01/2024
Obsah čísla
Současné postavení imunoterapie v léčbě nemalobuněčného plicního karcinomu
Current status of immunotherapy in the treatment of non‑small cell lung cancer
David Vrána
HER2 pozitivní metastazující karcinom prsu – léčba ve druhé linii
HER2‑positive metastatic breast cancer – second‑line treatment
Marta Krásenská
David Vrána
MammaPrint a jeho využití v České republice
MammaPrint and its use in the Czech Republic
Miloš Holánek
Novinky v androgenní deprivaci u pacientů s karcinomem prostaty – zaměřeno na relugolix
News in androgen deprivation in prostate cancer – focused on relugolix
Otakar Čapoun
Jana Katolická
Novinky v léčbě pacientů s difuzním velkobuněčným B lymfomem
Novel treatments for patients with diffuse large B‑cell lymphoma
Juraj Ďuraš, Martin Lachnit, Roman Hájek
Asciminib a jeho postavení v léčbě chronické myeloidní leukemie
Asciminib and its role in the treatment of chronic myeloid leukemia
Petra Čičátková, Tomáš Horňák, Anežka Kvetková, Daniela Žáčková
Petr Soukup, Jan Válka
PALIATIVNÍ PÉČE
Samuel Vokurka
Jitka Fricová
Fentanyl v náplasťové formě a jeho místo v léčbě nádorové bolesti
Fentanyl in patch form and its place in the treatment of cancer pain
Pavlína Nosková
Konjugované monoklonální protilátky
Miroslav Miletín
Imunoterapie v léčbě karcinomu žlučových cest – kazuistika
Immunotherapy in the treatment of biliary tract cancer – case report
Lenka Ostřížková
Marie Beneš Kočová
Chemoradioterapie u nemalobuněčných plicních karcinomů III. klinického stadia – kazuistika
Chemoradiotherapy in non‑small cell lung carcinoma of the third clinical stage – case report
Tereza Drbohlavová, Jana Krejčí
Postavení osimertinibu v léčbě nemocných s nemalobuněčným plicním karcinomem – kazuistiky
Jana Krejčí, Petr Opálka, Norbert Pauk
Doporučené články
Současné postavení imunoterapie v léčbě nemalobuněčného plicního karcinomu
Léčba nemalobuněčného plicního karcinomu (non-small cell lung cancer, NSCLC) bez přítomnosti specifických farmakologicky ovlivnitelných mutací je jednoznačně v současné době založena na imunoterapii, eventuálně kombinaci imunoterapie s chemoterapií. V první Linii paliativní Léčby jsou v tuto chvíli k dispozici pembrolizumab, nivolumab, cemiplimab a atezolizumab. Účinnost a bezpečnost všech těchto molekul je podložena klinickými studiemi fáze 3 a jejich použití se Liší s ohledem na expresi Ligandu programované buněčné smrti 1 (programmed cell death-ligand 1, PD-L1) se skóre nádorového podílu (Tumor Proportion Score, TPS), celkový stav pacienta a histologický podtyp plicního karcinomu. Imunoterapie je v tuto chvíli jednoznačným standardem Léčby pacientů v první a současně ve vyšších Liniích paliativní Léčby v případě, že nebyLa použita v úvodu Léčby. Níže uvedený text si klade za cíl shrnout současná aktualizovaná data hLavních studií, na jejichž zákLadě je postaven aktuální standard Léčby NSCLC bez přítomnosti specifických řídicích mutací v první a ve vyšších Liniích Léčby.
HER2 pozitivní metastazující karcinom prsu – léčba ve druhé linii
Karcinom prsu s nadměrnou expresí receptoru 2 pro lidský epidermální růstový faktor (human epidermal growth factor receptor 2, HER2) je nepříznivou formou onemocnění. Jeho prognózu zlepšuje cílená anti-HER2 léčba v adjuvanci, u pokročilejších onemocnění v neoadjuvantním podání a následné adjuvantní léčbě. Přesto část nemocných bohužel v budoucnu relabuje, část nemocných je zachycena jako de novo metastazující onemocnění. Standardem léčby první linie je duální HER2 blokáda kombinací trastuzumab, pertuzumab a taxan, která prokázala ve studii fáze III zlepšení celkového přežití. Ve druhé linii léčby byl doposud standardně podáván trastuzumab emtansin, který je v současné době nahrazen jiným konjugátem protilátka - léčivo, trastuzumab deruxtecanem, který ve studii DESTINY-Breast03 prokázal vyšší účinnost a zvládnutelnou toxicitu. Text se věnuje účinnosti, toxicitě trastuzumab deruxtecanu a popisu diagnostiky a léčby klinicky nejvýznamnější toxicity - intersticiální plicní nemoci, resp. pneumonitidy.
