Vybrané články

05/2018 MUDr. Libor Havel
Imunoterapie jako nová léčebná modalita je v léčbě nemalobuněčného karcinomu v současnosti široce akceptována a vnímána jako modalita měnící po dlouhé době prognózu nemocných zásadním způsobem. Není však zcela jasné, nakolik je imunoterapie vhodná pro nemocné vyššího věku.

05/2018 MUDr. Lenka Jakubíková, Ph.D.
Vinorelbin je semisyntetický vinca alkaloid druhé generace, který má nízkou afinitu k neurotubulům, z čehož vyplývá jeho nižší neurotoxicita. Vinca alkaloidy jsou mitotické jedy, které znemožňují správné vytváření mikrotubulů vazbou na tubulin. Způsobují tak depolymerizaci mikrotubulů a rozpouštění mitotického vřeténka, čímž zablokují dělení buněk a zapříčiňují poškození dalších dějů v závislosti na správné funkci mikrotubulů. V onkologii má vinorelbin širší využití, zejména v léčbě u metastazujícího karcinomu prsu a u nemalobuněčného plicního karcinomu, kde je použitelný ve všech stadiích v neoadjuvantní, adjuvantní i paliativní léčbě.

05/2018 Prof. MUDr. Jana Skřičková, CSc., Mgr. Blanka Robešová, Ph.D., MUDr. Ondřej Venclíček, MUDr. Bohdan Kadlec, Ph.D., MUDr. Marcela Tomíšková, MUDr. Lenka Jakubíková, Ph.D., MUDr. Jana Špeldová, MUDr. Zdeněk Merta, CSc.
V případě nemalobuněčného karcinomu plic je známa existence somatických mutací v genu pro receptor epidermálního růstového faktoru (EGFR) a jejich vliv na senzitivitu k léčbě inhibitory tyrozinkinázy. Mutace se vyskytují v oblasti tyrozinkinázové domény mezi exonem 18 a 21 genu pro EGFR, převážně to jsou bodové záměny a delece, event. inzerce. V oblasti exonu 19 a 21 je soustředěno 80-90 % známých aktivačních mutací EGFR. Mezi tzv. aktivační mutace patří také bodová mutace G719X v exonu 18, bodové mutace L858R a L861Q v exonu 21 a delece v exonu 19. Mezi tzv. rezistentní mutace patří inzerce v exonu 20, bodové mutace T790M a S768I v exonu 20 a bodová mutace D761Y v exonu 19. Frekvence mutace genu pro EGFR v kavkazské populaci je 10 %. U nemocných s nemalobuněčnými karcinomy plic, u kterých se vyskytuje aktivační mutace pro EGFR, je nejúčinnější léčba tyrozinkinázovými inhibitory. V našem sdělení se věnujeme diagnostice aktivačních i rezistentních mutací genu pro EGFR a podáváme přehled o výsledcích léčby inhibitory tyrozinkinázy první, druhé a třetí generace.

05/2018 Prof. MUDr. Miloš Pešek, CSc.
Autor v přehledném sdělení prezentuje současný stav diagnostiky a terapie pokročilých nemalobuněčných karcinomů plic s přestavbou genů ALK a ROS1. Diagnostika těchto nádorů se provádí ve specializovaných centrech s využitím histologie, imunohistochemie a fluorescenční in situ hybridizace. Nemocní s oběma typy nádorů - přestavba genu ALK i přestavba genu ROS1 - významně profitují z cílené terapie ALK a ROS1 inhibitorů. U pokročilých nemalobuněčných karcinomů plic s přestavbou genu ALK mezinárodní doporučení doporučují podávat alectinib, crizotinib nebo ceritinib, při selhání těchto přípravků přichází v úvahu brigatinib. U pokročilých nemalobuněčných karcinomů plic s přestavbou genu ROS1 je podle mezinárodních doporučení vhodný crizotinib, eventuálně ceritinib. V České republice nemá v současné době schválenou úhradu v první linii žádný z výše uvedených přípravků.

05/2018 MUDr. Petr Jakubec, Ph.D.
Plicní epitelioidní hemangioendoteliom je vzácný sarkomatózní nádor. Onemocnění postihuje více ženy a vrchol jeho výskytu je v nižším středním věku. V současné době neexistuje žádný diagnostický klinický ani laboratorní marker tohoto onemocnění. Klinický obraz nemoci je nespecifický a velmi variabilní. Diagnostika je založena na histologickém, resp. imunohistochemickém vyšetření bioptického vzorku tumoru. Vzhledem k nízkému stupni malignity má u solitárního postižení relativně dobrou prognózu a někdy dochází i ke spontánním remisím. Opačná situace je u mnohočetných lézí a metastáz nebo multicentrického postižení různých orgánů, kdy se chová velmi agresivně a jakákoliv léčba je většinou neúčinná. Jedinou standardní léčbou je v případě operabilních lézí resekce. V současnosti neexistuje žádná prokazatelně účinná terapie epitelioidního hemangioendoteliomu. Průběh nemoci bývá velmi variabilní a prognóza nemoci je nepředvídatelná.

