Vybrané články

05/2024 MUDr. Gabriela Krákorová, Ph.D.; prof. MUDr. Miloš Pešek, CSc.; doc. MUDr. Jan Baxa, Ph.D.; doc. MUDr. Martin Svatoň, Ph.D.
Ročně v České republice diagnostikujeme kolem 6 000 nových případů karcinomu plic. Mutace receptoru 2 pro lidský epidermální růstový faktor (human epidermal growth factor receptor 2, HER2) patří mezi vzácné mutace, které se vyskytují cca u 1-4 % nemocných s NSCLC. V případě prokázané mutace HER2 je možné používat léčebně přípravek trastuzumab deruxtekan. Trastuzumab deruxtekan je konjugát protilátky a léku, který kombinuje humanizovanou monoklonální protilátku trastuzumab s inhibitorem topoizomerázy I deruxtekanem. Tento lék se váže na HER2 na nádorových buňkách. Cytostatikum deruxtekan je společně s HER2 internalizován do nádorové buňky, kde způsobí její destrukci. Kazuistika pacientky léčené trastuzumab deruxtekanem dokládá význam plošného použití sekvenování příští generace v indikovaných případech, zejména u nekuřáků s neskvamózní histologií. Dále ukazuje na nutnost správného čtení výsledků genetického testování a zaznamenávaní výsledků do dokumentace nemocného, aby se informace o přítomné řídicí mutaci v průběhu léčby neztratila.

05/2022 Prof. MUDr. Miloš Pešek, CSc.
Malobuněčný karcinom plic (small cell lung cancer, SCLC) zůstává jedním z nádorových onemocnění s velmi špatnou prognózou, v komplexu diagnóz karcinomu plic se podílí asi z 15 %. V souborném článku je stručně uvedena epidemiologie, biologie, diagnostika a terapie limitovaných i extenzivních stadií onemocnění. Jde o nádor, který je obvykle diagnostikován v pokročilých stadiích, iniciálně je převážně chemosenzitivní a radiosenzitivní. Léčbou navozené remise bývají zejména v pokročilých stadiích nemoci dočasné, není známa účinná adjuvantní léčba. Terapie druhé a vyšších linií bývá účinná jen krátkodobě. Limitovaná stadia onemocnění mohou být úspěšně léčena konkomitantní chemoradioterapií s profylaktickým ozářením mozku, velmi časná stadia pak chirurgicky a adjuvantní chemoterapií. Novým směrem, který zlepšil výsledky léčby extenzivních stadií SCLC, je kombinace chemoterapie s imunoonkologickou léčbou durvalumabem a atezolizumabem. Perspektivními léky druhé a dalších linií se ukazují být lurbinectedin, talazoparib, dále olaparib, temozolomid a kombinace sintilimab + anlotinib. V současnosti je vývoj diagnostických a léčebných modalit u SCLC z hlediska praktického využití méně příznivý než vývoj diagnostiky a terapie karcinomů nemalobuněčných.

06/2020 MUDr. Gabriela Krákorová, Ph.D.; doc. MUDr. Jan Baxa, Ph.D.; prof. MUDr. Miloš Pešek, CSc.
Metastazující karcinom plic má velmi špatnou prognózu, s pětiletým přežitím kolem 5 %. Plicní zhoub­né novotvary s řídicí mutací, na kterou jsou dostupné biologicky cílené léky, mají lepší prognózu, jak ukazuje kazuistika nemocné se senzitivní řídicí EGFR mutací. Během léčby byla opakovaně prováděna biopsie tumoru i odběr periferní krve, tekutá biopsie, mj. k průkazu získané rezistentní mutace T790. Nemocná přežívá s metastazujícím adenokarcinomem plic osm let, stále s dobrou kvalitou života. Byla léčena opakovaně biologicky cílenou léčbou, chemoterapií i radioterapií. Kazuistika ukazuje na to, že díky vhodně volené sekvenci léčby podle předpokládaného či známého genetického profilu tumoru se i metastazující karcinom plic může změnit z takto závažného onemocnění na onemocnění chronické.

