Vybrané články

05/2017 MUDr. Alexandr Poprach, Ph.D., MUDr. Radek Lakomý, Ph.D.
Diseminovaný renální karcinom je onemocnění nevyléčitelné. V rámci druhé linie paliativní léčby můžeme nyní nejčastěji standardně využít everolimus či axitinib. Průlomem v léčbě v druhé linii jsou výsledky studií 3. fáze (studie METEOR - cabozantinib a studie CHECKMATE 025 - nivolumab). Nivolumab prodloužil při srovnání s everolimem celkové přežití, doba do progrese byla stejná, cabozantinib však při srovnání s everolimem prodloužil jak dobu do progrese onemocnění, tak i celkové přežití. Cabozantinib je perorální inhibitor mnoha receptorových tyrozinkináz. Na rozdíl od jiných běžně užívaných multityrozinkinázových inhibitorů, které se používají u pacientů s renálním karcinomem, inhibuje i kinázy proteinů MET a AXL. Tyto jsou zvýšeně exprimovány u pacientů po léčbě sunitinibem a též u pacientů ve špatné prognostické skupině. V uvedeném přehledu se budeme věnovat právě cabozantinibu - mechanismu jeho účinku, charakteristice léčiva a aktuálním výsledkům studií.

05/2017 Doc. MUDr. Tomáš Büchler, Ph.D.
Nové poznatky v patogenezi metastazujícího renálního karcinomu umožnily v posledních 20 letech vývoj terapií zaměřených na dráhy VEGF a mTOR. Navzdory prodloužení přežití díky cílené léčbě dochází po čase téměř u všech nemocných ke vzniku rezistence. Jen nové terapeutické strategie mohou přinést zásadní prodloužení přežití, či dokonce úplné vyléčení pacientů s metastazujícím renálním karcinomem. Nivolumab, inhibitor imunitního kontrolního bodu PD-1, byl prvním z nových imunoonkologických léků, který prokázal zlepšení celkového přežití ve srovnání se standardní léčbou ve velké randomizované studii. Na úspěch nivolumabu se snaží navázat imunoterapeutické kombinace, v nichž se inhibitory PD-1 nebo PD-L1 kombinují s jinými imunologickými léky nebo s tyrozinkinázovými inhibitory angiogeneze.

05/2017 MUDr. Alexandr Poprach, Ph.D.
 

04/2017 Mgr. et Mgr. Anna Rubešová, Ph.D., Bc. Michaela Čadková Svejkovská, Mgr. Zita Dubová
Psychosociální péče o onkologicky nemocného vede k vyšší kvalitě jeho života i ke snížení nákladů na léčbu. Průzkum psychosociálních potřeb onkologicky nemocných lidí, první svého druhu v České republice, měl za cíl identifikovat potřeby onkologicky nemocných osob a důležitost těchto potřeb pro nemocného člověka. Vytvořili jsme Dotazník potřeb onkologicky nemocných, který vyplnilo 253 respondentů. Z odpovědí vyplynulo, že onkologicky nemocní lidé potřebují především mít dobrý vztah se zdravotníky, dále psychickou podporu a informace, na jakou pomoc od státu mají během nemoci a po ní právo. Ve všech těchto oblastech lze péči o onkologicky nemocné zlepšit.

04/2017 MUDr. Libor Havel
Aktivační mutace receptoru pro epidermální růstový faktor se vyskytují asi u 50 % nemocných s nemalobuněčným karcinomem plic asijského původu.¹ Ve střední Evropě se tento typ mutací vyskytuje méně často, a to asi u 10-12 % nemocných s nemalobuněčným karcinomem plic.² Tato molekulární alterace predikuje senzitivitu k léčbě tyrozinkinázovými inhibitory první a druhé generace: gefitinibu, erlotinibu, afatinibu. Četnost léčebných odpovědí a doba do progrese nemoci je při jejich použití vyšší v porovnání se standardní chemoterapií platinovým dubletem. V případě průkazu těchto mutací tedy tyrozinkinázové inhibitory receptoru pro epidermální růstový faktor představují léčebný standard.

