03/2021

 

Obsah čísla

 

Úvodník 03/2021

PŘEJÍT NA ČLÁNEK

 

Prognostické markery přežívání u pacientů s duktálním adenokarcinomem pankreatu

Prognostic markers for survival in patients with pancreatic ductal adenocarcinoma

Michal Eid, Štěpán Tuček, Lumír Kunovský

PŘEJÍT NA ČLÁNEK


Aplikace metalických stentů v rámci paliativní léčby maligních stenóz jícnu

Metallic stent application in palliative treatment of malignant esophageal stenoses

Peter Matkulčík, Tomáš Rohan, Pavlína Slováková, Tomáš Andrašina

PŘEJÍT NA ČLÁNEK


Chemoembolizace u primárních a sekundárních nádorů jater

Chemoembolization of primary and secondary liver tumors

Jan Zavadil, Tomáš Rohan, Matej Straka, Lenka Ostřížková, Tomáš Andrašina

PŘEJÍT NA ČLÁNEK


Imunoterapie v léčbě nádorů jícnu, gastroezofageální junkce a žaludku

Immunotherapy in the treatment of tumors of the esophagus, gastroesophageal junction and stomach

Lenka Ostřížková, Ivana Kosíková

PŘEJÍT NA ČLÁNEK


Možnosti a opodstatněnost znovunasazení anti‑EGFR léčby u předléčených RAS wild‑type pokročilých kolorektálních karcinomů

Possibilities and substantiation of re‑treatment with anti‑EGFR drugs for pre‑treated RAS wild‑type advanced colorectal cancers

Zdeněk Linke

PŘEJÍT NA ČLÁNEK


Pokročilý hepatocelulární karcinom a úspěšně zacílený atezolizumab s bevacizumabem podle studie IMbrave150 v první linii léčby

Advanced hepatocellular carcinoma and successfully targeted the first‑line treatment with atezolizumab and bevacizumab according to IMbrave150 trial

Samuel Vokurka

PŘEJÍT NA ČLÁNEK


Karcinom pankreatu – aktuální možnosti léčby

Pancreatic cancer – current treatment options

Marián Liberko, Renata Soumarová

PŘEJÍT NA ČLÁNEK


Anti‑EGFR léčba kolorektálního karcinomu

Anti‑EGFR treatment of colorectal cancer

Stanislav Batko

PŘEJÍT NA ČLÁNEK


Novinky v systémové léčbě nádorů jícnu

News in the systemic treatment of esophageal tumors

David Vrána

PŘEJÍT NA ČLÁNEK


Pembrolizumab v adjuvantní léčbě melanomu

Pembrolizumab in the adjuvant treatment of melanoma

Eugen Kubala

PŘEJÍT NA ČLÁNEK


Postavení elotuzumabu v léčbě mnohočetného myelomu

The role of elotuzumab in the treatment of multiple myeloma

Ivan Špička

PŘEJÍT NA ČLÁNEK


Léčba ALK pozitivního nemalobuněčného karcinomu plic

Treatment of ALK positive non‑small cell lung cancer

Markéta Černovská

PŘEJÍT NA ČLÁNEK


Léčba metastazujícího karcinomu tlustého střeva u 44leté ženy s interními komorbiditami – kazuistika

Treatment of metastatic colorectal cancer in a 44‑year‑old woman with internal comorbidities – a case report

Věra Benešová

PŘEJÍT NA ČLÁNEK


Dlouhodobá léčba metastazujícího uroteliálního karcinomu pánvičky ledvinné – kazuistika

Long‑term treatment of metastatic urothelial carcinoma of the renal pelvis – case report

Michaela Barjaková, Robert Novák, Jana Katolická, Jiří Vaníček

PŘEJÍT NA ČLÁNEK

 

 

