Inhibitory PARP v léčbě karcinomu ovaria

02/2017

MUDr. Libor Ševčík, Ph.D.

Onkogynekologická ambulance ONKOGYN s.r.o., Ostrava

SOUHRN

Karcinom ovaria je mezi gynekologickými nádory nejčastější příčinou úmrtí a je na pátém místě v úmrtí celkově na všechna onkologická onemocnění. V posledním desetiletí došlo k výrazným pokrokům v genomovém mapování nádorových buněk a ve znalostech molekulárních mechanismů v jeho patogenezi. Ve farmakoterapii ovariálního karcinomu se začíná kromě cytostatik uplatňovat cílená molekulární léčba. Široce zkoumanou a slibnou možností cílené léčby jsou inhibitory PARP (poly-adenozindifosfát-ribózo-polymerázy) olaparib, veliparib, niraparib, rucaparib a talazoparib, které jsou zkoumány v monoterapii, v kombinaci s dalšími molekulami nebo jako potenciální zesilovače cytotoxického poškození při chemoterapii či radiační léčbě. Inhibitory PARP působí cílenou smrt nádorových buněk u nádorů s mutovanými geny BRCA1 a BRCA2 s deficiencí homologní rekombinace (HR) využitím syntetické letality. Mezi pěti klíčovými inhibitory PARP v současné době dominuje olaparib, který prošel nejrozsáhlejšími klinickými studiemi. Inhibitory PARP v monoterapii prokázaly výraznou protinádorovou aktivitu u pokročilých ovariálních karcinomů s mutací genů BRCA1/2 v léčbě první linie i v udržovací léčbě, a to zejména u nádorů citlivých na platinu. Současný výzkum se rozšiřuje na využití inhibitorů PARP i mimo léčbu BRCA1/2 mutovaných nádorů, tj. v terapii jiných molekulárních vad, které vedou k HR-deficitním nádorům.

KLÍČOVÁ SLOVA

karcinom ovaria, mutace BRCA1 a BRCA2, inhibitory PARP, syntetická letalita