04/2017 MUDr. Petr Karásek
Karcinom slinivky břišní je vysoce agresivní malignita se špatnými léčebnými výsledky ve všech stadiích. V době diagnózy je u většiny pacientů přítomen metastatický rozsev nebo lokálně pokročilé onemocnění. Po mnoho let byl používán v paliativní léčbě pokročilého onemocnění gemcitabin v monoterapii, a to i přes jeho nízkou účinnost. V posledních letech se ale terapeutické možnosti výrazně rozšiřují. V paliativní léčbě první linie byly zavedeny do rutinní klinické praxe režimy FOLFIRINOX a nab-paclitaxel/gemcitabin, které zvýšily celkové přežití o 4-5 měsíců. Další možnosti prodloužení přežití představuje léčba druhé linie s nanoliposomálním irinotekanem v kombinaci s 5-fluorouracilem a leucovorinem u pacientů předléčených režimem s gemcitabinem. Zajímavé výsledky přináší studie zaměřené na ovlivnění extracelulárního prostředí nádorových buněk.

04/2017 MUDr. Beatrix Bencsiková, Ph.D.
Gastrointestinální stromální nádory (GIST) jsou nejčastějšími mezenchymálními nádory gastrointestinálního traktu. Onkogenní aktivující mutace receptorových tyrozinkináz KIT (78 %) a PDGFRA (platelet-derived growth factor receptor alpha; 5-8 %) mají zásadní význam v molekulární patogenezi GIST. Novější léčebné strategie a zavedení cílené léčby přináší signifikantně delší přežití pacientů s GIST. Zařazení inhibitoru receptorových tyrozinkináz imatinibu do léčby GIST je nejvýznamnějším krokem, má význam v léčbě první linie neresekabilních nebo pokročilých GIST, rovněž v léčbě adjuvantní po resekci GIST s vysokým rizikem rekurence. Sunitinib je indikován v léčbě druhé linie. Regorafenib je schválen pro léčbu třetí linie pacientů s progresí nebo intolerancí léčby imatinibem a sunitinibem. Včasná identifikace skupiny pacientů rezistentních na terapii je důležitým cílem personalizované léčby pacientů s GIST.

04/2017 Prof. MUDr. Vítězslav Kolek, DrSc.
Je referováno o imunoonkoterapii zaměřené na inhibici ligandu proteinu programované smrti PD-L1 (programmed death-ligand 1, PD-L1) u pacientů s nemalobuněčným karcinomem plic ve druhé nebo třetí linii léčby podle výsledků studií POPLAR a OAK. Léčebný přípravek z této skupiny - atezolizumab - prokázal zlepšení přežití ve srovnání s docetaxelem u všech podskupin nemocných s výjimkou nádorů s pozitivitou receptorů pro epidermální růstový faktor a anaplastickou lymfomovou kinázu. Účinnost byla největší u nádorů s vysokou expresí PD-L1 a velkou lymfocytární infiltrací nádoru, ale byla zjištěna i u nízké nebo neprůkazné exprese. Lék byl velmi dobře tolerován a je další nadějí pro nemocné s metastazujícím a lokálně pokročilým nemalobuněčným karcinomem plic.

04/2017 Prof. Ing. Jiří Neužil, CSc.
Nádory prsu se vyznačují značnou proměnlivostí a velkou rozdílností v citlivosti k léčebným postupům. Některé typy těchto neoplastických chorob jsou velmi špatně léčitelné či prakticky zcela neléčitelné. Je třeba hledat nové zásahové místo, které by nepodléhalo mutacím a které by bylo možné využít na cílenou léčbu nádorových onemocnění s minimální toxicitou vůči normálním tkáním. Proto jsme vyvinuli novou protinádorovou látku, která je odvozena od tamoxifenu a je cílená do mitochondrií. Tato látka je na rozdíl od mateřské látky účinná i vůči špatně léčitelným typům nádorů prsu. V současné době připravujeme 1. fázi jejího klinického testování.

04/2017 MUDr. Tomáš Svoboda, Ph.D.
Do klinické praxe se u hormonálně závislého metastazujícího karcinomu prsu dostává nová skupina cílených léčiv. Jde o inhibitory cyklindependentních kináz 4/6 (CDK4/6) podávané současně s inhibitorem aromatázy. Nejnovější publikovaná data ze studie MONALEESA-2 s letrozolem a ribociclibem ukazují na vysokou účinnost této kombinace a dobrý profil toxicity. Mediánu doby bez progrese nemoci u ribociclibu dokonce nebylo zatím dosaženo. Zdá se, že tento postup má velkou šanci stát se novým léčebným standardem již v první linii léčby, což dokazuje jeho uvedení v současných nejvýznamnějších světových léčebných doporučeních.

