06/2018
Obsah čísla
Doc. MUDr. Štěpán Suchánek, Ph.D.
Prof. MUDr. Pavel Klener, DrSc.
Screening kolorektálního karcinomu
Tomáš Grega, Štěpán Suchánek, Miroslav Zavoral
Michal Voška, Tomáš Grega, Gabriela Vojtěchová, Ondřej Ngo, Ondřej Májek, Barbora Bučková, Ilja Tachecí, Marek Beneš, Jan Bureš, Julius Špičák, Miroslav Zavoral, Štěpán Suchánek
Onkologická léčba kolorektálního karcinomu
Igor Kiss
Chirurgická léčba kolorektálního karcinomu
Jiří Hoch
Onkologická léčba karcinomu žaludku a gastroezofageální junkce
Peter Grell, Radka Obermannová
Karcinom pankreatu – od současné praxe ke klinickému doporučenému postupu
Miroslav Ryska
Avelumab – novinka v léčbě pacientů s metastazujícím karcinomem z Merkelových buněk
Viera Bajčiová
Postavení bevacizumabu v léčbě kolorektálního karcinomu
Igor Richter, Josef Dvořák, Jiří Bartoš
Neuroendokrinní nádory plic – aktuální možnosti léčby
Markéta Černovská
Možnosti biologické léčby karcinomů hlavy a krku
Markéta Pospíšková
Vývoj axilárního stagingu karcinomu prsu
David Pavlišta, Lukáš Dostálek, Petra Šašková
Marek Hakl
Osimertinib a jeho uplatnění v léčbě nemalobuněčného karcinomu plic v ČR
Daniel Krejčí, Jana Krejčí, Norbert Pauk
Venetoklax – nová naděje pro pacienty s CLL v relapsu onemocnění
Doporučené články
Prof. MUDr. Pavel Klener, DrSc.
Prof. Pavel Klener se narodil v roce 1937 v Bratislavě. Do vínku dostal všestranný talent, pracovitost, lásku k rodině a k vlasti, skromnost, smysl pro čest a spravedlnost a také touhu po poznání. Vystudoval Fakultu všeobecného lékařství v Praze a postupně získal nejvyšší odbornou kvalifikaci v oborech vnitřní lékařství, hematologie a transfuzní služba, klinická onkologie a organizace a řízení zdravotnictví. Pavel Klener se postupně stal světově uznávaným odborníkem, mužem velkého formátu, a to s nepředstavitelnou šíří záběru a s obdivuhodnou výkonností.
Screening kolorektálního karcinomu
Screening kolorektálního karcinomu představuje účinný nástroj redukce incidence a mortality tohoto onemocnění. Dokládají to jak epidemiologická data, tak mikrosimulační modely. Efektivního screeningu kolorektálního karcinomu lze dosáhnout pouze na bázi populačního screeningového programu, kde je každý jedinec osloven a pozván k vyšetření. Pokrytí screeningem v České republice dlouhodobě nedosahuje minimální hodnoty podle mezinárodních doporučení, kde je cíl alespoň 45 %. Tyto výsledky ukazují, že je zde stále prostor ke zlepšování. Zejména je nutné pokračovat v adresném zvaní a ve snahách o vyšší pokrytí cílové populace, například snížením dolní věkové hranice pro screeningovou kolonoskopii a zavedením centrálního úřadu pro adresné zvaní s jednotným vyhodnocováním testů na okultní krvácení.
Porovnání účinnosti kolonické kapslové endoskopie a optické kolonoskopie
Úvod: Kolonická kapslová endoskopie má potenciál stát se tzv. filtrovým testem u jedinců s pozitivním testem na okultní krvácení do stolice. Většina těchto osob nemá při vyšetření kolonoskopií pokročilý adenom nebo karcinom, což vyvolává ekonomické otázky a současně zatěžuje pacienty zbytečným invazivním vyšetřením. V České republice probíhá od roku 2016 multicentrická studie zaměřená na využití kapslové kolonoskopie u jedinců s pozitivním testem na okultní krvácení. Hlavním cílem studie je určit negativní prediktivní hodnotu druhé generace kolonické kapsle pro polypy ≥ 10 mm.
