Vybrané články

02/2023 Doc. MUDr. Renata Soumarová, Ph.D., MBA
Nemetastazující kastračně rezistentní karcinom prostaty je heterogenní onemocnění, které může mít u vysoce rizikových pacientů agresivní průběh. V posledních letech byly publikovány tři pozitivní studie s novými antagonisty androgenních receptorů (ARTA přípravky), které právě zařazovaly pacienty s nemetastazujícím vysoce rizikovým kastračně rezistentním karcinomem prostaty. Všechny ve shodě prokázaly prodloužení přežití bez metastáz, vliv na celkové přežití je prokázán také minimálně ve dvou z nich. Všechny tři léky (apalutamid, darolutamid, enzalutamid) měly podobný klinický přínos. Rozhodnutí o léčbě by mělo být založeno na potenciálních nežádoucích účincích v kontextu daného onemocnění a komorbidit pacienta. Studie využívaly k eventuální detekci metastazujícího onemocnění konvenční zobrazovací metody. V současnosti, v éře pozitronové emisní tomografie s prostatickým specifickým membránovým antigenem (prostate specific membrane antigen positron emission tomography, PSMA PET) se ze skupiny kastračně rezistentního karcinomu prostaty mohou rekrutovat ti, kteří budou profitovat i z radioterapie v případě oligometastáz, oligoprogrese či oligorekurence.

04/2022 Doc. MUDr. Renata Soumarová, Ph.D., MBA
Neoadjuvantní chemoterapie se dostává i do léčby méně pokročilých, operabilních tumorů, s nepříznivou biologickou charakteristikou. Její širší používání však otevírá nové otázky týkající se pooperační radioterapie. Nejvíce diskutabilní je indikace radioterapie u žen, které po neoadjuvantní chemoterapii dosáhnou patologické kompletní remise. Ty mají na jedné straně lepší prognózu, na druhé straně u nich vynechání radioterapie může vést k větší míře lokoregionálních recidiv. Indikace radioterapie se proto opírá stále o předoperační klasifikaci a data z retrospektivních studií. Vzhledem k tomu, že radioterapie může být zatížena pozdními ireverzibilními nežádoucími účinky, je snaha lépe identifikovat pacientky, které z ní budou mít největší prospěch. K tomu směřují prospektivní studie, na jejichž závěry ještě musíme počkat.

03/2022 MUDr. Marián Liberko; doc. MUDr. Renata Soumarová, Ph.D., MBA
Možnosti léčby lokálně pokročilých a metastazujících nádorů jícnu a žaludku jsou primárně založeny na paliativní systémové chemoterapii ± radioterapii. Základem léčby metastazujícího onemocnění jsou dublety (platinový derivát v kombinaci s fluoropyrimidinem, eventuálně s taxanem). Nicméně účinnost paliativní chemoterapie je omezená a není patrný další posun v mediánu přežití těchto pacientů, které se u metastazujícího onemocnění pohybuje kolem 12 měsíců. V posledních dvou letech se ke slovu dostává imunoterapie, ať už jako monoterapie, nebo v kombinaci. Recentně byly publikovány výsledky studií, které prokázaly benefit imunoterapie jak v adjuvantním podání, tak v léčbě metastazujícího onemocnění v první či vyšší linii. Cílem tohoto přehledového článku je ukázat aktuální možnosti imunoterapie v léčbě nádorů jícnu, gastroezofageální junkce a žaludku.

02/2022 Doc. MUDr. Renata Soumarová, Ph.D.
Systémová terapie je standardem léčby pacientů s metastazujícím hormonálně senzitivním karcinomem prostaty. Nedávné výsledky studií však prokazují, že léčba zářením u některých pacientů může dále onkologické výsledky zlepšit. Jedná se o ozáření primárního nádoru, tedy prostaty, i ozáření metastáz. U určité podskupiny pacientů s nízkoobjemovým onemocněním ozáření prostaty zlepšuje celkové přežití. U oligometastatického onemocnění ozáření metastáz zlepšuje přežití bez progrese a také oddaluje dobu do zahájení androgenní deprivace. Léčba zářením se tak stává součástí komplexní léčby metastazujícího hormonálně senzitivního karcinomu prostaty.

