Vybrané články

Zobrazují se články pro štítek Krákorová Gabriela . Zobrazit všechny články

Adjuvantní durvalumab po konkomitantní chemoradioterapii nemalobuněčného karcinomu plic v kontextu multidisciplinární péče

02/2022 MUDr. Gabriela Krákorová, Ph.D.
Karcinom plic patří na čelní místa mezi zhoubnými nádory s ohledem na incidenci i mortalitu. Většina nemocných se dostaví k lékaři s již lokálně pokročilým či metastazujícím karcinomem plic. U neresekovatelných lokálně pokročilých karcinomů plic je zlatým standardem léčby konkomitantní chemoradioterapie, s následnou adjuvantní imunoterapií durvalumabem. Podmínkou léčby durvalumabem je pozitivní exprese ligandu programované buněčné smrti 1 (programmed cell death-ligand 1, PD-L1) (> 1 %), vyloučení mutací receptoru epidermálního růstového faktoru (epidermal growth factor receptor, EGFR), anaplastické lymfomové kinázy (anaplastic lymphoma kinase, ALK) a nepřítomnost kontraindikací (především závažného autoimunitního onemocnění a plicní fibrózy). Léčebný plán by měl být konzultován v rámci multidisciplinárního týmu. Je vhodné, aby nemocný byl seznámen předem s celým plánem, včetně zvažovaného 12měsíčního podávání durvalumabu, po úspěšné konkomitantní chemoradioterapii. Účinek konkomitantní chemoradioterapie musí být zhodnocen pomocí zobrazovacích metod (CT nebo PET/CT) a podávání durvalumabu je třeba zahájit co nejdříve, do 42 dnů od skončení chemoradioterapie. Adjuvantní terapie durvalumabem je vysoce účinným přístupem; léčba by měla být podána u všech vhodných nemocných.
CELÝ ČLÁNEK

Biologicky cílená léčba u nemalobuněčného karcinomu plic aneb „máme vždy vyšetřené mutace a PD-L1?" - kazuistika

05/2021 MUDr. Gabriela Krákorová, Ph.D.
Metastazující či lokálně pokročilý nemalobuněčný karcinom plic (non-small cell lung cancer, NSCLC) má obecně velmi špatnou prognózu. Pětileté přežití ve stadiu IV se pohybuje v řádu jednotek procent (méně než 5 %). Nádory plic s přítomnými řídicími mutacemi jsou „jiné" nádory, s odlišným chováním a prognózou. Léčba by měla být zahajována vždy se znalostí mutačního statusu a exprese ligandu programované buněčné smrti 1 (programmed cell death-ligand 1, PD-L1). Exprese PD-L1 by měla být v době diagnózy patologem stanovena reflexně u všech NSCLC a mutace EGFR, ALK, ROS reflexně u neskvamózních NSCLC. Článek předkládá kazuistiku nemocného, kde opomenutí tohoto vyšetření může vést k chybné volbě léčebného schématu, minimálně však k prodlení zahájení léčby. Článek dále rozebírá možnosti biologicky cílené léčby u jednotlivých typů řídicích mutací u karcinomu plic - EFGR, ALK, ROS, BRAF, KRAS atd.
CELÝ ČLÁNEK

Dlouhodobě přežívající pacientka s EGFR mutací - delecí na exonu 19 a získanou rezistentní mutací T790 - kazuistika

06/2020 MUDr. Gabriela Krákorová, Ph.D.; doc. MUDr. Jan Baxa, Ph.D.; prof. MUDr. Miloš Pešek, CSc.
Metastazující karcinom plic má velmi špatnou prognózu, s pětiletým přežitím kolem 5 %. Plicní zhoub­né novotvary s řídicí mutací, na kterou jsou dostupné biologicky cílené léky, mají lepší prognózu, jak ukazuje kazuistika nemocné se senzitivní řídicí EGFR mutací. Během léčby byla opakovaně prováděna biopsie tumoru i odběr periferní krve, tekutá biopsie, mj. k průkazu získané rezistentní mutace T790. Nemocná přežívá s metastazujícím adenokarcinomem plic osm let, stále s dobrou kvalitou života. Byla léčena opakovaně biologicky cílenou léčbou, chemoterapií i radioterapií. Kazuistika ukazuje na to, že díky vhodně volené sekvenci léčby podle předpokládaného či známého genetického profilu tumoru se i metastazující karcinom plic může změnit z takto závažného onemocnění na onemocnění chronické.
CELÝ ČLÁNEK

