02/2024

02/2024 Prim. MUDr. Jana Katolická, Ph.D.

02/2024

02/2024 PharmDr. MUDr. Jan Dvořák
Nástup účinnějších kombinací léčby metastazujícího hormonálně senzitivního karcinomu prostaty vychází z předchozího vývoje léčby kastračně rezistentního karcinomu prostaty. V článku jsou uvedeny základní principy a současné způsoby léčby v této linii včetně probíhajícího výzkumu ve studiích fáze III.
 

02/2024 MUDr. Darja Šustrová
PROpel je dvojitě zaslepená klinická studie fáze III, která dosáhla primárního cíle v parametru signifikantního prodloužení přežití bez radiografické progrese onemocnění a celkového přežití při léčbě kombinací olaparib a abirateron oproti kombinaci placebo + abirateron. Výsledky subanalýz podporují doporučení této kombinace do první linie léčby metastazujícího kastračně rezistentního karcinomu prostaty i u pacientů bez mutace BRCA.

02/2024 MUDr. Martin Palkovský; prof. MUDr. Renata Soumarová, Ph.D., MBA; PharmDr. MUDr. Jan Dvořák; MUDr. Eva Kindlová
Uroteliální karcinom močového měchýře je poměrně frekventní zhoubné onemocnění, které nejčastěji postihuje muže kuřáky starší 65 let věku. Léčba časných stadií onemocnění zaznamenala významné zlepšení, léčba lokálně pokročilého a metastazujícího uroteliálního karcinomu dlouho zůstávala založená pouze na chemoterapii na bázi cisplatiny. Ačkoli bylo za posledních 20 let zkoušeno mnoho nových léčiv, žádné neprokázalo významné zlepšení léčebných výsledků až doposud. Enfortumab vedotin nejprve získal registraci k léčbě pacientů s pokročilým uroteliálním karcinomem, který progredoval po chemoterapii a imunoterapii. Následně americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv v prosinci 2023 udělil zrychlené schválení enfortumab vedotinu v kombinaci s pembrolizumabem pro léčbu pokročilého uroteliálního karcinomu v první linii. Tento článek poskytuje přehled současných a možných budoucích způsobů léčby pokročilého uroteliálního karcinomu. Cílem je poskytnout ucelený a aktuální souhrn dostupných možností léčby uroteliálního karcinomu, včetně jejich omezení a vyhlídek do budoucna.

 

02/2024 MUDr. Robert Novák; MUDr. Jana Katolická, Ph.D.
Lokalizovaný renální karcinom je spojen s rizikem rekurence po nefrektomii. Několik klinických modelů se snaží predikovat individuální riziko progrese onemocnění a mortality na základě klinických a patologických rysů. Systémová cílená antiangiogenní terapie, která se ukázala jako účinná u metastazujícího renálního karcinomu, neprokázala zlepšení celkového přežití v adjuvanci. Inhibitory imunitních kontrolních bodů vykazují signifikantní protinádorovou aktivitu a vedly k prodloužení přežití u metastazujícího renálního karcinomu, proto jsou předmětem zájmu v adjuvantní indikaci.¹

02/2024 MUDr. Jana Katolická, Ph.D.
Kombinovaná chemoterapie na bázi platiny zůstává standardní léčbou uroteliálního karcinomu. Pembrolizumab ve studii KEYNOTE-045 byl spojen s významně delším celkovým přežitím a s nižší mírou nežádoucích účinků souvisejících s léčbou než chemoterapie, a to jako terapie druhé linie pokročilého uroteliálního karcinomu refrakterního na platinu.
 

02/2024 MUDr. Anežka Zemánková
Léčba ¹⁷⁷Lu-PSMA-617 se nově uplatňuje v léčbě metastazujícího kastračně rezistentního karcinomu prostaty po selhání přípravků ARTA a taxanové chemoterapie. Účinnost byla prokázána v klinické studii VISION. V současnosti probíhají klinické studie s ¹⁷⁷Lu-PSMA-617 v léčbě karcinomu prostaty i v indikaci hormonálně senzitivního onemocnění a dále také v kombinační léčbě.

02/2024 MUDr. Jindřich Kopecký, Ph.D.
Karcinom močového měchýře představuje významnou onkologickou výzvu kvůli své tendenci k metastazování a recidivám. Díky rozvoji v oblasti imunoterapie v současné době máme naději na zlepšení terapeutických výsledků pro metastazující onemocnění. Následující kazuistika poukazuje na přínos avelumabu v léčbě generalizovaného močového měchýře. Nabízí naději na prodloužení přežití a zlepšení kvality života pacientů.

02/2024 Doc. MUDr. Otakar Čapoun, Ph.D., FEBU; prof. MUDr. Jaroslava Dušková, CSc.
Relugolix představuje jediný perorálně podávaný lék ze skupiny antagonistů hormonu uvolňujícího luteinizační hormon (luteinizing hormone-releasing hormone, LHRH). Zdá se, že oproti analogům LHRH mají antagonisté příznivější bezpečnostní profil u pacientů s anamnézou kardiovaskulárních nemocí nebo v riziku kardiovaskulárních komplikací při dlouhodobé androgen deprivační terapii. Jednou z indikací léčby relugolixem je lokálně pokročilý karcinom prostaty u pacientů nevhodných pro radikální léčbu. Prezentujeme kazuistiku 83letého pacienta s progresí karcinomu prostaty při pozorném vyčkávání.