04/2017 MUDr. Miloš Holánek
Hormonální terapie představuje u pacientek s diseminovaným, hormonálně dependentním karcinomem prsu jednoznačně preferovanou léčebnou alternativu. Měla by být zvažována u všech pacientek, bez ohledu na rozsah a místo postižení. Pouze v případě rychle progredujícího, agresivního onemocnění se známkami viscerální krize je vhodné zahájit léčbu pomocí chemoterapie, protože nástup účinku chemoterapie bývá rychlejší než nástup účinku hormonální léčby. Aktuálně se možnosti hormonální terapie pokročilého karcinomu prsu mění - díky kombinaci hormonální terapie s inhibitory cyklin-dependentní kinázy 4/6 (CDK4/6) došlo k výraznému zlepšení účinnosti terapie. Ke zlepšení léčby došlo ve všech podskupinách pacientů, kterým byly inhibitory CDK4/6 podány. Doposud nebyl identifikován prediktor, který by dokázal identifikovat pacientky s nejlepším profitem z této léčby. V rámci klinických hodnocení byly hodnoceny následující přípravky ze skupiny inhibitorů CDK4/6 - palbociclib, ribociclib a abemaciclib. Článek představuje shrnutí týkající se účinnosti a tolerance těchto přípravků.

04/2017 MUDr. Dagmar Brančíková, Ph.D., MUDr. Markéta Protivánková
Léčba lokálně pokročilého nádoru prsu s amplifikací HER2/neu je systémová a skládá se z chemoterapie a blokády receptoru. Neoadjuvantní postup má za účel rychlé zmenšení hmoty nádoru a usnadnění nebo umožnění operability. I přes pochybnosti z několika studií zůstává patologická kompletní remise (pCR) spolehlivým náhradním ukazatelem pro dobu do progrese či celkového přežití. V našem sdělení uvádíme přehled zkušeností s chemoterapeutickými režimy a blokátory HER2/neu a možnosti jejich kombinací. Nejslibnějšími jsou zatím tříletá data ze studie NeoSphere, která ukazují slibný trend ke zlepšení doby přežití bez progrese pro kombinaci docetaxel/trastuzumab/pertuzumab, která zvýšila počet patologických kompletních remisí ve zkoušené skupině z 29 % na 46 %. Ve všech neoadjuvantních studiích skupina pacientů s hormon-pozitivním onemocněním měla menší přínos z léčby kombinací blokády anti-HER2 a chemoterapie, přesto je tento postup zatím ověřen jako nejlepší a o hormonální léčbě samostatné nebo v kombinaci v této indikaci není dostatek dat.

04/2017 Doc. MUDr. Michal Zikán, Ph.D.
Do léčby ovariální karcinomu vstupuje nový lék využívající unikátní mechanismus účinku - zásah do opravy DNA. Olaparib je lékem ze skupiny tzv. inhibitorů poly(ADP-ribóza) polymerázy (poly[ADP-ribose] polymerase, PARP). Zásah do mechanismu reparace DNA je účinný především u nosiček mutací genů BRCA1/2, u nichž je v důsledku germinální nebo somatické mutace již primárně jeden ze systémů oprav vyřazen. Olaparib v léčbě platina senzitivního recidivujícího ovariálního karcinomu u BRCA1/2 pozitivních žen vede k prodloužení přežití bez progrese onemocnění i k prodloužení celkového přežití.

