Vybrané články

03/2018 Doc. MUDr. Tomáš Büchler, Ph.D.
Axitinib je perorální selektivní inhibitor tyrosinové kinázy receptorů pro růstový faktor vaskulárního endotelu (VEGF)-1, -2 a -3. V současnosti je registrován k léčbě pacientů s metastazujícím karcinomem ledviny progredujícím při léčbě sunitinibem nebo cytokiny. Registrační studie AXIS fáze III byla první studií, která přímo srovnávala dva různé cílené léky u pacientů s metastazujícím karcinomem ledviny. Tato studie validovala hypertenzi jako klinický biomarker účinnosti axitinibu. Mezi hlavní přednosti axitinibu patří relativně příznivý profil toxicity, s relativně málo častými, předvídatelnými a obvykle dobře zvládnutelnými nežádoucími účinky.

03/2018 Prof. MUDr. Jindřich Fínek, Ph.D., MHA
V léčbě metastazujícího světlobuněčného karcinomu ledvin přicházejí dvě nové molekuly, nivolumab (anti-PD-1) a cabozantinib (multikinázový inhibitor dráhy VEGF, AXL a MET). Ve druhé linii léčby nabízejí obě látky ve srovnání s everolimem shodné prodloužení přežití o pět měsíců. Cabozantinib se jeví vhodnější u nemocných s kostními metastázami a potřebou rychlého nástupu účinku, nivolumab je přínosný u nemocných s vysokou nádorovou zátěží.

03/2018 MUDr. Jana Katolická, Ph.D.
Nejčastějším histologickým typem nádorů močového měchýře je uroteliální karcinom. Chemoterapeutické režimy pro metastazující onemocnění jsou založeny na platinových derivátech. Pro nemocné s lokálně pokročilou nebo metastazující chorobou je novou léčebnou možností imunoterapie.

03/2018
„Buďte rádi na světě, nevíte, co bude zítra,“ říká onkolog profesor Vorlíček.

02/2018 MUDr. Petr Kessler
Pacienti se zhoubnými nádory jsou náchylní ke vzniku tromboembolické nemoci. Tromboprofylaxe a léčba trombózy u těchto pacientů jsou tedy poněkud odlišné od prevence a léčby trombózy u neonkologických pacientů. Nejlepší volbou pro farmakologickou tromboprofylaxi jsou nízkomolekulární hepariny. U pacientů podstupujících velkou operaci (včetně laparoskopických) pro zhoubný nádor by měla být pooperační farmakologická profylaxe prodloužena na dobu čtyř týdnů. Pro pacienty s velmi vysokým rizikem těžkého krvácení je rozumnou alternativou nízkomolekulárních heparinů intermitentní pneumatická komprese nebo nožní pumpa. Nemocným s nádorem, kteří jsou hospitalizováni pro akutní onemocnění nebo upoutáni na lůžko, je doporučena farmakologická tromboprofylaxe. U chodících pacientů se zhoubným nádorem není paušální farmakologická tromboprofylaxe doporučena, tato by však měla být zvažována při pozitivní anamnéze tromboembolické nemoci nebo při nakupení jejích rizikových faktorů. Profylaxe nízkomolekulárními hepariny je užitečná pro pacienty podstupující chemoterapii pro karcinom pankreatu nebo plicní karcinom. Pro většinu nemocných s mnohočetným myelomem podstupujících terapii, s výjimkou těch, kteří nejsou léčeni imidy ani kombinací antracyklinů s vysokou dávkou dexamethasonu, jsou nejlepší volbou nízkomolekulární hepariny. U pacientů léčených pro relabující mnohočetný myelom s použitím imidů v monoterapii nebo v kombinaci s nízkou dávkou kortikosteroidů je akceptovatelnou alternativou kyselina acetylsalicylová. Tromboembolická nemoc u nemocných s nádorem by měla být léčena terapeutickou dávkou nízkomolekulárních heparinů, tato dávka může být po jednom měsíci redukována na 2/3-3/4. Alternativou k nízkomolekulárním heparinům se srovnatelnou účinností a bezpečností je edoxaban. Po šesti měsících by měla být terapie přehodnocena a následná léčba nízkomolekulárními hepariny nebo warfarinem by měla být trvalá, pokud nedojde k vymizení zhoubného nádoru nebo se neobjeví její významná kontraindikace.