02/2024 Doc. MUDr. David Vrána, Ph.D.
Kombinace hormonální léčby spolu s inhibitorem CDK4/6 představuje v současnosti jednoznačně zlatý standard léčby pacientek s lokálně pokročilým (s vyčerpanými možnostmi lokoregionální léčby) či metastazujícím karcinomem prsu s expresí hormonálních receptorů a současně s negativitou receptoru 2 pro lidský epidermální růstový faktor (human epidermal growth factor receptor 2, HER2). K dispozici jsou v České republice tři molekuly, které všechny prokázaly benefit v prodloužení doby do progrese onemocnění, nicméně finální data týkající se prodloužení celkového přežití přinesla v případě fulvestrantu statisticky signifikantní výsledky pouze v kombinaci s abemaciclibem a ribociclibem a v případě inhibitorů aromatázy pouze v kombinaci s ribociclibem. S ohledem na skutečnost, že primárním cílem studií nebylo celkové přežití, nýbrž přežití bez progrese onemocnění a na základě těchto dat získaly všechny tři molekuly úhradu z veřejného zdravotního pojištění u této skupiny pacientek, je nutno všechny tři molekuly zvažovat, a to se zřetelem na výsledky registračních studií, profil toxicity, dávkovací schéma a také mírně odlišné podmínky úhrady.

 

02/2024 Prof. MUDr. Samuel Vokurka, Ph.D.
Uveální melanom je svým výskytem vzácnou, i když současně nejčastější nitrooční malignitou dospělých. Má velmi vysoké riziko metastazování a jeho biologické charakteristiky s obecně nízkou mutační náloží limitují využití imunoterapie s inhibitory kontrolních bodů. Zásadní molekulou v léčbě se tedy jeví tebentafusp, i když jen pro vybranou podskupinu pacientů s fenotypem HLA-A*02:01. Léčba tebentafuspem je zatížena vysokým výskytem reakce z uvolnění cytokinů (cytokine release syndrom) a kožního exantému a v úvodních infuzních aplikacích léčiva s doporučeným vzestupným dávkováním je potřeba hospitalizace a pečlivá monitorace pacienta.

02/2024 Doc. MUDr. Jiří Slíva, Ph.D.
Melanom představuje jednu z nejzávažnějších forem nádorových onemocnění kůže, přičemž jeho výskyt vzrůstá úměrně se zvyšujícím se věkem. Jelikož míra přežití u nemocných s melanomem úzce souvisí s jeho stadiem v okamžiku stanovení diagnózy, je včasná diagnostika zcela zásadní pro dosažení optimálních výsledků léčby. I tak jsme v posledních letech svědky výrazných pokroků v nabídce možných terapeutických opatření. V předloženém textu jsou shrnuty základní poznatky o přínosu fixní kombinace nivolumab plus relatlimab.

02/2024 MUDr. Miroslav Důra, Ph.D
Protinádorová imunoterapie je zlatým standardem moderní léčby v rostoucím počtu metastazujících či lokálně pokročilých solidních nádorů. Tato léčba dosahuje signifikantních a trvalých léčebných odpovědí a přináší prodloužení doby do progrese a prodloužení celkového přežití za současného zlepšení kvality života. V oblasti maligních kožních nádorů je dobře znám léčebný účinek imunoterapie u metastazujícího melanomu, u něhož se imunoterapie stala standardem moderní systémové léčby. Efekt imunoterapeutik byl však prokázán i u metastazujících a lokálně pokročilých nemelanomových nádorů kůže, konkrétně u dlaždicobuněčného karcinomu, bazocelulárního karcinomu a karcinomu z Merkelových buněk. V současné době jsou v našich podmínkách k dispozici v léčbě nemelanomových kožních nádorů dvě monoklonální protilátky s prokázaným protinádorovým účinkem, konkrétně jsou jimi cemiplimab a avelumab. Článek předkládá přehled informací o těchto protinádorových lécích, zabývá se jejich účinností, managementem léčby, mechanismem účinku a nežádoucími účinky.

02/2024 MUDr. Marie Drosslerová
Extenzivní stadium malobuněčného plicního karcinomu (extensive-stage small cell lung cancer, ES-SCLC) je malignita se stále špatnou prognózou. Pacienti s ES-SCLC by měli být v první linii první čtyři cykly léčeni kombinací platiny s etoposidem a s durvalumabem anebo s atezolizumabem, následně by měli pokračovat udržovací imunoterapií. Zmíněná kombinační léčba zlepšuje přežití nemocných. Tato kazuistika popisuje případ 68leté pacientky, která je durvalumabem úspěšně léčena.

02/2024 MUDr. Ondřej Sláma, Ph.D.
Základní lékovou skupinou pro léčbu středně silné a silné nádorové bolesti jsou silné opioidy. V současné době je v České republice (ČR) dostupná celá řada zástupců této skupiny a lékař musí při volbě léku u konkrétního pacienta zohlednit řadu faktorů. Buprenorfin je silný opioid s jedinečným profilem působení na různé opioidní receptory. Díky tomu dosahuje analgetického účinku zcela srovnatelného s ostatními čistými agonisty opioidních receptorů, jako je morfin, fentanyl nebo oxykodon. Je třeba opustit představu, že buprenorfin coby parciální agonista µ opioidních receptorů má pouze částečný (tedy slabší) analgetický účinek, a není proto vhodný pro léčbu silné nádorové bolesti v situaci pokročilého onemocnění. Analgetický účinek maximální doporučené dávky buprenorfinu TTS (140 µg/h) je dostatečný ke zvládnutí bolestivých stavů u většiny pacientů v pokročilých fázích nádorové nemoci. Profil nežádoucích účinků se zdá být příznivější než u ostatních silných opioidů: buprenorfin je méně tlumivý a působí méně nevolnosti, zvracení a zácpy a nižší riziko rozvoje tolerance. Díky specifickému metabolismu nedochází ani při významné renální insuficienci k akumulaci aktivních metabolitů v plazmě. Zvláště významný benefit mohou mít z léčby buprenorfinem starší pacienti a pacienti s renálním a hepatálním selháváním.