Vybrané články

02/2017 MUDr. Radka Obermannová, Ph.D.
Adenokarcinom jícnu a žaludku je onemocnění s vážnou prognózou. Použitím moderní multimodální léčby bylo u lokálně pokročilého karcinomu dosaženo maxima v mediánu celkového přežití. K dalším pokrokům může dojít stratifikací pacientů k léčbě podle moderních molekulárních prediktorů definovaných například skupinou The Cancer Genome Atlas. Hybridní vyšetření pozitronovou emisní tomografií a výpočetní tomografií je přínosnou metodou v časné identifikaci skupiny pacientů, která nemá prospěch z podávané léčby, a přináší možnost časné modifikace léčebného schématu. Metastazující adenokarcinom distálního jícnu a žaludku je heterogenní onemocnění. V praxi je jediným cíleným lékem s molekulárním prediktorem trastuzumab, v druhé linii je standardní součástí terapie antiangiogenní léčba. Přes slibné výsledky ve studiích fáze I a II ostatní moderní léky, jako jsou multikinázové inhibitory, inhibitory receptoru pro epidermální růstový, receptory pro růstový faktor hepatocytů (MET/HGF) či inhibitory savčího rapamycinového cílového receptoru (mammalian target of rapamycine receptor, mTOR) selhaly. Nové léčebné možnosti zahrnují aktivaci imunitní odpovědi prostřednictvím checkpoint inhibitorů, inhibici signálních drah STAT3 nádorových kmenových buněk, inhibitory PARP (poly-adenozindifosfát-ribózo-polymeráza), protilátky proti matrixové metaloproteináze 9 a protilátku proti claudinu 18.2.

02/2017 MUDr. Libor Ševčík, Ph.D.
Karcinom ovaria je mezi gynekologickými nádory nejčastější příčinou úmrtí a je na pátém místě v úmrtí celkově na všechna onkologická onemocnění. V posledním desetiletí došlo k výrazným pokrokům v genomovém mapování nádorových buněk a ve znalostech molekulárních mechanismů v jeho patogenezi. Ve farmakoterapii ovariálního karcinomu se začíná kromě cytostatik uplatňovat cílená molekulární léčba. Široce zkoumanou a slibnou možností cílené léčby jsou inhibitory PARP (poly-adenozindifosfát-ribózo-polymerázy) olaparib, veliparib, niraparib, rucaparib a talazoparib, které jsou zkoumány v monoterapii, v kombinaci s dalšími molekulami nebo jako potenciální zesilovače cytotoxického poškození při chemoterapii či radiační léčbě. Inhibitory PARP působí cílenou smrt nádorových buněk u nádorů s mutovanými geny BRCA1 a BRCA2 s deficiencí homologní rekombinace (HR) využitím syntetické letality. Mezi pěti klíčovými inhibitory PARP v současné době dominuje olaparib, který prošel nejrozsáhlejšími klinickými studiemi. Inhibitory PARP v monoterapii prokázaly výraznou protinádorovou aktivitu u pokročilých ovariálních karcinomů s mutací genů BRCA1/2 v léčbě první linie i v udržovací léčbě, a to zejména u nádorů citlivých na platinu. Současný výzkum se rozšiřuje na využití inhibitorů PARP i mimo léčbu BRCA1/2 mutovaných nádorů, tj. v terapii jiných molekulárních vad, které vedou k HR-deficitním nádorům.

02/2017 MUDr. Zuzana Donátová, MUDr. Drahomíra Kordíková, prof. MUDr. Jitka Abrahámová, DrSc.
Karcinom prsu je ve stadiu metastatického onemocnění považován za nevyléčitelnou nemoc. U přibližně 20 % všech léčených pacientek jsou přítomny vzdálené metastázy. Díky nabídce nových možností cytostatické a cílené léčby došlo k prodloužení života pacientek i s tímto metastatickým onemocněním. Eribulin je považován za nové účinné cytostatikum u předléčených pacientek s lokálně pokročilým a metastazujícím karcinomem prsu. Další zkoumání jeho využití rozšířilo indikaci o léčbu liposarkomu.

02/2017 MUDr. Tomáš Svoboda, Ph.D.
V současné době dostáváme do klinického využití v terapii karcinomu prsu s pozitivními hormonálními receptory a negativitou receptoru typu 2 pro lidský epidermální růstový faktor (HER2) nový cílený lék – palbociclib. V první linii léčby pokročilého a/nebo metastazujícího onemocnění je kombinován s letrozolem, v linii druhé s fulvestrantem. Blokáda cyklin‑dependentní kinázy 4/6 (CDK4/6) vede k zástavě postupu buněčného cyklu ve fázi G1, a brání tak proliferaci nádorových buněk. Lék má velmi vysoký stupeň doporučení a stal se součástí mezinárodních guidelines.