01/2022 MUDr. Marián Liberko; doc. MUDr. Renata Soumarová, Ph.D., MBA
Možnosti léčby hepatocelulárního karcinomu se po dlouhém období stagnace od zavedení sorafenibu zejména v posledních letech výrazně rozšiřují. V současnosti máme k dispozici tři možnosti volby v první linii léčby (sorafenib, lenvatinib a atezolizumab + bevacizumab) a tři možnosti volby v druhé linii léčby (regorafenib, cabozantinib a ramucirumab). Výrazně do léčby pacientů s hepatocelulárním karcinomem promlouvá imunoterapie. Tento článek má za cíl podat přehled současných možností léčby tohoto onemocnění se zaměřením na léčbu pokročilých stadií.

06/2021 MUDr. Tomáš Blažek; MUDr. Jana Jackaninová; doc. MUDr. Renata Soumarová, Ph.D., MBA
Nádory hlavy a krku jsou heterogenní skupinou nádorů s odlišnou prognózou a odpovědí na onkologickou léčbu v závislosti na histologickém typu nádoru, lokalizaci a stadiu. Zvláštní pozornost je věnována problematice léčby metastazujících nádorů a nádorů lokálně relabujících, neresekabilních, u kterých jsou vyčerpány možnosti lokální léčby. Hlavní léčebnou modalitou u těchto pacientů je systémová terapie. V minulosti byly léčebné možnosti omezené na indikaci paliativní systémové chemoterapie, jejíž účinnost nedosahovala uspokojivých výsledků ve smyslu zlepšení přežívání pacientů. Navíc byla zatížena poměrně širokým spektrem nežádoucích účinků. V posledních deseti letech však systémová terapie nádorů hlavy a krku zaznamenává poměrně zásadní změny a pokroky, které vedou ke zlepšení onkologických výsledků léčby a v některých případech i snížení toxicity, resp. nežádoucích účinků spojených s léčbou. Terapie cílená na signální molekuly a povrchové receptory lokalizované na buňkách nádoru a imunitního systému pacienta nabízí nové perspektivy nejen z pohledu zlepšení celkového přežití, ale především kvality života během léčby. Záměrem tohoto souhrnného článku je poskytnout přehled současných možností paliativní systémové terapie skupiny nádorů v oblasti hlavy a krku.

05/2021 MUDr. Tomáš Blažek; doc. MUDr. Renata Soumarová, Ph.D., MBA
Léčba uroteliálního karcinomu močového měchýře zaznamenává v průběhu poslední dekády znatelné změny a pokroky. Velkou měrou se na tom podílejí nové poznatky v oblasti imunoonkologie. Konvenční léčebné modality, tzn. chirurgická léčba, radioterapie a systémová chemoterapie jsou nově rozšířeny o možnosti imunoterapie. Historicky lze k prvním imunoterapeutickým léčebným postupům zařadit použití atenuované vakcíny Bacillus Calmette-Guérin (BCG). Vakcína byla indikována pro terapii povrchových, neinvazivních uroteliálních karcinomů močového měchýře. Studium imunitních mechanismů a interakcí v nádorovém mikroprostředí podpořené zkušenostmi s účinností BCG vakcíny přispělo k rozvoji imunoterapie. V moderní éře imunoterapie se uplatňují nové aktivní molekuly, tzv. checkpoint inhibitory. Využití těchto aktivních molekul cílených na povrchové receptory lokalizované na buňkách nádoru a imunitního systému pacienta přináší nové perspektivy v systémové léčbě metastazujícího a lokálně pokročilého uroteliálního karcinomu močového měchýře. Specifika imunoterapie především z pohledu účinnosti, tolerance a profilu nežádoucích účinků, které se z velké míry promítají do kvality života pacientů, činí imunoterapii vedle konvenční systémové chemoterapie novou, alternativní modalitou. Cílem tohoto článku je poskytnutí přehledu o současných možnostech systémové terapie karcinomu močového měchýře s využitím imunoterapie, resp. checkpoint inhibitorů.

