Brno