Vybrané články

02/2018 MUDr. Hana Študentová, Ph.D.
Cílená léčba pokročilého renálního karcinomu zaznamenala v posledním desetiletí velkou proměnu. Léčebným schématům dominovaly prakticky výlučně inhibitory angiogeneze a až v posledních několika letech jim začala konkurovat imunoterapie, jež zažívá v onkologii renesanci především díky zcela odlišnému, a tím velice atraktivnímu mechanismu boje proti nádorovému onemocnění. Objevují se nové molekuly, které prokázaly účinnost jak ve smyslu léčebné odpovědi, tak ve smyslu prodloužení celkového přežití, nicméně zásadní otázkou v naší klinické praxi zůstává - kde je optimální místo pro imunoterapii v léčebné sekvenci?

02/2018 MUDr. Adam Guňka, MUDr. Markéta Pospíšková, MUDr. Milan Kohoutek
Karcinom prostaty je po karcinomu plic nejčastějším zhoubným nádorem u mužské populace na celém světě. S osvětou populace a protikuřáckými kampaněmi lze očekávat postupný pokles nemocných s karcinomem plic a v budoucnu možná dojde ke změně pořadí v incidenci i prevalenci těchto onemocnění. Nejtěsnější závislost karcinomu prostaty můžeme spojovat s věkem. I přes častý výskyt se toto onemocnění neřadí mezi diagnózy se špatnou prognózou v závislosti na incidenci. Lokálně nepokročilé onemocnění je diagnostikováno u 80 % nemocných¹ a pětileté přežití je vyčísleno přibližně nad 95 %. K tomu přispívá nejen záchyt v časných stadiích, ale také zařazení nových léků do klinické praxe u pacientů s pokročilým onemocněním. U hormonálně dependentního karcinomu prostaty lze v dnešní době pomocí analog LHRH (hormon uvolňující luteinizační hormon, luteinizing hormone-releasing hormone) oddálit rozvoj hormon rezistentního onemocnění v průměru o tři roky. Následně také zařazení ARTA (androgen receptor targeted agents) do terapeutického algoritmu kastračně rezistentního karcinomu prostaty přineslo velký pokrok v léčbě. Nesmíme opomenout ani systémovou chemoterapii u generalizovaného karcinomu, kdy např. studie TAX 327 v roce 2004 prokázala signifikantně delší přežití pacientů léčených docetaxelem v kombinaci s prednisonem oproti mitoxantronu s prednisonem.

02/2018 MUDr. Ivo Kocák, Ph.D., MUDr. Zdenek Řehák, Ph.D.
V předkládané kasuistice představujeme možnou sekvenční léčbu u metastazujícího kastračně rezistentního karcinomu prostaty do skeletu. Vzhledem k symptomatickému onemocnění zahájena terapie chemoterapií, která dokázala účinně redukovat symptomy onemocnění. Tolerance sekvence docetaxel-cabazitaxel byla velmi dobrá. Po vyčerpání možností chemoterapie byla zvolena ARTA léčba, enzalutamid, který dále účinně stabilizuje onemocnění a udržuje celkově dobrý stav. Sekvenční léčba metastazujícího kastračně rezistentního karcinomu prostaty trvá již téměř čtyři roky.

02/2018 MUDr. Aneta Rozsypalová, doc. MUDr. Josef Dvořák, Ph.D., MUDr. Igor Richter, Ph.D., MUDr. David Buka, MUDr. Jana Grimová, MUDr. Michaela Matoušková
Většina karcinomů prostaty je na svém počátku hormonálně senzitivním onemocněním, které během času přechází do stadia tzv. kastrační rezistence - doby, kdy onemocnění, i přes kastrační hodnotu testosteronu, dále progreduje. Na kastračně rezistentní karcinom prostaty je zaměřen intenzivní výzkum, díky kterému nyní máme k dispozici nové možnosti léčby, a to jak na poli klasické cytostatické léčby (cabazitaxel), tak i nové přípravky ARTA (abirateron acetát, enzalutamid). Nelze opomenout ani možnost lokálního alfa zářiče (radium 223), využívaného u pacientů s metastatickým postižením skeletu bez viscerálních metastáz. Intenzivní výzkum probíhá i v oblasti imunoterapie (sipuleucel-T, checkpoint inhibitory). I když se jedná o závažné onemocnění, máme v dnešní době k dispozici poměrně široké spektrum léčivých přípravků, které prokazatelně vedou k prodloužení přežití pacientů za dobré kvality života.

