09/2016
Endoskopická diagnostika a terapie Barrettova jícnu
09/2016 Michal Voška
Barrettův jícen je závažnou komplikací refluxní choroby jícnu. Jedná se o prekancerózu s rizikem vzniku adenokarcinomu jícnu, malignity s nepříznivou prognózou a narůstající incidencí. Důležitou roli v diagnostice a terapii Barrettova jícnu hraje endoskopie. Pokročilé zobrazovací metody umožňují detekci dysplazie a časného karcinomu, které lze úspěšně řešit endoskopicky a vyhnout se tak operačnímu řešení. Metodou volby léčby makroskopicky patrných lézí je endoskopická resekce, která současně představuje lokální stagingovou proceduru. Pacienti s dysplazií bez viditelné léze, nebo pacienti po endoskopické resekci jsou indikováni k ablační terapii.
CELÝ ČLÁNEK
Barrettův jícen je závažnou komplikací refluxní choroby jícnu. Jedná se o prekancerózu s rizikem vzniku adenokarcinomu jícnu, malignity s nepříznivou prognózou a narůstající incidencí. Důležitou roli v diagnostice a terapii Barrettova jícnu hraje endoskopie. Pokročilé zobrazovací metody umožňují detekci dysplazie a časného karcinomu, které lze úspěšně řešit endoskopicky a vyhnout se tak operačnímu řešení. Metodou volby léčby makroskopicky patrných lézí je endoskopická resekce, která současně představuje lokální stagingovou proceduru. Pacienti s dysplazií bez viditelné léze, nebo pacienti po endoskopické resekci jsou indikováni k ablační terapii.
Diagnostika a léčba časného spinocelulárního karcinomu jícnu
09/2016 Petr Vítek, Ivana Mikoviny Kajzrlíková, Pavel Komínek
Spinocelulární karcinom jícnu je závažné nádorové onemocnění, které je v České republice obvykle detekováno v pokročilém stadiu. V současnosti jsou endoskopisté dostatečně vybaveni k diagnostice časných stadií tohoto onemocnění, které pak mohou být kurativně léčeny miniinvazivními endoskopickými resekčními a ablačními technikami. Vzhledem k relativně nižší incidenci onemocnění v naší populaci je vhodné se v diagnostice zaměřit na skupiny nemocných s vyšším rizikem. Mezi ně patří, kromě kuřáků a pacientů s vysokou konzumací destilátů, v praxi často opomíjení nemocní s nádory hlavy a krku.
CELÝ ČLÁNEK
Spinocelulární karcinom jícnu je závažné nádorové onemocnění, které je v České republice obvykle detekováno v pokročilém stadiu. V současnosti jsou endoskopisté dostatečně vybaveni k diagnostice časných stadií tohoto onemocnění, které pak mohou být kurativně léčeny miniinvazivními endoskopickými resekčními a ablačními technikami. Vzhledem k relativně nižší incidenci onemocnění v naší populaci je vhodné se v diagnostice zaměřit na skupiny nemocných s vyšším rizikem. Mezi ně patří, kromě kuřáků a pacientů s vysokou konzumací destilátů, v praxi často opomíjení nemocní s nádory hlavy a krku.
Chirurgická terapie karcinomu jícnu
09/2016 Miloslav Duda, Lukáš Adamčík, Matěj Škrovina, Tomáš Jínek
V práci jsou uvedena základní data o incidenci, mortalitě a základních údajích o léčbě karcinomu jícnu v České republice (ČR) a jejich mezinárodní srovnání. Zhoubné nádory jícnu představují v ČR 0,8 % ze všech maligních nádorů a s incidencí 6,0 onemocnění na 100 000 obyvatel patří k méně častým diagnózám. V mezinárodním srovnání patříme mezi země se středním výskytem tohoto onemocnění. Spinocelulární karcinom je typický pro dvě třetiny orální části jícnu, adenokarcinom pro terminální jícen a oblasti gastroezofageálního přechodu. Významnou prekancerózou je Barrettův jícen. Diagnostika je pozdní a operovat lze jen asi 23 % diagnostikovaných. Pětiletého přežívání je dosahováno jen u 15 % nemocných. Předpokladem vyléčení, či alespoň dlouhodobějšího přežívání, je radikální R0 resekce jícnu. Jsou užívány různé technicko-taktické operační postupy, včetně miniinvazivních, při jejich dokonalém zvládnutí jsou dosahovány srovnatelné výsledky. Ke zlepšení výsledků přispívá začlenění operace do multimodální onkologické léčby. Cestou ke zlepšení současného stavu je především časnější diagnostika.
