Vybrané články

01/2024 Prof. MUDr. Samuel Vokurka, Ph.D.
úvodní slovo

01/2024 MUDr. Petr Soukup, MHA; MUDr. Jan Válka, Ph.D.
Již tři roky je na Ústavu hematologie a krevní transfuze (ÚHKT) v Praze přípravek gemtuzumab ozogamicin (Mylotarg) zařazen do standardního schématu indukční léčby spolu s klasickým režimem 3 + 7 (daunorubicin + cytosinarabinosid). V tomto sdělení shrneme dosavadní praktické zkušenosti, dokreslené kazuistickým příkladem a první stručné výsledky s použitím této terapeutické kombinace v léčbě pacientů s akutní myeloidní leukemií s nízkým či středním rizikem podle kritérií European LeukemiaNet 2017 na našem pracovišti.

01/2024 MUDr. Petra Čičátková; MUDr. Tomáš Horňák; MUDr. Anežka Kvetková; doc. MUDr. Daniela Žáčková, Ph.D.
Pokrok v terapii chronické myeloidní leukemie vedl k zásadnímu zlepšení prognózy pacientů s tímto onemocněním a k prodloužení délky života prakticky na roveň zdravých vrstevníků. Tato revoluční změna je spojena s objevem imatinibu, následovaného dalšími inhibitory tyrosinkináz (tyrosine kinase inhibitor, TKI) druhé a třetí generace: dasatinibem, nilotinibem, bosutinibem a ponatinibem. Mechanismem účinku všech zmíněných přípravků je jejich vazba do ATP vazebné domény konstitutivně aktivované kinázy BCR: ABL1 a její následná inhibice. Tyrosinkinázové inhibitory však ovlivňují i jiné kinázy a toto „off-target" působení je často skloňováno jako jedna z možných příčin nežádoucích účinků. Kromě toxicity léčby je závažným problémem vznik rezistence na ni, přičemž jejím nejlépe prozkoumaným mechanismem jsou mutace v ATP vazebné doméně. Jako jedno z možných řešení jak intolerance terapie TKI, tak selhání jejího účinku se nabízí i nejnovější přípravek, asciminib, působící odlišně, tj. vazbou do myristoylové kapsy s následnou alosterickou inhibicí kinázy BCR: ABL1. Cestě přípravku do klinické praxe i jeho současnému postavení v terapii pacientů s chronickou myeloidní leukemií se věnuje následující text.

01/2024 MUDr. Juraj Ďuraš; MUDr. Martin Lachnit; prof. MUDr. Roman Hájek, CSc.
Difuzní velkobuněčný B lymfom je nejčastějším maligním lymfomem v našich podmínkách. Standardní léčbou založenou na imunochemoterapii R-CHOP (rituximab, cyklofosfamid, doxorubicin, vincristin, prednison) a záchranné terapii na bázi platinového režimu a vysokodávkované chemoterapie s autologní transplantací je možno vyléčit asi 60-70 % pacientů. Zlepšení prognózy v první linii ve srovnání s režimem R-CHOP u pacientů s rizikovým onemocněním přinesla kombinace polatuzumab vedotinu s R-CHP (rituximab, cyklofosfamid, doxorubicin, prednison) s 27% redukcí rizika progrese, relapsu nebo úmrtí ve dvou letech s 2letým přežitím bez progrese 76,7 % vs. 70,2 % při standardní léčbě (poměr rizik [hazard ratio, HR] 0,73; p = 0,02). Jako perspektivní se dále v první linii jeví kombinace režimu R-CHOP s tafasitamabem a lenalidomidem, resp. bispecifickými protilátkami glofitamabem, epcoritamabem a odronextamabem zapojujícími mechanismy T buněčné imunity. V situaci relabované nemoci u pacientů s progresí nemoci do 1 roku je nyní standardním postupem buněčná terapie přípravky CAR-T terapie (T lymfocyty s chimérickým antigenním receptorem) axicabtagen ciíoíeuceíem (axi-cel) a lisocabtagen maraleucelem (liso-cel), které ve srovnání s platinovými režimy a vysokodávkovanou chemoterapií s autologní transplantací přinesly 60-65% redukci rizika selhání léčby: 2leté přežití bez události (event free survival, EFS) 41 % u axi-celu vs. 16 % (HR 0,40; p < 0,001); 2leté EFS 45 % u liso-celu vs. 24 % (HR 0,35; p < 0,0001). Ve třetí a vyšší linii se velmi účinná jeví terapie bispecifickými protilátkami glofitamabem a epcoritamabem, u kterých v monoterapii je možno dosáhnout až 39 % kompletních remisí s následným trváním odpovědi delší než 12 měsíců až u 80 % pacientů. Dalšími nadějnými léky jsou imunokonjugát loncastuximab tesirin a kombinace monoklonální protilátky tafasitamabu s lenalidomidem.

