05/2017
Obsah čísla
Alexandr Poprach
Kombinovaná imunoterapie v léčbě metastazujícího renálního karcinomu
Tomáš Büchler
Cabozantinib v léčbě renálního karcinomu
Alexandr Poprach, Radek Lakomý
Světlobuněčný karcinom ledviny léčený cabozantinibem v rámci studie METEOR – kasuistika
Jana Katolická, Sabina Svobodová, Jiří Vaníček, Pavlína Prosecká
Leona Koubková
Blinatumomab v léčbě akutní lymfoblastické leukémie dospělých
František Folber
Lenvatinib jako nová možnost systémové léčby karcinomu štítné žlázy
Andrea Jurečková
Současné možnosti léčby gastrointestinálního stromálního tumoru
Zdeněk Linke
Bevacizumab v léčbě solidních nádorů
Jindřich Fínek
Pravo‑/levostranná lokalizace kolorektálního karcinomu a její význam v prognóze a léčbě onemocnění
Libor Staněk, Robert Gürlich, Petra Tesařová
Úloha a možnosti použití imunoterapie u dětských onkologických pacientů
Viera Bajčiová
Lonsurf v klinické praxi – kasuistika
Beatrix Bencsiková
Krátká léčba nivolumabem vyvolávající těžkou únavu s dlouhotrvající parciální odpovědí – kasuistiky
Lenka Jakubíková, Jana Špeldová, Marcela Tomíšková, Jana Skřičková
Léčba perorálním vinorelbinem u 98leté pacientky s lokálně pokročilým karcinomem prsu – kasuistika
Igor Sirák
Doporučené články
Metastazující renální karcinom a jeho léčba – blíží se bitva multikinázových inhibitorů s imunoterapií?
Kombinovaná imunoterapie v léčbě metastazujícího renálního karcinomu
Nové poznatky v patogenezi metastazujícího renálního karcinomu umožnily v posledních 20 letech vývoj terapií zaměřených na dráhy VEGF a mTOR. Navzdory prodloužení přežití díky cílené léčbě dochází po čase téměř u všech nemocných ke vzniku rezistence. Jen nové terapeutické strategie mohou přinést zásadní prodloužení přežití, či dokonce úplné vyléčení pacientů s metastazujícím renálním karcinomem. Nivolumab, inhibitor imunitního kontrolního bodu PD-1, byl prvním z nových imunoonkologických léků, který prokázal zlepšení celkového přežití ve srovnání se standardní léčbou ve velké randomizované studii. Na úspěch nivolumabu se snaží navázat imunoterapeutické kombinace, v nichž se inhibitory PD-1 nebo PD-L1 kombinují s jinými imunologickými léky nebo s tyrozinkinázovými inhibitory angiogeneze.
Cabozantinib v léčbě renálního karcinomu
Diseminovaný renální karcinom je onemocnění nevyléčitelné. V rámci druhé linie paliativní léčby můžeme nyní nejčastěji standardně využít everolimus či axitinib. Průlomem v léčbě v druhé linii jsou výsledky studií 3. fáze (studie METEOR - cabozantinib a studie CHECKMATE 025 - nivolumab). Nivolumab prodloužil při srovnání s everolimem celkové přežití, doba do progrese byla stejná, cabozantinib však při srovnání s everolimem prodloužil jak dobu do progrese onemocnění, tak i celkové přežití. Cabozantinib je perorální inhibitor mnoha receptorových tyrozinkináz. Na rozdíl od jiných běžně užívaných multityrozinkinázových inhibitorů, které se používají u pacientů s renálním karcinomem, inhibuje i kinázy proteinů MET a AXL. Tyto jsou zvýšeně exprimovány u pacientů po léčbě sunitinibem a též u pacientů ve špatné prognostické skupině. V uvedeném přehledu se budeme věnovat právě cabozantinibu - mechanismu jeho účinku, charakteristice léčiva a aktuálním výsledkům studií.
Světlobuněčný karcinom ledviny léčený cabozantinibem v rámci studie METEOR - kasuistika
Cílená léčba je v současné době standardním terapeutickým postupem u metastazujícího světlobuněčného karcinomu ledviny. Cabozantinib je perorální inhibitor tyrozinkináz zahrnující MET, VEGFR a AXL. V randomizované studii fáze III METEOR prokázal prodloužení přežití u nemocných po předchozí léčbě VEGFR tyrozinkinázovými inhibitory.
