Bolest JE

01/2024

To, co se mi jako první vybaví při úvaze o definování bolesti, je naprosto jednoduché a výstižné sdělení, které nám prezentoval a citoval kolega algeziolog před více než 15 lety na edukačním semináři: Bolest je to, co pacient prožívá, když říká, že ho to bolí (Mc Caffery); Bolest JE (Wall). Od té doby všem pacientům primárně věřím a chci řešit jejich bolest. Také ale postupně více a více poznávám, o jak komplikovanou problematiku jde, kolik možných forem a projevů bolest má, jak se nadále rozšiřují možnosti její léčby, ale kolik je pak třeba zvažovat i souvisejících komplikací. Jsem rád, že v situacích, kdy nemohu pacientovi jednoduchým postupem dobře ulevit nebo jde o komplikovanější případy, je vždy spolehnutí na možnost opravdu profesionálního řešení s využitím sofistikovanějších kombinací nebo i invazivních intervencí ze strany algeziologů. U pacientů v závěrečných fázích života pak prakticky zásadní roli hraje konzultace paliatra s jeho opravdu širokým pojetím bolesti ve smyslu konceptu „total pain“ a zaměřením se i na související spirituální a psychosociální problematiky.

Není překvapením, že se bolest týká většiny onkologických pacientů, obzvláště těch s pokročilými malignitami. Dávají nám o tom svědectví naše osobní zkušenosti o řada odborné literatury. Podíval jsem se pro jistotu před chvílí také na rozpis svých pacientů, které v pondělí uvidím v ambulanci. Zcela určitě budu předepisovat medikaci proti bolesti minimálně u jedné třetiny z nich a nebude se jednat jen o pacienty s pokročilým metastazujícím onemocněním. Spektrum analgetik, které mají zavedeno, zahrnuje prakticky v podobné četnosti (u někoho v kombinaci) opioidy, spasmolytika a nesteroidní antirevmatika a u dvou pacientů je zaveden pregabalin pro neuropatickou složku bolesti. Shodou okolností připravuji také retrospektivní analýzu situace onkologických pacientů v závěru života, podle dostupných zápisů o stavu pacienta ve zprávě z hospitalizace byla bolest explicitně zmiňována u 76 z 383 případů, nicméně lze předpokládat, že u dalších minimálně 133 byla rovněž přítomna, např. v rámci řešených ileózních stavů, peritonitidy, drenáží pleury, žlučových a močových cest, rozličných stentáží a jiných komplikací, a v úvahu u dalších pacientů je třeba vzít i to, že jejich bolest mohla být natolik dobře pod kontrolou, že v daný okamžik nebyla námětem samostatné zmínky o potřebě řešení.

A protože bolest JE, a chceme, aby NEBYLA nebo aby byla alespoň SNESITELNÁ, a protože onkolog v této péči má své hranice možností, jsem rád, že se můžeme opírat o kolegy algeziology a paliatry a že Onkologická revue nám chce v našem snažení pomáhat.

Prof. MUDr. Samuel Vokurka, Ph.D.

Onkologická a radioterapeutická klinika LF UK a FN Plzeň Předseda Sekce podpůrné léčby a péče České onkologické společnosti ČLS JEP