01/2024 MUDr. Jana Katolická, Ph.D.
Karcinom prostaty je jedním z nejčastějších nádorů u mužů. Lutecium-177 vipivotid tetraxetan je nový teranostický lék pro léčbu pokročilého metastazujícího karcinomu prostaty. Je prokázáno, že významně zlepšuje míru přežití pacientů s karcinomem prostaty, kvalitu jejich života a také prodlužuje dobu do progrese onemocnění.
 

01/2024 Doc. MUDr. Otakar Čapoun, Ph.D., FEBU
Kastrační léčba pokročilého karcinomu prostaty spočívá v aplikaci agonistů nebo antagonistů hormonu uvolňujícího luteinizační hormon (luteinizing hormone-releasing hormone, LHRH). Relugolix je nejnovější perorální antagonista LHRH, jehož hlavní využití spočívá v podávání v době kolem radikální radioterapie karcinomu prostaty, v případě relapsu prostatického specifického antigenu po radikální prostatektomii u pacientů indikovaných k salvage radioterapii nebo v případě, kdy u lokálně pokročilého karcinomu prostaty nelze provést radikální léčbu. Mezi další indikace patří primárně metastazující hormonálně senzitivní karcinom prostaty bez možnosti kombinace kastrační léčby s antiandrogeny nové generace. Indikace k podání reíugoíixu by měla být dána rozhodnutím multidisciplinárního uroonkoíogického týmu.

01/2024 MUDr. Miloš Holánek, Ph.D.
K dosažení co nejlepších léčebných výsledků a snížení rizika nadléčení u pacientek s časným hormonálně dependentním karcinomem prsu s negativním receptorem 2 pro lidský epidermální růstový faktor (human epidermal growth factor receptor 2, HER2) je zásadní výběr optimálního adjuvantního léčebného postupu. I v rámci tohoto podtypu se jedná o heterogenní onemocnění, s odlišným biologickým chováním, léčebnou odpovědí a prognózou. V naprosté většině případů je u této skupiny pacientek volena v adjuvantní léčbě hormonální terapie. Adjuvantní chemoterapie je u pacientek s hormonálně dependentním / HER2 negativním karcinomem volena podle standardně dostupných klinicko-patologických charakteristik, na jejichž základě lze stanovit riziko relapsu onemocnění a přibližně určit benefit adjuvantní chemoterapie. Nověji můžeme využít ke zhodnocení prognózy (ve smyslu rizika relapsu onemocnění) a benefitu adjuvantní chemoterapie multigenové testy, ke kterým patří i vyšetření MammaPrint a BluePrint.