Afatinib - lékový profil
Receptor epidermálního růstového faktoru (epidermal growth factor receptor, EGFR) hraje důležitou roli ve vývoji a progresi lidských epiteliálních karcinomů, včetně nemalobuněčného karcinomu plic (non-small cell lung cancer, NSCLC). Aktivace dráhy EGFR podporuje růst a progresi nádoru, stimuluje proliferaci nádorových buněk, produkci angiogenních faktorů, invazi a metastázování a tlumí apoptózu. Řada studií potvrdila prediktivní úlohu aktivačních mutací především na exonu 19 a 21 genu EGFR u NSCLC. Jejich přítomnost je jednoznačně spojena s vyšší účinností inhibitorů tyrozinkinázy EGFR (EGFR TKI). K dispozici máme reverzibilní EGFR TKI 1. generace erlotinib a gefitinib, ireverzibilní EGFR TKI 2. generace afatinib a také již ireverzibilní EGFR TKI 3. generace osimertinib, jehož indikací je však především prokázaná rezistentní mutace T790M.
Blinatumomab v léčbě akutní lymfoblastické leukémie dospělých
Relabovaná nebo refrakterní akutní lymfoblastická leukémie dospělých představuje vážný klinický problém, který je jen velmi obtížně řešitelný klasickou chemoterapií. Příliš mnoho těchto pacientů nedosáhne remise a jejich přežití se počítá v řádu měsíců. Blinatumomab je nový nadějný lék ze skupiny imunoterapeutik cílený na antigen CD19 přítomný na naprosté většině nádorových buněk u akutní lymfoblastické leukémie dospělých z B řady. Klinické studie prokázaly, že s jeho pomocí dosáhne více pacientů kompletní remise, a mohou tak podstoupit alogenní transplantaci a mít šanci na trvalé vyléčení. Nežádoucí účinky jsou obvykle mírné a dobře zvladatelné. Největší nevýhodou je velmi vysoká cena tohoto léku omezující jeho použití ve více klinických situacích.
Lenvatinib jako nová možnost systémové léčby karcinomu štítné žlázy
Nádory štítné žlázy jsou poměrně vzácné, jejich incidence je však trvale na vzestupu. Nejčastěji se vyskytují diferencované karcinomy: papilární, folikulární a nádory z Hurthleho buněk. V iniciálních stadiích je prognóza těchto nádorů velmi příznivá. Pro pokročilé nebo metastatické formy však máme k dispozici jen omezený počet terapeutických modalit. V posledním desetiletí se do popředí zájmu dostal výzkum molekulární podstaty nádorových změn karcinomu štítné žlázy, který vedl k zavedení nových cílených léků pro terapii pokročilého onemocnění refrakterního na léčbu radiojódem. Multikinázové inhibitory mohou blokovat dráhy podílející se na proliferaci, invazi a neoangiogenezi tumorů štítné žlázy. Jejich účinnost byla prokázána v rámci klinických studií kontrolovaných placebem. Předmětem tohoto sdělení je multikinázový inhibitor lenvatinib.
Současné možnosti léčby gastrointestinálního stromálního tumoru
Gastrointestinální stromální tumor byl jeden z prvních solidních nádorů, kde byla předchozí paliativní chemoterapie kompletně nahrazena léčbou biologickou. Imatinib mesylát znamenal pro pacienty naprostý přelom a oproti dosavadní léčbě významně prodloužil přežití u případů s metastazujícím gastrointestinálním stromálním tumorem. Taktéž snížil počty recidiv i prodloužil přežití u pacientů po radikálních resekcích u rizikových skupin pacientů s gastrointestinálním stromálním tumorem. Po selhání imatinibu jsou k dispozici přípravky sunitinib a regorafenib. V posledních letech probíhá výzkum nových molekul v léčbě těchto tumorů a zkoumání závislosti účinku terapie a mutačním stavem c-Kit receptoru i sérovou koncentrací imatinibu.
Bevacizumab v léčbě solidních nádorů
Bevacizumab reprezentuje univerzální anti-VEGF léčbu účinnou u četných solidních nádorů v kombinaci s chemoterapií.
Pravo-/levostranná lokalizace kolorektálního karcinomu a její význam v prognóze a léčbě onemocnění
Kolorektální karcinom je celosvětově závažné onemocnění s vysokou incidencí a mortalitou. S rozvojem diagnostiky v molekulární onkologii se snažíme nacházet prediktivní a prognostické faktory s cílem co nejúčinnější léčby. V současné době se jedná o molekulární testování nádorů před zvažováním anti-EGFR léčby. Poslední dostupné studie však ukazují, že karcinomy lokalizované v pravé části tlustého střeva mají nižší senzitivitu a odezvu na tuto léčbu než karcinomy v jeho levé části. Otázkou zůstává podstata tohoto jevu. Pokud se takové změny podaří identifikovat, mohly by tyto poznatky sloužit k optimalizaci léčby.
