01/2023
Obsah čísla
Kvalita života pacientek s metastazujícím karcinomem prsu léčených ribociclibem
Quality of life in patients with metastatic breast cancer treated with ribociclib
David Vrána
Aktuální léčba metastazujícího HER2 pozitivního karcinomu prsu
Current treatment of metastatic HER2‑positive breast cancer
Vlastimila Čmejlová
Postavení imunoterapie v léčbě nádorů čípku a těla dělohy
The role of immunotherapy in the treatment of cervical or endometrial cancer
David Vrána
Novinky v léčbě karcinomu žaludku
News in the treatment of gastric cancer
Stanislav Batko
Amivantamab v terapii nemalobuněčného plicního karcinomu
Amivantamab in non‑small cell lung cancer treatment
Daniel Krejčí, Norbert Pauk
Postavení inhibitorů tyrosinkináz v léčbě chronické myeloidní leukemie
Tyrosine kinase inhibitors position in the chronic myeloid leukemia therapy
Petra Čičátková, Daniela Žáčková
Přínos olaparibu v léčbě karcinomu ovaria – klinické zkušenosti
Benefit of olaparib in the treatment of ovarian cancer – clinical practice
Klaudia Regináčová, Martina Kubecová
Niraparib jako udržovací terapie po primární léčbě karcinomu vaječníku – kazuistika
Niraparib as maintenance therapy after primary treatment of ovarian cancer – a case report
Anna Germanová
Durvalumab v léčbě lokálně pokročilého neresekovatelného nemalobuněčného karcinomu plic – kazuistika
Jana Krejčí, Petr Opálka, Norbert Pauk , Tereza Drbohlavová
Jana Krejčí, Petr Opálka, Norbert Pauk
Dlouhodobá terapeutická odpověď po terapii encorafenibem a binimetinibem – kazuistika
Long‑term therapeutic response after encorafenib and binimetinib therapy – case report
Linda Řandová, Taťána Šuková, Ilona Procházková, Ivana Krajsová, Ondřej Kodet
Sabina Svobodová, Vladimír Červeňák
Doporučené články
Kvalita života pacientek s metastazujícím karcinomem prsu léčených ribociclibem
Systémová léčba lokálně pokročilého či metastazujícího hormonálně pozitivního (hormone receptor-positive, HR+) karcinomu prsu s negativitou receptoru 2 pro lidský epidermální růstový faktor (human epidermal growth factor receptor 2 negative, HER2-) je v současné době většinou založena na kombinaci hormonální léčby s inhibitory cyklin dependentní kinázy 4/6 (cyclin-dependent kinase 4/6, CDK4/6). Při výběru konkrétní molekuly je třeba zohlednit jednak vlastní nádorové onemocnění, jednak potencionální nežádoucí účinky léčby. Nežádoucí účinky mohou zásadním způsobem ovlivnit compliance pacientek s onkologickou léčbou, a to do té míry, že pokračování v léčbě může být pro pacientky dokonce nepřijatelné, jak demonstrujeme v níže uvedeném textu. Přímé srovnání nežádoucích účinků jednotlivých molekul (ribociclib, abemaciclib, palbociclib) / kvality života neexistuje, nicméně existuje nepřímé porovnání ribociclibu s abemaciclibem, které jednoznačně preferuje terapii ribociclibem. Většina nežádoucích účinků / obtíží pacientek v průběhu paliativní léčby inhibitory CDK4/6 je zvládnutelná, je třeba na ně myslet a v optimálním případě jim předcházet.
Aktuální léčba metastazujícího HER2 pozitivního karcinomu prsu
V léčbě metastazujícího karcinomu prsu s pozitivitou receptoru 2 pro lidský epidermální růstový faktor (human epidermal growth factor receptor 2, HER2) došlo v posledních letech k potvrzení účinku několika nových molekul. Současným léčebným standardem je kombinace taxanů s pertuzumabem a trastuzumabem v první linii s následnou terapií trastuzumab emtansinem ve druhé linii. Novinkou v portfoliu léčby pokročilého HER2 pozitivního karcinomu prsu jsou další anti-HER2 přípravky jako trastuzumab deruxtecan či tucatinib v kombinaci s capecitabinem a trastuzumabem. V tomto článku jsou prezentovány výsledky klinických studií a přehled současné léčby metastazujícího HER2 pozitivního karcinomu prsu v souladu s nejnovějšími evropskými a celosvětovými guidelines.
