Úvodník 01/2017

Lidské papilomaviry a onkologie

V letošním roce uplyne 110 let od pokusu italského lékaře G. Ciuffa (1907), který prokázal, že kožní bradavice jsou důsledkem infekce jakýmsi miniaturním mikrobem. Tento pokus je přijímán jako první průkaz lidského papilomaviru (HPV), ač tento virus byl popsán díky elektronové mikroskopii mnohem později, v případě kožních bradavic v roce 1949 a v případě genitálních bradavic v roce 1969. Hypotézu, že HPV může být příčinou karcinomu děložního hrdla, pak vyslovil právě před 40 lety (1976) německý virolog, profesor Harald zur Hausen, kterému se následně podařilo tuto hypotézu i prokázat. Za své objevy byl Harald zur Hausen před devíti lety oceněn Nobelovou cenou za fyziologii a medicínu (2008).

Zjištění hlavní příčiny vzniku karcinomu děložního hrdla vedlo logicky k úvahám, jak snížit incidenci tohoto zhoubného onemocnění, jak zachycovat časná stadia i jak využít nových objevů v léčbě. V současné době probíhají osvětové kampaně seznamující veřejnost s tím, že karcinom děložního hrdla může být pokládán za sexuálně přenosné onemocnění. Zdravotní pojišťovny proplácejí ženám pravidelné gynekologické prohlídky s odběry cytologie s cílem zachytit co nejvíce pacientek nikoliv ve stadiu pokročilého nádoru, ale již ve fázi prekanceróz, případně velice časných stadií nádoru. Stejně tak zdravotní pojišťovny proplácejí dívkám ve věku 12-14 let očkování bivalentní či kvadrivalentní vakcínou proti HPV, od něhož očekáváme snížení výskytu tohoto onemocnění ve střednědobém a dlouhodobém horizontu.

Dnes již víme, že nemluvíme o jediném lidském papilomaviru, ale že tato skupina zahrnuje zřejmě již více než 130 typů, z nichž velkou část tvoří tzv. nízce rizikové typy, které způsobují benigní kožní nebo slizniční léze. S rizikem rozvoje maligního nádoru jsou spojeny tzv. vysoce rizikové typy. Stávající bivalentní a kvadrivalentní vakcíny zahrnují z vysoce rizikových typů pouze typy 16 a 18, které jsou sice jednoznačně nejčastějšími prokázanými typy, nicméně nejsou jedinými. Proto jsme rádi, že byla uvedena na trh i nonavalentní vakcína, která rozšiřuje účinnost vakcinace i na další typy HPV.

Donedávna byla diskuse o kancerogenezi způsobené HPV spojována pouze s nádory děložního hrdla, případně ostatními anogenitálními karcinomy. V poslední době se čím dál častěji diskutuje rovněž o podílu HPV na vzniku dlaždicobuněčných karcinomů v oblasti hlavy a krku. Tyto nádory jsou etiologicky spojovány zejména s kouřením a konzumací alkoholu. V poslední době však přibývá pacientů-nekuřáků, kteří jsou postiženi zejména karcinomy orofaryngu. U těchto nádorů je obvykle prokázána jako hlavní faktor vzniku virová etiologie HPV. V současné době je HPV prokazován ve vyspělých zemích ve více než 75 % případů karcinomu tonzily a je příčinou prudkého nárůstu incidence karcinomu orofaryngu v absolutním počtu i v České republice, na rozdíl např. od karcinomu hrtanu, který je spojován především s kouřením. Ve srovnání s jinými lokalitami je u nádoru v oblasti orofaryngu přítomnost HPV spojena s jednoznačně lepší prognózou pacienta. Rozdíl je tak výrazný, že pozitivita HPV je v probíhajících studiích brána jako důležitý stratifikační faktor a řada studií zahrnuje pouze pacienty

s nádory pozitivními nebo negativními na HPV. Lze tedy očekávat, že pro nádory hlavy a krku bude průkaz HPV ve velice krátké době považován nejen za prognostický faktor, ale také za významný faktor prediktivní.

Problematika HPV v onkologii není tedy pouze tématem ve smyslu etiologie a etiopatogeneze, ale také ve smyslu využití statusu HPV pro odhad prognózy pacienta a zřejmě brzy i indikaci nejvhodnější léčby. Proto se kolektiv autorů tohoto čísla časopisu Onkologická revue pokusil připravit jednotlivé články z pohledu různých odborností - od diagnostiky po léčbu. Napříč odbornostmi se ovšem všichni shodneme, že důraz by měl být kladen především na prevenci nádorů asociovaných s HPV, především očkování, a to nejen u dívek, ale i u chlapců.

MUDr. Milan Vošmik, Ph.D.

Klinika onkologie a radioterapie FN Hradec Králové