04/2017 Doc. MUDr. Lenka Foretová, Ph.D.
Dědičná příčina, zárodečná mutace v genech BRCA1 nebo BRCA2, je zodpovědná za 3-5 % neselektovaných nádorů prsu a 15-20 % nádorů vaječníků. Nosičky těchto mutací mají významně zvýšené riziko nádorů prsu, vaječníků a vejcovodů, ale i jiných solidních nádorů. Preventivní péče o zdravé nosičky mutací by měla být poskytována v rámci komplexních onkologických a gynekologických center. Ženy nosičky mutace by měly být sledovány od 25 let onkologem v půlročních intervalech, s použitím ultrasonografie (US) a magnetické rezonance (MR) prsů, od 30 do 65 let s využitím mamografie a MR, později s užitím US a mamografie. Preventivní bilaterální mastektomie jsou vhodnou možností k redukci až 85% celoživotního rizika onemocnění na riziko 1-5 %. Profylaktická adnexektomie je nutná k redukci rizika nádorů vaječníků a vejcovodů, které jsou i v případě pravidelného sledování v půlročních intervalech včetně vaginální ultrasonografie téměř vždy zachyceny v pozdním stadiu s nemožností vyléčení. Vysvětlení všech přínosů preventivních operací a konzultace jejich možností je nezbytnou součástí preventivního sledování nosiček.

04/2017 RNDr. Ing. Bc. Libor Staněk, doc. MUDr. Petra Tesařová, CSc.
Triple negativní karcinom prsu tvoří přibližně 15-20 % všech karcinomů prsu a vyznačuje se ztrátou exprese a-estrogenových, progesteronových a HER2 receptorů, převážně s nízkou diferenciací. Většina z triple negativních karcinomů prsu patří do basal-like podskupiny. Častěji se vyskytuje u mladších žen a bývá spjat s výskytem dědičných nebo sporadických forem karcinomu prsu způsobeným patogenní mutací v genu BRCA1, vzácněji i BRCA2 či jinou genetickou vadou vedoucí k HR-deficitním nádorům.
 

04/2017 MUDr. Věra Benešová
Karcinom prsu patří mezi nejčastěji se vyskytující zhoubné nádory u žen. Až 90-95 % nádorů vzniká náhodně, 5-10 % nádorů patří mezi nádory hereditární. Nejčastější příčina hereditárního karcinomu prsu a ovarií je mutace genu BRCA1 a BRCA2. Následující článek se zabývá novými doporučeními k jejich detekci a péčí o ženy s touto mutací.
 

03/2017
Letošní Brněnské onkologické dny byly opět nabité zajímavým vysoce odborným programem s velmi dobrou organizací a podporou farmaceutických společností. Odborné příspěvky zde prezentovali přední onkologové jak z České republiky, tak tradičně i ze zahraničí. V rámci doprovodného programu v Městském divadle Brno proběhlo i předání prestižních cen nejlepších prací a knižních publikací s onkologickou problematikou publikovaných v roce 2016.

03/2017 MUDr. Darja Šustrová
Incidence zhoubných nádorů ledvin v České republice dosahuje v celosvětovém měřítku absolutní špičky. Křivka mortality však nekopíruje křivku incidence. Renální karcinom tvoří heterogenní skupinu nádorů s odlišnými genetickými a metabolickými znaky. Při stanovení optimálního léčebného postupu je nutná spolupráce v rámci multidisciplinárního týmu. Tento tým tvoří urolog, onkolog, radiolog, chirurg, patolog a radiační onkolog. V době terapie tyrozinkinázovými inhibitory není role cytoredukční nefrektomie jednoznačná a indikace k ní je zvažována individuálně. Při oligometastatickém postižení je nezastupitelná role chirurga, protože u vybrané skupiny nemocných může resekce metastáz vést k prodloužení přežití a k oddálení zahájení systémové léčby. Prognózu stanovujeme na základě skóre pro metastatický renální karcinom podle kritérií Memorial Sloan-Kettering Cancer Center (MSKCC, MSKCC/Motzer). V éře terapie inhibitory tyrozinkináz je tento model nahrazován modelem IMDC (International Metastatic Renal Cell Carcinoma Database Consortium) podle Henga a jeho spolupracovníků. Medián přežití podle modelu IMDC je 43,2 měsíce u skupiny pacientů s příznivou prognózou, u skupiny se středním rizikem pak 22,5 měsíce a u prognosticky nepříznivé skupiny 7,8 měsíce. Některé renální karcinomy mohou mít indolentní průběh. U těchto je možné před zahájením léčby zvolit aktivní surveillance.