Doporučené články

Prognostické markery přežívaní u pacientů s duktálním adenokarcinomem pankreatu

03/2021 MUDr. Michal Eiď1; MUDr. Štěpan Tuček, Ph.D.1; MUDr. Lumír Kunovský, Ph.D.2,3
Incidence duktálního adenokarcinomu pankreatu (pancreatic ductal adenocarcinoma, PDAC) se zvyšuje a mortalita je stále vysoká. Již bylo dokázáno, že PDAC není jen jednou chorobou, ale jde o velmi heterogenní malignitu. Navzdory prohlubujícímu se poznání nebyl v posledních 30 letech zaznamenán zásadní průlom v terapii, který by vedl k dlouhodobému přežívání. Výjimkou je intenzivní režim s tripletem cytostatik - 5-fluorouracil, oxaliplatina a irinotekan (FOLFIRINOX), který v adjuvanci dosahuje mediánu celkového přežívání 54,4 měsíce a mediánu doby bez relapsu choroby 21,6 měsíce. Je však třeba poznamenat, že ve studii PRODIGE 24 byla přísná vstupní kritéria a populace byla výrazně selektována. V reálné praxi není tento intenzivní režim vhodný pro všechny. Nicméně existuje subpopulace pacientů, kteří s diagnózou PDAC přežívají dlouhou dobu. Již nyní jsou známé klinické ukazatele, které vstupně mohou napomoci odhadnout prognózu pacienta. Vedle nich byly recentně popsány i prognostické faktory na molekulární úrovni a zřejmě budou hrát v budoucnu významnou roli. V článku se zaměřujeme na klinické, histopatologické a molekulární prognostické faktory, které mohou být užitečné v prognostické stratifikaci.
CELÝ ČLÁNEK

Aplikace metalických stentů v rámci paliativní léčby maligních stenóz jícnu

03/2021 MUDr. Peter Matkulčík; MUDr. Tomáš Rohan; MUDr. Pavlína Slováková; MUDr. Tomáš Andrašina, Ph.D., MBA
Rostoucí incidence malignit jícnu vedla autory k publikaci přehledového článku o možnostech kooperace onkologů s intervenčními radiology. V článku jsou shrnuty aktuální poznatky o indikacích a kon- traindikacích jednotlivých typů stentů a jejich možné komplikace. Článek je také doplněn o zkušenosti pracoviště nevaskulární intervenční radiologie Kliniky radiologie a nukleární medicíny Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice Brno.
CELÝ ČLÁNEK

Chemoembolizace u primárních a sekundárních nádorů jater

03/2021 MUDr. Jan Zavadil1; MUDr. Tomáš Rohan1; MUDr. Matej Straka1; MUDr. Lenka Ostřížková2; MUDr. Tomáš Andrašina, Ph.D., MBA1
Transarteriální chemoembolizace je nedílnou součástí léčby středně pokročilých primárních a sekundárních nádorů jater. Během desetiletí se tato metoda neustále zdokonaluje jak po technické stránce, tak i možností užívaných embolizačních látek a zlepšuje prognózu pacientů, kteří často nemohou podstoupit jinou terapii. Tento přehledový článek seznamuje čtenáře se základními charakteristikami samotného výkonu, indikacemi, průběhem, komplikacemi a nežádoucími účinky. Na závěr je uvedena úspěšnost samotných výkonů.
CELÝ ČLÁNEK

Imunoterapie v léčbě nádorů jícnu, gastroezofageální junkce a žaludku

03/2021 MUDr. Lenka Ostřížková; MUDr. Ivana Kosíková 
Nádory jícnu, gastroezofageální junkce (gastroesophageal junction, GEJ) a žaludku jsou šestou nejčastější příčinou úmrtí. Největší incidence i mortalita je v Asii a jižní a východní Africe. V České republice má incidence i mortalita vzestupnou tendenci. U více než poloviny nemocných je stanovena diagnóza v primárně pokročilém či diseminovaném stadiu. Histologicky se u nádorů jícnu vyskytují spinocelulární karcinomy, tyto postihují především proximální dvě třetiny, a adenokarcinomy, které postihují distální třetinu a oblast GEJ. U nádorů žaludku jsou nejčastější adenokarcinomy. Spinocelulární karcinomy jícnu se dominantně vyskytují v zemích východní Evropy a Asie. V Severní Americe a ve většině zemí západní Evropy dominují adenokarcinomy.1 Anatomická lokalizace, histologický typ nádoru, grading a rozsah onemocnění (TNM klasifikace) jsou základními kameny pro stanovení strategie terapie. Léčba je mezioborová a měla by být vedena cestou multioborových týmů. Nové imunoterapeutické strategie, protilátky proti cytotoxickému antigenu 4 asociovanému s T lymfocyty (cytotoxic T-lymphocyte associated antigen 4, CTLA-4) a protilátky proti receptoru programované buněčné smrti 1 (programmed cell death protein 1, PD-1) / ligandu programované buněčné smrti 1 (programmed cell death-ligand 1, PD-L1) mají podle výsledků klinických studií své místo i v léčebném algoritmu nádorů jícnu a žaludku. Výsledky klinických studií prokázaly, že kombinace imunoterapie a chemoterapie zlepšuje celkové přežití i prodloužení doby do progrese onemocnění ve srovnání se samotnou chemoterapií. A to jak v léčbě metastazujícího onemocnění, tak i v adjuvantním podání.
CELÝ ČLÁNEK

