08/2016
Epidemiologie zhoubných nádorů plic, průdušnice a průdušek v České republice
08/2016 Ladislav Dušek, Denisa Malúšková, Jan Mužík, Jakub Gregor, Karel Hejduk, Jana Koptíková, Petr Brabec, Jiří Jarkovský, Jana Skřičková
CELÝ ČLÁNEK
Chirurgická diagnostika a léčba karcinomu plic
08/2016 Adam Pešťál, Ivan Čapov, Michal Benej a kol.
Chirurgická léčba nemalobuněčného karcinomu plic (NSCLC) je nadále indikovaná na podkladě korektně determinovaného klinického stadia nemoci dle TNM klasifikace. Resekce karcinomu plic ve stadiu I a II má potenciálně kurabilní efekt. Své opodstatnění může mít za předpokladu multimodalitní léčby, zpravidla v režimu indukční terapie, i v případě stadia IIIA. Ve stadiu IIIB, i po dobré odpovědi na „neoadjuvantní“ terapii, nemá ani při dodržení radikality resekce zásadní vliv na celkovou dobu přežívání. Význam chirurgické resekce v tomto stadiu spočívá spíše v možném přínosu tzv. lokální kontroly. Stadium IV již není k chirurgické terapii indikované. V případě mladších pacientů s přítomností so- litární resekované metastázy, např. mozku, lze však za předpokladu multimodalitní intenzivní terapie případnou plicní resekci přísně individuálně též uvážit.
Úloha chirurgie při léčbě malobuněčného karcinomu plic (SCLC) je spíše diagnostická v rámci histologické verifikace jinak nedetekovatelných plicních lézí.
CELÝ ČLÁNEK
Chirurgická léčba nemalobuněčného karcinomu plic (NSCLC) je nadále indikovaná na podkladě korektně determinovaného klinického stadia nemoci dle TNM klasifikace. Resekce karcinomu plic ve stadiu I a II má potenciálně kurabilní efekt. Své opodstatnění může mít za předpokladu multimodalitní léčby, zpravidla v režimu indukční terapie, i v případě stadia IIIA. Ve stadiu IIIB, i po dobré odpovědi na „neoadjuvantní“ terapii, nemá ani při dodržení radikality resekce zásadní vliv na celkovou dobu přežívání. Význam chirurgické resekce v tomto stadiu spočívá spíše v možném přínosu tzv. lokální kontroly. Stadium IV již není k chirurgické terapii indikované. V případě mladších pacientů s přítomností so- litární resekované metastázy, např. mozku, lze však za předpokladu multimodalitní intenzivní terapie případnou plicní resekci přísně individuálně též uvážit.
Úloha chirurgie při léčbě malobuněčného karcinomu plic (SCLC) je spíše diagnostická v rámci histologické verifikace jinak nedetekovatelných plicních lézí.
Radioterapie karcinomu plic
08/2016 Petr Čoupek, Petr Burkoň, Irena Čoupková, Radana Dymáčková, Libor Komínek
Radioterapie je nedílnou součástí léčby bronchogenního karcinomu. Nejčastěji je indikována jako kurativní léčba nemalobuněčného karcinomu klinického stadia III, kde může být aplikována sekvenčně po chemoterapii nebo lépe jako konkomitantní chemoradioterapie. V posledních letech se často užívá extrakraniální stereotaktická radioterapie, která umožňuje velmi přesnou aplikaci vysoké dávky záření v krátkém čase. Rovněž u malobuněčného bronchogenního karcinomu má konkomitantní chemoradioterapie nejlepší výsledky. Radioterapie je s výhodou využívána také v paliativním přístupu při metastatickém postižení mozku, kostí a jiných orgánů.
CELÝ ČLÁNEK
Radioterapie je nedílnou součástí léčby bronchogenního karcinomu. Nejčastěji je indikována jako kurativní léčba nemalobuněčného karcinomu klinického stadia III, kde může být aplikována sekvenčně po chemoterapii nebo lépe jako konkomitantní chemoradioterapie. V posledních letech se často užívá extrakraniální stereotaktická radioterapie, která umožňuje velmi přesnou aplikaci vysoké dávky záření v krátkém čase. Rovněž u malobuněčného bronchogenního karcinomu má konkomitantní chemoradioterapie nejlepší výsledky. Radioterapie je s výhodou využívána také v paliativním přístupu při metastatickém postižení mozku, kostí a jiných orgánů.