02/2017 MUDr. Petra Richterová, MUDr. Zdeněk Kořistek, Ph.D., MUDr. Lukáš Stejskal, prof. MUDr. Roman Hájek, CSc.
Myelodysplastický syndrom je klonální onemocnění kostní dřeně způsobené poškozením genetické informace myeloidní kmenové buňky. Představuje heterogenní skupinu onemocnění charakterizovanou inefektivní hematopoezou s dysplazií jedné či více myeloidních linií vedoucí k cytopenii (či cytopeniím) a s vysokou incidencí progrese do akutní myeloidní leukémie (asi v jedné třetině případů). V krevním obraze se nejčastěji vyskytuje anémie, a to buď samostatně, nebo v kombinaci s trombocytopenií či leukopenií, neutropenií. Klinické příznaky odpovídají typu a hloubce dané cytopenie – anemický syndrom, krvácivé projevy u trombocytopenie nebo infekční komplikace při neutropenii. Myelodysplastický syndrom je onemocnění vyskytující se téměř výhradně u pacientů staršího věku (nejčastější výskyt je mezi 65–70 lety) s incidencí 3–5 nových případů na 100 000 obyvatel ročně. Incidence rychle narůstá s věkem a ve skupině obyvatel nad 70 let dosahuje 20–40 nových případů na 100 000 obyvatel. Myelodysplastický syndrom je diagnostikován jako primární – v případě nejasné etiologie, nebo sekundární – často po předchozí chemoterapii nebo radioterapii pro jiné nádorové onemocnění či po expozici známé toxické noxe.

02/2017 MUDr. Leona Koubková
Nemalobuněčný plicní karcinom (non‑small cell lung cancer, NSCLC) je onemocněním s nepříznivou prognózou. Dnes již víme, že představuje geneticky rozdílnou skupinu nádorů. A právě tato genetická rozdílnost vede ke snaze o individualizovanou léčbu na základě prediktivních faktorů, které předpovídají účinnost léčby. Jedním z prediktivních faktorů při léčbě NSCLC jsou mutace genu receptoru epidermálního růstového faktoru (epidermal growth factor receptor, EGFR), při jejíž přítomnosti je indikována léčba inhibitory tyrozinkinázy (TKI) EGFR. I v případě této léčby však musíme počítat se vznikem rezistence. Mechanismy jejího vzniku jsou různé, nejčastěji (až v 60 %) se jedná o mutaci T790M na exonu 20. V listopadu roku 2015 Food and Drug Administration a poté v únoru roku 2016 European Medicines Agency schválily TKI EGFR třetí generace osimertinib k léčbě pacientů s lokálně pokročilým nebo metastazujícím NSCLC s prokázanou mutací T790M EGFR.

02/2017 MUDr. Juraj Ďuraš, MUDr. Michal Kaščák, MUDr. Milan Navrátil, prof. MUDr. Roman Hájek, CSc.
Pixantron je novým lékem ze skupiny aza‑antracendionů vyvinutým s cílem zachování účinnosti antracyklinů a antracendionů a redukce rizika kardiotoxicity. Pixantron působí jako interkalační a alkylační látka a slabý inhibitor topoizomerázy II. Na rozdíl od antracyklinů má molekula pixantronu redukovaný potenciál pro tvorbu volných kyslíkových radikálů, které jsou pravděpodobně hlavním faktorem kardiotoxicity antracyklinů. Maximální tolerovaná dávka identifikovaná ve studii fáze I u relabovaných a refrakterních agresivních non‑hodgkinských lymfomů byla 56 mg/m2 i.v. den 1, 8 a 15 v 28denním cyklu.1 V studiích fáze II a III s monoterapií byla pozorována celková odpověď u 27–40 %, kompletní remise přibližně u 15 % pacientů.2,3 V randomizované studii fáze III PIX 301 byla dosažená míra celkové odpovědi (40 %), kompletní anebo nepotvrzené kompletní remise (24 %) i medián doby do progrese (5,3 měsíce) v rameni s pixantronem signifikantně vyšší než v kontrolním rameni s monoterapií cytostatikem dle výběru investigátora. Hlavním pozorovaným nežádoucím účinkem přípravku je hematotoxicita, především neutropenie. Riziko kardiotoxicity není zcela eliminováno, na rozdíl od antracyklinů se jedná ale především o případy subklinického snížení ejekční frakce levé komory, manifestní srdeční selhání bylo pozorováno jen výjimečně. Na základě studie PIX 301 je pixantron v monoterapii schválen pro léčbu opakovaně relabujících a refrakterních agresivních non‑hodgkinských lymfomů. Ověření účinnosti u pacientů dříve léčených rituximabem je předmětem probíhající studie PIX 306, ve které je porovnáván pixantron v kombinaci s rituximabem s kombinací gemcitabin a rituximab.