Možnosti a opodstatněnost znovunasazení anti-EGFR léčby u předléčených RAS wild-type pokročilých kolorektálních karcinomů

03/2021 MUDr. Zdeněk Linke
Prvotní selhání léčby inhibitory receptoru epidermálního růstového faktoru (epidermal growth factor receptor, EGFR) u pokročilých RAS wild-type (wt) kolorektálních karcinomů nemusí zdaleka znamenat její trvalou a definitivní neefektivitu. Možností je opětné znovunasazení anti-EGFR léčby po předchozí progresi onemocnění (rechallenge), popř. po předchozím přerušení z jiných důvodů, než je progrese (reintrodukce), nebo sekvence, resp. rotace mezi dvěma různými EGFR blokátory (sekvence) nebo snaha o překonání rezistence anti-EGFR léčby navýšením její dávky (eskalace) nebo možnost kontinuální EGFR blokády. Jsou k dispozici klinická data, která dokazují, že zejména po přerušení primární anti-EGFR léčby a následné odlišné léčbě opravdu dochází k znovunabytí senzitivity vůči této terapii. A to změnou zastoupení EGFR pozitivních RAS wt nádorových buněk. K tomu dochází během jiné, vmezeřené terapie, která je na bázi účinku odlišného, než je EGFR blokáda. Předpokladem efektu znovu nasazené anti-EGFR léčby je však její účinnost během její předchozí, primární aplikace.
CELÝ ČLÁNEK

Pokročilý hepatocelulární karcinom a úspešně zacílený atezolizumab s bevacizumabem podle studie IMbrave150 v první linii léčby

03/2021 Prof. MUDr. Samuel Vokurka, Ph.D.
Hepatocelulární karcinom je prognosticky nepříznivá malignita s velmi limitovanými možnostmi ovlivnění průběhu především v pokročilých stadiích onemocnění. Léčba kombinací atezolizumab a bevacizumab v rámci studie IMbrave150 prokazuje významné prodloužení mediánu do progrese i celkového přežití - 19,2 oproti 13,4 měsíce při léčbě sorafenibem (HR 0,66; p = 0,0009) - a jedná se zatím o nejdelší přežití dosažené v první linii studie fáze III u pokročilého hepatocelulárního karcinomu.
CELÝ ČLÁNEK

Karcinom pankreatu - aktuální možnosti léčby

03/2021 MUDr. Marián Liberko; doc. MUDr. Renata Soumarová, Ph.D., MBA
Karcinom pankreatu je onemocnění s dlouhodobě nejhoršími onkologickými výsledky napříč všemi stadii. V klinické praxi se z důvodu asymptomatických, resp. nespecifických projevů onemocnění setkáváme zejména s lokálně pokročilými a metastazujícími nádory, u kterých je medián přežívání kolem jednoho roku. Bohužel i časná stadia po radikální chirurgické léčbě a adjuvantní terapii jsou spojena s časnou lokální recidivou nebo vzdálenou generalizací a dlouhodobé přežívání pacientů je i v těchto stadiích spíše výjimkou. I přes tyto nepříznivé charakteristiky onemocnění dochází zejména v posledních letech k pozvolnému prodlužování přežívání těchto pacientů. Je to jednak důsledek pokroku v diagnostice, chirurgické terapii, ale hlavně v onkologické terapii (jednak v systémové chemoterapii - adjuvantní, neoadjuvantní, perioperační, indukční a paliativní, jednak v radioterapii). Byly provedeny a publikovány výsledky studií napříč všemi stadii karcinomu pankreatu (resekabilní, hraničně resekabilní, lokálně pokročilý, metastazující), které se promítly do zlepšeného přežívání. Cílem tohoto článku je podat přehled o aktuálních možnostech terapie tohoto onemocnění.