CELÝ ČLÁNEK
V práci jsou uvedena základní data o incidenci, mortalitě a základních údajích o léčbě karcinomu jícnu v České republice (ČR) a jejich mezinárodní srovnání. Zhoubné nádory jícnu představují v ČR 0,8 % ze všech maligních nádorů a s incidencí 6,0 onemocnění na 100 000 obyvatel patří k méně častým diagnózám. V mezinárodním srovnání patříme mezi země se středním výskytem tohoto onemocnění. Spinocelulární karcinom je typický pro dvě třetiny orální části jícnu, adenokarcinom pro terminální jícen a oblasti gastroezofageálního přechodu. Významnou prekancerózou je Barrettův jícen. Diagnostika je pozdní a operovat lze jen asi 23 % diagnostikovaných. Pětiletého přežívání je dosahováno jen u 15 % nemocných. Předpokladem vyléčení, či alespoň dlouhodobějšího přežívání, je radikální R0 resekce jícnu. Jsou užívány různé technicko-taktické operační postupy, včetně miniinvazivních, při jejich dokonalém zvládnutí jsou dosahovány srovnatelné výsledky. Ke zlepšení výsledků přispívá začlenění operace do multimodální onkologické léčby. Cestou ke zlepšení současného stavu je především časnější diagnostika.
Diagnostika karcinomu žaludku a možnosti endoskopické léčby
09/2016 Petra Mináriková
Karcinom žaludku i přes klesající incidenci a mortalitu představuje velmi závažné maligní onemocnění, charakterizované nepřítomností symptomů v časných stadiích, pozdní diagnostikou a špatnou prognózou. Zlepšení lze očekávat pouze od časné diagnostiky prekancerózních lézí a časných karcinomů, kdy klíčovou metodou je ezofagogastroduodenoskopie. Endoskopická diagnostika je založena na detekci a charakterizaci léze za použití pokročilých zobrazovacích technik, jako jsou endoskopie s vysokým rozlišením, chromoendoskopie, metody optické filtrace a endoskopická ultrasonografie. Pokroky v digestivní endoskopii umožnily rozvoj minimálně invazivních technik endoskopické mukozální resekce a disekce, které jsou v současnosti na předním místě terapeutického algoritmu léčby časných karcinomů žaludku, za splnění indikačních kritérií. Endoskopickou léčbou časných lézí dosahujeme onkologickou radikalitu za současně nízkého rizika morbidity, téměř nulové mortality a zároveň zachování dobré kvality života.
CELÝ ČLÁNEK
Karcinom žaludku i přes klesající incidenci a mortalitu představuje velmi závažné maligní onemocnění, charakterizované nepřítomností symptomů v časných stadiích, pozdní diagnostikou a špatnou prognózou. Zlepšení lze očekávat pouze od časné diagnostiky prekancerózních lézí a časných karcinomů, kdy klíčovou metodou je ezofagogastroduodenoskopie. Endoskopická diagnostika je založena na detekci a charakterizaci léze za použití pokročilých zobrazovacích technik, jako jsou endoskopie s vysokým rozlišením, chromoendoskopie, metody optické filtrace a endoskopická ultrasonografie. Pokroky v digestivní endoskopii umožnily rozvoj minimálně invazivních technik endoskopické mukozální resekce a disekce, které jsou v současnosti na předním místě terapeutického algoritmu léčby časných karcinomů žaludku, za splnění indikačních kritérií. Endoskopickou léčbou časných lézí dosahujeme onkologickou radikalitu za současně nízkého rizika morbidity, téměř nulové mortality a zároveň zachování dobré kvality života.
