Vybrané články

02/2017 MUDr. Juraj Ďuraš, MUDr. Michal Kaščák, MUDr. Milan Navrátil, prof. MUDr. Roman Hájek, CSc.
Pixantron je novým lékem ze skupiny aza‑antracendionů vyvinutým s cílem zachování účinnosti antracyklinů a antracendionů a redukce rizika kardiotoxicity. Pixantron působí jako interkalační a alkylační látka a slabý inhibitor topoizomerázy II. Na rozdíl od antracyklinů má molekula pixantronu redukovaný potenciál pro tvorbu volných kyslíkových radikálů, které jsou pravděpodobně hlavním faktorem kardiotoxicity antracyklinů. Maximální tolerovaná dávka identifikovaná ve studii fáze I u relabovaných a refrakterních agresivních non‑hodgkinských lymfomů byla 56 mg/m2 i.v. den 1, 8 a 15 v 28denním cyklu.1 V studiích fáze II a III s monoterapií byla pozorována celková odpověď u 27–40 %, kompletní remise přibližně u 15 % pacientů.2,3 V randomizované studii fáze III PIX 301 byla dosažená míra celkové odpovědi (40 %), kompletní anebo nepotvrzené kompletní remise (24 %) i medián doby do progrese (5,3 měsíce) v rameni s pixantronem signifikantně vyšší než v kontrolním rameni s monoterapií cytostatikem dle výběru investigátora. Hlavním pozorovaným nežádoucím účinkem přípravku je hematotoxicita, především neutropenie. Riziko kardiotoxicity není zcela eliminováno, na rozdíl od antracyklinů se jedná ale především o případy subklinického snížení ejekční frakce levé komory, manifestní srdeční selhání bylo pozorováno jen výjimečně. Na základě studie PIX 301 je pixantron v monoterapii schválen pro léčbu opakovaně relabujících a refrakterních agresivních non‑hodgkinských lymfomů. Ověření účinnosti u pacientů dříve léčených rituximabem je předmětem probíhající studie PIX 306, ve které je porovnáván pixantron v kombinaci s rituximabem s kombinací gemcitabin a rituximab.

01/2017

01/2017

01/2017 Štěpán Rusín, Petr Jelínek
Průlomová bolest je přechodné vzplanutí bolesti silné intenzity při jinak dobře kontrolované a léčené základní bolesti. Vyskytuje se u jakékoli chronické bolesti nádorového i nenádorového typu. Její léčba by měla být součástí léčby všech chronických bolestí. Při řešení tohoto typu bolesti je potřeba každého ambulantního pacienta léčeného pro chronickou bolest vybavit i adekvátní záchrannou medikací s rychlým nástupem účinku.

01/2017 Jana Katolická
Léčba metastazujícího kastračně rezistentního karcinomu prostaty prošla za poslední roky významným vývojem. K dispozici jsou léky s vlivem na androgenní receptor enzalutamid a abirateron, zástupce imunoterapie sipuleucel-T, z chemoterapie na bázi taxanů podáváme docetaxel a cabazitaxel, a jako radiofarmakum cílené na kostní tkáň užíváme radium-223. Sekvenční léčba nám umožňuje významné prodloužení přežití nemocných s metastazujícím kastračně rezistentním karcinomem prostaty.

01/2017 Libor Havel
Pacienti s prokázanou translokací EML4-ALK představují malou, nicméně klinicky zajímavou podmnožinu nemocných s nemalobuněčným plicním karcinomem (non-small cell lung cancer, NSCLC). Během deseti let od objevu této genetické alterace jsme svědky překotného vývoje na poli léčby těchto nemocných. Inhibice ALK (anaplastic lymphoma kinase) se stala pevnou součástí léčby první linie, k dispozici pro klinické použití jsou inhibitory ALK druhé generace a probíhá výzkum inhibitorů ALK dalších generací. Cílem sdělení je podat informaci k aktuálnímu postavení této modality v léčbě NSCLC.

01/2017 Alena Šebková
Preventivní opatření v rámci zdravotní péče o občany je základem zdravotnictví v každém roz­vinutém státě. Systémy preventivních opatření jsou dány zvyklostmi a tradicemi, ale zároveň se vyvíjejí na základě nových medicínských poznatků. Prevence má význam nejen pro zdravotní stav jednotlivce, pro kvalitu jeho života od dětství do stáří, ale i pro společnost, a to jak z hledisek sociálních a pracovních, tak i ekonomických. Kromě preventivních prohlídek a screeningových vyšetření považujeme za účinný nástroj prevence závažných onemocnění očkování. V převážné většině se v souvislosti s očkováním mluví o prevenci vysoce infekčních onemocnění. Se stoupa­jícím výskytem nádorových onemocnění je ale požadavkem moderního zdravotnického systému rovněž ochrana před vznikem a nevratnými následky těchto chorob. Proto byly a nadále jsou předmětem výzkumu možnosti prevence v této oblasti. Zde můžeme v současnosti hovořit o pro­kázané onkologické prevenci u očkování proti hepatitidě B a očkování proti infekcím vyvolaným lidskými papilomaviry, neboť obě infekce jsou v příčinné souvislosti s nádorovým onemocněním.

