Prof. MUDr. Michal Zikán, Ph.D.

02/2024

Rekapitulovat svůj život s ohledem na výčet úspěchů a neúspěchů patří spíše starším a zkušenějším. Tedy alespoň doufám, že život neskončí v padesáti. Dovolím si tak využít tento prostor pro zmínění některých osob a okamžiků, které ovlivnily nejen mě, ale směřovaly také českou gynekologii a onkogynekologii.

Studium medicíny pro mě nebylo promyšleným dlouhodobým plánem, ale spontánním rozhodnutím mezi třeťákem a čtvrťákem na gymnáziu. Motivací byl pocit, že medicína je vznešeným a naplňujícím oborem. Frustrace a únava, které jsou nerozlučnou součástí reality, se tehdy v úvahách neobjevily. Splnila se touha studovat nejstarší a nejprestižnější fakultu - 1. lékařskou.

Několikrát v životě jsem poslechl pocit. Často jsem toho litoval. Ve druhém ročníku medicíny jsem měl pocit, že bych měl dělat víc než pouze chodit do školy – třeba se věnovat výzkumu. V té době mě mezi učiteli zaujal biochemik docent Pohlreich, kultivovaný, vzdělaný, vtipný. Oslovil jsem ho a měl příležitost podílet se na projektu detekce mutací genů BRCA1 a BRCA2. V roce 1996 se jednalo o novou oblast, zajímavé byly nejen nově objevené mutace, jejich četnost v naší populaci, ale také techniky detekce, možnosti vyšetřit kompletně tak velké geny. Byli jsme velmi hrdí na první publikaci, jejíž text i obrázky jsme zasílali poštou na adresu nakladatelství. Naše práce získala v roce 2001 Cenu Francie za lékařství – ocenění pro studenty lékařství a mladé lékaře. S ní byla spojená i dvouměsíční stáž na vybraném pracovišti ve Francii. Tu jsem strávil v IARC (International Agency for Research on Cancer) v Lyonu, právě v oddělení zabývajícím se mutační analýzou genů BRCA.

Mutace genů BRCA1 a BRCA2 znamenají zvýšené riziko vzniku zejména karcinomu prsu a vaječníků. To znamenalo zájem o klinické projevy a souvislosti obou nádorů. Chtěl jsem se věnovat chirurgickému oboru, který by obsahoval i onkologii. Onkogynekologie to nabízela, mohl jsem se věnovat i léčbě karcinomu prsu a vaječníků. Jasnou volbou bylo současné postgraduální studium. Mým školitelem se stal docent Matouš, konzultantem docent Pohlreich, oba z Ústavu biochemie a experimentální onkologie 1. LF UK, kam jsem tou dobou docházel již několik let. Díky tehdejšímu přednostovi Gynekologicko-porodnické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze, profesoru Živnému, jsem zároveň mohl pracovat na klinice. Klasika tehdejší doby – postgraduální stipendium a 0,1 klinický úvazek. Tehdy končilo udělování titulů CSc., byl jsem tak mezi prvními, kdo získali titul Ph.D., řada lidí vůbec nevěděla, co to znamená. Po třech letech postgraduálního studia jsem se pak věnoval intenzivně klinice, hlavně na onkologickém oddělení Apolináře, tedy Gynekologicko-porodnické kliniky 1. LF UK a VFN.

Klinické začátky jsou děsivé, zároveň ale každý den znamená něco nového, dokonce i služby jsou zajímavé. Časem se křivka učení oploští a nové věci a zákroky přicházejí spíše z týdne na týden než ze dne na den. Fakulta nás dobře připraví na péči o interní pacientky, to byla skvělá výhoda při péči o onkologicky nemocné, začátečník však zcela tápe v praktických věcech – jaké odběry udělat, můžu si to dovolit každý den? Pro svůj zájem o onkologii jsem však nejvíce času na klinice trávil na onkologickém oddělení.