02/2018 Prof. MUDr. František Antoš, CSc., MUDr. Pavel Vítek, Ph.D., MUDr. Jiří Kopic, MUDr. Josef Marx, MUDr. Petr Bartoška
Cytoreduktivní chirurgie doplněná hypertermickou peroperační chemoterapií (HIPEC) je v našich zemích při léčení peritoneálních karcinomatóz relativně novou chirurgickou metodou terapie tohoto zatím neřešitelného metastatického postižení peritoneálních povrchů. Patnáctileté zkušenosti centra v České republice, které tuto metodu zavedlo již v roce 1999, s více než 300 operacemi, poukazují na výrazný benefit pro pacienty trpícími pseudomyxomem peritonea, maligním peritoneálním mezoteliomem, kolorektálním karcinomem, epiteliálním karcinomem vaječníku a primárním peritoneálním karcinomem. Na straně druhé se nezlepšily výsledky operací při diagnóze karcinomu žaludku. V naší celé sestavě je letalita 7,3 % a morbidita 6,6 %. Postupný vznik nových center zabývajících se touto problematikou je žádoucí.

02/2018 Doc. MUDr. David Vrána, Ph.D.
Kolorektální karcinom představuje druhé nejčastější nádorové onemocnění v populaci.
V posledních letech přibývá důkazů o prediktivní a prognostické roli lokalizace nádoru v tlustém střevě v případě generalizovaného karcinomu. Existuje několik teorií, které se tuto skutečnost snaží vysvětlit, a to na základě embryogeneze trávicí trubice, bakteriální kolonizace či genetické predispozice. Retrospektivní hodnocení s cílenou léčbou (panitumumab, cetuximab) jednoznačně prokázalo benefit anti-EGFR léčby u levostranného karcinomu, ale nikoliv u karcinomu pravostranného. Pravostranné karcinomy mají horší prognózu bez ohledu na způsob léčby. Tento rozdíl je patrný i v dalších liniích léčby. Stranová lokalizace tak představuje prediktivní faktor pro anti-EGFR léčbu a stejně tak asi jediný prediktivní faktor pro použití bevacizumabu.

02/2018 MUDr. Kateřina Kopečková
Léčivý přípravek Lartruvo® (olaratumab) je v Evropské Unii od 9. 11. 2016 na základě výsledků studie fáze 2 podmíněně registrován a schválen se statutem Orphan Drug - léčivý přípravek pro vzácné onemocnění pro léčbu pacientů s pokročilým sarkomem měkkých tkání. Olaratumab je lidská monoklonální protilátka vázající se na PDGFR (platelet-derived growth factor receptor) alfa a blokující vazbu ligandů a aktivaci receptorové signální cesty. Představuje první biologickou léčbu, která v dané indikaci v kombinaci s doxorubicinem klinicky významně prodloužila celkové přežití oproti standardu léčby - monoterapii doxorubicinem - a dosáhla prodloužení mediánu přežití o 80 %, tj. o 11,8 měsíce z 14,7 na 26,5 měsíce a redukce rizika úmrtí o 54 % (poměr rizik 0,463; p = 0,0003).

02/2018 MUDr. Hana Študentová, Ph.D.
Cílená léčba pokročilého renálního karcinomu zaznamenala v posledním desetiletí velkou proměnu. Léčebným schématům dominovaly prakticky výlučně inhibitory angiogeneze a až v posledních několika letech jim začala konkurovat imunoterapie, jež zažívá v onkologii renesanci především díky zcela odlišnému, a tím velice atraktivnímu mechanismu boje proti nádorovému onemocnění. Objevují se nové molekuly, které prokázaly účinnost jak ve smyslu léčebné odpovědi, tak ve smyslu prodloužení celkového přežití, nicméně zásadní otázkou v naší klinické praxi zůstává - kde je optimální místo pro imunoterapii v léčebné sekvenci?

02/2018 MUDr. Adam Guňka, MUDr. Markéta Pospíšková, MUDr. Milan Kohoutek
Karcinom prostaty je po karcinomu plic nejčastějším zhoubným nádorem u mužské populace na celém světě. S osvětou populace a protikuřáckými kampaněmi lze očekávat postupný pokles nemocných s karcinomem plic a v budoucnu možná dojde ke změně pořadí v incidenci i prevalenci těchto onemocnění. Nejtěsnější závislost karcinomu prostaty můžeme spojovat s věkem. I přes častý výskyt se toto onemocnění neřadí mezi diagnózy se špatnou prognózou v závislosti na incidenci. Lokálně nepokročilé onemocnění je diagnostikováno u 80 % nemocných¹ a pětileté přežití je vyčísleno přibližně nad 95 %. K tomu přispívá nejen záchyt v časných stadiích, ale také zařazení nových léků do klinické praxe u pacientů s pokročilým onemocněním. U hormonálně dependentního karcinomu prostaty lze v dnešní době pomocí analog LHRH (hormon uvolňující luteinizační hormon, luteinizing hormone-releasing hormone) oddálit rozvoj hormon rezistentního onemocnění v průměru o tři roky. Následně také zařazení ARTA (androgen receptor targeted agents) do terapeutického algoritmu kastračně rezistentního karcinomu prostaty přineslo velký pokrok v léčbě. Nesmíme opomenout ani systémovou chemoterapii u generalizovaného karcinomu, kdy např. studie TAX 327 v roce 2004 prokázala signifikantně delší přežití pacientů léčených docetaxelem v kombinaci s prednisonem oproti mitoxantronu s prednisonem.