 
CELÝ ČLÁNEK

Anti-EGFR léčba kolorektálního karcinomu

03/2021 MUDr. Stanislav Batko
Základy systémové léčby metastazujícího kolorektálního karcinomu vycházejí z kombinace chemoterapie a cílené léčby, v níž mají u RAS + BRAF wild-type podskupiny pacientů velmi důležité místo protilátky proti receptoru epidermálního růstového faktoru (epidermal growth factor receptor, EGFR) - monoklonální cetuximab a panitumumab. Ve všech liniích prokázaly prodloužení přežití bez progrese, prodloužení celkového přežití bylo demonstrováno ve studiích v první a třetí linii. Nejvýraznější benefit v celkovém přežití lze pozorovat při jejich použití u nepředléčeného metastazujícícho kolorektálního karcinomu, kde se projevuje potenciál navození hluboké a déletrvající odpovědi. Tento účinek na redukci nádorové masy současně umožňuje významné části pacientů dosáhnout konverze a sekundární resekce metastáz spojené s delším přežitím a potenciálem kurability. Kromě nejčastěji používaných dubletů FOLFOX a FOLFIRI lze u starších pacientů použít panitumumab i v kombinaci s 5-fluorouracilem/leucovorinem při zachování účinnosti. Současně narůstají zkušenosti s použitím anti-EGFR terapie v kombinaci s tripletem FOLFOXIRI, kde demonstrují vysoký potenciál k dosažení resekability. Indikační kritéria se nově rozšířila o BRAF V600E mutovaný předléčený metastazující kolorektální karcinom, u nějž kombinace cetuximabu s encorafenibem vedla k významnému prodloužení celkového přežití.
 
CELÝ ČLÁNEK

Novinky v systémové léčbě nádoru jícnu

03/2021 Doc. MUDr. David Vrána, Ph.D.
Imunoterapie našla své nezpochybnitelné postavení v léčbě celé řady malignit. Na základě několika studií, které byly publikovány v poslední době, se dostala i do léčebného algoritmu nádorů jícnu a gastroezofageální junkce, a to jak do první, tak do vyšších linií paliativní léčby. Prediktivními markery, které hrají roli při výběru vhodné terapie, zůstávají stav ligandu programované buněčné smrti 1 (pro- grammed cell death-ligand 1, PD-L1), přítomnost defektu v genech zodpovědných za opravu chybného párování bází a s tím související vysoká mikrosatelitová instabilita (mismatch repair deficiency / high microsatellite instability, dMMR/MSI-H) a exprese receptoru 2 pro lidský epidermální růstový faktor (human epidermal growth factor receptor 2, HER2). Cílená terapie trastuzumabem, ramucirumabem či terapie trifluridin/tipiracilem zůstává léčbou volby v případě adenokarcinomů gastroezofageální junkce. V současnosti však bohužel zcela chybí úhrada z veřejného zdravotního pojištění pro jakoukoli molekulu ze skupiny imunoterapie u tohoto typu nádorového onemocnění. Níže uvedený text si klade za cíl shrnout současná data pro imunoterapii, cílenou léčbu nádorů jícnu a gastroezofageální junkce bez ohledu na stav úhrady.
CELÝ ČLÁNEK

Pembrolizumab v adjuvantní léčbě melanomu

03/2021 MUDr. Eugen Kubala
Adjuvantní léčba je považována za standardní přístup k léčbě pacientů s lokálně pokročilým melanomem stadia IIIA, IIIB a MIC. Studie EORTC 1325-MG/KEYNOTE-045, ve které byl porovnán pembrolizumab s placebem, jednoznačně prokázala jeho účinnost. V dlouhodobém sledování bylo prokázáno, že tříletého přežití do relapsu onemocnění (relapse free survival, RFS) dosáhlo 63,7 % pacientů s pembrolizumabem oproti 44,1 % pacientů s placebem (HR 0,56; 95% CI 0,47-0,68; p < 0,001). Tato léčba se ukázala jako vysoce bezpečná s nízkým výskytem nežádoucích účinků. Současně bylo prokázáno, že výskyt nežádoucích účinků spojených s imunoterapií je spojen s lepšími výsledky léčby než bez nich, zvláště u endokrinní toxicity (p = 0,03). Nepřítomnost nežádoucích účinků spojených s imunoterapií ale nevede k významnému snížení účinnosti pembrolizumabu oproti placebu.
CELÝ ČLÁNEK