01/2017 Tomáš Fait
Lidské papilomaviry (human papillomavirus, HPV) jsou nejvýznamnějším příčinným faktorem vzniku karcinomu děložního hrdla, ale i dalších maligních a benigních lézí ženského i mužského genitálu a částečně i dalších oblastí přechodu dlaždicového a cylindrického epitelu (skvamokolumnární junkce). Zabránění získání této infekce je pak ve svém důsledku primární prevencí všech těchto lézí včetně karcinomu děložního hrdla. Donedávna bylo možné přenosu a infikování HPV zabránit pouze sexuální abstinencí a bariérovými kontracepčními pomůckami, ovšem s vědomím toho, že viry jsou přenosné i při nekoitálních aktivitách. Posledních deset let máme možnost primární prevence očkováním kvadrivalentní, bivalentní a nejnověji též nonavalentní vakcínou proti HPV. Všechny charakterizuje vysoká účinnost proti typům HPV obsaženým v daných vakcínách a jejich bezpečnost.

01/2017 Miloslav Pála
Spinocelulární karcinomy hlavy a krku jsou heterogenní skupinou nádorů s různými mechanismy patogeneze - první je spojen s kouřením a konzumací alkoholu, druhý pak s infekcí lidským papilomavirem (human papillomavirus, HPV). Karcinomy asociované s HPV mají ve srovnání s karcinomy negativními na HPV odlišné epidemiologické a molekulární charakteristiky, které jsou provázeny odlišným biologickým chováním a klinickými výsledky. Četné retrospektivní studie poukázaly na lepší odpověď na léčbu a lepší prognózu u orofaryngeálních karcinomů pozitivních na HPV. Probíhající klinické studie zkoumají, zda případná deeskalace léčby může u této skupiny nádorů snížit toxicitu bez zhoršení výsledků léčby.

01/2017 Jan Klozar
Incidence nádorů orofaryngu asociovaných s lidskými papilomaviry (human papillomaviruses, HPV) prudce stoupá. Tyto nádory jsou odlišné od nádorů indukovaných tabákem z hlediska molekulárně biologického a epidemiologického, jsou odlišné i svým klinickým chováním. Pacienti s nádory pozitivními na HPV jsou signifikantně méně často kuřáci a mohou se lišit i v sexuálních zvycích. Jde o odlišné jednotky orofaryngeálního karcinomu, což bude mít v budoucnu velmi pravděpodobně důsledky pro rozhodování o léčebném postupu, nádory pozitivní na HPV by mohly být léčeny méně intenzivně s menší toxicitou. Očkování celé populace proti HPV by spolu s omezením konzumace tabáku mohlo mít příznivý vliv na výskyt této skupiny nádorů.

01/2017 Ivan Práznovec, Petr Halada, Peter Škapinec, Jiří Špaček
Lidské papilomaviry jsou nejčastějšími původci sexuálně přenosných infekcí s prokázanou souvislostí se vznikem nádorů anogenitální oblasti (děložní hrdlo, pochva, vulva, anus, penis). Z daných onemocnění má v České republice nejvyšší incidenci karcinom děložního hrdla. Anogenitální oblast postihuje přibližně 40 subtypů lidských papilomavirů. V etiopatogenezi hrají významnou roli proonkogenní proteiny E6 a E7 spolu s intracelulárním p53. Nejčastěji se infekce přenáší pohlavním stykem.

01/2017 Kateřina Sieglová, Hana Vošmiková, Jan Laco, Ivo Šteiner
Lidský papilomavirus (human papillomavirus, HPV) byl rozpoznán jako hlavní etiologický faktor karcinomu děložního čípku již v roce 1983.¹ Následně bylo zjištěno, že lidské papilomaviry se významně uplatňují také při vzniku karcinomů dalších orgánů anogenitální krajiny a rovněž některých anatomických oblastí hlavy a krku. V posledních letech je stále jasnější, že dlaždicobuněčné karcinomy asociované s HPV se významně liší od nádorů negativních na HPV, a to jak epidemiologicky a biologicky, tak prognosticky, a proto je testování HPV v nádorové tkáni klinicky přínosné. K testování přítomnosti HPV bylo vyvinuto mnoho metod, které se vzájemně liší nejen požadavky na zdrojový materiál, citlivostí a cenou, ale i výpovědní hodnotou; v závislosti na těchto aspektech je důležitý jejich správný výběr.