Paliativní péče v pneumoonkologii

05/2020 MUDr. Gabriela Krákorová, Ph.D.
Paliativní péče je poskytována nemocným s nevyléčitelným onemocněním a je zaměřována na kvalitu života pacientů a jejich rodin. Nejde o „vítěznou medicínu", nepopírá smrt a nesnaží se ji oddálit, ale není ani medicínou nihilistickou, ve smyslu „tady už se nedá nic dělat". Je medicínou aktivní, která se snaží o zmírnění utrpení. Dále se článek zabývá kategorizací paliativní péče, a detailně pak plánem paliativní péče. Tento plán je tvořen individuálně, na základě klinického stavu nemocného a rovněž podle jeho přání. Pacient s karcinomem plic je obvykle významně symptomatický. Podle publikovaných dat je zřejmé, že časná paliativní péče vede nejen ke zlepšení kvality života, nižšímu výskytu depresí, ale i k prodloužení přežití. Je důležité zdůraznit, že kvalitní paliativní péči nelze na zdravotnických pracovištích poskytovat bez zázemí dostatečného počtu vzdělaných pečujících pracovníků, kteří mají vysokou profesní i lidskou hodnotu.
CELÝ ČLÁNEK

Atypická odpověď na anti-PD-1 terapii s následným dlouhodobým přežitím u nemalobuněčného karcinomu plic - kazuistiky

02/2020 MUDr. Gabriela Krákorová, Ph.D.; MUDr. Marek Šťastný, Ph.D.; MUDr. Hana Steinbergerová; MUDr. Jana Důrová; prof. MUDr. Miloš Pešek, CSc.; doc. MUDr. Jan Baxa, Ph.D.
Metastazující nemalobuněčný karcinom plic má špatnou prognózu. Pokud nejsou přítomny řídicí mutace (EGFR, ALK, ROS, BRAF) či vysoká exprese ligandu programované buněčné smrti 1 (programmed death-ligand 1, PD-L1), je iniciální léčebnou možností s ohledem na úhradové podmínky v České republice chemoterapie, eventuálně její kombinace s bevacizumabem. Do 2. linie pak přichází v úvahu použití imunoterapie inhibitory proteinu 1 programované buněčné smrti (anti-programmed death-1, anti-PD-1), či inhibitory jeho ligandu, anti-PD-LI. Autoři předkládají dvě kazuistiky nemocných, u kterých po imunoterapii anti-PD-1 došlo k atypické odpovědi. Jednalo se o přetrvávající účinek imunoterapie, přestože na této léčbě došlo k progresi. U prvního nemocného nebylo potřeba po 12 měsíců po imunoterapii podávat další aktivní onkologickou léčbu a maligní onemocnění významněji neprogredovalo. U druhého nemocného po imunoterapii došlo následně k výrazné odpovědi na chemoterapii. Tento fenomén, nazývaný v literatuře ne zcela správně chemosenzitizace, je opakovaně popisován. Dále se autoři zamýšlejí nad možnostmi léčby další linie, po selhání imunoterapie.
CELÝ ČLÁNEK

Imunoterapie a radioterapie u lokálně pokročilého (metastazujícího) nemalobuněčného karcinomu plic