Současné možnosti adjuvantní chemoterapie u nemalobuněčného karcinomu plic
08/2016 Vítězslav Kolek
Adjuvantní chemoterapie se považuje za standardní metodu u nemalobuněčného karcinomu plic (NSCLC) stadií II a IIIA, v rámci studií i u stadia IB. Je indikována u pacientů s dobrým výkonnostním stavem (PS 0-1), o horní hranici věku se diskutuje. Doporučení se opírá o výsledky řady studií fáze III a rozsáhlých metaanalýz, které potvrdily vliv adjuvantní chemoterapie na snížení relativního rizika úmrtí i absolutní zlepšení pětiletého přežití. V léčbě je preferována cisplatina, nejčastěji s vinorelbinem, ale i s jinými cytostatiky, jako je paklitaxel, docetaxel, gemcitabin a pemetrexed. Studie s biologicky cílenou léčbou nebo podáváním vakcín zatím neprokázaly účinnost. Současné snahy směřují ke zlepšení účinnosti, snížení vedlejších účinků léčby a ke zpřesnění výběru pacientů. Jsou hledány prognostické a prediktivní biomarkery, které by umožnily personalizaci adjuvantní chemoterapie.
CELÝ ČLÁNEK
Adjuvantní chemoterapie se považuje za standardní metodu u nemalobuněčného karcinomu plic (NSCLC) stadií II a IIIA, v rámci studií i u stadia IB. Je indikována u pacientů s dobrým výkonnostním stavem (PS 0-1), o horní hranici věku se diskutuje. Doporučení se opírá o výsledky řady studií fáze III a rozsáhlých metaanalýz, které potvrdily vliv adjuvantní chemoterapie na snížení relativního rizika úmrtí i absolutní zlepšení pětiletého přežití. V léčbě je preferována cisplatina, nejčastěji s vinorelbinem, ale i s jinými cytostatiky, jako je paklitaxel, docetaxel, gemcitabin a pemetrexed. Studie s biologicky cílenou léčbou nebo podáváním vakcín zatím neprokázaly účinnost. Současné snahy směřují ke zlepšení účinnosti, snížení vedlejších účinků léčby a ke zpřesnění výběru pacientů. Jsou hledány prognostické a prediktivní biomarkery, které by umožnily personalizaci adjuvantní chemoterapie.
Souběžná chemoterapie a radioterapie karcinomu plic
08/2016 Milada Zemanová
Konkomitantní chemoradioterapie (konkomCRT) je jednoznačně léčbou volby u pacientů s inoperabilním plicním karcinomem malobuněčného i nemalobuněčného typu v případě výkonnostního stavu PS 0-1, kdy nabízí nejdelší přežití za cenu vyšší akutní toxicity, hlavně jícnové. Standardní dávkou je 60-66 Gy/30-33 frakcí/6-6,5 týdne, zvyšování dávky se mimo kontrolované klinické studie nedoporučuje pro riziko toxicity. Souběžná chemoterapie je založena na cisplatině nebo karboplatině, v kombinaci s platinovým derivátem se podává etoposid, paklitaxel, docetaxel, vinorelbin nebo pemetrexed. I když používané protokoly někdy podávají chemoterapii v celkové době 12 týdnů, není ve skutečnosti doklad o prospěchu indukční nebo konsolidační chemoterapie mimo dobu radioterapie. Zahájení radioterapie se doporučuje nejpozději po druhém indukčním cyklu.
Konkomitantní chemoradioterapie je indikována též předoperačně nebo pooperačně. Předoperační konkomCRT je možností u resekabilního stadia IIIA (minimální N2 a možnost lobektomie). Předoperační konkomCRT je doporučena pro resekabilní tumory horního sulku. Stanovení resekability v trimodální léčbě má být provedeno před zahájením jakékoli léčby. Pacienti ve stadiu peroperačně uzavřeném jako pN2+ mají prospěch z pooperační radioterapie (PORT) přidané k adjuvantní chemoterapii. Optimální sekvence PORT nebyla stanovena, obvykle po chemoterapii. PORT konkomitantně s adjuvantní chemoterapií je možná bezpečně u „fit“ nemocných a je doporučena v případě pozitivního okraje (R1 nebo R2 resekce).