03/2017 MUDr. Eugen Kubala
Léčba metastazujícího melanomu natolik pokročila, že si při jejím zahájení musíme položit několik otázek. Jakou strategii léčby v první linii budeme volit u pacientů s přítomností mutace genu BRAF? Kteří pacienti jsou vhodní pro imunoterapii v první linii léčby? Je přítomnost mutace BRAF jednoznačným prediktorem pro biologickou léčbu? Farmakologická inhibice signální dráhy mitogenem-aktivované proteinkinázy (MAPK) přinesla významný pokrok v léčbě pacientů s metastazujícím melanomem s pozitivní mutací BRAF. Mezi tyto úspěšné látky řadíme inhibitory BRAF (vemurafenib, dabrafenib, encorafenib) a inhibitory MEK (trametinib, selumetinib, cobinetinib, binimetinib). Jejich výhodou je velmi rychlé navození celkové odpovědi (až 70 %), velkou nevýhodou je však vznik rezistence u většiny pacientů (100 %). Její překonání se hledá v použití dalších inhibitorů kináz signální dráhy MAPK, která zahrnuje kinázy RAS/RAF/MEK/ERK. Určitou nevýhodou je schopnost navodit rezistenci na imunoterapii anti-PD-1 indukcí mezenchymální transformace. Vrozeně rezistentní nádory vykazují transkripční podpis (IPRES neboli vrozenou odolnost proti PD-1), který se projevuje výrazně zvýšenou expresí genů podílejících se na regulaci mezenchymální transformace, buněčné adheze, remodelingu extracelulární matrix, angiogenezi a hojení ran. Stejný genetický podpis, který navozuje IPRES, byl zaznamenán ve tkáních melanomu po léčbě inhibitory BRAF, a navozuje tak zkříženou rezistenci na léčbu protilátkami anti-PD-1. Druhou možnost léčby pacientů s metastazujícím melanomem představuje imunoterapie. Její použití nevyžaduje přítomnost mutace BRAF, ale také chybí jednoznačný prediktor účinnosti léčby. Počet odpovědí na léčbu se pohybuje pouze kolem 30-40 %, ale rezistence se objevuje jen asi u 25 % pacientů. Systémovou imunitu můžeme ovlivnit blokádou protilátkou anti-CTLA-4 - ipilimumabem nebo blokádou lokální imunitní reakce v samotném nádoru pomocí protilátky anti-PD-1 - nivolumabem. Obě látky řadíme do skupiny checkpoint inhibitorů, které blokují oslepení imunitního systému a zabraňují úniku nádoru z imunitního dohledu. V současné době můžeme použít v první linii léčby obě látky v monoterapii nebo kombinaci. Účinnější je léčba nivolumabem. Pokud je dosaženo odpovědi na léčbu, pak trvá dlouho i po přerušení léčby. O přednostech biologické léčby nebo imunoterapie v první linii léčby metastazujícího melanomu byly uvedeny důkazy, které by mohly pomoci ve správné orientaci při volbě správného způsobu léčby u jednotlivého pacienta.

03/2017 Prof. MUDr. Jana Skřičková, CSc.
Bronchogenní karcinom patří k nejčastěji se vyskytujícím karcinomům na světě. Zhruba u 85 % bronchogenních karcinomů se jedná o nemalobuněčný karcinom (non-small-cell lung carcinoma, NSCLC). Novým přístupem v léčbě tohoto nádorového onemocnění je imunoterapie. Tato léčba není zaměřena na nádor samotný, ale na imunitní systém pacienta. Pembrolizumab je humánní monoklonální protilátka, která se váže na receptor programované buněčné smrti PD-1 (membránový protein programované buněčné smrti, programmed cell death-1), a blokuje tak jeho interakci s ligandy membránového proteinu programované buněčné smrti (programmed cell death ligand, PD-L) - PD-L1 a PD-L2. Zablokování receptoru PD-1 pembrolizumabem znemožní vazbu příslušných ligandů, a tím dochází k posílení T-buněčné imunitní odpovědi organismu, která tak může být použita i v boji proti samotnému nádoru. V článku jsou prezentovány výsledky studií, které prokazují účinnost pembrolizumabu v první i v dalších liniích léčby. Pro indikaci pembrolizumabu jak v první, tak v následujících liniích léčby NSCLC je třeba znát stav nádorové exprese PD-L1, a to u všech NSCLC bez ohledu na histologický typ.