01/2020 Speciální vydání - MUDr. Gabriela Krákorová, Ph.D.; MUDr. Hana Steinbergerová; prof. MUDr. Miloš Pešek, CSc.; prof. MUDr. Jindřich Fínek, Ph.D., MHA; MUDr. Tomáš Svoboda, Ph.D.
Nemalobuněčný plicní karcinom je i nadále velkým socioekonomickým problémem. Většina nádorů je zachycována v pokročilém nebo metastatickém stadiu a dostupné léčebné metody, až na malý počet pacientů se specifickými mutacemi, nejsou spojeny s uspokojivými výsledky. Základem většiny režimů je radiochemoterapie, ale přidání indukční ani udržovací cytostatické léčby žádný benefit nepřineslo. Velkým příslibem je však nyní moderní imunoterapie PD-1 a PD-L1 inhibitory. Především v kombinaci s radioterapií senzibilizující k větší účinnosti této imunoterapie by se mohla brzy stát standardem většiny léčebných doporučení. Jako výhodnější se v této souvislosti jeví hypofrakcionované ozáření limitovanými cílovými objemy než užití klasické frakcionace a větších polí. Jakou roli hraje abskopální efekt, zůstává nadále nejisté.
CELÝ ČLÁNEK

Bojovník za pacienty

05/2019 Prim. MUDr. Gabriela Krákorová, Ph.D.
Pokud by bylo nutné podat krátkou a výstižnou profesní charakteristiku prof. MUDr. Miloše Peška, CSc., zněla by asi takto: Pneumolog a onkolog s rozhledem, neuvěřitelný bojovník za pacienty, vynikající vědec, neúnavný inovátor, podporovatel svých kolegů.
CELÝ ČLÁNEK

Kancerogeneze a karcinom plic

02/2019 MUDr. Gabriela Krákorová, Ph.D.
Článek přináší základní orientaci v dějích a pojmech, které se podílejí na kancerogenezi. Neklade si za cíl přinést vyčerpávající odbornou informaci, ale jednoduchou a srozumitelnou formou předkládá terminologický výklad pojmů, které i začínající onkolog běžně používá. Tyto pojmy je vhodné znát, ale především je třeba jim rozumět. Článek vysvětluje charakteristiky přepisu genetické informace a tvorby bílkovin, zabývá se chromosomálními i genovými mutacemi. Popisuje význam genetických mutací pro vznik karcinomu plic.
 
CELÝ ČLÁNEK

Zvládání průjmu jako nežádoucího účinku při léčbě afatinibem - kasuistika

06/2017 MUDr. Gabriela Krákorová, Ph.D., MUDr. Hynek Mírka, Ph.D., prof. MUDr. Miloš Pešek, CSc.
Afatinib je perorální přípravek, tyrozinkinázový inhibitor receptoru pro epidermální růstový faktor (epidermal growth factor receptor, EGFR) druhé generace. Užívá se v léčbě neresekabilního lokálně pokročilého či metastazujícího nemalobuněčného karcinomu plic, u nemocných s pozitivními mutacemi genu kódujícího receptor pro epidermální růstový faktor. Afatinib jako první tyrozinkinázový inhibitor EGFR prokázal prodloužení celkového přežití ve srovnání s chemoterapií u nemocných s pozitivní mutací EGFR na exonu 19 (prodloužení mediánu přežití o 12,2 měsíce při použití afatinibu). Mezi nejčastější nežádoucí účinky patří vyrážka, průjem, stomatitida a paronychium. Pro zvládání nežádoucích účinků je nutné, aby nemocný spolupracoval a byl dobře informován. Na Klinice pneumologie a ftizeologie FN a LF UK Plzeň se nám osvědčilo zkrácené písemné poučení, které je součástí lékařské zprávy. V případě průjmů je nutná dostatečná hydratace, dietní opatření a užívání loperamidu, kterým by měl být nemocný vybaven ihned při zahájení léčby afatinibem. Kazuistika dokládá dobré zvládnutí nežádoucích účinků u spolupracující nemocné s vysokou adherencí k léčbě. V souhlase s literaturou zůstává dobrý léčebný účinek neovlivněn i při redukci denní dávky afatinibu na polovinu.
CELÝ ČLÁNEK