02/2018 MUDr. Ivo Kocák, Ph.D., MUDr. Zdenek Řehák, Ph.D.
V předkládané kasuistice představujeme možnou sekvenční léčbu u metastazujícího kastračně rezistentního karcinomu prostaty do skeletu. Vzhledem k symptomatickému onemocnění zahájena terapie chemoterapií, která dokázala účinně redukovat symptomy onemocnění. Tolerance sekvence docetaxel-cabazitaxel byla velmi dobrá. Po vyčerpání možností chemoterapie byla zvolena ARTA léčba, enzalutamid, který dále účinně stabilizuje onemocnění a udržuje celkově dobrý stav. Sekvenční léčba metastazujícího kastračně rezistentního karcinomu prostaty trvá již téměř čtyři roky.

02/2018 MUDr. Aneta Rozsypalová, doc. MUDr. Josef Dvořák, Ph.D., MUDr. Igor Richter, Ph.D., MUDr. David Buka, MUDr. Jana Grimová, MUDr. Michaela Matoušková
Většina karcinomů prostaty je na svém počátku hormonálně senzitivním onemocněním, které během času přechází do stadia tzv. kastrační rezistence - doby, kdy onemocnění, i přes kastrační hodnotu testosteronu, dále progreduje. Na kastračně rezistentní karcinom prostaty je zaměřen intenzivní výzkum, díky kterému nyní máme k dispozici nové možnosti léčby, a to jak na poli klasické cytostatické léčby (cabazitaxel), tak i nové přípravky ARTA (abirateron acetát, enzalutamid). Nelze opomenout ani možnost lokálního alfa zářiče (radium 223), využívaného u pacientů s metastatickým postižením skeletu bez viscerálních metastáz. Intenzivní výzkum probíhá i v oblasti imunoterapie (sipuleucel-T, checkpoint inhibitory). I když se jedná o závažné onemocnění, máme v dnešní době k dispozici poměrně široké spektrum léčivých přípravků, které prokazatelně vedou k prodloužení přežití pacientů za dobré kvality života.

02/2018 MUDr. Markéta Černovská
Cílená léčba představuje terapeutický přístup na subcelulární úrovni. Zasahuje do intracelulárních mechanismů inhibicí signální transdukce. Cílená léčba ovlivňuje přirozené regulační mechanismy řídící metabolismus, proliferaci a migraci nádorových buněk. Nejlépe prozkoumanou strukturou, která je terčem cílené protinádorové léčby nemalobuněčného karcinomu plic, je receptor pro epidermální růstový faktor. Erlotinib je nízkomolekulární lék, jehož cílem je tyrozinkinázová doména receptoru pro epidermální růstový faktor. Je indikován k léčbě lokálně pokročilého nebo metastazujícího nemalobuněčného karcinomu plic v první, druhé či třetí linii léčby v monoterapii či v kombinaci s bevacizumabem v první linii léčby pokročilého nemalobuněčného karcinomu plic s aktivující mutací genu receptoru pro epidermální růstový faktor.

02/2018 MUDr. Ondřej Venclíček
Crizotinib je tyrozinkinázový inhibitor ALK, ROS1 a MET, schválený k léčbě ALK a ROS1 pozitivního, pokročilého, nemalobuněčného plicního karcinomu jak v 1. linii léčby, tak u pacientů již dříve léčených. Následující text se zabývá výsledky studií, které ukázaly roli crizotinibu v léčbě nemalobuněčného plicního karcinomu, jeho jednotlivými molekulárními cíli (ALK, ROS1 a MET), mechanismem působení a nežádoucími účinky.

