06/2022
Obsah čísla
Mantle cell lymfom – přehled diagnostiky a léčby v roce 2022
Mantle cell lymphoma – overview of management and therapy in 2022
Andrea Janíková
Aktuální možnosti biologické léčby u nemocných s myelodysplastickým syndromem
Current options for biological treatment in patients with myelodysplastic syndrom
Anna Jonášová
Systémová AL amyloidóza – diagnostika a léčba
Systemic AL amyloidosis – diagnosis and treatment
Tomáš Pika, Pavla Flodrová, Eva Polcrová
Současné postupy v léčbě akutních myeloidních leukemií
Current procedures in the treatment of acute myeloid leukemia
Miloslava Hisemová
Brentuximab vedotin v léčbě Hodgkinova lymfomu
Brentuximab vedotin treatment in Hodgkin’s lymphoma
Heidi Móciková
Význam sledování minimální reziduální nemoci u chronické lymfocytární leukemie
The importance of monitoring minimal residual disease in chronic lymphocytic leukemia
Peter Turcsányi, Eva Kriegová
Současné možnosti léčby nivolumabem u nemocných s klasickým Hodgkinovým lymfomem
Current therapy options with nivolumab in patients with classic Hodgkin lymphoma
Jozef Michalka
Etiopatogeneze a histologická diagnostika karcinomu z Merkelových buněk
Etiopathogenesis and histological diagnosis of Merkel cell carcinoma
Aleš Ryška
Karcinom z Merkelových buněk a jeho klinicko‑patologická specifika
Merkel cell carcinoma and its clinical‑pathological specificity
David Šulc
Imunoterapie u metastazujícího kolorektálního karcinomu MSI‑H/dMMR
Immunotherapy in MSI‑H/dMMR metastatic colorectal cancer
David Vrána
Durvalumab v léčbě malobuněčného karcinomu plic – tříletá data studie CASPIAN
Durvalumab in the treatment of small cell lung cancer – three‑year data from the CASPIAN study
Ondřej Bílek
Systémová léčba kostních metastáz karcinomu prostaty
Systemic treatment of bone metastases of prostate cancer
Jana Katolická
Doporučené články
Mantle cell lymfom - přehled diagnostiky a léčby v roce 2022
Mantle cell lymfom (mantle cell lymphoma, MCL) je vzácná B lymfoidní neoplazie, s mediánem věku v době iniciální diagnózy 68 let a s častějším výskytem u mužů. Základem současné léčby je chemoterapie v kombinaci s cílenou léčbou anti-CD20. Přestože se za posledních 30 let prognóza pacientů s MCL výrazně zlepšila s více než dvojnásobným přežitím, zůstává MCL pro většinu pacientů stále nevyléčitelné onemocnění. Průlom v léčbě relabovaných pacientů představují cílené inhibitory Brutonovy tyrosinkinázy. Současný vývoj a výzkum nabízí pacientům s MCL lepší perspektivu v podobě dalších nových léčiv, jako jsou bispecifické protilátky (CD20/CD3), anti-CD19 CAR-T buňky, nové protilátky (anti-CD19, anti-ROR1), imunokonjugáty (zilovertamab vedotin) a další léčiva.
Aktuální možnosti biologické léčby u nemocných s myelodysplastickým syndromem
Myelodysplastický syndrom (myelodysplastic syndrome, MDS) je heterogenní závažné onemocnění krvetvorby. Terapie je dosud velmi svízelná jak u nízce, tak u vysoce rizikových skupin nemocných. Nicméně s kumulací našich znalostí týkajících se patogeneze tohoto onemocnění, a zvláště pak s rozvojem molekulárně genetických informací, se objevují nové, i cílené formy biologické léčby. Uvádíme souhrn používaných biologických terapeutických postupů u nemocných s MDS a nových perspektivních přípravků.