05/2018 MUDr. Eva Sedláčková
Thymomy a karcinomy thymu patří mezi nádory s nižším výskytem, některé typy bývají spojeny s autoimunitními chorobami. Následující sdělení uvádí epidemiologii, diagnostiku, klasifikaci, terapii a dispenzarizaci epiteliálních nádorů thymu na podkladě současných doporučení ESMO¹ a vlastních 38letých zkušeností.

05/2018 Prof. MUDr. Vítězslav Kolek, DrSc.
V klinické praxi postihují pohrudnici ve velké většině nádory jiné primární lokalizace v rámci jejich generalizace. Nejčastějším primárním nádorem této oblasti je maligní mezoteliom. Jeho příčinou je většinou kontakt s azbestem a výskyt zatím stoupá, přestože je práce s azbestem v evropských zemích již zakázána. Diagnostika se opírá především o imunohistochemické vyšetření nádoru. Základní léčbou je v posledních 10 letech chemoterapie kombinací cisplatina a pemetrexed. Agresivita nádoru je ale vysoká a s úplným vyléčením nelze počítat. Operační přístup je limitován vhodným výběrem nemocných a dostatečnými zkušenostmi pracoviště. Provádí se extrapleurální pneumonektomie a v poslední době je preferována rozšířená pleurektomie v kombinaci s adjuvantní nebo neoadjuvantní chemoterapií či radioterapií. Randomizované studie však neukázaly významnější prodloužení přežití ve srovnání se standardní chemoterapií. Bohužel totéž lze zatím konstatovat o velkém množství studií s biologicky cílenou léčbou, imunoterapií a dalšími léky. Výzkum genetických a biologických charakteristik nádoru ale stále pokračuje a snaha zlepšit prognózu nemocných je enormní.

05/2018 MUDr. Marcela Tomíšková, MUDr. Lenka Jakubíková, Ph.D., MUDr. Bohdan Kadlec, Ph.D., MUDr. Jana Špeldová, prof. MUDr. Jana Skřičková, CSc.
Neuroendokrinní plicní nádory představují skupinu vzácných nádorů. Jejich incidence činí 1,35 případů na 100 000 obyvatel. Tvoří heterogenní skupinu od dobře a středně diferencovaných karcinoidů až po velmi agresivní, nízce diferencované karcinomy. Diagnostika se opírá o patomorfologii, imunohistochemické vyšetření a průkaz neuroendokrinní diferenciace. Jednotlivé typy neuroendokrinních plicních nádorů se mezi sebou liší lokalizací, biologickým chováním, klinickým obrazem, způsobem diagnostiky a léčebnými přístupy. Nízce diferencované karcinomy (LCNEC, SCLC) jsou agresivní, citlivé k chemoterapii a ozařování, ale mají špatnou prognózu. U dobře a středně diferencovaných neuroendokrinních plicních nádorů (typický a atypický karcinoid), zachycených v operabilním stadiu, vede chirurgické odstranění nádoru k jeho úplnému vyléčení. Analoga somatostatinových receptorů, peptidová radionuklidová receptorová terapie a/nebo inhibitory m-TOR (mammalian target of rapamycin) představují nové možnosti v léčbě recidivujících nebo inoperabilních neuroendokrinních plicních nádorů stupně I a II.

05/2018 Prim. MUDr. Stanislav Losse
Profesor Vítězslav Kolek patří v současné době k předním pneumologům. Nedávno se dožil významného životního jubilea, které opravňuje k bilancování a zároveň dává důvod přemýšlet o budoucnosti.

04/2018 PharmDr. Lenka Vostalová, Ph.D.
Přehledový článek vysvětluje historický vývoj cenové a úhradové regulace léků v České republice, zmiňuje časové milníky s odkazem na stěžejní části legislativy v kontextu s postupem hodnocení a posuzování výše cen a úhrad terapií. Stanovené výše a podmínky úhrady léků jsou v ČR výsledkem komplexního hodnocení přidané hodnoty posuzovaného léčiva a odráží tedy jeho míru účinnosti, bezpečnosti a přínosu pro kvalitu života ve vztahu k ostatním medicínských technologiím hrazeným z prostředků veřejného zdravotního pojištění.