Postavení imunoterapie v léčbě nádorů čípku a těla dělohy
Chemoterapie na bázi platiny, taxanu a eventuálně antracyklinů byla dlouhou dobu základem léčby pacientek s lokálně pokročilými a metastazujícími nádory čípku a těla dělohy, u nichž byly vyčerpány možnosti chirurgické léčby a radioterapie. První molekula, která získala registraci v případě léčby čípku dělohy, byl bevacizumab v kombinaci s chemoterapií a nyní se nově do léčebných algoritmů dostala také imunoterapie. Imunoterapie pembrolizumabem je v tuto chvíli indikována v kombinaci s chemoterapií a eventuálně bevacizumabem v první linii paliativní léčby pacientek s karcinomem čípku dělohy a v druhé a vyšších liniích je možno indikovat pembrolizumab nebo cemiplimab. Podobně v případě nádorů těla dělohy je možné na základě proběhlých studií podávat u předléčených pacientek pembrolizumab pro léčbu nádorů s defektem v mismatch repair genech / vysokou mikrosatelitovou instabilitou (dMMR/MSI-H), eventuálně bez ohledu na status MMR kombinaci pembrolizumabu s lenvatinibem. Imunoterapie tak představuje nový standard léčby těchto nádorů.
Novinky v léčbě karcinomu žaludku
Karcinom žaludku představuje velmi agresivní onkologické onemocnění. V České republice jeho incidence sice setrvale klesá, avšak v celosvětovém měřítku představuje s pátým místem v incidenci a třetím v mortalitě jednu z nejrozšířenějších malignit. Většina nově diagnostikovaných nádorů je zastižena v lokálně pokročilém či metastatickém stadiu. Léčba lokalizovaného onemocnění je i přes multimodální přístup zatížena vysokým rizikem recidivy, obzvláště pokud nevedla neoadjuvatní chemoradioterapie ke kompletní patologické remisi onemocnění. U těchto pacientů prokázala studie CheckMate 577 přínos adjuvantního podání nivolumabu, který zdvojnásobil dobu přežití bez nemoci. Přínos byl pozorován jak u adenokarcinomů, tak i u spinocelulárních karcinomů. Studie CheckMate 577 byla po dlouhé době první studií, která prokázala v léčbě metastazujícího karcinomu žaludku u kombinace nivolumabu s chemoterapií na bázi oxaliplatiny s 5-flourouracilem v první linii v populaci pacientů s expresí ligandu programované buněčné smrti 1 (programmed cell death-ligand 1, PD-L1) hodnocené pomocí tzv. kombinovaného skóre (combined positive score, CPS) PD-L1 CPS ≥ 5 % zvýšení podílu pacientů s léčebnou odpovědí, prodloužení doby do progrese nemoci i prodloužení celkového přežití a stanovila nový standard léčby metastazujícího karcinomu žaludku.
Amivantamab v terapii nemalobuněčného plicního karcinomu
Aktivační mutace v genu pro receptor epidermálního růstového faktoru (epidermal growth factor receptor, EGFR) u nemalobuněčného plicního karcinomu (non-small cell lung cancer, NSCLC) jsou obecně považovány za pozitivní prognostický faktor. Léčba tyrosinkinázovými inhibitory (tyrosine kinase inhibitors, TKI) dokázala významně ovlivnit přežití a kvalitu života u těchto pacientů. Jednou z výjimek představují právě aktivační mutace inzerce v exonu 20 genu EGFR (ins20 EGFR), u kterých je účinnost dostupných TKI minimální. Amivantamab je v České republice dostupná, bispecifická monoklonální protilátka, která prokázala účinnost v léčbě ins20 EGFR pozitivního NSCLC a je předmětem dalšího klinického sledování.