01/2017

01/2017

01/2017 Štěpán Rusín, Petr Jelínek
Průlomová bolest je přechodné vzplanutí bolesti silné intenzity při jinak dobře kontrolované a léčené základní bolesti. Vyskytuje se u jakékoli chronické bolesti nádorového i nenádorového typu. Její léčba by měla být součástí léčby všech chronických bolestí. Při řešení tohoto typu bolesti je potřeba každého ambulantního pacienta léčeného pro chronickou bolest vybavit i adekvátní záchrannou medikací s rychlým nástupem účinku.

01/2017 Jana Katolická
Léčba metastazujícího kastračně rezistentního karcinomu prostaty prošla za poslední roky významným vývojem. K dispozici jsou léky s vlivem na androgenní receptor enzalutamid a abirateron, zástupce imunoterapie sipuleucel-T, z chemoterapie na bázi taxanů podáváme docetaxel a cabazitaxel, a jako radiofarmakum cílené na kostní tkáň užíváme radium-223. Sekvenční léčba nám umožňuje významné prodloužení přežití nemocných s metastazujícím kastračně rezistentním karcinomem prostaty.

01/2017 Libor Havel
Pacienti s prokázanou translokací EML4-ALK představují malou, nicméně klinicky zajímavou podmnožinu nemocných s nemalobuněčným plicním karcinomem (non-small cell lung cancer, NSCLC). Během deseti let od objevu této genetické alterace jsme svědky překotného vývoje na poli léčby těchto nemocných. Inhibice ALK (anaplastic lymphoma kinase) se stala pevnou součástí léčby první linie, k dispozici pro klinické použití jsou inhibitory ALK druhé generace a probíhá výzkum inhibitorů ALK dalších generací. Cílem sdělení je podat informaci k aktuálnímu postavení této modality v léčbě NSCLC.

01/2017 Alena Šebková
Preventivní opatření v rámci zdravotní péče o občany je základem zdravotnictví v každém roz­vinutém státě. Systémy preventivních opatření jsou dány zvyklostmi a tradicemi, ale zároveň se vyvíjejí na základě nových medicínských poznatků. Prevence má význam nejen pro zdravotní stav jednotlivce, pro kvalitu jeho života od dětství do stáří, ale i pro společnost, a to jak z hledisek sociálních a pracovních, tak i ekonomických. Kromě preventivních prohlídek a screeningových vyšetření považujeme za účinný nástroj prevence závažných onemocnění očkování. V převážné většině se v souvislosti s očkováním mluví o prevenci vysoce infekčních onemocnění. Se stoupa­jícím výskytem nádorových onemocnění je ale požadavkem moderního zdravotnického systému rovněž ochrana před vznikem a nevratnými následky těchto chorob. Proto byly a nadále jsou předmětem výzkumu možnosti prevence v této oblasti. Zde můžeme v současnosti hovořit o pro­kázané onkologické prevenci u očkování proti hepatitidě B a očkování proti infekcím vyvolaným lidskými papilomaviry, neboť obě infekce jsou v příčinné souvislosti s nádorovým onemocněním.

01/2017 Tomáš Fait
Lidské papilomaviry (human papillomavirus, HPV) jsou nejvýznamnějším příčinným faktorem vzniku karcinomu děložního hrdla, ale i dalších maligních a benigních lézí ženského i mužského genitálu a částečně i dalších oblastí přechodu dlaždicového a cylindrického epitelu (skvamokolumnární junkce). Zabránění získání této infekce je pak ve svém důsledku primární prevencí všech těchto lézí včetně karcinomu děložního hrdla. Donedávna bylo možné přenosu a infikování HPV zabránit pouze sexuální abstinencí a bariérovými kontracepčními pomůckami, ovšem s vědomím toho, že viry jsou přenosné i při nekoitálních aktivitách. Posledních deset let máme možnost primární prevence očkováním kvadrivalentní, bivalentní a nejnověji též nonavalentní vakcínou proti HPV. Všechny charakterizuje vysoká účinnost proti typům HPV obsaženým v daných vakcínách a jejich bezpečnost.