Hormonální léčba versus chemoterapie u pacientek s agresivní formou karcinomu prsu – klinická studie RIGHT Choice
Paliativní léčba hormonálně dependentních nádorů prsu je v současnosti založena na hormonální léčbě v kombinaci s inhibitorem cyklin dependentní kinázy 4/6 (cyciin-dependent kinase 4/6, CDK4/6). Tato kombinace je podložena dostatečnými daty z klinických studií a je zlatým standardem léčby. Výjimku tvoří skupina pacientek s velmi rychle probíhajícím nádorovým onemocněním, eventuálně viscerální krizí, kdy chemoterapie, ať již v monoterapii, nebo v kombinaci představuje stále preferovaný postup. Změnu z tohoto zažitého algoritmu přinesla až klinická studie RIGHT Choice, která hodnotila kombinaci ribociclibu s hormonální léčbou versus kombinovaná chemoterapie právě u této skupiny pacientek s velmi špatnou prognózou. Výsledky studie potvrdily benefit hormonální léčby v kombinaci s inhibitorem CDK4/6 ve všech studovaných parametrech, a to včetně kvality života léčených pacientek, a je podkladem změny standardu léčby.
MammaPrint a jeho využití v České republice
K dosažení co nejlepších léčebných výsledků a snížení rizika nadléčení u pacientek s časným hormonálně dependentním karcinomem prsu s negativním receptorem 2 pro lidský epidermální růstový faktor (human epidermal growth factor receptor 2, HER2) je zásadní výběr optimálního adjuvantního léčebného postupu. I v rámci tohoto podtypu se jedná o heterogenní onemocnění, s odlišným biologickým chováním, léčebnou odpovědí a prognózou. V naprosté většině případů je u této skupiny pacientek volena v adjuvantní léčbě hormonální terapie. Adjuvantní chemoterapie je u pacientek s hormonálně dependentním / HER2 negativním karcinomem volena podle standardně dostupných klinicko-patologických charakteristik, na jejichž základě lze stanovit riziko relapsu onemocnění a přibližně určit benefit adjuvantní chemoterapie. Nověji můžeme využít ke zhodnocení prognózy (ve smyslu rizika relapsu onemocnění) a benefitu adjuvantní chemoterapie multigenové testy, ke kterým patří i vyšetření MammaPrint a BluePrint.
Novinky v androgenní deprivaci u pacientů s karcinomem prostaty – zaměřeno na relugolix
Kastrační léčba pokročilého karcinomu prostaty spočívá v aplikaci agonistů nebo antagonistů hormonu uvolňujícího luteinizační hormon (luteinizing hormone-releasing hormone, LHRH). Relugolix je nejnovější perorální antagonista LHRH, jehož hlavní využití spočívá v podávání v době kolem radikální radioterapie karcinomu prostaty, v případě relapsu prostatického specifického antigenu po radikální prostatektomii u pacientů indikovaných k salvage radioterapii nebo v případě, kdy u lokálně pokročilého karcinomu prostaty nelze provést radikální léčbu. Mezi další indikace patří primárně metastazující hormonálně senzitivní karcinom prostaty bez možnosti kombinace kastrační léčby s antiandrogeny nové generace. Indikace k podání reíugoíixu by měla být dána rozhodnutím multidisciplinárního uroonkoíogického týmu.
Pluvicto (lutecium-177 vipivotid tetraxetan) - novinka v léčbě dospělých pacientů s progresivním metastazujícím kastračně rezistentním karcinomem pros
Karcinom prostaty je jedním z nejčastějších nádorů u mužů. Lutecium-177 vipivotid tetraxetan je nový teranostický lék pro léčbu pokročilého metastazujícího karcinomu prostaty. Je prokázáno, že významně zlepšuje míru přežití pacientů s karcinomem prostaty, kvalitu jejich života a také prodlužuje dobu do progrese onemocnění.