01/2024 Doc. MUDr. David Vrána, Ph.D.
Paliativní léčba hormonálně dependentních nádorů prsu je v současnosti založena na hormonální léčbě v kombinaci s inhibitorem cyklin dependentní kinázy 4/6 (cyciin-dependent kinase 4/6, CDK4/6). Tato kombinace je podložena dostatečnými daty z klinických studií a je zlatým standardem léčby. Výjimku tvoří skupina pacientek s velmi rychle probíhajícím nádorovým onemocněním, eventuálně viscerální krizí, kdy chemoterapie, ať již v monoterapii, nebo v kombinaci představuje stále preferovaný postup. Změnu z tohoto zažitého algoritmu přinesla až klinická studie RIGHT Choice, která hodnotila kombinaci ribociclibu s hormonální léčbou versus kombinovaná chemoterapie právě u této skupiny pacientek s velmi špatnou prognózou. Výsledky studie potvrdily benefit hormonální léčby v kombinaci s inhibitorem CDK4/6 ve všech studovaných parametrech, a to včetně kvality života léčených pacientek, a je podkladem změny standardu léčby.

01/2024 MUDr. Marta Krásenská
Karcinom prsu s nadměrnou expresí receptoru 2 pro lidský epidermální růstový faktor (human epidermal growth factor receptor 2, HER2) je nepříznivou formou onemocnění. Jeho prognózu zlepšuje cílená anti-HER2 léčba v adjuvanci, u pokročilejších onemocnění v neoadjuvantním podání a následné adjuvantní léčbě. Přesto část nemocných bohužel v budoucnu relabuje, část nemocných je zachycena jako de novo metastazující onemocnění. Standardem léčby první linie je duální HER2 blokáda kombinací trastuzumab, pertuzumab a taxan, která prokázala ve studii fáze III zlepšení celkového přežití. Ve druhé linii léčby byl doposud standardně podáván trastuzumab emtansin, který je v současné době nahrazen jiným konjugátem protilátka - léčivo, trastuzumab deruxtecanem, který ve studii DESTINY-Breast03 prokázal vyšší účinnost a zvládnutelnou toxicitu. Text se věnuje účinnosti, toxicitě trastuzumab deruxtecanu a popisu diagnostiky a léčby klinicky nejvýznamnější toxicity - intersticiální plicní nemoci, resp. pneumonitidy.

01/2024 Doc. MUDr. David Vrána, Ph.D.
Léčba nemalobuněčného plicního karcinomu (non-small cell lung cancer, NSCLC) bez přítomnosti specifických farmakologicky ovlivnitelných mutací je jednoznačně v současné době založena na imunoterapii, eventuálně kombinaci imunoterapie s chemoterapií. V první Linii paliativní Léčby jsou v tuto chvíli k dispozici pembrolizumab, nivolumab, cemiplimab a atezolizumab. Účinnost a bezpečnost všech těchto molekul je podložena klinickými studiemi fáze 3 a jejich použití se Liší s ohledem na expresi Ligandu programované buněčné smrti 1 (programmed cell death-ligand 1, PD-L1) se skóre nádorového podílu (Tumor Proportion Score, TPS), celkový stav pacienta a histologický podtyp plicního karcinomu. Imunoterapie je v tuto chvíli jednoznačným standardem Léčby pacientů v první a současně ve vyšších Liniích paliativní Léčby v případě, že nebyLa použita v úvodu Léčby. Níže uvedený text si klade za cíl shrnout současná aktualizovaná data hLavních studií, na jejichž zákLadě je postaven aktuální standard Léčby NSCLC bez přítomnosti specifických řídicích mutací v první a ve vyšších Liniích Léčby.

06/2023 
Paliativní péče dokáže výrazně zlepšovat kvalitu života pacientů i jejich blízkých. Trpí ale jedním zásadním problémem – téměř nikdo z veřejnosti o ní neslyšel.
V loňském roce vznikl nový projekt Domestici, který to chce změnit. U zrodu stál Martin Souček, manažer a ultracyklista, jenž se rozhodl pomocí extrémních výkonů rozšířit povědomí o oblasti péče o nemocné v závěru života.

