Úvodník 09/2016

09/2016

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

dostává se Vám do rukou číslo Onkologické Revue, které je zaměřeno na problematiku nádorů horní části trávicího ústrojí a pankreatu a bylo připraveno Společností pro gastrointestinální onkologii ČLS JEP (SGO). SGO je multioborová odborná společnost, která sdružuje specialisty zabývající se péčí o pacienty s nádory trávicího traktu (gastroenterologie, chirurgie, onkologie, radiodiagnostika a radioterapie, praktické lékařství). Proto i toto číslo obsahuje příspěv­ky odrážející pohled na danou problematiku z pohledu více lékařských specializací.

Nádorová onemocnění horní části trávicího ústrojí (jícen, žaludek, dvanáctník) se na základě embryonálního vývoje stále častěji nazývají onemocněním „foregutu“.

Barrettův jícen patří mezi prekancerózy s rizikem vzniku adenokarcinomu jícnu, který je charakterizován narůstající incidencí a nepříznivou prognózou. Základní roli v diagnostice hraje endoskopie s využitím pokročilých zobrazovacích metod, díky kterým je možné lépe určit následný terapeutický postup (endoskopie versus operace). Metodou volby léčby makroskopicky patrných lézí je endoskopická resekce, která současně představuje lokální stagingovou proceduru. Podobný postup lze uplatnit i v případě spinocelulárního karcinomu. Vzhledem k relativně nižší incidenci této malignity je vhodné se v diagnostice zaměřit na skupiny pacientů s vyšším rizikem. Jde zejména o kuřáky a osoby s vysokou konzumací destilátů a jedince s diagnostikovaným nádorem hlavy a krku. Při chirurgické terapii obou těchto nádorových onemocnění je zcela zásadní provedení radikální R0 resekce jícnu. Operační techniky a přístupy (transtorakální, transhiatální) se liší, nicméně lepších výsledků je dosahováno při začlenění operace do multimodální onkologické léčby.

Přestože incidence a mortalita karcinomu žaludku vykazuje v Evropských zemích sestupný trend, tak stále přetrvává pozdní diagnostika a špatná prognóza s pětiletým přežitím 20-40 %. Obdobně jako u nádorů jícnu i v tomto případě je dominantní endoskopická diagnostika (endo­skopie s vysokým rozlišením, chromoendoskopie, metody optické filtrace, endoskopická ultrasonografie). Pokroky v digestivní endoskopii umožnily vývoj minimálně invazivních metod (endoskopická mukozální resekce a endoskopická submukozální disekce). Díky tomu lze endoskopickou léčbou dosáhnout onkologické radikality s nízkým rizikem morbidity a zachováním dobré kvality života. V případě lokálně pokročilého nádoru je metodou volby operace a chemoterapie v perioperačním podání. U metastatického karcinomu je základem léčby systémová chemoterapie, případně v kombinaci s radioterapií. Zatím jediným prediktivním faktorem je stanovení HER2, kdy HER2 inhibice trastuzumabem je účinná u HER2 pozitivního karcinomu žaludku. Novým konceptem je imunitní blokáda checkpoint inhibitory a léčba cílená proti nádorovým kmenovým buňkám.

Karcinom pankreatu patří k nej­závažnějším maligním onemocněním trávicího ústrojí s narůstající preva­lencí a nepříznivou prognózou (pětileté přežití pouze 3-5 %). Jeho rizikové faktory (dlouhotrvající diabetes a obezita) a časné symptomy (nově vzniklá porucha glykoregulace a ztráta tělesné hmotnosti) u osob starších 50 let přivádí tyto nemocné k praktickým lékařům a diabetologům spolu s velkou kohortou nových diabetiků 2. typu. U nich zůstávají tito nemocní většinou až do objevení lokálních a systémových příznaků, které jsou projevem pokročilé fáze choroby. Časné rozlišení T2DM a T3cDM je základní podmínkou zlepšení současného stavu. Významnou roli v diagnostice této malignity zastává endosonografická ultrasonografie (EUS). U sporadické formy karcinomu pankreatu (90 % případů) je role EUS omezena na určení stagingu a morfologické klasifikace. U vysokorizikových osob (rodinný výskyt karcinomu, dědičné syndromy) lze EUS využít v detekci časných stadií (screening) u jedinců ve věku 40-50 let s intervalem kontrol 6-12 měsíců.

Neuroendokrinní tumory (NET) zažívacího ústrojí jsou vzácné malignity, nicméně jejich incidence narůstá. To může být způsobeno i zlepšující se diagnostikou, kde se uplatňuje triáda metod: histopatologická typizace, biomarkery a zobrazovací vyšetření. Optimální terapie je chirurgická. V konzervativní terapii jsou využívána somatostatinová analoga (octreotid a lanreotid), která spolehlivě eliminují symptomy NET. Nicméně v současné době je v diagnosticko- terapeutickém přístupu zcela zásadní mezioborová spolupráce.

Věřím, že toto číslo bude přínosné pro Vás i Vaši klinickou praxi.