05/2018

05/2018 Prof. MUDr. Jana Skřičková, CSc.

05/2018 Prim. MUDr. Stanislav Losse
Profesor Vítězslav Kolek patří v současné době k předním pneumologům. Nedávno se dožil významného životního jubilea, které opravňuje k bilancování a zároveň dává důvod přemýšlet o budoucnosti.

05/2018 MUDr. Marcela Tomíšková, MUDr. Lenka Jakubíková, Ph.D., MUDr. Bohdan Kadlec, Ph.D., MUDr. Jana Špeldová, prof. MUDr. Jana Skřičková, CSc.
Neuroendokrinní plicní nádory představují skupinu vzácných nádorů. Jejich incidence činí 1,35 případů na 100 000 obyvatel. Tvoří heterogenní skupinu od dobře a středně diferencovaných karcinoidů až po velmi agresivní, nízce diferencované karcinomy. Diagnostika se opírá o patomorfologii, imunohistochemické vyšetření a průkaz neuroendokrinní diferenciace. Jednotlivé typy neuroendokrinních plicních nádorů se mezi sebou liší lokalizací, biologickým chováním, klinickým obrazem, způsobem diagnostiky a léčebnými přístupy. Nízce diferencované karcinomy (LCNEC, SCLC) jsou agresivní, citlivé k chemoterapii a ozařování, ale mají špatnou prognózu. U dobře a středně diferencovaných neuroendokrinních plicních nádorů (typický a atypický karcinoid), zachycených v operabilním stadiu, vede chirurgické odstranění nádoru k jeho úplnému vyléčení. Analoga somatostatinových receptorů, peptidová radionuklidová receptorová terapie a/nebo inhibitory m-TOR (mammalian target of rapamycin) představují nové možnosti v léčbě recidivujících nebo inoperabilních neuroendokrinních plicních nádorů stupně I a II.

05/2018 Prof. MUDr. Vítězslav Kolek, DrSc.
V klinické praxi postihují pohrudnici ve velké většině nádory jiné primární lokalizace v rámci jejich generalizace. Nejčastějším primárním nádorem této oblasti je maligní mezoteliom. Jeho příčinou je většinou kontakt s azbestem a výskyt zatím stoupá, přestože je práce s azbestem v evropských zemích již zakázána. Diagnostika se opírá především o imunohistochemické vyšetření nádoru. Základní léčbou je v posledních 10 letech chemoterapie kombinací cisplatina a pemetrexed. Agresivita nádoru je ale vysoká a s úplným vyléčením nelze počítat. Operační přístup je limitován vhodným výběrem nemocných a dostatečnými zkušenostmi pracoviště. Provádí se extrapleurální pneumonektomie a v poslední době je preferována rozšířená pleurektomie v kombinaci s adjuvantní nebo neoadjuvantní chemoterapií či radioterapií. Randomizované studie však neukázaly významnější prodloužení přežití ve srovnání se standardní chemoterapií. Bohužel totéž lze zatím konstatovat o velkém množství studií s biologicky cílenou léčbou, imunoterapií a dalšími léky. Výzkum genetických a biologických charakteristik nádoru ale stále pokračuje a snaha zlepšit prognózu nemocných je enormní.

05/2018 MUDr. Eva Sedláčková
Thymomy a karcinomy thymu patří mezi nádory s nižším výskytem, některé typy bývají spojeny s autoimunitními chorobami. Následující sdělení uvádí epidemiologii, diagnostiku, klasifikaci, terapii a dispenzarizaci epiteliálních nádorů thymu na podkladě současných doporučení ESMO¹ a vlastních 38letých zkušeností.

05/2018 MUDr. Petr Jakubec, Ph.D.
Plicní epitelioidní hemangioendoteliom je vzácný sarkomatózní nádor. Onemocnění postihuje více ženy a vrchol jeho výskytu je v nižším středním věku. V současné době neexistuje žádný diagnostický klinický ani laboratorní marker tohoto onemocnění. Klinický obraz nemoci je nespecifický a velmi variabilní. Diagnostika je založena na histologickém, resp. imunohistochemickém vyšetření bioptického vzorku tumoru. Vzhledem k nízkému stupni malignity má u solitárního postižení relativně dobrou prognózu a někdy dochází i ke spontánním remisím. Opačná situace je u mnohočetných lézí a metastáz nebo multicentrického postižení různých orgánů, kdy se chová velmi agresivně a jakákoliv léčba je většinou neúčinná. Jedinou standardní léčbou je v případě operabilních lézí resekce. V současnosti neexistuje žádná prokazatelně účinná terapie epitelioidního hemangioendoteliomu. Průběh nemoci bývá velmi variabilní a prognóza nemoci je nepředvídatelná.

