Imunoterapie v léčbě dospělých pacientek s rekurentním nebo pokročilým karcinomem endometria

04/2024

MUDr. Monika Náležinská; MUDr. Josef Chovanec, Ph.D.

Oddělení gynekologické onkologie, Klinika operační onkologie, Masarykův onkologický ústav a LF MU, Brno

SOUHRN

Poznatky o molekulárních subtypech karcinomu endometria vedly v posledních několika letech k velkým změnám v klasifikačních systémech, prognostických skupinách a ve svém důsledku v terapeutických postupech u pacientek s pokročilým/metastazujícím karcinomem endometria. Z pohledu imunoterapeutického lze skupinu karcinomů endometria dělit na mikrosatelitově nestabilní (microsatellite instability-high, MSI-H) a skupinu mikrosatelitově stabilní (microsatellite stability, MSS). Mikrosatelitově nestabilní skupina tumorů zpravidla dobře reaguje na monoterapii checkpoint inhibitory, naopak skupina MSS obvykle vyžaduje k dosažení onkologického úspěchu kombinovanou terapii. Nejvýznamnějším posunem v obtížně léčitelné kohortě pacientek s pokročilým a metastazujícím karcinomem endometria od dob konvenční chemoterapie je jednoznačně kombinace pembrolizumabu s lenvatinibem, nezávislá na přítomnosti MSI-H nádorových buněk. Ve skupině MSI-H karcinomů se jako velmi úspěšná kombinace jeví podání dostarlimabu v monoterapii.

Klíčová slova

gynekologická onkologie, karcinom endometria, checkpoint inhibitory, hypermutované karcinomy dMMR/MSI-H, mikrosatelitově stabilní tumory (MSS)

SUMMARY

Knowledge of the molecular subtypes of endometrial cancer has led to major changes in classification systems, prognostic groups and, consequently, therapeutic procedures for patients with advanced/metastatic endometrial cancer in the last few years. From the point of view of immunotherapy, the group of endometrial cancers can be divided into microsatellite unstable (microsatellite instability-high, MSI-H) and microsatellite stable (microsatellite stability, MSS). The MSI-H tumor group usually responds well to monotherapy with checkpoint inhibitors, whereas the MSS group usually requires combined therapy to achieve oncological success. The most significant shift in the difficult-to-treat cohort of patients with advanced and metastatic endometrial cancer since the days of conventional chemotherapy is clearly the combination of pembrolizumab with lenvatinib, independent of the presence of microsatellite instability of tumor cells. In the group of MSI-H carcinomas, the administration of dostarlimab in monotherapy appears to be a very successful combination.

Key words

gynecologic oncology, endometrial carcinoma, dMMR/MSI-H tumors, microsatellite stable (MSS) tumors, checkpoint inhibitors