Systémová AL amyloidóza-diagnostika a léčba
AL amyloidóza (light chain) je systémové nebo orgánově limitované onemocnění patřící do skupiny mono-klonálních gamapatií, resp. plazmocelulárních dyskrazií. Onemocnění je charakterizované depozicí fibril tvořených fragmenty nebo kompletními molekulami monoklonálních lehkých řetězců imunoglobulinu produkovaných klonální plazmocelulární populací. Inhibice tkání amyloidem má za následek progredující postižení orgánů nejčastěji ledvin, srdce, jater a periferního nervového systému. Diagnostika AL amyloidózy zahrnuje komplexní vyšetření zahrnující průkaz monoklonálního imunoglobulinu v séru a/nebo v moči či strukturálních podjednotek volných lehkých řetězců imunoglobulinu, průkaz produkujícího B buněčného klonu a orgánový screening. Nezbytností je bioptický odběr tkáně s histologickým průkazem a typizací amyloidových mas. Léčba AL amyloidózy je přísně individuální s volbou terapie s ohledem na věk, komorbidity a pokročilost orgánového postižení. Eliminace B lymfocytárního klonu a redukce nálože amyloidogenních lehkých řetězců (tedy dosažení hematologické remise) je podmínkou k dosažení orgánové léčebné odpovědi a tím i delšího přežití nemocných. Doposud nejúčinnější léčebnou modalitu pro nemocné s AL amyloidózou představuje terapie vysokodávkovaným melphalanem s podporou auto logního štěpu. Tato léčebná modalita je spojena s vysokým procentem dosažených remisí, nicméně tuto terapii lze poskytnout pouze asi 20 % pacientům. Pro indukční terapii před autologní transplantací stejně jako pro konvenční terapii u netransplantabilních nemocných se v současnosti používá režim kombinující monoklonální protilátku daratumumab s bortezomibem, cyclophosphamidem a dexamethasonem. Léčba je u většiny pacientů spojena s vysokým procentem hematologických, ale i orgánových odpovědí při velmi dobré toleranci. Pro léčbu relabujících či refrakterních nemocných je užíváno režimů s alkylačními cytostatiky, imunomodulačními léky či venetoclaxem. V současnosti probíhají klinické studie testující terapeutické použití protilátek vůči amyloidovým depozitům v tkáních. Nedílnou součástí léčby je podpůrná terapie cílená na zlepšení či náhradu funkce postižených orgánů, nezbytná je mezioborová spolupráce.
Současné postupy v léčbě akutních myeloidních leukemií
Akutní myeloidní leukemie (acute myeloid leukemia, AML) je heterogenní klonální nádorové onemocnění kostní dřeně vycházející z myeloidní vývojové řady hematopoézy. Postihuje převážně starší pacienty a řadí se k zřídkavým onkologickým onemocněním, protože tvoří kolem 1 % všech nádorových onemocnění. Od 70. let minulého století byla mladším pacientům nabízena k léčení AML základní indukční chemoterapie 3 + 7 (3 dny daunorubicin a 7 dnů cytarabin) a konsolidační chemoterapie (cytarabin) za hospitalizace s následnou možnou alogenní transplantací kostní dřeně a starším pacientům ambulantní léčba k brždění klonální proliferace leukemických myeloblastů. V nové éře po roku 2000 se objevuje termín cílená individualizovaná terapie za pomoci nových léků, které díky novým mechanismům ovlivnění leukemické buňky přímo blokací nebo aktivací patologického cíle na myeloblastu mají synergický účinek s dosavadní základní chemoterapií a nabízejí pacientům lepší výsledky. Článek poskytuje přehled současných trendů a možností v léčbě AML jak pro mladší, tak pro starší pacienty.
Brentuximab vedotin v léčbě Hodgkinova lymfomu
Hodgkinův lymfom lze v 80 až 90 % případů vyléčit první linií léčby. Brentuximab vedotin je konjugát chimérické monoklonální protilátky IgG1 anti-CD30 a monomethylauristatinu E. Nový mechanismus účinku brentuximab vedotinu, jeho účinnost v monoterapii a v kombinaci s chemoterapií nebo s inhibitory proteinu programované buněčné smrti 1 (programmed cell death protein 1, PD-1) v první linii léčby a v relapsu u Hodgkinova lymfomu a profil toxicity zlepšily prognózu těchto pacientů. V přehledovém článku jsou uvedeny výsledky klinických studií s brentuximab vedotinem u Hodgkinova lymfomu.
Význam sledování minimální reziduální nemoci u chronické lymfocytární leukemie
S příchodem nových léčebných molekul a jejich kombinací, s potenciálem eradikace maligních buněk z periferní krve a tkání došlo k posunu i v léčbě chronické lymfocytární leukemie. Hodnocení léčebné odpovědi na molekulární úrovni proto nabývá na důležitosti, a jak se postupně ukazuje, je spolehlivým prediktorem trvání léčebné odpovědi a celkové prognózy pacienta. Správné načasování individuální délky léčby je vhodné hned v několika aspektech, a to jak ze zdravotního, tak z finančního hlediska.
Současné možnosti léčby nivolumabem u nemocných s klasickým Hodgkinovým lymfomem
Nivolumab by měl být v současnosti lékem volby u pacientů s relapsem klasického Hodgkinova lymfomu po vysokodávkované chemoterapii a provedení autologní transplantace krvetvorných buněk. Vzhledem ke specifickému imunitnímu mechanismu účinku bez přímého cytotoxického vlivu na nádorové buňky, příznivému profilu toxicity a deklarované účinnosti i u jinak refrakterních případů je snahou využít jeho léčebný potenciál i v jiných léčebných schématech. V tomto přehledu zmiňujeme různé klinické situace a možnosti léčebného použití nivolumabu u nemocných s klasickým Hodgkinovým lymfomem s odkazem na publikované výsledky klinických studií.