05/2018 Prof. MUDr. Miloš Pešek, CSc.
Autor v přehledném sdělení prezentuje současný stav diagnostiky a terapie pokročilých nemalobuněčných karcinomů plic s přestavbou genů ALK a ROS1. Diagnostika těchto nádorů se provádí ve specializovaných centrech s využitím histologie, imunohistochemie a fluorescenční in situ hybridizace. Nemocní s oběma typy nádorů - přestavba genu ALK i přestavba genu ROS1 - významně profitují z cílené terapie ALK a ROS1 inhibitorů. U pokročilých nemalobuněčných karcinomů plic s přestavbou genu ALK mezinárodní doporučení doporučují podávat alectinib, crizotinib nebo ceritinib, při selhání těchto přípravků přichází v úvahu brigatinib. U pokročilých nemalobuněčných karcinomů plic s přestavbou genu ROS1 je podle mezinárodních doporučení vhodný crizotinib, eventuálně ceritinib. V České republice nemá v současné době schválenou úhradu v první linii žádný z výše uvedených přípravků.

05/2018 Prof. MUDr. Jana Skřičková, CSc., Mgr. Blanka Robešová, Ph.D., MUDr. Ondřej Venclíček, MUDr. Bohdan Kadlec, Ph.D., MUDr. Marcela Tomíšková, MUDr. Lenka Jakubíková, Ph.D., MUDr. Jana Špeldová, MUDr. Zdeněk Merta, CSc.
V případě nemalobuněčného karcinomu plic je známa existence somatických mutací v genu pro receptor epidermálního růstového faktoru (EGFR) a jejich vliv na senzitivitu k léčbě inhibitory tyrozinkinázy. Mutace se vyskytují v oblasti tyrozinkinázové domény mezi exonem 18 a 21 genu pro EGFR, převážně to jsou bodové záměny a delece, event. inzerce. V oblasti exonu 19 a 21 je soustředěno 80-90 % známých aktivačních mutací EGFR. Mezi tzv. aktivační mutace patří také bodová mutace G719X v exonu 18, bodové mutace L858R a L861Q v exonu 21 a delece v exonu 19. Mezi tzv. rezistentní mutace patří inzerce v exonu 20, bodové mutace T790M a S768I v exonu 20 a bodová mutace D761Y v exonu 19. Frekvence mutace genu pro EGFR v kavkazské populaci je 10 %. U nemocných s nemalobuněčnými karcinomy plic, u kterých se vyskytuje aktivační mutace pro EGFR, je nejúčinnější léčba tyrozinkinázovými inhibitory. V našem sdělení se věnujeme diagnostice aktivačních i rezistentních mutací genu pro EGFR a podáváme přehled o výsledcích léčby inhibitory tyrozinkinázy první, druhé a třetí generace.

05/2018 MUDr. Lenka Jakubíková, Ph.D.
Vinorelbin je semisyntetický vinca alkaloid druhé generace, který má nízkou afinitu k neurotubulům, z čehož vyplývá jeho nižší neurotoxicita. Vinca alkaloidy jsou mitotické jedy, které znemožňují správné vytváření mikrotubulů vazbou na tubulin. Způsobují tak depolymerizaci mikrotubulů a rozpouštění mitotického vřeténka, čímž zablokují dělení buněk a zapříčiňují poškození dalších dějů v závislosti na správné funkci mikrotubulů. V onkologii má vinorelbin širší využití, zejména v léčbě u metastazujícího karcinomu prsu a u nemalobuněčného plicního karcinomu, kde je použitelný ve všech stadiích v neoadjuvantní, adjuvantní i paliativní léčbě.

05/2018 MUDr. Libor Havel
Imunoterapie jako nová léčebná modalita je v léčbě nemalobuněčného karcinomu v současnosti široce akceptována a vnímána jako modalita měnící po dlouhé době prognózu nemocných zásadním způsobem. Není však zcela jasné, nakolik je imunoterapie vhodná pro nemocné vyššího věku.