02/2018 MUDr. Markéta Černovská
Cílená léčba představuje terapeutický přístup na subcelulární úrovni. Zasahuje do intracelulárních mechanismů inhibicí signální transdukce. Cílená léčba ovlivňuje přirozené regulační mechanismy řídící metabolismus, proliferaci a migraci nádorových buněk. Nejlépe prozkoumanou strukturou, která je terčem cílené protinádorové léčby nemalobuněčného karcinomu plic, je receptor pro epidermální růstový faktor. Erlotinib je nízkomolekulární lék, jehož cílem je tyrozinkinázová doména receptoru pro epidermální růstový faktor. Je indikován k léčbě lokálně pokročilého nebo metastazujícího nemalobuněčného karcinomu plic v první, druhé či třetí linii léčby v monoterapii či v kombinaci s bevacizumabem v první linii léčby pokročilého nemalobuněčného karcinomu plic s aktivující mutací genu receptoru pro epidermální růstový faktor.

02/2018 MUDr. Ondřej Venclíček
Crizotinib je tyrozinkinázový inhibitor ALK, ROS1 a MET, schválený k léčbě ALK a ROS1 pozitivního, pokročilého, nemalobuněčného plicního karcinomu jak v 1. linii léčby, tak u pacientů již dříve léčených. Následující text se zabývá výsledky studií, které ukázaly roli crizotinibu v léčbě nemalobuněčného plicního karcinomu, jeho jednotlivými molekulárními cíli (ALK, ROS1 a MET), mechanismem působení a nežádoucími účinky.

02/2018 MUDr. Martin Štork
Použití monoklonálních protilátek v léčbě mnohočetného myelomu nyní prochází dynamickým rozvojem. V současné době jsou především v klinických studiích dostupné tři monoklonální protilátky - daratumumab, elotuzumab a isatuximab. Účinnost anti-CD38 monoklonální protilátky daratumumabu je známá již z monoterapie u silně předléčených pacientů - na léčbu odpověděla téměř třetina pacientů minimálně parciální remisí a odpověď na léčbu trvala déle než půl roku. Výsledky kombinované léčby daratumumabem s lenalidomidem a dexamethasonem jsou ještě povzbudivější. Parciální remise a lepší léčebné odpovědi dosáhlo 93 % pacientů a léčba daratumuambem zásadně prodloužila přežití bez progrese oproti standardní léčbě. Při léčbě elotozumabem v kombinaci s lenalidomidem a dexamethasonem došlo k parciální remisi a lepší léčebné odpovědi u 79 % pacientů a medián přežití bez progrese byl 19,4 měsíce. Isatuximab je nová anti-CD38 monoklonální protilátka. V klinických studiích fáze Ib a II u silně předléčených pacientů dosahuje velmi slibných výsledků. Monoklonální protilátky v léčbě mnohočetného myelomu jsou vysoce účinné a minimálně toxické. Jsou ideálním doplňkem standardních léčebných protokolů. Tento přehledový článek shrnuje použití monoklonálních protilátek u pacientů s relabovaným mnohočetným myelomem.

02/2018 MUDr. Petra Bělohlávková, Ph.D.
V posledních letech byl v léčbě chronické myeloidní leukemie zaznamenán významný pokrok, který přinesl objev tyrozinkinázových inhibitorů. K mladším představitelům této lékové skupiny patří bosutinib, který se užívá v případech rozvoje rezistence na předchozí inhibitory tyrozinkinázy (imatinib, nilotinib, dasatinib) nebo jejich závažné toxicity. Bosutinib se tedy nejčastěji používá až jako přípravek třetí či vyšší linie léčby chronické myeloidní leukemie. Bosutinib má zcela odlišné nežádoucí účinky, nejčastější nežádoucí účinek představuje průjem. K dalším nežádoucím účinkům patří elevace jaterních testů, vyrážka nebo myelosuprese. Naopak s abnormalitami elektrolytů či kardiovaskulárními příhodami se při léčbě bosutinibem setkáme jen ojediněle.

02/2018 Prof. MUDr. Tomáš Kozák, Ph.D., MBA
Venetoclax je inhibitor antiapoptotického proteinu bcl-2 a je účinný u nádorových onemocnění spojených s vysokou mírou narušení programované buněčné smrti, jako je chronická lymfocytární leukemie a některé další hematologické malignity. Jeho další výhodou je, že působí nezávisle na TP53. Všechny dosud provedené klinické studie prokázaly vysokou účinnost venetoclaxu v monoterapii i kombinované léčbě u pacientů s refrakterní/relabující chronickou lymfocytární leukemií a také v 1. linii léčby. Venetoclax je schopen navodit odpovědi v 70-100 %, navozuje vysoký počet kompletních remisí, v 60 % u relabující/refrakterní chronické lymfocytární leukemie a v 70 % v 1. linii je schopen dosáhnout negativity minimální reziduální choroby. Venetoclax je tolerován dobře jak v monoterapii, tak v kombinované léčbě, jeho toxicita je nyní zejména hematologická. Postupné zvyšování dávky vedlo k eliminaci tumor lysis syndromu, původně spojeného se zahájením léčby. Je pravděpodobné, že venetoclax v blízké budoucnosti změní strategii léčby zejména rizikových forem chronické lymfocytární leukemie.

