Prof. MUDr. Marek Babjuk, CSc.
06/2022
Marka Babjuka jsem poznal během svého pobytu na Urologické klinice 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze během své roční stáže v roce 1998, kde jsem byl jako Plzeňan na roční stáži, jak jsem říkal „na převýchově“. Již tehdy byl Marek Babjuk jako „pouhý“ vedoucí jednotky intenzivní péče kliniky respektovaným odborníkem: vzdělaný v celé šíři oboru, se zkušenostmi ze zahraničí, tvrdě pracující. Obdivoval jsem mezi jiným jeho neobyčejnou zručnost zejména při endoskopických výkonech, říkal jsem tomu, že mu ruce „srostly s resektoskopem“. Už měl za sebou příchod na svět (1961), gymnázium v Praze (1979), Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze (1985), základní vojenskou službu, práci sekundárního lékaře na urologiích Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, několik několikaměsíčních stáží v Německu (Bonn, Wuppertal, Mnichov). Měl složené dvě atestace z urologie a též atestaci z klinické onkologie.
Po roční stáži jsem se vrátil do Plzně, ale naše spolupráce pokračovala. Pravda, lidskou cestu k sobě jsme hledali několik let. O to je vazba dnes silnější. Oba jsme postupně stoupali po kariérním žebříčku, sbírali tituly, publikace, citace; Marek (resp. Marko, jak mu doma a přátelé říkali a říkají) nutno říci úspěšněji. Absolvoval další stáže v Baltimore, USA, německém Tübingenu a Drážďanech. V roce 2001 získal titul CSc., stal se docentem (2003) a později profesorem urologie (2009). Jeho neobyčejná pracovitost, znalosti, zručnost z něj udělaly špičkového odborníka, univerzitního profesora, respektovaného doma i v zahraničí. Jako jediný z České republiky se dokázal stát předsedou panelu pro doporučené postupy Evropské urologické asociace, konkrétně pro nádory močového měchýře. Činnost ukončil až v roce 2021, kdy se stal členem vrcholného managementu Evropské urologické asociace. V roce 2009 se rozhodl odejít z mateřské 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze na 2. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice v Motole. Pro stávající pracoviště to byla velká ztráta, pro nové motolské pracoviště žolík, který během let katapultoval motolské urologické pracoviště mezi elitu v České republice i v zahraničí. Zde v Motole během let kolem sebe soustředil a vychoval tým odborníků na celé spektrum urologie, kromě řady atestovaných urologů i několik „Ph.D. studentů“, docenta urologie. Na svém původním pracovišti se podstatnou měrou podílel na výchově současného přednosty prof. Viktora Soukupa. Jeho manažerské schopnosti neunikly ani akademické obci 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kde se stal v roce 2014 nejdříve proděkanem a v roce 2022 děkanem, jako první urolog v České republice. Respektive druhý, počítáme-li i Československou socialistickou republiku, kdy v 70. letech byl prof. Pavel Navrátil 15 let děkanem hradecké lékařské fakulty. 
Díky svým výjimečným odborným i manažerským znalostem na sebe upozornil vedení odborné společnosti a urologickou obec, tedy voliče, a proto se stal v roce 2005 členem výboru České urologické společnosti ČLS JEP a v letech 2011-2019 jej jako předseda dvě volební období vedl. Dokázal kolem sebe opět soustředit výkonný spolupracující tým, profesionalizovat sekretariát, věnovat se mediálnímu obrazu urologie, získat respekt odborné společnosti v očích jiných společností. Stal se v roce 2016 zakladatelem subspecializace onkourologie.
Krátce musíme vyjmenovat alespoň některé další pracovní aktivity. Spoluorganizoval či organizoval nespočet odborných akcí, z nichž je třeba např. zmínit nádherná zimní urologická sympozia ve Špindlerově Mlýně v dobách, kdy legislativa umožňovala pořádání těchto akcí pro lékaře v atraktivních destinacích. Je hostujícím profesorem Vídeňské univerzity a Univerzity v Hongkongu. Je členem řady odborných společností doma i ve světě, včetně několika čestných členství. Je úspěšným řešitelem či spoluřešitelem celé řady grantů. Zasedá v nespočtu různých komisí. A je také nositelem dlouhé řady ocenění. Část své síly věnuje pacientům ve své privátní praxi. V roce 2021 oslavil životní jubileum, ale ani toto jubileum nebylo impulsem pro zklidnění jeho aktivit, ba spíše naopak. Pracuje stále na 200 %. Neutuchající je jeho publikační a přednášková aktivita. Publikací na svém kontě má podle databáze PubMEd 207 a podle Web of Science 9 430 citací a h-index 43. Přednáší doma i v zahraničí na nejprestižnějších akcích.
I přes své neobyčejné pracovní vytížení si vždy našel čas pro svoji rodinu, manželku, syna a dceru. Z dětí se stali úspěšní odborníci, byť mimo medicínu otec jim byl svým pracovním vypětím na lékařském poli asi dostatečně odstrašujícím příkladem. Miluje cestování včetně exotického, sport (zejména squash, mimochodem z dcery vychoval v tomto sportu špičkovou hráčku, která svůj hráčský um zúročila během vysokoškolských studií v USA), kvalitní jídlo. A vždy se hrdě hlásil k části svých kořenů z Ukrajiny. Ukrajinský národ jsme koneckonců mohli docenit i my ostatní během současné rusko-ukrajinské války. Jsem šťastný a poctěn, že jsem část svého života mohl kráčet po boku prof. Babjuka.
Prof. MUDr. Milan Hora, Ph.D., MBA
Urologická klinika LF UK a FN Plzeň