05/2018 MUDr. Bohdan Kadlec, Ph.D.
Atezolizumab (Tecentriq®) je novým reprezentantem z řady imunoterapeutických léků a zároveň první protilátkou proti ligandu proteinu programované buněčné smrti (programmed cell death protein 1, PD-L1) schválenou pro léčbu pokročilého nemalobuněčného karcinomu plic po selhání chemoterapie. Selektivně působí na PD-L1, čímž obnovuje potlačenou schopnost T lymfocytů zabíjet nádorové buňky a zároveň minimalizuje nežádoucí účinky léčby šetřením interakce PD-L2 s PD-1 receptorem. V klinických studiích fáze II/IM prokázal atezolizumab prodloužení celkového přežití o 4,2 měsíce ve srovnání se standardní chemoterapií docetaxelem při uspokojivém bezpečnostním profilu léčby. Perspektivní se jeví i předpokládaná úloha v první linii léčby v kombinaci s chemoterapií a bevacizumabem.

05/2018 MUDr. Kateřina Kamarádová
Kolorektální karcinom je morfologicky, geneticky i klinicky heterogenní onemocnění. Přesné zhodnocení rozsahu postižení střeva, lymfatických uzlin a dalších orgánů (staging patologický i klinický) je nutné pro výběr adekvátní léčby podle platných léčebných postupů. Do popředí se nyní dostává hodnocení parametrů, které lépe definují biologické chování nádoru či ovlivňují jeho reakci na léčbu (prognostické anebo prediktivní faktory). Jedná se o morfologické, imunofenotypické i molekulárně genetické faktory jak ze strany vlastního karcinomu, tak okolního nenádorového mikroprostředí. Článek má za cíl přehlednou formou informovat o faktorech standardně vyšetřovaných i potenciálně nových, které podtrhují heterogenitu onemocnění, ale zároveň hrají roli v zařazování pacienta do přesněji definovaných skupin prognostických i léčebně prediktivních.

05/2018 MUDr. Stanislav John
Kolorektální karcinom je velmi heterogenní skupinou onemocnění. Současné možnosti molekulárně biologických metod často odhalují mutace, jejichž význam však teprve poznáváme. Některé z těchto změn se již podařilo implementovat do běžné praxe, např. testování mutací genů KRAS/NRAS či BRAF, které mají pro pacienta s tímto onemocněním prognostický a/nebo prediktivní význam a ovlivňují jeho další léčbu. Jednou z takových detekovatelných změn je i mikrosatelitová nestabilita tumoru. Pomáhá nám nejen při rozhodování o adjuvantní léčbě chemoterapií, ale nabývá stále více na významu i s příchodem léčiv ovlivňujících imunitní systém.

05/2018 Doc. MUDr. Ondřej Urban, Ph.D., MUDr. Přemysl Falt, Ph.D.
Endoskopická resekce kolorektálních prekanceróz patří mezi nejúčinnější metody onkologické prevence. Snižuje incidenci a mortalitu kolorektálního karcinomu. Endoskopická resekce je rovněž metodou první volby pro karcinomy s nulovým nebo velmi nízkým rizikem metastazování. Metody endoskopické polypektomie a endoskopické slizniční resekce jsou dnes v České republice prováděny standardně prakticky na všech endoskopických pracovištích. Naopak endoskopická submukózní disekce a endoskopická transmurální resekce jsou dosud dostupné jen v několika endoskopických centrech.

05/2018 MUDr. Vít Martin Matějka
Dvě kasuistiky popisují využití panitumumabu u pacientů s metastazujícím kolorektálním karcinomem. V obou případech došlo k rychlé léčebné odpovědi. V první kasuistice popisujeme případ kompletní remise onemocnění již po prvních šesti cyklech léčby. V druhém případě došlo po chirurgickém výkonu k recidivě onemocnění, nicméně pokračující léčba panitumumabem zabránila progresi onemocnění po dobu dvou let. Oba pacienti z cílené terapie profitovali s velmi dobrou kvalitou života.

05/2018 MUDr. Mária Zvariková
Léčba epiteliálního karcinomu vaječníků je historicky založená na chirurgii a chemoterapii na bázi platiny a je spojena s vysokým rizikem relapsu a špatnou prognózou u recidivujícího onemocnění. Inovativní léčba inhibitory PARP prokázala vynikající aktivitu v epiteliálního karcinomu vaječníků a v současné době mění klinickou praxi u pacientek s mutací v BRCA genech.

05/2018 Doc. MUDr. Samuel Vokurka, Ph.D.
Role podpůrné léčby a péče, respektive ošetřovatelství, je v onkologii zásadní. Předchází a řeší obtíže a komplikace způsobené nádorovým onemocněním a onkologickou léčbou. Přináší prokazatelný účinek na zlepšení kvality života i výsledků onkologické léčby. Řeší fyzickou, ale i psychosociální a edukační problematiku. Multioborová spolupráce lékařů, sester a pacientů je nezbytná.