01/2017 Jan Laco
Lidské papilomaviry jsou důležitými patogeny, které jsou nejčastěji přenášeny pohlavním stykem a významně se uplatňují při vzniku jednak benigních kožně-slizničních lézí typu dlaždicobuněčných papilomů, kondylomů a bradavic, jednak zhoubných nádorů, a to zejména v anogenitální oblasti a v oblasti hlavy a krku. Jsou nejdůležitějšími etiologickými faktory pro vznik karcinomu děložního hrdla, pochvy a anální krajiny a podílejí se na vzniku některých karcinomů vulvy a penisu. V oblasti hlavy a krku se uplatňují v etiopatogenezi karcinomu orofaryngu, postihujícího nejčastěji patrové mandle a kořen jazyka, a části karcinomů sinonazálního traktu.

01/2017 Milan Vošmik 
Lidské papilomaviry a onkologie

13/2016 Samuel Vokurka
U staršího pacienta musíme jakoukoli medikaci podávat obezřetně. O chemoterapii to platí dvojnásob. Kontraindikací chemoterapie není věk, nicméně tato onkologická léčba musí být většinou přizpůsobena celkovému stavu, komorbiditám a orgánovým funkcím pacienta. Podpůrná léčba a ošetřovatelská péče jsou zde zásadní.

13/2016 Libor Havel
Imunoterapie cílená na osu PD-1 (membránový protein programované buněčné smrti, programmed cell death 1) a PD-L1 (ligand membránového proteinu programované buněčné smrti, programmed cell death ligand 1) se již stala nedílnou součástí léčebných algoritmů pokročilého nemalobuněčného karcinomu plic v druhé linii léčby. Na konferenci ESMO 2016 byla prezentována nová data potenciálně měnící klinickou praxi týkající se druhé a zejména první linie léčby nemalobuněčného karcinomu plic.

13/2016 Jaromír Roubec
Práce popisuje více než dvacetiletou historii studia a následné léčby nemalobuněčného karcinomu plic tyrosinkinázovými inhibitory. Omezené možnosti chemoterapie byly následovány klinickým a molekulárně genetickým výzkumem s výsledkem dnes třetí generace tyrosinkinázových inhibitorů. Nové informace přinesly excelentní výsledky terapie lokálně pokročilých a metastazujících onemocnění pozitivních na receptor pro epidermální růstový faktor (epidermal growth factor receptor, EGFR), nové znalosti máme také v léčbě onemocnění s výskytem nemutovaného typu EGFR. Je diskutována bezpečnost a tolerabilita této perorální terapie.

13/2016 Zuzana Bielčiková
Neuroendokrinní nádory jsou skupinou zahrnující neuroendokrinní tumory (NET) a neuroendokrinní karcinomy, entity s odlišných klinickým chováním a zejména prognózou. Správná diagnostika a klasifikace nemoci jsou klíčovými body pro predikci jejího chování a stanovení nejvhodnějšího léčebného postupu. Dlouhodobé přežívání nemocných s NET je nejen odrazem jejich shovívavé biologie, ale také úspěšné léčby, která v posledních letech zaznamenala významný pokrok. Zpětné hodnocení případů diagnostikovaných před rokem 2010 může být nejen zdrojem důležitých dat, ale také zajímavou historickou průpravou vývoje léčby této nemoci.

13/2016 Lenka Ostřížková
Nádory tlustého střeva jsou třetí nejčastější malignitou ve vyspělých zemích světa včetně České republiky. V době diagnózy má více než 20 % nemocných založeny vzdálené metastázy, u dalších 25-30 % nemocných se metastázy objeví do dvou let od operace primárního nádoru. U oligometastatického postižení je vždy nutné zvážit možnost resekce metastáz (nejčastěji jaterních), kde je tento postup cestou kurativní, protože u nemocných s kompletním odstraněním nádorových hmot je prokázáno signifikantně delší přežití. Tento postup se osvědčil při přítomnosti synchronních (kde je možný v 15-20 % případů) i u metachronních metastáz.

13/2016 Michal Podrazil, Jiřina Bartůňková
Současné vědecké poznatky zejména v oblasti molekulární imunologie vedou k lepšímu porozumění interakce mezi imunitním systémem a nádory, a tím umožňují identifikaci strategických imunoterapeutických cílů uplatňujících se ve vývoji nových protinádorových léků. Právě imunoterapie se vedle konvenčních terapeutických postupů ukazuje jako další perspektivní léčebná modalita u nádorových onemocnění. V článku diskutujeme obecné principy imunoterapie, je podán souhrn biologických léčiv schválených a používaných v klinické praxi u nádorů gastrointestinálního traktu a následně předkládáme přehled aktuálních imunoterapeutických přístupů, které jsou v pokročilé fázi klinického hodnocení a mají naději v dohledné době vstoupit do léčebných protokolů v této oblasti.