CELÝ ČLÁNEK
Konkomitantní chemoradioterapie (konkomCRT) je jednoznačně léčbou volby u pacientů s inoperabilním plicním karcinomem malobuněčného i nemalobuněčného typu v případě výkonnostního stavu PS 0-1, kdy nabízí nejdelší přežití za cenu vyšší akutní toxicity, hlavně jícnové. Standardní dávkou je 60-66 Gy/30-33 frakcí/6-6,5 týdne, zvyšování dávky se mimo kontrolované klinické studie nedoporučuje pro riziko toxicity. Souběžná chemoterapie je založena na cisplatině nebo karboplatině, v kombinaci s platinovým derivátem se podává etoposid, paklitaxel, docetaxel, vinorelbin nebo pemetrexed. I když používané protokoly někdy podávají chemoterapii v celkové době 12 týdnů, není ve skutečnosti doklad o prospěchu indukční nebo konsolidační chemoterapie mimo dobu radioterapie. Zahájení radioterapie se doporučuje nejpozději po druhém indukčním cyklu.
Konkomitantní chemoradioterapie je indikována též předoperačně nebo pooperačně. Předoperační konkomCRT je možností u resekabilního stadia IIIA (minimální N2 a možnost lobektomie). Předoperační konkomCRT je doporučena pro resekabilní tumory horního sulku. Stanovení resekability v trimodální léčbě má být provedeno před zahájením jakékoli léčby. Pacienti ve stadiu peroperačně uzavřeném jako pN2+ mají prospěch z pooperační radioterapie (PORT) přidané k adjuvantní chemoterapii. Optimální sekvence PORT nebyla stanovena, obvykle po chemoterapii. PORT konkomitantně s adjuvantní chemoterapií je možná bezpečně u „fit“ nemocných a je doporučena v případě pozitivního okraje (R1 nebo R2 resekce).
Současný stav a perspektivy léčby malobuněčného karcinomu plic
08/2016 Miloš Pešek, Jan Mužík
Autoři podávají aktuální přehled literárních údajů z oblasti diagnostiky a terapie malobuněčného karcinomu plic (SCLC). Tento vysoce agresivní typ karcinomu plic je v České republice zjišťován u 14,8 % všech nemocných s diagnózou plicního karcinomu, v době stanovení diagnózy se u 87 % nemocných se SCLC prokazují již pokročilá stadia nemoci.
V přehledu jsou uvedeny prognostické faktory, způsob určování stadia onemocnění a doporučené léčebné postupy. Základem současné léčby SCLC je kombinovaná chemoterapie s radioterapií, spíše pak výjimečně i s chirurgickou léčbou. Z hlediska dosažení léčebné odpovědi se SCLC dělí na onemocnění chemosenzitivní, chemorezistentní a chemorefrakterní. V přehledu jsou uvedeny aktuální kombinace cytostatik v 1. a ve 2. léčebné linii, zdůrazněn je význam konkomitantní chemoradioterapie u limitovaných forem onemocnění i význam profylaktického ozáření mozku při dosažené remisi nádoru.
V blízké budoucnosti lze u SCLC očekávat i možnost využití protinádorové imunoterapie protilátkami proti CTLA-4 a PD-1/PD-L1, případně na bázi vakcín z dendritických buněk.
CELÝ ČLÁNEK
Autoři podávají aktuální přehled literárních údajů z oblasti diagnostiky a terapie malobuněčného karcinomu plic (SCLC). Tento vysoce agresivní typ karcinomu plic je v České republice zjišťován u 14,8 % všech nemocných s diagnózou plicního karcinomu, v době stanovení diagnózy se u 87 % nemocných se SCLC prokazují již pokročilá stadia nemoci.