05/2021 MUDr. Tereza Kohlová; doc. MUDr. Renata Soumarová, Ph.D.; Ing. Anna Negri; Ing. Šárka Šípová
Radioterapie je klíčovou léčebnou modalitou v léčbě karcinomu plic napříč všemi stadii. V průběhu nemoci je radioterapie klinicky přínosná až u 77 % pacientů.¹ Celosvětově je ovšem „prozářenosť daleko nižší, v České republice absolvuje radioterapii zhruba 25 % pacientů s bronchogenním karcinomem.² Pokročilé techniky radioterapie, jako jsou IMRT (intensity modulated radiotherapy) a IGRT se zohledněním dýchacích pohybů (image guided radiotherapy), umožňují redukovat dávku na srdce a zdravou plíci, snižují riziko postradiační pneumonitidy a prodlužují přežití.

03/2021 MUDr. Marián Liberko; doc. MUDr. Renata Soumarová, Ph.D., MBA
Karcinom pankreatu je onemocnění s dlouhodobě nejhoršími onkologickými výsledky napříč všemi stadii. V klinické praxi se z důvodu asymptomatických, resp. nespecifických projevů onemocnění setkáváme zejména s lokálně pokročilými a metastazujícími nádory, u kterých je medián přežívání kolem jednoho roku. Bohužel i časná stadia po radikální chirurgické léčbě a adjuvantní terapii jsou spojena s časnou lokální recidivou nebo vzdálenou generalizací a dlouhodobé přežívání pacientů je i v těchto stadiích spíše výjimkou. I přes tyto nepříznivé charakteristiky onemocnění dochází zejména v posledních letech k pozvolnému prodlužování přežívání těchto pacientů. Je to jednak důsledek pokroku v diagnostice, chirurgické terapii, ale hlavně v onkologické terapii (jednak v systémové chemoterapii - adjuvantní, neoadjuvantní, perioperační, indukční a paliativní, jednak v radioterapii). Byly provedeny a publikovány výsledky studií napříč všemi stadii karcinomu pankreatu (resekabilní, hraničně resekabilní, lokálně pokročilý, metastazující), které se promítly do zlepšeného přežívání. Cílem tohoto článku je podat přehled o aktuálních možnostech terapie tohoto onemocnění.

02/2021 Doc. MUDr. Renata Soumarová, Ph.D.; MUDr. Tereza Kohlová
Oligometastatické onemocnění tvoří samostatnou kategorii metastazujícího karcinomu prostaty. V posledních letech je zaměřena stále větší pozornost na jeho optimální definici i léčbu. Zásadní pro označení oligometastatického karcinomu prostaty je nejen počet a lokalizace metastáz, ale také využívání nových zobrazovacích metod při jejich identifikaci. Léčba oligometastatického karcinomu prostaty může mít kurativní potenciál. Její součástí je léčba systémová i radikální léčba lokální, která může být cílena jak na primární nádor, tak na metastázy. Jako lokálně ablativní léčba se více využívá radioterapie, zejména technika stereotaktické radioterapie. V tomto případě lokální léčba nezabraňuje pouze lokální progresi onemocnění, ale zlepšuje i celkové přežití. Hranice mezi kurativní a paliativní léčbou se tak stále posunují. Lepší identifikace pacientů, kteří budou mít benefit z lokální léčby, a lepší klasifikace podskupin oligometastatického karcinomu prostaty na základě biomolekulárních markerů je úkolem dalších studií.