Péče o pacientky s gynekologickými zhoubnými nádory v té době nebyla v České republice svébytnou a samostatnou disciplínou. Od roku 2004 se to však začalo výrazně měnit. S jmenováním tehdy docenta Cibuly do pozice vedoucího lékaře onkogynekologie u Apolináře se změnila česká onkogynekologie i moje vnímání tohoto oboru. Medicína, kterou jsme začali dělat, byla strukturovaná, dobře organizovaná, pečlivá. Jedinečná byla ultrazvuková diagnostika a staging, ultrazvukem navigované biopsie a intervence a operační výkony, které se dosud v gynekologii v České republice neprováděly.

Po šesti letech od promoce jsem složil atestaci z gynekologie a porodnictví, již pouze jednu, evropskou.

Podařilo se navázat spolupráci s University College London, díky níž jsem, kromě spoluautorství řady prací, mohl v Londýně strávit nějaký čas a otevřela se mi oblast analýz methylace DNA. Navíc se naše výzkumná práce týkala také žen s mutacemi v genech BRCA1 a BRCA2.

Počet onkologických pacientek v centru výrazně rostl, rozrůstala se tak naše potřeba využití operačního sálu nebo ultrazvuků. Mohli jsme se tím také intenzivně a rychle učit. Vytvořila se skupina zdravotníků, kteří nejen dělali svoji práci rádi a se snahou dělat ji co nejlépe, ale kteří spolu také trávili volný čas. Mohli jsme vidět zahraniční pracoviště, aktivně participovat na konferencích, publikovat.

Apolinářské onkogynekologické centrum se stalo nejen jedním z největších center v České republice, ale především centrem respektovaným na evropské i světové úrovni. V roce 2012 jsem habilitoval v oboru gynekologie a porodnictví na téma hereditárního karcinomu prsu a vaječníků, jeho diagnostiky a klinického managementu.

Založil jsem ambulanci pro gynekologickou péči o ženy s dědičnou dispozicí ke vzniku zhoubných nádorů. První dva měsíce jsem seděl v prázdné místnosti, pak už nebylo kam pacientky objednávat. Přesto je stále podobných ambulancí v České republice méně než prstů na jedné ruce.

Zásadní nabídka, která převrátila můj profesní život, přišla na přelomu let 2016 a 2017 z Nemocnice Na Bulovce. Na podzim 2017 jsem se po výběrovém řízení stal přednostou Gynekologicko-porodnické kliniky 1. LF UK a FN Na Bulovce. Změnil jsem tak nemocnici, nikoli fakultu, vždy jsem se považoval za člověka 1. lékařské. Představa, že bude trvat dva až tři roky, než se provoz kliniky usadí, byla naivní. Po více než šesti letech jsem velmi hrdý na to, že se nám na Bulovce, která se stala opět fakultní nemocnicí, podařilo vytvořit dobře fungující tým, že mám kolegy, na které se mohu spolehnout. Vybudovali jsme onkogynekologické centrum, které je jedním z největších v České republice a využívá širokého onkologického zázemí Bulovky. Zároveň poskytuje celou šíři služeb v oboru onkogynekologie, včetně extenzivních operačních výkonů a ojedinělého systému péče o ženy s dědičnou dispozicí ke vzniku malignit. Naše porodnice je jednou z mála, které neklesá počet porodů. Když pořádáme výběrové řízení na pozici sekundáře, hlásí se k nám dvacet uchazečů. Čeká nás velká a zásadní rekonstrukce budovy a vybudování nových operačních sálů.

Ve svém profesním životě jsem měl štěstí na lidi, se kterými jsem se setkal a kteří formovali můj pohled na medicínu a její fungování v českých podmínkách. Štěstí mám ale i na domácí zázemí, s partnerkou onkogynekoložkou vychováváme pět skvělých dětí. Zda bude některé z nich studovat medicínu, nevíme. Ale nesmírně mě těší každý jejich úspěch a radost.

Prof. MUDr. Michal Zikán, Ph.D.

Gynekologicko-porodnická klinika 1. LF UK a FN Bulovka, Praha