Optimální léčebné postupy u pacientů s myelodysplastickým syndromem

02/2017

MUDr. Petra Richterová, MUDr. Zdeněk Kořistek, Ph.D., MUDr. Lukáš Stejskal, prof. MUDr. Roman Hájek, CSc.

Klinika hematoonkologie LF OU a FN Ostrava

SOUHRN

Myelodysplastický syndrom je klonální onemocnění kostní dřeně způsobené poškozením genetické informace myeloidní kmenové buňky. Představuje heterogenní skupinu onemocnění charakterizovanou inefektivní hematopoezou s dysplazií jedné či více myeloidních linií vedoucí k cytopenii (či cytopeniím) a s vysokou incidencí progrese do akutní myeloidní leukémie (asi v jedné třetině případů). V krevním obraze se nejčastěji vyskytuje anémie, a to buď samostatně, nebo v kombinaci s trombocytopenií či leukopenií, neutropenií. Klinické příznaky odpovídají typu a hloubce dané cytopenie – anemický syndrom, krvácivé projevy u trombocytopenie nebo infekční komplikace při neutropenii. Myelodysplastický syndrom je onemocnění vyskytující se téměř výhradně u pacientů staršího věku (nejčastější výskyt je mezi 65–70 lety) s incidencí 3–5 nových případů na 100 000 obyvatel ročně. Incidence rychle narůstá s věkem a ve skupině obyvatel nad 70 let dosahuje 20–40 nových případů na 100 000 obyvatel. Myelodysplastický syndrom je diagnostikován jako primární – v případě nejasné etiologie, nebo sekundární – často po předchozí chemoterapii nebo radioterapii pro jiné nádorové onemocnění či po expozici známé toxické noxe.

KLÍČOVÁ SLOVA

myelodysplastický syndrom, kostní dřeň, cytopenie, akutní myeloidní leukémie, léčba