05/2020 Prof. MUDr. Jiří Ferda, Ph.D., MUDr. Eva Ferdová, doc. MUDr. Jan Baxa, Ph.D., prof. MUDr. Miloš Pešek, CSc., MUDr. Petr Mukenšnabl, Ph.D., doc. MUDr. Hynek Mírka, Ph.D.
Molekulární metody zobrazení u karcinomu plic představují v současnosti základní diagnostické postupy při stanovení přítomnosti nádorového onemocnění, stagingu i restagingu. Nejčastějším typem zobrazení je kombinace pozitronové emisní tomografie a výpočetní tomografie (positron emission tomography / computed tomography, PET/CT) s podáním ¹⁸F-fluorodeoxyglukózy, které se využívá jako základní metoda stanovení klinického stadia onemocnění před zahájením terapie. Kombinované vyšetření pozitronovou emisní tomografií a magnetickou rezonancí (PET/MR) dovoluje doplnit i plně validní zobrazení mozkové tkáně, ale jeho nevýhodou je prodloužení doby vyšetření, která pro nemocné v horším klinickém stavu nemusí být akceptovatelná. Jako alternativní možnost zobrazení farmakokinetiky v tkáních s možností předpovědi i hodnocení účinku terapie se jeví kvantifikace obsahu jódu pomocí perfuzní výpočetní tomografie (computed tomography, CT) nebo CT s duální energií. Okrajové využití mohou mít v posouzení biologie nádorů i jiná radiofarmaka, jako ¹⁸F-fluorothymidin k posouzení proliferační aktivity nebo ⁶⁸Ga-DOTA deriváty u řady neuroendokrinních plicních nádorů k posouzení hustoty somatostatinových receptorů.

05/2020 Prof. MUDr. Miloš Pešek, CSc.

02/2020 MUDr. Gabriela Krákorová, Ph.D.; MUDr. Marek Šťastný, Ph.D.; MUDr. Hana Steinbergerová; MUDr. Jana Důrová; prof. MUDr. Miloš Pešek, CSc.; doc. MUDr. Jan Baxa, Ph.D.
Metastazující nemalobuněčný karcinom plic má špatnou prognózu. Pokud nejsou přítomny řídicí mutace (EGFR, ALK, ROS, BRAF) či vysoká exprese ligandu programované buněčné smrti 1 (programmed death-ligand 1, PD-L1), je iniciální léčebnou možností s ohledem na úhradové podmínky v České republice chemoterapie, eventuálně její kombinace s bevacizumabem. Do 2. linie pak přichází v úvahu použití imunoterapie inhibitory proteinu 1 programované buněčné smrti (anti-programmed death-1, anti-PD-1), či inhibitory jeho ligandu, anti-PD-LI. Autoři předkládají dvě kazuistiky nemocných, u kterých po imunoterapii anti-PD-1 došlo k atypické odpovědi. Jednalo se o přetrvávající účinek imunoterapie, přestože na této léčbě došlo k progresi. U prvního nemocného nebylo potřeba po 12 měsíců po imunoterapii podávat další aktivní onkologickou léčbu a maligní onemocnění významněji neprogredovalo. U druhého nemocného po imunoterapii došlo následně k výrazné odpovědi na chemoterapii. Tento fenomén, nazývaný v literatuře ne zcela správně chemosenzitizace, je opakovaně popisován. Dále se autoři zamýšlejí nad možnostmi léčby další linie, po selhání imunoterapie.