Úloha a možnosti použití imunoterapie u dětských onkologických pacientů
V současnosti lze standardní léčbou (operací, chemoterapií a radioterapií) vyléčit většinu onkologicky nemocných dětí. Limitujícím faktorem zůstává její těžká akutní toxicita a pozdní následky. V dětské onkologii má imunoterapie jisté zpoždění, ale iniciální klinické studie s imunoterapií prokazují její dobrou toleranci a slibné výsledky, především u refrakterních a rekurentních nádorů vysokého rizika. V článku předkládáme současnou situaci v dětské onkologii a uvádíme, které způsoby imunoterapie jsou testovány v klinické praxi, a to od monoklonálních protilátek a inhibitorů kontrolních bodů až po nádorové vakcíny, chimerické antigenní receptory, cytokiny a vrozenou imunitu.
Lonsurf v klinické praxi - kasuistika
Trifluridin/tipiraciL (Lonsurf, TAS-102) představuje novou možnost léčby pacientů s metastazujícím kolorektálním karcinomem (metastatic colorectal cancer, mCRC) ve 3. a vyšší linii. Snižuje riziko úmrtí o 31 % oproti placebu (celkové přežití [overall survival, OS] 7,1 vs. 5,3 měsíce; poměr rizik [hazard ratio, HR]; 95% CI 0,68 [0,58-0,81]; p < 0,001) a riziko progrese onemocnění o 52 % ve srovnání s placebem (doba přežití bez progrese [progression free survival, PFS] 2,0 vs. 1,7 měsíce; p < 0,001), potvrdila klinická studie fáze III RECOURSE [1]. Přínos byl pozorován u všech podskupin pacientů bez ohledu na mutaci KRAS, refrakteritu k 5-fluorouracilu v předchozích liniích. Následující kasuistika potvrzuje přínos kombinace trifluridin/tipiracil u předléčené pacientky s mCRC.
Krátká léčba nivolumabem vyvolávající těžkou únavu s dlouhotrvající parciální odpovědí - kasuistiky
Autorky v první části článku shrnují dosavadní léčebné výsledky nivolumabu u skvamózního i neskvamózního karcinomu plic a současně bezpečnostní profil tohoto typu imunoterapie včetně doporučení předcházení i opatření při vzniku nežádoucích účinků. V samotných případech jsou popisovány nežádoucí účinky, a to zejména slabosti a vyčerpání u dvou vybraných pacientů, u kterých byl ihned po zahájení léčby nivolumabem pozorován závažný stupeň únavy s nutností trvalého vysazení léčby, ale podle kontrolních zobrazovacích vyšetření došlo s odstupem dvou měsíců po poslední dávce imunoterapie k dobře zobrazitelné parciální léčebné odpovědi, která setrvala po dobu jednoho roku u obou pacientů.
Léčba perorálním vinorelbinem u 98leté pacientky s lokálně pokročilým karcinomem prsu - kasuistika
U pacientek s lokálně pokročilým karcinomem prsu obvykle podáváme systémovou terapii, která předchází operační léčbě a/nebo radioterapii. Chemoterapie založená na antracyklinech a taxanech je obvykle doporučovaná v neoadjuvantním podání, avšak s nezanedbatelnou toxicitou, která neumožňuje její podání u starých a křehkých pacientek. Na druhé straně, perorální vinorelbin je na základně prospektivních studií a klinických zkušeností velmi dobře tolerován i u starších pacientek s relabujícím nebo metastazujícím karcinomem prsu. Následující kasuistika popisuje velmi dobrou léčebnou odpověď i toleranci u velmi staré a křehké pacientky s chemonaivním lokálně pokročilým karcinomem prsu. Tato dobře dostupná a nenákladná léčba může navodit dlouhotrvající, a dokonce i opakovanou léčebnou odpověď při velmi dobré kvalitě života.
Brněnští hematologové dosáhli velkého pokroku v diagnostice leukémií včetně odhalování genetických predispozic
V brněnském Centru molekulární medicíny CEITEC se hematologům díky nejnovějším metodám daří lépe diagnostikovat různé typy závažných krevních onemocnění a rozpoznat genetické predispozice k těmto závažným nemocem. Metoda, která jim v tom pomáhá, se nazývá sekvenování nové generace. Brněnští lékaři tak dokážou díky těmto nejnovějším metodám odhalovat genetické predispozice jak k leukémiím, tak k dalším genetickým onemocněním, a včas tak pomáhají rodinám a jedincům, kteří jsou jimi potenciálně ohroženi. Centrum molekulární medicíny je součástí CEITEC (Central European Institute of Technology) při Masarykově univerzitě.