Niraparib v udržovací léčbě pokročilého karcinomu vaječníků – kazuistika

04/2024

Prof. MUDr. Michal Zikán, Ph.D.

Gynekoiogicko-porodnická klinika 1. LF UK a FN Bulovka, Praha

SOUHRN

Terapie léky ze skupiny inhibitorů poiy(ADP-ribóza) polymerázy (PARP) je nejmodernějším krokem v léčbě ovariálního karcinomu. Až u poloviny karcinomů vaječníků lze nalézt defekt homologní rekombinace, jednoho ze způsobů opravy DNA. Proto se tento nádor stal modelem pro vývoj látek, které terapeuticky zasahují na úrovni reparace DNA. Buňky s poruchou homologní rekombinace musí využívat jiné cesty opravy DNA. Tyto cesty se tak stávají terapeutickým cílem. Proteiny rodiny PARP, především PARP1, hrají významnou roli v opravě jednovláknových zlomů DNA mechanismem nahrazování jednotlivých bází (base excision repair). Inhibice PARP vede ke kumulaci jednovláknových zlomů DNA, a následně, v důsledku kolapsu replikační vidlice, i k nahromadění dvouvláknových zlomů DNA. Tyto zlomy jsou ale opravovány jiným reparačním mechanismem - právě homologní rekombinací. Vyřazení dalšího z mechanismů opravy DNA inhibicí proteinu PARP olaparibem vede ke zvýšení citlivosti nádorových buněk k chemoterapii, nebo přímo k tzv. syntetické letaLitě. Tato léčba byla donedávna vyhrazena pacientkám s prokázanou germinální nebo somatickou mutací genů BRCA1 a BRCA2. Data o účinnosti PARP inhibitoru niraparibu však dovolila standardní použití u všech pacientek s pokročilým ovariálním karcinomem bez ohledu na mutační status. Prezentovaná kazuistika předkládá popis průběhu onemocnění u pacientky bez prokázané germinální nebo somatické mutace genů BRCA1 nebo BRCA2 s pokročilým high-grade serózním karcinomem ovaria, jíž byl po primární adjuvantní léčbě chemoterapií podáván perorální PARP inhibitor - niraparib - v udržovací léčbě. Přes vyšší toxicitu v úvodu léčby bylo, i za použití techniky deeskalace a reeskalace dávky, dosaženo dlouhodobého přežití bez známek onemocnění se zachováním vynikající kvality života.

Klíčová slova

karcinom vaječníků, inhibice PARP, niraparib

SUMMARY

Therapy with drugs from the group of poiy(ADP-ribose) polymerase (PARP) inhibitors is the latest step in the treatment of ovarian cancer. Defects in homologous recombination, one of the DNA repair pathways, can be found in up to half of ovarian cancers. Therefore, this tumor has become a model for the development of agents that therapeutically intervene at the level of DNA repair. Cells with defects in homologous recombination must use other DNA repair pathways. These pathways thus become therapeutic targets. PARP family proteins, particularly PARP1, play an important role in the repair of single-stranded DNA breaks by base excision repair. Inhibition of PARP leads to the accumulation of single-stranded DNA breaks and subsequently, due to replication fork collapse, to the accumulation of double-stranded DNA breaks. However, these breaks are repaired by another repair mechanism - homologous recombination. Knocking out another DNA repair mechanism by inhibiting the PARP protein with olaparib leads to i ncreased sensitivity of cancer cells to chemotherapy or directly to so-called synthetic lethality. Until recently, this treatment was reserved for patients with proven germline or somatic mutations in the BRCA1 and BRCA2 genes. However, data on the efficacy of the PARP inhibitor niraparib allowed standard use in all patients with advanced ovarian cancer regardless of mutational status. The present case report describes the course of disease in a patient without a proven germline or somatic mutation of the BRCA1 or BRCA2 genes with advanced high-grade serous ovarian cancer who was treated with the oral PARP inhibitor niraparib as maintenance therapy after primary adjuvant chemotherapy. Despite higher toxicity in the initial treatment, long-term disease-free survival with preservation of an excellent quality of life was achieved, even using dose de-escalation and re-escalation techniques.

Key words

ovarian cancer, PARP inhibition, niraparib