Současné standardy a pokroky v léčbě karcinomu žaludku
09/2016 Radka Obermannová, Peter Grell, Beatric Bencsiková
Karcinom žaludku je onemocnění se špatnou prognózou; pětileté přežití je v případě lokálně pokročilého nádoru 20–40 %. Operace je základní léčebnou modalitou u lokálně pokročilého karcinomu. Chemoterapie přináší benefit v perioperačním podání, přínos adjuvantní chemoterapie nebyl u evropské populace zatím zhodnocen. U metastatického onemocnění je základem léčby systémová chemoterapie. Radioterapie se používá buď neadjuvantně, v případě karcinomu gastroezofageální junkce, a adjuvantně, konkomitantně s chemoterapií, u karcinomu žaludku. Probíhající studie TOPGEAR, ARTIST-II a CRITICS pomohou objasnit význam radioterapie v předoperačním a pooperačním podání. Stanovení HER2 je zatím jediným prediktivním faktorem v léčbě metastatického onemocnění. HER2 inhibice trastuzumabem je účinná u HER2 pozitivního karcinomu žaludku. Imunitní blokáda checkpoint inhibitory a léčba cílená proti nádorovým kmenovým buňkám představují vyvíjející se koncept v managementu léčby metastatického karcinomu žaludku. Skupina The Cancer Genom Atlas klasifikovala karcinom žaludku do skupin dle molekulární analýzy; EBV pozitivní nádory, skupina MSI high (nestabilní), chromozomálně nestabilní nádory (CIN) a skupina prognosticky nejzávažnější – chromozomálně stabilní nádory (CS). Jednotlivé skupiny mají výpovědní prognostickou hodnotu a budou pravděpodobně zásadní ve stratifikaci léčebných možností v rámci plánovaných klinických studií.
CELÝ ČLÁNEK
Karcinom žaludku je onemocnění se špatnou prognózou; pětileté přežití je v případě lokálně pokročilého nádoru 20–40 %. Operace je základní léčebnou modalitou u lokálně pokročilého karcinomu. Chemoterapie přináší benefit v perioperačním podání, přínos adjuvantní chemoterapie nebyl u evropské populace zatím zhodnocen. U metastatického onemocnění je základem léčby systémová chemoterapie. Radioterapie se používá buď neadjuvantně, v případě karcinomu gastroezofageální junkce, a adjuvantně, konkomitantně s chemoterapií, u karcinomu žaludku. Probíhající studie TOPGEAR, ARTIST-II a CRITICS pomohou objasnit význam radioterapie v předoperačním a pooperačním podání. Stanovení HER2 je zatím jediným prediktivním faktorem v léčbě metastatického onemocnění. HER2 inhibice trastuzumabem je účinná u HER2 pozitivního karcinomu žaludku. Imunitní blokáda checkpoint inhibitory a léčba cílená proti nádorovým kmenovým buňkám představují vyvíjející se koncept v managementu léčby metastatického karcinomu žaludku. Skupina The Cancer Genom Atlas klasifikovala karcinom žaludku do skupin dle molekulární analýzy; EBV pozitivní nádory, skupina MSI high (nestabilní), chromozomálně nestabilní nádory (CIN) a skupina prognosticky nejzávažnější – chromozomálně stabilní nádory (CS). Jednotlivé skupiny mají výpovědní prognostickou hodnotu a budou pravděpodobně zásadní ve stratifikaci léčebných možností v rámci plánovaných klinických studií.
Časná detekce sporadického karcinomu pankreatu
09/2016 Přemysl Frič, Aleksi Šedo, Jan Škrha, Tomáš Zima, Petr Bušek, Pavel Škrha, Klára Kmochová, Martin Laclav, Bohuš Bunganič, Miroslav Zavoral
Chování karcinomu pankreatu (KP) je velmi odlišné ve srovnání s jinými malignitami. Jeho prevalence stále přibývá, mortalita se nesnižuje, diagnostika je často pozdní, radikální chirurgická terapie je možná pouze u 15–20 % nemocných, pooperační recidivy jsou časté a chemoterapie má paliativní charakter. Jedinou možností zlepšení současného stavu jsou preventivní programy. Znalost genetické mutace u familiárního karcinomu pankreatu (FKP) umožňuje časnější vstup specialistů do dispenzárního programu. Opakované použití metod s vysokou rozlišovací schopností (včetně endoskopie a pankreatické cytologie) může vést k častější identifikaci prekurzorů a FKP v časnějším stadiu. Identifikace sporadického karcinomu pankreatu (SKP) závisí plně na konstrukci vícestupňového a multidisciplinárního preventivního programu.