06/2023 red
V současnosti je terapie opioidy se silným analgetickým účinkem podrobena přísnější kontrole než kdykoli před propuknutím opioidní krize. Bez jejich podávání si léčbu silné chronické bolesti zcela jistě nelze představit, vždy je však nutné zvažovat možné přínosy a rizika pro pacienta – zejména s ohledem na skutečnost, že tato léčba může být dlouhodobá. Jisté znovuzrození díky unikátnímu farmakologickému profilu nyní zažívá transdermální buprenorfin, který je od dubna letošního roku nově k dispozici v náplasti o síle 5, 20, 30 nebo 40 µg/h. O zkušenostech s tímto silným opioidem v léčbě nádorové i nenádorové bolesti se mohli dozvědět účastníci sympozia společnosti Stada, jež bylo součástí odborného programu 14. celostátní konference paliativní medicíny, konané v polovině září 2023 v Praze.

06/2023 MUDr. Markéta Pospíšková, Ph.D.
SpinoceLuLární kožní karcinomy patří, spolu s ostatními nemeLanomovými kožními nádory, mezi malignity s největší incidencí. V roce 2021 jich bylo v České republice diagnostikováno přes 23 tisíc. SpinaLiom tvoří asi 20 % z tohoto počtu. Jejich terapie je v časných stadiích velmi úspěšná, ať už pomocí chirurgie či radioterapie. Díky tomu je jejich mortalita nízká. Jejich incidence se zvyšuje s věkem, kdy bohužel klesá compliance pacientů s Léčbou. Nemocní přicházejí často s nádory v pokročilém stadiu, u kterých pouze Lokální Léčba není možná. Donedávna jsme měli jen malé možnosti systémové Léčby (platinové deriváty, flurouraciL, taxany) s omezeným účinkem. Naštěstí se v posLedních Letech do terapie kožních nádorů dostaLa i cílená Léčba a imunoterapie. Díky tomu, že nemeLanomové kožní nádory mají veLkou mutační náLož, staLy se dobrým cíLem pro terapii checkpoint inhibitory. V dnešní době můžeme spinaLiom v 1. Linii a bazaLiom ve 2. Linii Léčit pomocí anti-PD-1 protiLátky cemipLimabu. Léčba imunoterapií prokázaLa efekt nejen v prodLoužení doby do progrese onemocnění, aLe i v prodLoužení ceLkového přežití.
 

06/2023 MUDr. Jindřich Kopecký, Ph.D.
Léčba metastazujícího hormonálně dependentního nádoru prsu doznala v posledních letech významných proměn. K hormonální terapii, která je stále ve většině případů základním kamenem léčby, přibyla do kombinace cílená léčba v podobě inhibitoru cyklin dependentní kinázy 4/6 (cyclin-dependent kinase 4/6, CDK4/6). V současné době máme k dispozici tři různé inhibitory CDK4/6. Následující kazuistika demonstruje terapeutický účinek kombinace inhibitoru aromatáz s ribociclibem, díky které bylo dosaženo dlouhodobého léčebného efektu.

06/2023 MUDr. Kateřina Benková; MUDr. Barbora Dluhošová; MUDr. Jana Mihályová; MUDr. Zdeněk Kořístek, Ph.D.; prof. MUDr. Roman Hájek, CSc.
Venetoclax je v současné době významným nástrojem v léčbě některých hematologických malignit. V případě relabovaného/refrakterního myelodysplastického syndromu (myelodysplastic syndrome, MDS) jsou zatím dostupné předběžné pozitivní výsledky fáze 1 klinických hodnocení. Předložená kazuistika popisuje léčbu seniora s relabovaným/refrakterním MDS, po selhání léčby hypomethylačními látkami, pomocí venetoclaxu s nízkodávkovaným cytarabinem. Léčba vedla po dvou cyklech ke kompletní remisi s ukončením transfuzní závislosti, je dobře tolerována bez výskytu závažných komplikací. Pro hematologickou toxicitu byla upravena doba aplikace nízkodávkovaného cytarabinu a prodloužena doba cyklů. Léčba významně prodloužila kvalitní život pacienta a předčila data dostupná z klinických studií. Tento popis případu podporuje užití venetoclaxu u relabovaného/refrakterního MDS s individuálním přístupem ke každému pacientovi.