04/2018 MUDr. Jan Prokš, doc. MUDr. Josef Dvořák, Ph.D.
Od roku 2015 je na základě placebem kontrolované studie fáze III RECOURSE k dispozici trifluridin/tipiracil (Lonsurf®, dříve TAS 102), určený k léčbě refrakterního metastazujícího kolorektálního karcinomu u pacientů předléčených nebo nevhodných k léčbě fluoropyrimidiny, oxaliplatinou, irinotecanem, inhibitory VEGF a inhibitory EGFR. Jedná se o perorální analog thymidinu v kombinaci s inhibitorem thymidinfosforylázy, který brání jeho degradaci. Následující kasuistika demonstruje účinnost a zároveň i dobrou toleranci trifluridin/tipiracilu ve třetí linii léčby u pacienta s metastazujícím kolorektálním karcinomem.

04/2018 MUDr. Štěpán Rusín; MUDr. Petr Jelínek, Ph.D.
Kostní tumory a kostní metastázy jsou jedním z vedoucích zdrojů bolestí u nemocných s pokročilým onkologickým onemocněním, a tím i jednou z hlavních příčin jejich nižší kvality života. Představují ztrátu funkční nezávislosti nemocného a omezení schopnosti podílet se na běžných denních činnostech, často jsou spojovány s terminální fází onkologického onemocnění, vedou ke strachu, úzkosti a depresím. Prevalence bolesti u nádorů kostí je 85-100 %.

04/2018 MUDr. Jaromír Roubec, Ph.D.
Autor v článku popisuje zásadní léčebné etapy a změny v přístupu k léčbě pokročilého a metastatického karcinomu plic za poslední tři desetiletí se zaměřením na současný bouřlivý vývoj v cílené personalizované biologické léčbě a v imunoterapii této nemoci spolu s dalšími perspektivami výzkumu a klinické praxe.

04/2018 MUDr. Ivana Krajsová
Karcinom z Merkelových buněk (Merkel cell carcinoma, MCC) je vzácný neuroendokrinní kožní nádor. Přibližně u 80 % tumorů je prokazována pozitivita Merkel cell polyoma viru (MCPyV), u zbylých 20 % se nachází vysoká četnost UV zářením vyvolaných mutací. MCC má vysoce agresivní chování se sklonem k častému metastazování do kůže, uzlin i vzdálených orgánů. Donedávna využívaná chemoterapie sice vyvolávala relativně četné léčebné odpovědi, dosahující v některých případech až 60 %, ale byly krátkodobé a nepromítly se do prodloužení celkového přežití. Teprve zavedení imunoterapie využívající inhibiční monoklonální protilátky proti receptorům PD-1 či PD-L1 vedlo k významnému prodloužení doby do progrese i celkového přežití nemocných s metastazujícím karcinomem z Merkelových buněk (mMCC). Jediným lékem, který má v současné době schválení FDA (Food and Drug Administration) i EMA (European Medicines Agency) pro terapii mMCC, je avelumab. Jde o IgG1 monoklonální protilátku proti PD-L1, prokazující účinnost v první i dalších liniích léčby.

04/2018 MUDr. Helena Čoupková, Mgr. Renata Chloupková, Marek Konečný, Mgr. Magda Bařinová, prof. MUDr. Jana Skřičková, CSc., prof. MUDr. Miloš Pešek, CSc., prof. MUDr. Vítězslav Kolek, DrSc., doc. MUDr. František Salajka, CSc., doc. MUDr. Milada Zemanová, CSc., MUDr. Leona Koubková, MUDr. Libor Havel, MUDr. Kateřina Košatová
Erlotinib je inhibitor tyrozinkinázy receptoru pro epidermální růstový faktor (epidermal growth factor receptor, EGFR), lék účinný v léčbě nemalobuněčného karcinomu plic (non-small-cell lung cancer, NSCLC). V našem sdělení předkládáme soubor pacientů s pokročilým NSCLC léčených v České republice v rámci lékového registru TULUNG (kromě pacientů z Fakultní nemocnice v Ostravě). Do 2. 10. 2017 bylo v tomto souboru léčeno erlotinibem 3 763 pacientů. Četnost léčebných odpovědí v celém souboru byla 8,7 %, kontroly onemocnění bylo dosaženo v 58,5 %. Data o přežití byla aktualizována ke dni 21. 5. 2018 - přežití bez progrese onemocnění a celkové přežití byly 3,1 měsíce a 7,7 měsíce. V našem hodnocení jsme zaznamenali statisticky signifikantní rozdíl v účinnosti léčby v celkovém přežití a v přežití bez progrese u pacientů podle stavu mutace EGFR, stavu výkonnosti, pohlaví a kuřáctví, jen v přežití bez progrese navíc i podle linie léčby. Podle našich výsledků se kožní toxicita ukázala jako prognostický faktor. Rozdíl v účinnosti léčby u skvamózních a neskvamózních karcinomů nebyl statisticky významný. Z 3763 nemocných se u 1592 (42,3 %) vyskytly nežádoucí účinky léčby, nejčastější byly vyrážka (35,3 %) a průjem (16,3 %). U 13,6 % pacientů byly hlášeny nežádoucí účinky stupně 3-4, nejčastěji opět vyrážka (9,0 %) a průjem (3,0 %). Naše výsledky potvrzují účinnost a bezpečnost léčby erlotinibem v první a dalších liniích terapie pokročilého NSCLC.