01/2020 Speciální vydání - MUDr. Gabriela Krákorová, Ph.D.; MUDr. Hana Steinbergerová; prof. MUDr. Miloš Pešek, CSc.; prof. MUDr. Jindřich Fínek, Ph.D., MHA; MUDr. Tomáš Svoboda, Ph.D.
Nemalobuněčný plicní karcinom je i nadále velkým socioekonomickým problémem. Většina nádorů je zachycována v pokročilém nebo metastatickém stadiu a dostupné léčebné metody, až na malý počet pacientů se specifickými mutacemi, nejsou spojeny s uspokojivými výsledky. Základem většiny režimů je radiochemoterapie, ale přidání indukční ani udržovací cytostatické léčby žádný benefit nepřineslo. Velkým příslibem je však nyní moderní imunoterapie PD-1 a PD-L1 inhibitory. Především v kombinaci s radioterapií senzibilizující k větší účinnosti této imunoterapie by se mohla brzy stát standardem většiny léčebných doporučení. Jako výhodnější se v této souvislosti jeví hypofrakcionované ozáření limitovanými cílovými objemy než užití klasické frakcionace a větších polí. Jakou roli hraje abskopální efekt, zůstává nadále nejisté.

05/2018 Prof. MUDr. Miloš Pešek, CSc.
Autor v přehledném sdělení prezentuje současný stav diagnostiky a terapie pokročilých nemalobuněčných karcinomů plic s přestavbou genů ALK a ROS1. Diagnostika těchto nádorů se provádí ve specializovaných centrech s využitím histologie, imunohistochemie a fluorescenční in situ hybridizace. Nemocní s oběma typy nádorů - přestavba genu ALK i přestavba genu ROS1 - významně profitují z cílené terapie ALK a ROS1 inhibitorů. U pokročilých nemalobuněčných karcinomů plic s přestavbou genu ALK mezinárodní doporučení doporučují podávat alectinib, crizotinib nebo ceritinib, při selhání těchto přípravků přichází v úvahu brigatinib. U pokročilých nemalobuněčných karcinomů plic s přestavbou genu ROS1 je podle mezinárodních doporučení vhodný crizotinib, eventuálně ceritinib. V České republice nemá v současné době schválenou úhradu v první linii žádný z výše uvedených přípravků.

04/2018 MUDr. Helena Čoupková, Mgr. Renata Chloupková, Marek Konečný, Mgr. Magda Bařinová, prof. MUDr. Jana Skřičková, CSc., prof. MUDr. Miloš Pešek, CSc., prof. MUDr. Vítězslav Kolek, DrSc., doc. MUDr. František Salajka, CSc., doc. MUDr. Milada Zemanová, CSc., MUDr. Leona Koubková, MUDr. Libor Havel, MUDr. Kateřina Košatová
Erlotinib je inhibitor tyrozinkinázy receptoru pro epidermální růstový faktor (epidermal growth factor receptor, EGFR), lék účinný v léčbě nemalobuněčného karcinomu plic (non-small-cell lung cancer, NSCLC). V našem sdělení předkládáme soubor pacientů s pokročilým NSCLC léčených v České republice v rámci lékového registru TULUNG (kromě pacientů z Fakultní nemocnice v Ostravě). Do 2. 10. 2017 bylo v tomto souboru léčeno erlotinibem 3 763 pacientů. Četnost léčebných odpovědí v celém souboru byla 8,7 %, kontroly onemocnění bylo dosaženo v 58,5 %. Data o přežití byla aktualizována ke dni 21. 5. 2018 - přežití bez progrese onemocnění a celkové přežití byly 3,1 měsíce a 7,7 měsíce. V našem hodnocení jsme zaznamenali statisticky signifikantní rozdíl v účinnosti léčby v celkovém přežití a v přežití bez progrese u pacientů podle stavu mutace EGFR, stavu výkonnosti, pohlaví a kuřáctví, jen v přežití bez progrese navíc i podle linie léčby. Podle našich výsledků se kožní toxicita ukázala jako prognostický faktor. Rozdíl v účinnosti léčby u skvamózních a neskvamózních karcinomů nebyl statisticky významný. Z 3763 nemocných se u 1592 (42,3 %) vyskytly nežádoucí účinky léčby, nejčastější byly vyrážka (35,3 %) a průjem (16,3 %). U 13,6 % pacientů byly hlášeny nežádoucí účinky stupně 3-4, nejčastěji opět vyrážka (9,0 %) a průjem (3,0 %). Naše výsledky potvrzují účinnost a bezpečnost léčby erlotinibem v první a dalších liniích terapie pokročilého NSCLC.