Materiál a metody: Do prospektivní studie jsou zařazeni jedinci ve třech endoskopických pracovištích v ČR. V plánu je vyšetřit 230 osob splňujících tato inkluzní kritéria: asymptomatičtí jedinci mezi 50. a 75. rokem, bez rodinné či osobní anamnézy kolorektální neoplazie a s pozitivním imunochemickým testem na okultní krvácení (cut-off 75 ng/ml). Hlavním sledovaným parametrem je negativní prediktivní hodnota druhé generace kolonické kapsle pro velké polypy (≥ 10 mm). Dalšími sledovanými parametry jsou detekce polypů velikosti ≥ 6 mm, ≥ 10 mm, adenomů ≥ 10 mm a karcinomů, stupeň střevní přípravy (hodnocena jako adekvátní nebo neadekvátní), tolerance vyšetření nemocnými (na základě dotazníků) a komplikace vyšetření kolonickou kapslí (hodnoceny jako závažné a nezávažné).
Výsledky: Dosud bylo ve studii vyšetřeno 167 osob ve všech endoskopických centrech, do dalšího zpracování dat bylo zařazeno 95 osob s kompletním vyšetřením CCE2 a OC. Polypy byly diagnostikovány během optické kolonoskopie u 70 jedinců (74 %), polypy ≥ 6 mm a ≥ 10 mm u 42 (44 %), respektive u 26 (27 %) osob. Senzitivita pro polypy ≥ 6 mm a ≥ 10 mm činila 88 % (95% interval spolehlivosti [confidence interval, CI] 74-96 %), respektive 85 % (95% CI 65-96 %). Specificita pro polypy ≥ 6 mm a ≥ 10 mm dosáhla 85 % (95% CI 72-93 %) a 93 % (95% CI 84-98 %). Negativní prediktivní hodnota CCE2 pro polypy ≥ 10 mm dosáhla 94 % (95% CI 86-98 %). Sestry identifikovaly 36 polypů ≥ 6 mm ze 42 (86 %) a 23 polypů ≥ 10 mm z 26 (88 %) nalezených při optické kolonoskopii. Byla zaznamenána jedna stagnace kapsle ve stenotizujícím tumoru colon ascendens, závažné komplikace nebyly zaznamenány. Kapslovou kolonoskopii jako primární screeningový test preferovalo 68 % vyšetřených.
Závěr: Kolonická kapsle druhé generace dosahuje vysokou negativní prediktivní hodnotu pro velké polypy. Jedná se o dobře akceptovanou metodu, která má potenciál stát se filtrovým testem u jedinců s pozitivním testem na okultní krvácení.
Onkologická léčba kolorektálního karcinomu
Diagnostika a léčba kolorektálního karcinomu je typickým příkladem mezioborové spolupráce. Individualizovaná léčba vychází ze správně provedené diagnostiky se zohledněním rozsahu onemocnění, molekulárních prediktorů, celkového stavu nemocného a preferencí pacienta. Pacienti s pokročilým onemocněním by měli být prezentováni na mezioborové indikační komisi.
Chirurgická léčba kolorektálního karcinomu
Chirurgická léčba je základní, nezastupitelnou a dosud jedinou kurativní modalitou onkologické terapie karcinomu tlustého střeva a konečníku. V následujícím textu jsou v přehledu zmíněny důležité momenty operací nádorů obou lokalit - rozsah výkonu na střevě nebo konečníku, rozsah lymfadenektomie, odstranění mezokola, resp. mezorekta, konvenční a miniinvazivní operační přístup, anastomóza, komplikace anastomózy a předcházení jim a některé perioperační aspekty, jako je střevní příprava a antibiotická profylaxe, řešení akutních stavů a postavení chirurgie mezi dalšími modalitami onkologické léčby.
Onkologická léčba karcinomu žaludku a gastroezofageální junkce
Dlouhodobého přežití nemocných s časným stadiem karcinomu žaludku a gastroezofageální junkce dosahovalo pouze 25 % pacientů. Moderní multimodální přístup k léčbě těchto nádorů přežití téměř zdvojnásobil. Základním předpokladem úspěšné léčby je provedení adekvátního chirurgického resekčního výkonu v centrech, které se na tuto náročnou operativu specializují. U karcinomu žaludku se dnes jako preferovaný postup doporučuje aplikace perioperační chemoterapie. Největší efektivitu v této strategii dosahuje chemoterapeutický režim FLOT (docetaxel, oxaliplatina, fluorouracil). V případě karcinomu gastroezofageální junkce můžeme kromě perioperační chemoterapie zvolit i neoadjuvantní chemoradioterapii, která se jeví jako vhodná v případě pokročilejších tumorů, kdy je potřeba dosáhnout regrese nádoru, aby mohla být provedena resekce R0.