01/2021 Doc. MUDr. Renata Soumarová, Ph.D.; MUDr. Tereza Kohlová
Snahou článku je podat přehled studií publikovaných v roce 2020, které mění a změnily klinickou praxi v radiační onkologii. Výčet studií nemá ambice být kompletní, určitě nebudou obsaženy všechny zajímavé, ale většina těch nejpodstatnějších randomizovaných studií fáze III. Radioterapii, podobně jako jiné obory v roce 2020, ovlivňovala pandemie covidu-19, a proto se do praxe rychleji zaváděly např. kratší hypofrakcionační režimy. Na druhou stranu je důležité si uvědomit, jak je časový faktor pro výsledky léčby našich pacientů důležitý. Na prvním místě v každé situaci jsou především onkologické výsledky a postupy vycházející zejména z dat velkých randomizovaných studií.

05/2020 MUDr. Marián Liberko; doc. MUDr. Renata Soumarová, Ph.D., MBA
Kazuistika popisuje případ pacienta s lokálně pokročilým karcinomem pankreatu, kde kombinací chemoterapie a chemoradioterapie došlo ke konverzi primárně radikálně neresekabilního onemocnění (lokálně pokročilý karcinom pankreatu) na onemocnění resekabilní s dosažením významné patologické odpovědi.

02/2020 Doc. MUDr. Renata Soumarová, Ph.D., MBA; MUDr. Tomáš Blažek; MUDr. PharmDr. Jan Dvořák
Léčba inoperabilního nemalobuněčného karcinomu plic stadia III je založena na konkomitantní chemoradioterapii. Většina pacientů se však dožívá relapsu onemocnění. Snahy o zlepšení výsledků vedly přes různé kombinace cytostatik podaných současně s radioterapií nebo po jejím skončení, zlepšení techniky ozáření nebo zvýšení aplikované dávky záření. K významnějšímu zlepšení přežití bez progrese i celkovému přežití však vedla až kombinace konkomitantní chemoradioterapie s imunoterapií. Ve studii PACIFIC byl po dokončení chemoradioterapie podáván jako konsolidační léčba durvalumab. Výsledky studie jsou podrobně diskutovány v článku a znamenají změnu současné klinické praxe a nový standard v léčbě pacientů s nemalobuněčným karcinomem plic III. stadia.

01/2020 Speciální vydání  - MUDr. Marián Liberko; doc. MUDr. Renata Soumarová, Ph.D.
Kazuistika popisuje případ pacientky se stenozujícím karcinomem rekta a mnohočetnou generalizací do jater. U pacientky bylo systémovou chemobioterapií (mFOLFOX + panitumumab) dosaženo významné klinické odpovědi jaterních metastáz umožňující radikální chirurgický výkon na játrech v rámci „liver first approach“. Následné zařazení chemoradioterapie primárního tumoru rekta vedlo k výrazné regresi podle zobrazovacích metod a pacientka byla indikována k radikálnímu výkonu na rektu. Kombinace modalit onkologické terapie u selektované skupiny pacientů s generalizovaným kolorektálním karcinomem může přestavovat potenciálně radikální přístup se šancí na dlouhodobé přežívání.

01/2020 Speciální vydání - Doc. MUDr. Renata Soumarová, Ph.D.; MUDr. Tomáš Blažek; MUDr. Marián Liberko
Radioterapie má velmi důležité místo v léčbě nádorových onemocnění. Obvykle se používá v léčbě lokalizovaného onemocnění v kombinaci s chirurgickým výkonem nebo jako léčba kurativní s chemoterapií nebo bez ní. U generalizovaného onemocnění má zpravidla paliativní záměr s cílem ulevit pacientovi od potíží. Nicméně s rozvojem radioterapeutických technik se posunují i indikace radioterapie. Využívá se radikálních dávek záření a technik také v léčbě metastazujícího onemocnění s cílem zlepšit nejen lokální kontrolu, ale i celkové přežití. Preklinické a experimentální studie totiž prokazují systémové účinky radioterapie, které ovlivní imunitní reakce působící i na ložiska nádoru mimo ozařovaný objem. Novou příležitost pak představuje kombinace radioterapie s imunoterapií. Cílem sdělení je přehled prací a studií, které se zabývají přínosem radioterapie primárního nádoru u synchronního metastazujícího onemocnění.