01/2017 Miloslav Pála
Spinocelulární karcinomy hlavy a krku jsou heterogenní skupinou nádorů s různými mechanismy patogeneze - první je spojen s kouřením a konzumací alkoholu, druhý pak s infekcí lidským papilomavirem (human papillomavirus, HPV). Karcinomy asociované s HPV mají ve srovnání s karcinomy negativními na HPV odlišné epidemiologické a molekulární charakteristiky, které jsou provázeny odlišným biologickým chováním a klinickými výsledky. Četné retrospektivní studie poukázaly na lepší odpověď na léčbu a lepší prognózu u orofaryngeálních karcinomů pozitivních na HPV. Probíhající klinické studie zkoumají, zda případná deeskalace léčby může u této skupiny nádorů snížit toxicitu bez zhoršení výsledků léčby.

01/2017 Jan Klozar
Incidence nádorů orofaryngu asociovaných s lidskými papilomaviry (human papillomaviruses, HPV) prudce stoupá. Tyto nádory jsou odlišné od nádorů indukovaných tabákem z hlediska molekulárně biologického a epidemiologického, jsou odlišné i svým klinickým chováním. Pacienti s nádory pozitivními na HPV jsou signifikantně méně často kuřáci a mohou se lišit i v sexuálních zvycích. Jde o odlišné jednotky orofaryngeálního karcinomu, což bude mít v budoucnu velmi pravděpodobně důsledky pro rozhodování o léčebném postupu, nádory pozitivní na HPV by mohly být léčeny méně intenzivně s menší toxicitou. Očkování celé populace proti HPV by spolu s omezením konzumace tabáku mohlo mít příznivý vliv na výskyt této skupiny nádorů.

01/2017 Ivan Práznovec, Petr Halada, Peter Škapinec, Jiří Špaček
Lidské papilomaviry jsou nejčastějšími původci sexuálně přenosných infekcí s prokázanou souvislostí se vznikem nádorů anogenitální oblasti (děložní hrdlo, pochva, vulva, anus, penis). Z daných onemocnění má v České republice nejvyšší incidenci karcinom děložního hrdla. Anogenitální oblast postihuje přibližně 40 subtypů lidských papilomavirů. V etiopatogenezi hrají významnou roli proonkogenní proteiny E6 a E7 spolu s intracelulárním p53. Nejčastěji se infekce přenáší pohlavním stykem.

01/2017 Kateřina Sieglová, Hana Vošmiková, Jan Laco, Ivo Šteiner
Lidský papilomavirus (human papillomavirus, HPV) byl rozpoznán jako hlavní etiologický faktor karcinomu děložního čípku již v roce 1983.¹ Následně bylo zjištěno, že lidské papilomaviry se významně uplatňují také při vzniku karcinomů dalších orgánů anogenitální krajiny a rovněž některých anatomických oblastí hlavy a krku. V posledních letech je stále jasnější, že dlaždicobuněčné karcinomy asociované s HPV se významně liší od nádorů negativních na HPV, a to jak epidemiologicky a biologicky, tak prognosticky, a proto je testování HPV v nádorové tkáni klinicky přínosné. K testování přítomnosti HPV bylo vyvinuto mnoho metod, které se vzájemně liší nejen požadavky na zdrojový materiál, citlivostí a cenou, ale i výpovědní hodnotou; v závislosti na těchto aspektech je důležitý jejich správný výběr.

01/2017 Jan Laco
Lidské papilomaviry jsou důležitými patogeny, které jsou nejčastěji přenášeny pohlavním stykem a významně se uplatňují při vzniku jednak benigních kožně-slizničních lézí typu dlaždicobuněčných papilomů, kondylomů a bradavic, jednak zhoubných nádorů, a to zejména v anogenitální oblasti a v oblasti hlavy a krku. Jsou nejdůležitějšími etiologickými faktory pro vznik karcinomu děložního hrdla, pochvy a anální krajiny a podílejí se na vzniku některých karcinomů vulvy a penisu. V oblasti hlavy a krku se uplatňují v etiopatogenezi karcinomu orofaryngu, postihujícího nejčastěji patrové mandle a kořen jazyka, a části karcinomů sinonazálního traktu.

01/2017 Milan Vošmik 
Lidské papilomaviry a onkologie