06/2023 MUDr. Milan Navrátil
Letermovir, antivirotikum s účinkem na cytomegalovirus (CMV), představuje v současné době klíčový lék v potranspiantačním průběhu u pacientů po alogenní transplantaci krvetvorby. Zcela jednoznačná je jeho role v poklesu nerelapsové mortality a poklesu incidence reaktivace/infekce CMV u pacientů s vyšším rizikem reaktivace/infekce CMV. V současné době se zkoumá jeho další zařazení do portfolia v roli sekundární profylaxe či preemptivní léčby.

06/2023 MUDr. Anežka Kvetková; MUDr. Petra Čičátková; MUDr. Tomáš Horňák; MUDr. Michal Majeský; doc. MUDr. Daniela Žáčková, Ph.D.
Chronická myeloidní leukemie se ve vzácných případech může v době stanovení diagnózy manifestovat venookluzivním priapismem. Management tohoto stavu může být svízelný, vyžaduje multidisciplinární přístup a ani promptní terapie není zárukou, že se v průběhu účinné hematoonkologické terapie neobjeví rekurence, jejíž příčina může tkvět v odlišném patofyziologickém mechanismu. Kazuistika demonstruje venookluzivní priapismus v době diagnózy chronické myeloidní leukemie, jeho iniciální terapii, další management a komplikace u pacienta s jinak relativně nekomplikovaným průběhem onemocnění.

06/2023 MUDr. Denisa Bakešová
Chronická lymfocytární leukemie je nejčastější leukemií dospělých v České republice.¹ V posledních letech dochází k významnému posunu v její léčbě od chemoimunoterapie k novým cíleným lékům a tím i k nemalému prodloužení a zkvalitnění života nemocných. V popisovaném případu se věnuji zavedení léčby acalabrutinibem u předléčené pacientky s chronickou lymfocytární leukemií.

06/2023 MUDr. Natália Podstavková
Fedratinib je peroráLní inhibitor JAK2 indikovaný v léčbě pacientů s myelofibrózou se středním rizikem 2 nebo vysokým rizikem podle skórovacího systému Dynamic International Prognostic Scoring System (DIPSS). Jeho účinek na zmenšení spienomegaiie a zmírnění konstitučních příznaků byl prokázán jednak u pacientů doposud neléčených inhibitory JAK2, jednak ve skupině nemocných, u kterých nebyla terapie ruxolitinibem dostatečně účinná nebo byla špatně tolerována. V současné době se jedná v České republice o jediný dostupný léčivý přípravek, který má potenciál zlepšení kvality života nemocných po selhání nebo intoleranci ruxolitinibu.

06/2023 MUDr. Petra Bělohlávkové, Ph.D.
Ph negativní myeloproliferativní neoplazie se často objevují u pacientů kolem 60 let, avšak mohou být diagnostikovány i v mladším věku. V těhotenství je zvýšené riziko komplikací, které zahrnují tromboembolické a krvácivé komplikace či dysfunkci placenty. Úspěšné těhotenství je pozorováno u 70 % žen s myeloproliferativní neoplazií. Antiagregační léčba kyselinou salicylovou a podávání nízkomolekulárního heparinu jsou doporučeny u polycythemia vera nízkého rizika, u polycythemia vera vysokého rizika je již indikována cytoredukční léčba interferonem. Interferon nezvyšuje riziko závažných malformací, potratu, porodu mrtvého dítěte nebo předčasného porodu. U všech žen s polycythemia vera je samozřejmostí striktně udržet hodnoty hemoglobinu pomocí venepunkcí < 45 %. Naše kazuistika dokumentuje možnost bezpečného užívání ropeginterferonu alfa-2b pro terapii těhotných pacientek s polycythemia vera vysokého rizika.