Karcinom pankreatu - od současné praxe ke klinickému doporučenému postupu
Karcinom pankreatu představuje v České republice po kolorektálním karcinomu druhé nejčastější nádorové onemocnění trávicího traktu a šesté nejčastější nádorové onemocnění vůbec. Pětileté přežití pacientů všech stadií se dlouhodobě pohybuje pod 5 %. Očekává se, že za 10-15 let bude karcinom pankreatu z hlediska úmrtnosti na maligní nádor na prvním místě. Za poslední období se přežívání výrazněji nezměnilo, a to nehledě na zdokonalení zobrazovacích metod a preciznější chirurgický výkon. Karcinom pankreatu se vyvíjí relativně pomalu, přibližně v průběhu deseti let, a my jej léčíme až v jeho terminální fázi. Onemocnění je třeba chápat jako systémové, nikoli jako lokální a regionální. Cestou, jak v současné době a v blízké budoucnosti zlepšit péči o tyto nemocné, je zlepšení kvality doporučených postupů a jejich dodržování. Jedná se o problém nejen zdravotnický - organizační, ale i sociální a ekonomický.
Avelumab – novinka v léčbě pacientů s metastazujícím karcinomem z Merkelových buněk
Karcinom z Merkelových buněk (Merkel cell carcinoma, MCC) je vzácný agresivní kožní neuroendokrinní nádor, metastazující onemocnění je asociováno se špatnou prognózou a celkovým přežitím. Účinnost avelumabu, humánní monoklonální protilátky anti-PD-L1 v registrační studii JAVELIN Merkel 200 u metastazujících MCC refrakterních na chemoterapii i u nepředléčených chemoterapie naivních pacientů s MCC vedla v březnu 2017 v USA k jeho schválení Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv (Food and Drug Administration, FDA) a následně v Evropě v září 2017. Podání avelumabu u pokročilých MCC v 1. linii i dalších liniích léčby prokázalo prodloužení intervalu do progrese i celkového přežití a dobrý profil bezpečnosti a zvládnutelné nežádoucí účinky.
Postavení bevacizumabu v léčbě kolorektálního karcinomu
Metastazující kolorektální karcinom patří mezi dennodenní diagnózy onkologických center. Kromě chemoterapie máme možnost podat i cílenou léčbu. Bevacizumab je monoklonální protilátka proti vaskulárnímu endoteliálnímu faktoru a máme s jeho podáním více než desetileté zkušenosti. Přehledový článek hodnotí aktuální postavení bevacizumabu v léčbě metastazujícího kolorektálního karcinomu, kde v poslední době dochází k upřesnění jeho postavení v léčebném algoritmu, aniž by byl k dispozici jasný prediktivní faktor. Závěrem je zmíněna kasuistika pacienta, který dobře reaguje na chemoterapii v kombinaci s bevacizumabem v první linii, i přes levostrannou lokalizaci a nemutovaný RAS gen.
Neuroendokrinní nádory plic - aktuální možnosti léčby
Neuroendokrinní tumory představují heterogenní skupinu nádorů vycházejících z neuroendokrinního systému. Plicní neuroendokrinní tumory zahrnují jak tumory s nízkou či střední malignitou (typický a atypický karcinoid), tak tumory vysoce agresivní (velkobuněčný neuroendokrinní karcinom a malobuněčný karcinom). Nejčastěji se vyskytující neuroendokrinní tumor plic je malobuněčný karcinom, který představuje 15-20 % plicních malignit. Karcinoidy zaujímají 1-2 % všech plicních nádorů. Imunoterapie se ukazuje jako nadějná léčebná možnost i u plicního karcinomu. Léčba blokádou kontrolních imunitních bodů (immune checkpoints) zahrnuje monoklonální protilátky blokující CTLA-4 (cytotoxický T lymfocytární antigen) a protilátky blokující receptor PD-1 (membránový protein programované buněčné smrti) a jeho ligand PD-L1.