02/2018 MUDr. Martin Štork
Použití monoklonálních protilátek v léčbě mnohočetného myelomu nyní prochází dynamickým rozvojem. V současné době jsou především v klinických studiích dostupné tři monoklonální protilátky - daratumumab, elotuzumab a isatuximab. Účinnost anti-CD38 monoklonální protilátky daratumumabu je známá již z monoterapie u silně předléčených pacientů - na léčbu odpověděla téměř třetina pacientů minimálně parciální remisí a odpověď na léčbu trvala déle než půl roku. Výsledky kombinované léčby daratumumabem s lenalidomidem a dexamethasonem jsou ještě povzbudivější. Parciální remise a lepší léčebné odpovědi dosáhlo 93 % pacientů a léčba daratumuambem zásadně prodloužila přežití bez progrese oproti standardní léčbě. Při léčbě elotozumabem v kombinaci s lenalidomidem a dexamethasonem došlo k parciální remisi a lepší léčebné odpovědi u 79 % pacientů a medián přežití bez progrese byl 19,4 měsíce. Isatuximab je nová anti-CD38 monoklonální protilátka. V klinických studiích fáze Ib a II u silně předléčených pacientů dosahuje velmi slibných výsledků. Monoklonální protilátky v léčbě mnohočetného myelomu jsou vysoce účinné a minimálně toxické. Jsou ideálním doplňkem standardních léčebných protokolů. Tento přehledový článek shrnuje použití monoklonálních protilátek u pacientů s relabovaným mnohočetným myelomem.

02/2018 MUDr. Petra Bělohlávková, Ph.D.
V posledních letech byl v léčbě chronické myeloidní leukemie zaznamenán významný pokrok, který přinesl objev tyrozinkinázových inhibitorů. K mladším představitelům této lékové skupiny patří bosutinib, který se užívá v případech rozvoje rezistence na předchozí inhibitory tyrozinkinázy (imatinib, nilotinib, dasatinib) nebo jejich závažné toxicity. Bosutinib se tedy nejčastěji používá až jako přípravek třetí či vyšší linie léčby chronické myeloidní leukemie. Bosutinib má zcela odlišné nežádoucí účinky, nejčastější nežádoucí účinek představuje průjem. K dalším nežádoucím účinkům patří elevace jaterních testů, vyrážka nebo myelosuprese. Naopak s abnormalitami elektrolytů či kardiovaskulárními příhodami se při léčbě bosutinibem setkáme jen ojediněle.

02/2018 Prof. MUDr. Tomáš Kozák, Ph.D., MBA
Venetoclax je inhibitor antiapoptotického proteinu bcl-2 a je účinný u nádorových onemocnění spojených s vysokou mírou narušení programované buněčné smrti, jako je chronická lymfocytární leukemie a některé další hematologické malignity. Jeho další výhodou je, že působí nezávisle na TP53. Všechny dosud provedené klinické studie prokázaly vysokou účinnost venetoclaxu v monoterapii i kombinované léčbě u pacientů s refrakterní/relabující chronickou lymfocytární leukemií a také v 1. linii léčby. Venetoclax je schopen navodit odpovědi v 70-100 %, navozuje vysoký počet kompletních remisí, v 60 % u relabující/refrakterní chronické lymfocytární leukemie a v 70 % v 1. linii je schopen dosáhnout negativity minimální reziduální choroby. Venetoclax je tolerován dobře jak v monoterapii, tak v kombinované léčbě, jeho toxicita je nyní zejména hematologická. Postupné zvyšování dávky vedlo k eliminaci tumor lysis syndromu, původně spojeného se zahájením léčby. Je pravděpodobné, že venetoclax v blízké budoucnosti změní strategii léčby zejména rizikových forem chronické lymfocytární leukemie.

02/2018 MUDr. Tomáš Svoboda, Ph.D.
Profesor Jindřich Fínek, který se nedávno dožil významného životního jubilea, patří již dlouhá léta k základním osobnostním pilířům české onkologické obce. Navzdory mladému věku se mu podařilo dosáhnout řady významných úspěchů a uznání doma i v zahraničí, o nichž se nám běžným smrtelníkům může jen zdát.

01/2018 Mgr. Jakub Dvořáček, MHA
Biosimilární léčivé přípravky nejsou novinkou, ale zájem odborné veřejnosti vzbudily až monoklonální protilátky. V současnosti je k dispozici nebo se blíží ke konci registrace zhruba třicet biosimilárních přípravků, jejichž uvedení na trh předchází velmi pečlivé regulatorní řízení. Onkologie je jeden z ekonomicky nejnáročnějších oborů a nové biologické léky představují extrémní nárůst nákladů na zdravotní péči. Zvýšení dostupnosti péče se očekává právě od biosimilárních léků, jakou jsou rituximab, trastuzumab, bevacizumab a další.

01/2018 Doc. MUDr. David Hoskovec, Ph.D.
Karcinom žaludku představuje malignitu s neuspokojivými výsledky léčby. Problémem evropských zemí je pozdní diagnostika, často již v inkurabilním, generalizovaném stadiu. U lokalizovaného onemocnění je klíčovým faktorem pro dlouhodobé přežití adekvátní chirurgický výkon. Správné načasování onkologické léčby napomáhá zlepšení výsledků. Léčba by měla být vedena multidisciplinárním týmem. Článek podává přehled diagnostiky a léčby karcinomu žaludku se zaměřením na chirurgickou léčbu.