Postavení inhibitorů tyrosinkináz v léčbě chronické myeloidní leukemie
Před zavedením inhibitorů tyrosinkináz se terapie pacientů s chronickou myeloidní leukemií opírala o nespecificky působící látky jako busulfan, hydroxyurea a interferon alfa s celkovým přežitím nepřesahujícím 30 %. Novou éru terapie chronické myeloidní leukemie nastartovalo odhalení fúzního genu BCR: ABL1 a jím kódované konstitutivně aktivované tyrosinkinázy BCR::ABL1 která se stala cílem inhibitorů tyrosinkináz reprezentovaných imatinibem, nilotinibem, dasatinibem, bosutinibem, ponatinibem a také nejnovějším alosterickým inhibitorem asciminibem. S jejich zavedením se předpokládaná délka života pacientů s nově diagnostikovaným onemocněním v chronické fázi téměř neliší od délky života zdravých vrstevníků. I přes to, že některé specifické situace stále vyžadují podání interferonu alfa nebo provedení alogenní transplantace krvetvorby či umožňují vysazení léku s dosažením remise bez nutnosti terapie, inhibitory tyrosinkináz jsou v léčbě zcela nezastupitelné a tvoří základní kámen terapie chronické myeloidní leukemie. Jejich pevné postavení jak v první, tak v následujících liniích v podmínkách České republiky komplexně shrnuje i předkládaná práce.
Přínos olaparibu v léčbě karcinomu ovaria - klinické zkušenosti
Karcinom ovaria byl dlouhá léta považován za smutné onemocnění, které je většinou diagnostikováno pozdě a často relabuje. Léčebnou možností bylo operační řešení a chemoterapie. Změna nastala s nasazením inhibitorů poly(ADP-ribóza)polymerázy (PARP), které zlepšují přežití pacientek a prodlužují dobu do progrese onemocnění. Prvním dostupným inhibitorem PARP byl olaparib.
Niraparib jako udržovací terapie po primární léčbě karcinomu vaječníku - kazuistika
Karcinom vaječníku/vejcovodu je chronické recidivující onemocnění s nepříznivou prognózou. Novou možností zlepšení prognózy pacientek jsou inhibitory poly(adenosindifosfát-ribóza) polymerázy (PARP), které se používají jako udržovací léčba po primární léčbě nebo po léčbě platina senzitivní recidivy onemocnění. Niraparib je v těchto indikacích určen pro všechny pacientky nezávisle na mutačním statusu. V primární léčbě významně prodlužuje interval bez progrese onemocnění, data vzhledem k celkovému přežití nejsou zatím zralá.
Durvalumab v léčbě lokálně pokročilého neresekovatelného nemalobuněčného karcinomu plic - kazuistika
V současné době je téměř každý čtvrtý nemocný s nemalobuněčným plicním karcinomem v době stanovení diagnózy ve III. klinickém stadiu a bohužel častěji s nemožností radikální resekce.1 I přes kurativní standardní chemoterapii s radioterapií dochází u většiny nemocných k recidivě onemocnění. Imunoterapie durvalumabem se stala nadějí pro tyto nemocné, což dokládá naše kazuistika.
Cílená léčba osimertinibem v adjuvantní léčbě nemocného s nemalobuněčným plicním karcinomem - kazuistika
Osimertinib patří mezi tyrosinkinázové inhibitory 3. generace, vysoce účinné i v oblasti centrálního nervového systému. Léčba je vyhrazena pro nemocné s pozitivní mutací receptoru epidermálního růstového faktoru (epidermal growth factor receptor, EGFR) u nemalobuněčného plicního karcinomu. V současné době je hrazena u nemocných s pokročilým či generalizovaným onemocněním, nicméně účinnost prokázal také v adjuvantní fázi, což dokládá naše kazuistika.
Dlouhodobá terapeutická odpověď po terapii encorafenibem a binimetinibem - kazuistika
Tato kazuistika popisuje případ pacienta s metastazujícím melanomem v oblasti pankreatu, léčeného kombinací inhibitory BRAF a MEK encorafenibem a binimetinibem. Pomocí této léčby bylo po půl roce dosaženo kompletní remise onemocnění, která přetrvává i navzdory závažné zdravotní komplikaci, a to ischemické cévní mozkové příhodě. V současné době remise onemocnění trvá již 96 měsíců.
Denosumab jako účinná součást komplexní onkologické léčby pacienta s kostními metastázami karcinomu ledviny - kazuistika
V kazuistice je popsána komplexní onkologická léčba, jejíž důležitou součástí je monoklonální protilátka denosumab, u 68letého pacienta s náhodně zjištěným renálním karcinomem ve stadiu již metastatické diseminace do skeletu. Ukazuje účinnost a profit z léčby u našeho pacienta. Dokládá, že vhodně volenou multimodální léčbou za účasti onkologa, urologa, ortopeda, lze dosáhnout přežití pacienta v dobré kvalitě života i v metastatické fázi onkologického onemocnění řádově v letech.