CELÝ ČLÁNEK
Chování karcinomu pankreatu (KP) je velmi odlišné ve srovnání s jinými malignitami. Jeho prevalence stále přibývá, mortalita se nesnižuje, diagnostika je často pozdní, radikální chirurgická terapie je možná pouze u 15–20 % nemocných, pooperační recidivy jsou časté a chemoterapie má paliativní charakter. Jedinou možností zlepšení současného stavu jsou preventivní programy. Znalost genetické mutace u familiárního karcinomu pankreatu (FKP) umožňuje časnější vstup specialistů do dispenzárního programu. Opakované použití metod s vysokou rozlišovací schopností (včetně endoskopie a pankreatické cytologie) může vést k častější identifikaci prekurzorů a FKP v časnějším stadiu. Identifikace sporadického karcinomu pankreatu (SKP) závisí plně na konstrukci vícestupňového a multidisciplinárního preventivního programu.
Přínos endosonografie v diagnostice karcinomu pankreatu
09/2016 Martin Laclav, Martina Hrůzová, Bohuš Bunganič, Miroslav Zavoral
V posledních 30 letech se rapidně vyvíjející metoda EUS stala nejcitlivější zobrazovací metodou pro detekci tumorů pankreatu. Metoda umožňuje detekovat ložiska menší 10 mm a bezpečně potvrdit diagnózu odběrem vzorku na cytologické/histologické vyšetření, a to pomocí aspirační biopsie tenkou jehlou. Díky vysoké přesnosti a bezpečnosti se EUS s FNA stala zlatým standardem v diagnostice KP. Přes pokrok v zobrazovacích metodách, technice odběru a zpracování tkáňového vzorku se za poslední dekády prakticky nezměnila mortalita nemocných s karcinomem pankreatu. Důvodem nepříznivé prognózy je pozdní diagnostika, která je založena na klinické manifestaci pozdními (lokálními) příznaky. U převažující sporadické formy karcinomu pankreatu (90 % případů) je diagnostika pomocí EUS omezena na staging a morfologickou verifikaci. Efektivita EUS v detekci časných stadií KP byla více objasněna ve skupině vysoce rizikových osob s rodinným výskytem KP a nositelů dědičných syndromů, asociovaných s výskytem karcinomu pankreatu (KP). Doporučený věk pro zahájení EUS screeningu rizikových osob je 40–50 let, interval kontrol 6–12 měsíců. Otevřená zůstává otázka managementu asymptomatických osob s tumorem identifikovaným pomocí EUS, časování a rozsah chirurgického výkonu a vliv takto navrženého postupu na celkové přežití. Nové techniky, jako jsou CEH-EUS, elastografie a vývoj v detekci biomarkerů, mohou pomoci k identifikaci časných stadií KP.
CELÝ ČLÁNEK
V posledních 30 letech se rapidně vyvíjející metoda EUS stala nejcitlivější zobrazovací metodou pro detekci tumorů pankreatu. Metoda umožňuje detekovat ložiska menší 10 mm a bezpečně potvrdit diagnózu odběrem vzorku na cytologické/histologické vyšetření, a to pomocí aspirační biopsie tenkou jehlou. Díky vysoké přesnosti a bezpečnosti se EUS s FNA stala zlatým standardem v diagnostice KP. Přes pokrok v zobrazovacích metodách, technice odběru a zpracování tkáňového vzorku se za poslední dekády prakticky nezměnila mortalita nemocných s karcinomem pankreatu. Důvodem nepříznivé prognózy je pozdní diagnostika, která je založena na klinické manifestaci pozdními (lokálními) příznaky. U převažující sporadické formy karcinomu pankreatu (90 % případů) je diagnostika pomocí EUS omezena na staging a morfologickou verifikaci. Efektivita EUS v detekci časných stadií KP byla více objasněna ve skupině vysoce rizikových osob s rodinným výskytem KP a nositelů dědičných syndromů, asociovaných s výskytem karcinomu pankreatu (KP). Doporučený věk pro zahájení EUS screeningu rizikových osob je 40–50 let, interval kontrol 6–12 měsíců. Otevřená zůstává otázka managementu asymptomatických osob s tumorem identifikovaným pomocí EUS, časování a rozsah chirurgického výkonu a vliv takto navrženého postupu na celkové přežití. Nové techniky, jako jsou CEH-EUS, elastografie a vývoj v detekci biomarkerů, mohou pomoci k identifikaci časných stadií KP.