Možnosti biologické léčby karcinomů hlavy a krku
Nádory hlavy a krku patří celosvětově mezi karcinomy se vzrůstající incidencí. V posledním desetiletí dochází k vzestupu nádorů spojených s infekcí lidským papallomavirem (human papilloma virus, HPV) a k poklesu incidence u nádorů spojených s kouřením a abúzem alkoholu. Přes osvětu přichází stále 60 % pacientů v lokoregionálně pokročilých stadiích a 12 % pacientů má v době diagnózy vzdálené metastázy. Základem léčby je multidiciplinární přístup. Díky novým znalostem o biologii nádorů, které přinesly do léčby nové terapeutické možnosti (protilátky, imunoterapie), došlo i u generalizovaných a relabujících karcinomů ke zlepšení přežití.
Vývoj axilárního stagingu karcinomu prsu
Přehledný článek se zabývá problematikou vývoje, současnosti a budoucnosti chirurgického stagingu karcinomu prsu.
Léčba nádorové bolesti
Bolest patří k nejčastějším projevům onkologického onemocnění. Základní strategie její léčby vychází se třístupňového žebříčku Světové zdravotnické organizace. K její léčbě máme k dispozici neopioidní analgtika, slabé opioidy a silnou opioidní medikaci. Pro léčbu průlomové bolesti jsou nyní k dispozici i transmukózní fentanyly. V léčbě onkologické bolesti má přednost neinvazivní podávání analgetik před invazivním, preferujeme léky s retardovaným účinkem nebo transdermální opioidy, doplněné o rychle se uvolňující formy pro léčbu akutního zhoršení bolesti. Analgetická medikace může být doplněna další komedikací, především ze skupiny antikonvulziv a antidepresiv.
Osimertinib a jeho uplatnění v léčbě nemalobuněčného karcinomu plic v ČR
U pacientů s nemalobuněčným karcinomem plic s prokázanými aktivačními mutacemi receptoru pro epidermální růstový faktor (mutated epidermal growth factor receptor, mEGFR) byl opakovaně prokázán signifikantní benefit z léčby tyrozinkinázovými inhibitory. Průměrně do 10 měsíců však dochází ke vzniku rezistentních mutací, z nichž 60 % tvoří mutace T790M. Osimertinib je účinná molekula jak v léčbě nemocných s běžnými aktivačními mutacemi EGFR, tak u pacientů se získanou rezistencí v podobě mutace T790M, což bylo potvrzeno řadou klinických studií. AURA III potvrdila svůj primární cíl, a to prodloužení doby bez progrese u T790M pozitivních pacientů léčených osimertinibem v druhé linii oproti standardní chemoterapii. Studie FLAURA prokázala signifikantní prodloužení doby bez progrese u nepředléčených mEGFR pozitivních pacientů ve srovnání se standardem léčby, tj. erlotinibem a gefitinibem. Osimertinib také vykázal dobrou účinnost v centrální nervové soustavě a příznivý bezpečnostní profil. Osimertinib je v České republice registrován k léčbě jak pacientů s potvrzenými aktivačními mutacemi EGFR v první linii, tak u pacientů s prokázanou mutací T790M. V době sepsání článku je však dostupný pouze na paragraf 16 zákona č. 48/1997 Sb., Zákona o veřejném zdravotním pojištění. Dobré výsledky léčby osimertinibem reflektuje i kasuistika v druhé části článku.
Venetoklax - nová naděje pro pacienty s CLL v relapsu onemocnění
Symposium na toto téma, sponzorované farmaceutickou společností AbbVie, se konalo v rámci 1. českého hematologického a transfuziologického sjezdu v Praze v září 2018. Nejnovější poznatky o tomto onemocnění, jeho incidenci, prevalenci a přežívání pacientů, o nových přípravcích sloužících k jeho cílené léčbě, o výsledcích klinických studií a také některé kasuistiky zde prezentovali prof. MUDr. Marek Trněný, DrSc., (I. interní klinika hematologie 1. LF UK a VFN Praha), prof. MUDr. Michael Doubek, Ph.D. (Masarykova univerzita Brno, CEITEC, Interní hematologická a onkologická klinika FN Brno) a prim. MUDr. Martin Špaček, Ph.D. (I. interní klinika hematologie 1. LF UK a VFN Praha).