01/2020 Speciální vydání - Renata Soumarová

04/2019 MUDr. Lenka Rušinová; doc. MUDr. Renata Soumarová, Ph.D.; MUDr. Marián Liberko
Bohužel se i v současnosti setkáváme se vstupně lokálně velmi pokročilými a generalizovanými karcinomy prsu. Díky systémové léčbě a zejména cílené terapii však u pacientek s HER2 pozitivními nádory můžeme vidět i vynikající dlouhodobé odpovědi. Právě objev nových přípravků cílených na extracelulární doménu receptoru 2 pro lidský epidermální růstový faktor (human epidermal growth factor receptor 2, HER2) a kombinace této monoklonální protilátky s mikrotubulárním inhibitorem T-DM1 (trastuzumab emtansinem) vedly ke statisticky signifikantnímu prodloužení celkového přežití a změnily metastazující HER2 pozitivní karcinom prsu na chronické onemocnění.

04/2019 Doc. MUDr. Renata Soumarová, Ph.D.; MUDr. Lenka Rušínová
Adjuvantní radioterapie po radikální i parciální mastektomii má vliv na lokální kontrolu onemocnění, ale i na celkové přežití, což bylo prokázáno velkými studiemi s dlouhodobým sledováním. Indikace pooperační radioterapie u pacientek po neoadjuvantní chemoterapii patří však ke kontroverzním tématům. Důvodem je odlišná odpověď nádorů na neoadjuvantní léčbu a nedostatek prospektivních studií. V současnosti je při zvažování pooperační radioterapie po neoadjuvantní léčbě nutné zohlednit jak velmi přesnou předléčebnou klasifikaci, tak charakteristiku nádoru včetně molekulárních subtypů a definitivní patologickou klasifikaci. Nejobtížnější je rozhodování zejména u skupiny pacientek, které dosáhly patologické kompletní odpovědi.

04/2018 Doc. MUDr. Renata Soumarová, Ph.D.
Adjuvantní radioterapie u karcinomu prsu s pomocí protonových svazků není zatím součástí žádných doporučení i přes nesporné dozimetrické výhody zahrnující především nižší dávky na srdce, plíce i druhostranný prs. Důvodem je nedostatek klinických dat s protonovou radioterapií u karcinomu prsu, která by její teoretickou výhodu potvrzovala v praxi. Výsledky studií hodnotících kardiovaskulární morbiditu po ozáření levé strany hrudníku nejsou jednoznačné, dávky na srdce je však nutné monitorovat a snižovat i při provádění fotonové radioterapie. K moderním metodám, které toto umožní, patří tzv. technika breath holding nebo používání ozáření pouze lůžka nádoru u určité skupiny pacientek či uložením pacientky na břicho s použitím tzv. breast boardu. Na otázky týkající se klinického benefitu protonové radioterapie u karcinomu prsu by měly odpovědět probíhající klinické studie.

03/2018 Doc. MUDr. Renata Soumarová, Ph.D.; Ing. Pavel Dvořák, Ph.D.; MUDr. Eva Kindlová; doc. MUDr. Martina Kubecová, Ph.D.
Tomoterapie je metoda radioterapie poskytující vysoce konformní dávkovou distribuci umožňující šetření kritických orgánů a/nebo lokální zvýšení dávky v cílovém objemu. Její princip spočívá v umístění malého megavoltážního lineárního urychlovače na rotujícím gantry, součástí je i pořízení verifikačního CT před každou frakcí. Podobnou technologií je volumetrická radioterapie (tzv. VMAT) na konvenčním lineárním urychlovači. Existuje několik studií, které přímo srovnávají volumetrickou radioterapii a tomoterapii. Výsledky ukazují na obecně rychlejší doručení dávky technikou VMAT, tomoterapie poskytuje relativně o něco konformnější a homogennější dávkovou distribuci. Tomoterapie se využívá v léčbě adjuvantní, neoadjuvantní, radikální i paliativní u celé řady diagnóz.