V přehledu jsou uvedeny prognostické faktory, způsob určování stadia onemocnění a doporučené léčebné postupy. Základem současné léčby SCLC je kombinovaná chemoterapie s radioterapií, spíše pak výjimečně i s chirurgickou léčbou. Z hlediska dosažení léčebné odpovědi se SCLC dělí na onemocnění chemosenzitivní, chemorezistentní a chemorefrakterní. V přehledu jsou uvedeny aktuální kombinace cytostatik v 1. a ve 2. léčebné linii, zdůrazněn je význam konkomitantní chemoradioterapie u limitovaných forem onemocnění i význam profylaktického ozáření mozku při dosažené remisi nádoru.
V blízké budoucnosti lze u SCLC očekávat i možnost využití protinádorové imunoterapie protilátkami proti CTLA-4 a PD-1/PD-L1, případně na bázi vakcín z dendritických buněk.
Biologická léčba nemalobuněčného karcinomu plic
08/2016 Jana Skřičková, Ondřej Venclíček, Bohdan Kadlec, Marcela Tomíšková, Lenka Jakubíková, Jana Špeldová
V posledních letech zaznamenala léčba nemalobuněčného karcinomu plic (NSCLC) prudký rozvoj. Díky preparátům biologické léčby došlo v případě nemalobuněčného bronchogenního karcinomu ke zlepšení přežití především u neoperabilních místně pokročilých a metastatických NSCLC. Preparáty, které cíleně působí na pochody uvnitř nádorových buněk, se uplatňují především u adenokarcinomů. Již v době stanovení diagnózy je nutné co nejpřesněji určit morfologickou diagnózu, a pokud je to indikováno, provést genetické testování. V našem sdělení podáváme přehled o vývoji a možnostech biologické léčby.
CELÝ ČLÁNEK
V posledních letech zaznamenala léčba nemalobuněčného karcinomu plic (NSCLC) prudký rozvoj. Díky preparátům biologické léčby došlo v případě nemalobuněčného bronchogenního karcinomu ke zlepšení přežití především u neoperabilních místně pokročilých a metastatických NSCLC. Preparáty, které cíleně působí na pochody uvnitř nádorových buněk, se uplatňují především u adenokarcinomů. Již v době stanovení diagnózy je nutné co nejpřesněji určit morfologickou diagnózu, a pokud je to indikováno, provést genetické testování. V našem sdělení podáváme přehled o vývoji a možnostech biologické léčby.
Imunoterapie v léčbě karcinomu plic
08/2016 Leona Koubková
Imunoterapie se na základě pochopení řady regulačních mechanismů, které ovlivňují aktivitu imunitního systému, stává další možnou alternativou v léčbě karcinomu plic. Jedná se o zcela odlišný způsob léčby nádorového onemocnění, který není zaměřen na samotný nádor, ale na imunitní systém. Povrchové antigeny přítomné na nádorových buňkách mohou být efektivním a specifickým léčebným cílem a strategie založená na protilátkách inhibujících kontrolní body imunitní reakce výrazně zlepšuje protinádorovou imunitní odpověď. V roce 2015 FDA schválila protilátku anti-PD-1 (protein programované buněčné smrti) nivolumab ve 2. linii léčby skvamózního a non-skvamózního nemalobuněčného karcinomu plic (NSCLC) a pembrolizumab u PD-L1 pozitivního NSCLC.
CELÝ ČLÁNEK
Imunoterapie se na základě pochopení řady regulačních mechanismů, které ovlivňují aktivitu imunitního systému, stává další možnou alternativou v léčbě karcinomu plic. Jedná se o zcela odlišný způsob léčby nádorového onemocnění, který není zaměřen na samotný nádor, ale na imunitní systém. Povrchové antigeny přítomné na nádorových buňkách mohou být efektivním a specifickým léčebným cílem a strategie založená na protilátkách inhibujících kontrolní body imunitní reakce výrazně zlepšuje protinádorovou imunitní odpověď. V roce 2015 FDA schválila protilátku anti-PD-1 (protein programované buněčné smrti) nivolumab ve 2. linii léčby skvamózního a non-skvamózního nemalobuněčného karcinomu plic (NSCLC) a pembrolizumab u PD-L1 pozitivního NSCLC.