Novinky v léčbě pacientů s difuzním velkobuněčným B lymfomem
Difuzní velkobuněčný B lymfom je nejčastějším maligním lymfomem v našich podmínkách. Standardní léčbou založenou na imunochemoterapii R-CHOP (rituximab, cyklofosfamid, doxorubicin, vincristin, prednison) a záchranné terapii na bázi platinového režimu a vysokodávkované chemoterapie s autologní transplantací je možno vyléčit asi 60-70 % pacientů. Zlepšení prognózy v první linii ve srovnání s režimem R-CHOP u pacientů s rizikovým onemocněním přinesla kombinace polatuzumab vedotinu s R-CHP (rituximab, cyklofosfamid, doxorubicin, prednison) s 27% redukcí rizika progrese, relapsu nebo úmrtí ve dvou letech s 2letým přežitím bez progrese 76,7 % vs. 70,2 % při standardní léčbě (poměr rizik [hazard ratio, HR] 0,73; p = 0,02). Jako perspektivní se dále v první linii jeví kombinace režimu R-CHOP s tafasitamabem a lenalidomidem, resp. bispecifickými protilátkami glofitamabem, epcoritamabem a odronextamabem zapojujícími mechanismy T buněčné imunity. V situaci relabované nemoci u pacientů s progresí nemoci do 1 roku je nyní standardním postupem buněčná terapie přípravky CAR-T terapie (T lymfocyty s chimérickým antigenním receptorem) axicabtagen ciíoíeuceíem (axi-cel) a lisocabtagen maraleucelem (liso-cel), které ve srovnání s platinovými režimy a vysokodávkovanou chemoterapií s autologní transplantací přinesly 60-65% redukci rizika selhání léčby: 2leté přežití bez události (event free survival, EFS) 41 % u axi-celu vs. 16 % (HR 0,40; p < 0,001); 2leté EFS 45 % u liso-celu vs. 24 % (HR 0,35; p < 0,0001). Ve třetí a vyšší linii se velmi účinná jeví terapie bispecifickými protilátkami glofitamabem a epcoritamabem, u kterých v monoterapii je možno dosáhnout až 39 % kompletních remisí s následným trváním odpovědi delší než 12 měsíců až u 80 % pacientů. Dalšími nadějnými léky jsou imunokonjugát loncastuximab tesirin a kombinace monoklonální protilátky tafasitamabu s lenalidomidem.
Asciminib a jeho postavení v léčbě chronické myeloidní leukemie
Pokrok v terapii chronické myeloidní leukemie vedl k zásadnímu zlepšení prognózy pacientů s tímto onemocněním a k prodloužení délky života prakticky na roveň zdravých vrstevníků. Tato revoluční změna je spojena s objevem imatinibu, následovaného dalšími inhibitory tyrosinkináz (tyrosine kinase inhibitor, TKI) druhé a třetí generace: dasatinibem, nilotinibem, bosutinibem a ponatinibem. Mechanismem účinku všech zmíněných přípravků je jejich vazba do ATP vazebné domény konstitutivně aktivované kinázy BCR: ABL1 a její následná inhibice. Tyrosinkinázové inhibitory však ovlivňují i jiné kinázy a toto „off-target" působení je často skloňováno jako jedna z možných příčin nežádoucích účinků. Kromě toxicity léčby je závažným problémem vznik rezistence na ni, přičemž jejím nejlépe prozkoumaným mechanismem jsou mutace v ATP vazebné doméně. Jako jedno z možných řešení jak intolerance terapie TKI, tak selhání jejího účinku se nabízí i nejnovější přípravek, asciminib, působící odlišně, tj. vazbou do myristoylové kapsy s následnou alosterickou inhibicí kinázy BCR: ABL1. Cestě přípravku do klinické praxe i jeho současnému postavení v terapii pacientů s chronickou myeloidní leukemií se věnuje následující text.
Použití gemtuzumab ozogamicinu v kombinaci s indukčním režimem 3 + 7 na ÚHKT Praha – tři roky zkušeností, první stručné výsledky a kazuistika
Již tři roky je na Ústavu hematologie a krevní transfuze (ÚHKT) v Praze přípravek gemtuzumab ozogamicin (Mylotarg) zařazen do standardního schématu indukční léčby spolu s klasickým režimem 3 + 7 (daunorubicin + cytosinarabinosid). V tomto sdělení shrneme dosavadní praktické zkušenosti, dokreslené kazuistickým příkladem a první stručné výsledky s použitím této terapeutické kombinace v léčbě pacientů s akutní myeloidní leukemií s nízkým či středním rizikem podle kritérií European LeukemiaNet 2017 na našem pracovišti.