Postavení elotuzumabu v léčbě mnohočetného myelomu

03/2021 Prof. MUDr. Ivan Špička, CSc. 
Terapie mnohočetného myelomu se v posledních dvou dekádách zcela změnila s možností použití cílených léků, jako jsou inhibitory proteazomu, imunomodulační léky a monoklonální protilátky. Elotuzumab je u mnohočetného myelomu první monoklonální protilátkou schválenou pro klinickou praxi; v roce 2015 ji americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv schválil jako tzv. breakthrough therapy. Jejím cílovým antigenem je povrchový receptor SLAMF7 (též CS1) ze skupiny CD2 a rodiny SLAMF (signaling lymphocy- tic activation molecule). V současnosti je elotuzumab schválen v kombinaci s dexamethasonem a buď s lenalidomidem, nebo s pomalidomidem pro relabující pacienty s myelomem.
CELÝ ČLÁNEK

Léčba ALK pozitivního nemalobuněčného karcinomu plic

03/2021 MUDr. Markéta Černovská
Nemalobuněčný karcinom plic (non-small cell lung cancer, NSCLC) s pozitivní mutací anaplastické lym- fomové kinázy (anaplastic lymphoma kinase, ALK) byl poprvé popsán v roce 2007. V léčbě těchto specifických nádorů s přestavbou genu ALK (nejčastěji vznik fúzního genu EML4-ALK) jsou stěžejní inhibitory ALK, které prokázaly významný klinický benefit ve srovnání s konvenční chemoterapií. Crizotinib, první známý inhibitor ALK, prokázal svoji superioritu nad chemoterapií nejen prodloužením doby do progrese. Bohužel má omezený průnik do centrálního nervového systému (CNS), a tak u mnoha nemocných dochází k progresi v CNS. Léky druhé (alectinib, ceritinib, brigatinib) a třetí (lorlatinib) generace jsou účinnější i v oblasti CNS. Výsledky různých studií prokázaly, že sekvenční léčba inhibitory ALK významně prodlužuje celkové přežití.
CELÝ ČLÁNEK

Léčba metastazujícího karcinomu tlustého střeva u 44leté ženy s interními komorbiditami - kazuistika

03/2021 MUDr. Věra Benešová 
V kazuistice popisuji průběh léčby metastazujícího karcinomu tlustého střeva u 44leté ženy s onemocněním diabetes mellitus 1. typu s inzulinoterapií a s hypertenzí. V rozhodnutí o sekvenci léčby byla respektována současná doporučení pro terapii metastazujícího kolorektálního karcinomu, a to: vyšetření v multidisciplinárním týmu, stanovení genetického typu nádoru, uložení tumoru a celkový klinický stav nemocné. Vzhledem k tomu, že tumor je KRAS, NRAS wild-type, bylo nalezeno mnohočetné postižení jater v obou lalocích a jedná se o levostranný karcinom, byla zvolena aplikace systémové chemoterapie FOLFOX6 v kombinaci s inhibitorem receptoru epidermálního růstového faktoru (epidermal growth factor receptor, anti-EGFR) panitumumabem (Vectibix inj.).
CELÝ ČLÁNEK

Dlouhodobá léčba metastazujícího uroteliálního karcinomu pánvičky ledvinné kazuistika

03/2021 MUDr. Michaela Barjaková1; MUDr. Robert Novák1; MUDr. Jana Katolická, Ph.D.1; doc. MUDr. Jiří Vaniček, Ph.D.2
Uroteliální nádory horních močových cest tvoří jen asi 5 % uroteliálních nádorů. V léčbě metastazující choroby využíváme chemoterapeutické režimy založené na platinovém derivátu, tak jako u uroteliálního karcinomu močového měchýře. Po selhání platinového derivátu je v případě dobrého klinického stavu možné z chemoterapie podat vinflunin nebo taxany (zejména paclitaxel).
CELÝ ČLÁNEK