06/2017 MUDr. Gabriela Krákorová, Ph.D., MUDr. Hynek Mírka, Ph.D., prof. MUDr. Miloš Pešek, CSc.
Afatinib je perorální přípravek, tyrozinkinázový inhibitor receptoru pro epidermální růstový faktor (epidermal growth factor receptor, EGFR) druhé generace. Užívá se v léčbě neresekabilního lokálně pokročilého či metastazujícího nemalobuněčného karcinomu plic, u nemocných s pozitivními mutacemi genu kódujícího receptor pro epidermální růstový faktor. Afatinib jako první tyrozinkinázový inhibitor EGFR prokázal prodloužení celkového přežití ve srovnání s chemoterapií u nemocných s pozitivní mutací EGFR na exonu 19 (prodloužení mediánu přežití o 12,2 měsíce při použití afatinibu). Mezi nejčastější nežádoucí účinky patří vyrážka, průjem, stomatitida a paronychium. Pro zvládání nežádoucích účinků je nutné, aby nemocný spolupracoval a byl dobře informován. Na Klinice pneumologie a ftizeologie FN a LF UK Plzeň se nám osvědčilo zkrácené písemné poučení, které je součástí lékařské zprávy. V případě průjmů je nutná dostatečná hydratace, dietní opatření a užívání loperamidu, kterým by měl být nemocný vybaven ihned při zahájení léčby afatinibem. Kazuistika dokládá dobré zvládnutí nežádoucích účinků u spolupracující nemocné s vysokou adherencí k léčbě. V souhlase s literaturou zůstává dobrý léčebný účinek neovlivněn i při redukci denní dávky afatinibu na polovinu.

06/2017 MUDr. Martin Svatoň, prof. MUDr. Miloš Pešek, CSc.
Crizotinib je tyrozinkinázový inhibitor cílící na translokaci genu ALK. Na základě studií Profile 1007 a Profile 1014 se v minulosti stal základem léčby pro pacienty s translokací ALK jak v první, tak případně i ve druhé linii léčby. Jeho toxický profil je přijatelný a obvykle dobře zvládnutelný. V České republice byl vzhledem k formě úhrady užíván dosud výhradně v linii druhé a v článku dokládáme zkušenosti z našeho pracoviště s tímto přípravkem. V současné době doložily účinnost u nemocných s translokacemi ALK i další léky (ceritinib, alectinib), a tak je otázkou, jaké léčebné schéma zvolit, což je blíže probráno v diskusi.

08/2016 Miloš Pešek, Jan Mužík
Autoři podávají aktuální přehled literárních údajů z oblasti diagnostiky a terapie malobuněčného karcinomu plic (SCLC). Tento vysoce agresivní typ karcinomu plic je v České republice zjišťován u 14,8 % všech nemocných s diagnózou plicního karcinomu, v době stanovení diagnózy se u 87 % nemocných se SCLC prokazují již pokročilá stadia nemoci.
V přehledu jsou uvedeny prognostické faktory, způsob určování stadia onemocnění a doporučené léčebné postupy. Základem současné léčby SCLC je kombinovaná chemoterapie s radioterapií, spíše pak výjimečně i s chirurgickou léčbou. Z hlediska dosažení léčebné odpovědi se SCLC dělí na onemocnění chemosenzitivní, chemorezistentní a chemorefrakterní. V přehledu jsou uvedeny aktuální kombinace cytostatik v 1. a ve 2. léčebné linii, zdůrazněn je význam konkomitantní chemoradioterapie u limitovaných forem onemocnění i význam profylaktického ozáření mozku při dosažené remisi nádoru.
V blízké budoucnosti lze u SCLC očekávat i možnost využití protinádorové imunoterapie protilátkami proti CTLA-4 a PD-1/PD-L1, případně na bázi vakcín z dendritických buněk.