Průlomová bolest nádorová
Průlomová bolest představuje přechodné zhoršení bolesti u pacientů s dobře kontrolovanou základní bolestí. U většiny pacientů dosahuje průlomová bolest svého maxima během 5-15 minut, je většinou obtížně předvídatelná; až 48 % pacientů udává, že záchvat nedokážou nikdy předpovědět a pouze 19 % pacientů udává, že příchod ataky poznají vždy. Chronickou neuropatickou bolest lze připsat mnohočetné etiologii nádorů nebo metastázám. Včasné zahájení léčby atak průlomových bolestí je prevencí neadekvátního zvyšování základní dávky opioidu a brání následné kumulaci nežádoucích účinků léčby opioidy. Transmukózní fentanyl je určen k optimálnímu řešení atak průlomových bolestí s rychlým nástupem u onkologických pacientů.
Fentanyl v náplasťové formě a jeho místo v léčbě nádorové bolesti
Léčba bolesti v onkologii vyžaduje používání analgetik z řad silných opioidů. Fentanyl je standardním opioidem v její léčbě. Farmakologické vlastnosti fentanylu jsou podstatou praktického užívání fentanylu v transdermální formě, která přináší výhody pro pacienty i lékaře. Předností je zejména dlouhodobé udržení analgeticky účinné dávky, aplikační komfort a nezatěžování gastrointestinálního traktu další medikací.
Konjugované monoklonální protilátky
Monoklonální protilátky (monoclonal antibodies, mAb) patří spolu s prostředky genové terapie k nejdynamičtěji se rozvíjejícím skupinám léčiv. Trendem jsou různé typy modifikací základní struktury mAb, zlepšující jejich farmakokinetické a farmakodynamické vlastnosti. Patří sem i protilátky konjugované s další aktivní molekulou, tedy nesoucí další účinný princip (Antibody-Drug Conjugates, ADC). Konjugovanou molekulou je nejčastěji silný cytotoxin různého charakteru a mechanismu účinku. Monoklonální protilátky zde slouží především jako nosič cytotoxinu, vyhledávající specifický antigen. Konjugované monoklonální protilátky se skládají ze tří důležitých součástí – vlastní mAb, cytotoxinu a Línkem, který je spojuje. Předmětem článku je přehled cytotoxinů využívaných u klinicky povolených ADC, typů linkerů a jejich vlastností.
Imunoterapie v léčbě karcinomu žlučových cest – kazuistika
Incidence nádorů žlučových cest postupně roste. Velká část pacientů přichází s lokálně pokročilým, neresekabilním nebo metastazujícím onemocněním. Základem léčby je kombinace chemoterapie gemcitabinu a cisplatiny. Přidání imunoterapie – durvalumabu – prodlužuje dobu do progrese onemocnění i přežití nemocných a nezhoršuje kvalitu jejich života.
Profit z léčby pegylovaným liposomálním irinotekanem u mladého pacienta s karcinomem pankreatu - kazuistika
Kazuistika popisuje případ pacienta s karcinomem pankreatu, který po operaci a adjuvantní terapii časně progredoval do metastatického stadia. Paliativní systémová léčba v rámci první linie (gemcitabin + nab-paclitaxel) a druhé linie (pegylovaný iiposomáiní irinotekan + 5-fluorouracii) přinesla pacientovi významný benefit v prodloužení celkového přežití i doby do progrese při zachování dobré kvality života.
Chemoradioterapie u nemalobuněčných plicních karcinomů III. klinického stadia – kazuistika
Standardem léčby inoperabiiního nemaiobuněčného karcinomu III. klinického stadia je u pacientů únosných k radikálnímu přístupu konkomitantní chemoradioterapie následovaná konsolidační imunoterapií v déice až 12 měsíců. Tento postup vede ke zlepšení léčebných výsledků (včetně celkového přežití). U pacientů, kteří nejsou schopni absolvovat konkomitantní chemoradioterapii, se nabízí sekvenční chemoradioterapie s využitím akcelerované hypofrakcionace.
Postavení osimertinibu v léčbě nemocných s nemalobuněčným plicním karcinomem – kazuistiky
Osimertinib je tyrosinkinázovým inhibitorem třetí generace, vysoce účinný i v oblasti centrálního nervového systému, kde často nádory plic generalizují. Léčba je vyhrazena pro nemocné s nemalobuněčným plicním karcinomem s mutací receptoru epidermálního růstového faktoru (epidermal growth factor receptor, EGFR). V současné době je hrazena u pacientů s pokročilým či generalizovaným onemocněním, ale i v adjuvanci po dobu tří let, kdy významně snižuje riziko vzniku relapsu nemoci.