02/2018 MUDr. Tomáš Svoboda, Ph.D.
Profesor Jindřich Fínek, který se nedávno dožil významného životního jubilea, patří již dlouhá léta k základním osobnostním pilířům české onkologické obce. Navzdory mladému věku se mu podařilo dosáhnout řady významných úspěchů a uznání doma i v zahraničí, o nichž se nám běžným smrtelníkům může jen zdát.

01/2018 Mgr. Jakub Dvořáček, MHA
Biosimilární léčivé přípravky nejsou novinkou, ale zájem odborné veřejnosti vzbudily až monoklonální protilátky. V současnosti je k dispozici nebo se blíží ke konci registrace zhruba třicet biosimilárních přípravků, jejichž uvedení na trh předchází velmi pečlivé regulatorní řízení. Onkologie je jeden z ekonomicky nejnáročnějších oborů a nové biologické léky představují extrémní nárůst nákladů na zdravotní péči. Zvýšení dostupnosti péče se očekává právě od biosimilárních léků, jakou jsou rituximab, trastuzumab, bevacizumab a další.

01/2018 Doc. MUDr. David Hoskovec, Ph.D.
Karcinom žaludku představuje malignitu s neuspokojivými výsledky léčby. Problémem evropských zemí je pozdní diagnostika, často již v inkurabilním, generalizovaném stadiu. U lokalizovaného onemocnění je klíčovým faktorem pro dlouhodobé přežití adekvátní chirurgický výkon. Správné načasování onkologické léčby napomáhá zlepšení výsledků. Léčba by měla být vedena multidisciplinárním týmem. Článek podává přehled diagnostiky a léčby karcinomu žaludku se zaměřením na chirurgickou léčbu.

01/2018 MUDr. Jakub Cvek, Ph.D., Ing. Lukáš Knybel
Technický pokrok v radiační onkologii umožňuje stereotaktickou radiochirurgii a radioterapii využívat stále častěji. Vedle dedikovaných stereotaktických přístrojů, jako jsou GamaKnife nebo CyberKnife, lze v některých situacích dobře využít i moderní lineární urychlovače se stereotaktickou nadstavbou. V případech stereotaktického ozáření páteře a plic je však role kybernetického nože velmi často nezastupitelná.

01/2018 MUDr. Jana Krejčí, MUDr. Daniel Krejčí, doc. MUDr. Norbert Pauk, Ph.D.
V léčbě bronchogenních karcinomů se stále více uplatňuje cílená terapie. Jednou z možností je i podání erlotinibu ve vyšších liniích léčby u nemocných s nemalobuněčnými karcinomy. Naše dvě kasuistiky dokládají velmi dobrý léčebný účinek s minimální toxicitou, a to jak u adenokarcinomu bez přítomné mutace receptoru pro epidermální růstový faktor, tak u epidermoidního karcinomu.

01/2018 MUDr. Daniel Krejčí, MUDr. Jana Krejčí, doc. MUDr. Norbert Pauk, Ph.D.
V následujícím textu pojednáváme o případu pacientky s nemalobuněčným karcinomem plic, u které byla prokázána přítomnost aktivační mutace epidermálního růstového faktoru, na základě čehož jsme nemocnou léčili v první linii 15 měsíců erlotinibem až do progrese onemocnění. V druhé linii absolvovala pacientka tři cykly chemoterapie s pemetrexedem v monoterapii, tato léčba pak byla ukončena pro progresi a velkou hematotoxicitu. Další postup probíhá již cestou spádové onkologie na přání nemocné.

01/2018 MUDr. Jaromír Roubec, Ph.D., MUDr. Radoslava Černeková
Autor předkládá kasuistiku pacienta léčeného afatinibem. Jedná se o muže narozeného v roce 1961, u něhož byl 3. 6. 2014 perthorakální punkcí ložiska levé plíce pod kontrolou CT diagnostikován primární plicní adenokarcinom acinárně mikropapilárního typu, podle TNM klasifikace T4N3M1b st. IV, s oboustranným metastatickým postižením plic, karcinomatózní lymfangoitidou, výpotkem a metastázami do jater a štítné žlázy. Ložisko metastázy ve štítné žláze bylo ověřeno punkčně a porovnáno se vzorkem tkáně odebrané z plíce. Výkonnostní status podle ECOG byl 1. molekulárněgenetickým vyšetřením 20. 6. 2014 byla zjištěna aktivační mutace EGFR v exonu 21 L858R, byla zjištěna i amplifikace genu EGFR, nebyla nalezena přestavba genu ALK a ROS1. Pacient byl pouze příležitostný kuřák, k lékaři se dostal pro úbytek hmotnosti sedm kilogramů za tři měsíce a dechové stesky se suchým pokašláváním. Léčba afatinibem v časném přístupu byla zahájena 27. 6. 2014, tedy za méně než měsíc od odběru tkáně. Pacient byl v pravidelném sledování s dlouhodobou výraznou parciální regresí postižení plic, jater a štítné žlázy při zlepšení výkonnostního stavu podle ECOG na 0 až do progrese nemoci po 18 měsících léčby do CNS s celkovým přežitím 28 měsíců.