04/2018 MUDr. Leona Koubková
Možnosti léčby nemalobuněčného karcinomu plic se na základě lepšího porozumění molekulární biologii nádorů rozšiřují. Identifikace genetických změn vedla k vývoji řady malých molekul tyrozinkinázových inhibitorů, jejichž cílem je ovlivnit změněné signální dráhy u nádorů s těmito genetickými změnami. Jednou z těchto genetických změn je přestavba genu anaplastické lymfomové kinázy (ALK), při jejímž výskytu je indikována léčba inhibitory ALK. Inhibitor ALK 2. generace alectinib prokázal svoji účinnost nejen při selhání léčby inhibitorem ALK 1. generace, ale také v první linii léčby, a to i díky své účinnosti v centrálním nervovém systému.

04/2018 Prof. MUDr. Luboš Petruželka, CSc.
Precizní onkologie vyžaduje přizpůsobení léčby jednotlivci a jeho onkologickému onemocnění na základě jedinečných molekulárních a biologických vlastností. V pregenomické éře jsou nádorová onemocnění klasifikována na základě primární lokalizace nádoru a histologie. V nadcházejících genomických obdobích budou nádorová onemocnění reklasifikována na základě molekulárních a biologických charakteristik, což povede ke zvýšení počtu typů nádorových onemocnění. V budoucnu bude definováno stále více a více identifikátorů nádorové diverzity a lze očekávat konec pregenomické éry vzácných nádorů.

04/2018 Doc. MUDr. Renata Soumarová, Ph.D.
Adjuvantní radioterapie u karcinomu prsu s pomocí protonových svazků není zatím součástí žádných doporučení i přes nesporné dozimetrické výhody zahrnující především nižší dávky na srdce, plíce i druhostranný prs. Důvodem je nedostatek klinických dat s protonovou radioterapií u karcinomu prsu, která by její teoretickou výhodu potvrzovala v praxi. Výsledky studií hodnotících kardiovaskulární morbiditu po ozáření levé strany hrudníku nejsou jednoznačné, dávky na srdce je však nutné monitorovat a snižovat i při provádění fotonové radioterapie. K moderním metodám, které toto umožní, patří tzv. technika breath holding nebo používání ozáření pouze lůžka nádoru u určité skupiny pacientek či uložením pacientky na břicho s použitím tzv. breast boardu. Na otázky týkající se klinického benefitu protonové radioterapie u karcinomu prsu by měly odpovědět probíhající klinické studie.

04/2018 MUDr. Lucie Zárubová
Tento článek (vedle technických aspektů operativy karcinomu prsu z pohledu chirurga a plastického chirurga) chce otevřít oči chirurgům, plastickým chirurgům a onkologům, ale hlavně vedoucím představitelům zdravotního systému v České republice. V ostatních zemích celosvětově, dokonce i v Rumunsku a Maďarsku, je komplexní léčba karcinomu prsu, tedy i její chirurgická část, na daleko vyšší úrovni než u nás. A to i přes skutečnost, že incidence a prevalence karcinomu prsu neustále rostou. Okamžitá rekonstrukce prsu by měla být dostupná všem ženám s karcinomem prsu, které jsou k tomuto výkonu indikovány.

04/2018 MUDr. Klaudia Regináčová, doc. MUDr. Martina Kubecová, Ph.D.
Metastázy karcinomu prsu do ovarií se mohou objevit v pokročilých stadiích onemocnění a v běžné klinické praxi je jejich odlišení od primárních nádorů vaječníků často složité. V diagnostice má své nezastupitelné místo ultrazvukové vyšetření. Definitivní odpověď přinese až chirurgický zákrok a histologické vyšetření.