Etiopatogeneze a histologická diagnostika karcinomu z Merkelových buněk
Karcinom z Merkelových buněk (Merkel cell carcinoma, MCC) je relativně vzácný primární kožní neuroendokrinní karcinom s incidencí zhruba 3 případy na 1 000 000 obyvatel za rok, který se typicky vyskytuje v partiích chronicky exponovaných slunečnímu záření (obličej, kůže hlavy, krk). Mezi etiopatogenetické faktory patří zejména působení Merkelova polyomaviru (zhruba 80 % všech MCC), chronická expozice ultrafialovému záření a oslabení imunitního systému. Nádory asociované s virovou infekcí a nádory bez ní jsou biologicky odlišné, nádory bez prokázaného viru mají výrazně vyšší mutační nálož včetně mutací p53 a Rb. Z terapeutického hlediska však není odlišení obou subtypů MCC zatím zásadní, neboť oba mají obdobně nepříznivou prognózu a stejný terapeutický management. Histologicky má MCC charakter high-grade neuroendokrinního karcinomu, diferenciálně diagnosticky je nutno odlišit například malobuněčnou variantu melanomu, lymfohistiocytární neoplazie, Ewingův sarkom a kožní metastázy neuroendokrinních karcinomů jiného primárního origa. V případě diagnostické nejistoty lze využít druhého čtení na jiném pracovišti patologie.
Karcinom z Merkelových buněk a jeho klinicko-patologická specifika
Karcinom z Merkelových buněk (Merkel cell carcinoma, MCC) je aktuálně, i přes jeho poměrně vzácný výskyt, velmi zajímavou diagnózou, a to zejména díky vstupu imunoterapie do léčebného armamentaria. Na našem pracovišti jsme v období posledních dvou let (od října 2020) zahájili léčbu avelumabem u celkem čtyř pacientů. Na tomto souboru se nám podařilo prokázat nejen velmi dobrou účinnost této léčby u metastazujícího MCC, ale také jsme opakovaně narazili na úskalí v klinicko-patologické diagnostice. Zjistili jsme, že MCC se často primárně prezentuje jako metastazující high-grade neuroendokrinní karcinom. Pokud se nám ale podaří v těchto případech prokázat, že jde o primární kožní MCC, přináší to pro pacienta velký benefit právě v možnosti léčby imunoterapií.
Imunoterapie u metastazujícího kolorektálního karcinomu MSI-H/dMMR
Imunoterapie zásadním způsobem ovlivnila léčbu celé řady malignit. Nyní se nově dostala i do léčebných algoritmů metastazujícího kolorektálního karcinomu, a to v případě pacientů s vysokou mikrosatelitovou nestabilitou / deficitem v genech opravy chybného párování bází (microsatellite instability-high / mismatch repair deficient, MSI-H/dMMR). Klinická studie KEYNOTE-177 potvrdila účinnost a bezpečnost monoterapie pembrolizumabem v porovnání se standardními chemoterapeutickými režimy s eventuální cílenou terapií protilátkami proti receptoru epidermálního růstového faktoru / vaskulárního endoteliálního růstového faktoru (epidermal growth factor receptor / vascular endothelial growth factor, anti-EGFR/anti-VEGF) v první linii léčby metastazujícího kolorektálního karcinomu. Podobně byla potvrzena účinnost pembrolizumabu u předléčených pacientů s kolorektálním karcinomem na základě studie KEYNOTE-164. Imunoterapie představuje v současnosti jednoznačně preferovanou léčebnou modalitu u pacientů s metastazujícím kolorektálním karcinomem s MSI-H/dMMR, a to jak v první, tak ve vyšších liniích léčby, pro které získal pembrolizumab registraci, a v první linii od 1. 9. 2022 také úhradu z veřejného zdravotního pojištění.
Durvalumab v léčbě malobuněčného karcinomu plic - tříletá data studie CASPIAN
Malobuněčný karcinom plic patří k nejagresivnějším zhoubným nádorům s nepříznivou prognózou. Základem léčby je systémová chemoterapie platinovým derivátem a etoposidem. Imunoterapie checkpoint inhibitory prokázala pozoruhodný přínos v léčbě řady onkologických diagnóz včetně karcinomu plic. Durvalumab prokázal léčebný benefit v rámci studie CASPIAN.
Systémová léčba kostních metastáz karcinomu prostaty
Kostní metastázy se vyvinou u většiny pacientů s metastazujícím kastračně rezistentním karcinomem prostaty. Ovlivňují strukturální integritu kosti, projevují se bolestí a kostními příhodami (skeletal-related events, SRE) a jsou primární příčinou snížené kvality života. Bisfosfonáty a denosumab jsou indikovány k prevenci SRE u mužů s metastazujícím karcinomem prostaty.