01/2018 As. RNDr. Ing. Libor Staněk, PCTM; prof. MUDr. Robert Gurlich, DrSc.; doc. MUDr. Petra Tesařová, CSc.; Mgr. Zdeněk Musil; prof. MUDr. Luboš Petruželka, CSc.
Karcinom pankreatu patří k nejzhoubnějším typům nádorů u člověka. Je druhou nejčastější příčinou úmrtí na nádorová onemocnění ve světě. Celosvětově je ročně diagnostikováno více než 300 000 nových onemocnění a přibližně stejný počet pacientů na toto onemocnění zemře. V roce 2015 byla v České republice incidence 20/100 000 obyvatel, což nás řadí na 2. místo světových tabulek. Přes veškeré pokroky moderní onkologické léčby je dlouhodobé přežití osob s tímto typem zhoubného bujení spíše výjimečné. Pozornost se nyní zaměřuje na genetické příčiny tohoto nádorového onemocnění. V podstatě se jedná o genetické onemocnění, u něhož je přibližně známa posloupnost somatických mutací s vícestupňovým procesem. Dochází ke kumulativnímu efektu získaných mutací v kódujících i regulačních genech a dále změn ploidity, genové amplifikace, strukturální přestavby, delece nebo ztráty heterozygozity. K nejčastějším mutacím dochází v protoonkogenech KRAS a tumor supresorových genech p16, p53, BRCA2 a DPC4/SMAD4, vedoucí k maligním změnám epitelu vývodů.

01/2018 MUDr. Ondřej Kodet, Ph.D., MUDr. Ivana Krajsová
Pokroky v léčbě metastazujícího melanomu zásadním způsobem ovlivnily prognózu pacientů s metastatickým postižením. V současné době se terapie opírá o dva základní terapeutické principy, a to imunoterapii monoklonálními protilátkami anti-CTLA-4 a anti-PD-1 a cílenou onkologickou terapii inhibitory BRAF v monoterapii nebo v kombinaci s inhibitory MEK. Znalosti jednotlivých terapeutických modalit vedou k léčbě kombinované, která je předmětem řady klinických studií. Práce přináší přehled klíčových soudobých znalostí a nástin nových možností v léčbě metastazujícího melanomu.

01/2018 MUDr. Kateřina Kopečková
Diferencované karcinomy představují 90 % všech malignit štítné žlázy. Medián přežití u radiojod refrakterních karcinomů (10-20 % všech nádorů) je 2,5—3,5 roku. Nové poznatky v oblasti molekulární genetiky byly základem pro vývoj nových léčiv systémové terapie. Sorafenib, multikinázový inhibitor, je registrován pro léčbu radiojod refrakterního diferencovaného karcinomu na základě randomizované klinické studie s placebem, ve které bylo dosaženo doby do progrese onemocnění u pacientů léčených sorafenibem delší o pět měsíců. Druhým nově registrovaným léčivem je lenvatinib se stejnou indikací a dobou do progrese onemocnění měsíce. Medulární karcinom je vzácný nádor štítné žlázy. Prvním registrovaným léčivým přípravkem pro tuto diagnózu je multikinázový inhibitor vandetanib následovaný cabozantinibem. V registrační studii vandetanibu nebyl medián doby do progrese dosažen a odhadovaná doba na základě statistického modelování byla 30,5 měsíce. Doba do progrese onemocnění v klinické studii s cabozantinibem byla 11,2 měsíce ve srovnání se 4,0 měsíce pro placebo.

01/2018 MUDr. Libor Havel
Tyrozinkinázové inhibitory EGFR se staly základní léčbou nemocných s pokročilým nemalobuněčným karcinomem plic s mutacemi EGFR, vyznačující se vysokou četností léčebných odpovědí a prodloužením doby do progrese nemoci ve srovnání s klasickou léčbou platinovým dubletem. U většiny nemocných dochází zhruba do 12 měsíců od zahájení léčby k vzniku sekundární rezistence a progresi nemoci. Nejčastějším mechanismem této rezistence je mutace T790M. Inhibitory EGFR 3. generace jsou cílené proti této mutaci. Z doposud testovaných inhibitorů 3. generace se do klinické praxe doposud dostal pouze osimertinib. V článku budou shrnuta data o účinku tyrozinkinázových inhibitorů 3. generace v léčbě nemocných s nemalobuněčným karcinomem plic.