Neuroendokrinní nádory gastrointestinálního traktu
09/2016 Pavel Vítek
Neuroendokrinní nádory (NET) zažívacího traktu jsou vzácné malignity, které přísluší do širší skupiny neroendokrinních neoplazií (NEN). V posledních dvou desetiletích byl v oblasti NET dosažen výrazný pokrok v diagnostice i terapii. Incidence NET zdánlivě roste vlivem efektivnější diagnostiky, v níž se uplatňuje triáda metod – histopatologická typizace, biomarkery a zobrazovací vyšetření. Při rostoucím podílu časných diagnóz klesá podíl primárně symptomatických onemocnění na cca 4 %. Optimální léčba NET je převážně chirurgická. Radikální nebo cytoredukční chirurgický výkon je stále léčba první řady ve všech případech, kde není patrná jednoznačná chirurgická nebo interní inoperabilita. Pouze při reziduu nebo u inoperabilního onemocnění se uplatňuje konzervativní terapie v několika řadách. Dosahuje jednoznačný efekt ve formě ústupu symptomů onemocnění, prevence progrese, resp. stabilizace, méně často parciální regrese. Přežívání nemocných při konzervativní terapii daleko přesahuje 10 let i při perzistujícím makroskopickém reziduu. Léčba první linie zahrnuje somatostatinová analoga octreotid a lanreotid, která spolehlivě eliminují symptomy NET. Recentně byl prokázán i jejich antiproliferativní efekt. V dalších řadách léčby lze využít chemoterapii, cílenou biologickou léčbu a radioizotopovou terapii vázanou na somatostatinová analoga (PRRT). Dostupnost je nyní v ČR omezená. Při stávajícím spektru diagnostických i léčebných metod jsou NET mezioborová záležitost, vyžadující účast onkologie, gastroenterologie, chirurgie, radiologie a dalších oborů.
CELÝ ČLÁNEK
Neuroendokrinní nádory (NET) zažívacího traktu jsou vzácné malignity, které přísluší do širší skupiny neroendokrinních neoplazií (NEN). V posledních dvou desetiletích byl v oblasti NET dosažen výrazný pokrok v diagnostice i terapii. Incidence NET zdánlivě roste vlivem efektivnější diagnostiky, v níž se uplatňuje triáda metod – histopatologická typizace, biomarkery a zobrazovací vyšetření. Při rostoucím podílu časných diagnóz klesá podíl primárně symptomatických onemocnění na cca 4 %. Optimální léčba NET je převážně chirurgická. Radikální nebo cytoredukční chirurgický výkon je stále léčba první řady ve všech případech, kde není patrná jednoznačná chirurgická nebo interní inoperabilita. Pouze při reziduu nebo u inoperabilního onemocnění se uplatňuje konzervativní terapie v několika řadách. Dosahuje jednoznačný efekt ve formě ústupu symptomů onemocnění, prevence progrese, resp. stabilizace, méně často parciální regrese. Přežívání nemocných při konzervativní terapii daleko přesahuje 10 let i při perzistujícím makroskopickém reziduu. Léčba první linie zahrnuje somatostatinová analoga octreotid a lanreotid, která spolehlivě eliminují symptomy NET. Recentně byl prokázán i jejich antiproliferativní efekt. V dalších řadách léčby lze využít chemoterapii, cílenou biologickou léčbu a radioizotopovou terapii vázanou na somatostatinová analoga (PRRT). Dostupnost je nyní v ČR omezená. Při stávajícím spektru diagnostických i léčebných metod jsou NET mezioborová záležitost, vyžadující účast onkologie, gastroenterologie, chirurgie, radiologie a dalších oborů.