Vybrané články
Zobrazují se články pro štítek Havel Libor . Zobrazit všechny články
Současné indikace a možnosti imunoonkologické léčby
05/2020 MUDr. Libor Havel
Imunoterapie v podobě blokátorů kontrolních bodů imunitních reakcí (checkpoint inhibitory) cílených na PD-1/PD-L1 či CTLA-4 se stala nedílnou součástí léčebných algoritmů plicního karcinomu. Dynamiku pokroku na tomto poli lze nepochybně nazvat až neuvěřitelnou. V podmínkách České republiky je v dostupnosti jednotlivých léčeb patrné jisté opoždění vůči světu. Je však celá řada nemocných, kteří hodlají maximálně využít všech dostupných léčebných možností, i když třeba nejsou hrazeny z všeobecného zdravotního pojištění. Následující text je proto koncipován jako přehled dostupných a v některé části světa registrovaných léčebných metod, nikoli toho, co je v současné době v ČR kryto úhradou zdravotního pojištění.
CELÝ ČLÁNEK
Imunoterapie v podobě blokátorů kontrolních bodů imunitních reakcí (checkpoint inhibitory) cílených na PD-1/PD-L1 či CTLA-4 se stala nedílnou součástí léčebných algoritmů plicního karcinomu. Dynamiku pokroku na tomto poli lze nepochybně nazvat až neuvěřitelnou. V podmínkách České republiky je v dostupnosti jednotlivých léčeb patrné jisté opoždění vůči světu. Je však celá řada nemocných, kteří hodlají maximálně využít všech dostupných léčebných možností, i když třeba nejsou hrazeny z všeobecného zdravotního pojištění. Následující text je proto koncipován jako přehled dostupných a v některé části světa registrovaných léčebných metod, nikoli toho, co je v současné době v ČR kryto úhradou zdravotního pojištění.
Mutace KRAS u nemalobuněčného plicního karcinomu a možnosti léčby
02/2020 MUDr. Marie Drösslerová; MUDr. Libor Havel
KRAS (Kirsten rat sarcoma viral oncogene homolog) je nejčastěji se vyskytující onkogen u nemalobuněčného plicního karcinomu (non-small cell lung cancer, NSCLC). KRAS mutované NSCLC jsou velmi heterogenní podskupinou, protože v rámci KRAS existují různé subtypy, mutace a komutace. To má za následek odlišné biologické chování nádorů a jinou odpověď na léčbu. Většina pacientů s mutacemi KRAS při standardní léčbě přežívá krátkodobě. Selhaly i klinické studie zaměřené na cílenou léčbu. Imunoterapie se pro část pacientů s KRAS mutovaným NSCLC jeví jako nejvíce slibný léčebný přístup. Velmi nadějná je rovněž molekula AMG 510, která je testována ve studii fáze 1/2.
CELÝ ČLÁNEK
KRAS (Kirsten rat sarcoma viral oncogene homolog) je nejčastěji se vyskytující onkogen u nemalobuněčného plicního karcinomu (non-small cell lung cancer, NSCLC). KRAS mutované NSCLC jsou velmi heterogenní podskupinou, protože v rámci KRAS existují různé subtypy, mutace a komutace. To má za následek odlišné biologické chování nádorů a jinou odpověď na léčbu. Většina pacientů s mutacemi KRAS při standardní léčbě přežívá krátkodobě. Selhaly i klinické studie zaměřené na cílenou léčbu. Imunoterapie se pro část pacientů s KRAS mutovaným NSCLC jeví jako nejvíce slibný léčebný přístup. Velmi nadějná je rovněž molekula AMG 510, která je testována ve studii fáze 1/2.
Raritní případ choroidální metastázy u ALK pozitivního NSCLC s odpovědí na crizotinib
05/2019 MUDr. Marie Drosslerová, MUDr. Libor Havel
Cílená léčba umožňuje pacientům s pokročilým nemalobuněčným plicním karcinomem (non-small cell lung cancer, NSCLC) s řídicími mutacemi prodloužení celkového přežití a významné zlepšení kvality života ve srovnání se standardní chemoterapií. Mezi takovéto biologické přípravky patří i crizotinib. Jedná se o tyrosinkinázový inhibitor cílící na translokaci genu ALK (anaplastické lymfomové kinázy). Crizotinib je indikován k léčbě první linie dospělých pacientů s pokročilým ALK pozitivním NSCLC a k léčbě dospělých pacientů s již dříve léčeným pokročilým ALK pozitivním NSCLC. Je také schválen v léčbě ROS1 pozitivního pokročilého NSCLC. Vyznačuje se dobrým bezpečnostním profilem a snášenlivostí. Náš článek popisuje kazuistiku pacientky s ALK pozitivním pokročilým NSCLC a vzácnou choroidální metastázou s léčebnou odpovědí na crizotinib. Díky crizotinibu se naší pacientce v postiženém oku částečně navrátil zrak, a jednoznačně jí tak zlepšil kvalitu života.
CELÝ ČLÁNEK
Cílená léčba umožňuje pacientům s pokročilým nemalobuněčným plicním karcinomem (non-small cell lung cancer, NSCLC) s řídicími mutacemi prodloužení celkového přežití a významné zlepšení kvality života ve srovnání se standardní chemoterapií. Mezi takovéto biologické přípravky patří i crizotinib. Jedná se o tyrosinkinázový inhibitor cílící na translokaci genu ALK (anaplastické lymfomové kinázy). Crizotinib je indikován k léčbě první linie dospělých pacientů s pokročilým ALK pozitivním NSCLC a k léčbě dospělých pacientů s již dříve léčeným pokročilým ALK pozitivním NSCLC. Je také schválen v léčbě ROS1 pozitivního pokročilého NSCLC. Vyznačuje se dobrým bezpečnostním profilem a snášenlivostí. Náš článek popisuje kazuistiku pacientky s ALK pozitivním pokročilým NSCLC a vzácnou choroidální metastázou s léčebnou odpovědí na crizotinib. Díky crizotinibu se naší pacientce v postiženém oku částečně navrátil zrak, a jednoznačně jí tak zlepšil kvalitu života.
Osimertinib v léčbě lokálně pokročilého nebo metastazujícího nemalobuněčného karcinomu plic
05/2019 MUDr. Libor Havel
V regionu střední Evropy se asi u 10-14 % nemocných s nemalobuněčným plicním adenokarcinomem vyskytuje genetická abnormalita - mutace receptoru pro epidermální růstový faktor. U těchto nemocných se v současné době považuje za standardní léčba tyrosinkinázovými inhibitory. Testování na přítomnost těchto mutací se již stalo nedílnou součástí diagnostických doporučení, podle kterých by měli být na přítomnost těchto mutací testováni všichni nemocní s neskvamózním plicním karcinomem. Většina nově diagnostikovaných mutací jsou mutace senzitivující (delece v exonu 19 či bodové mutace v exonu 21). U nemocných předléčených tyrosinkinázovými inhibitory jsou hlavní příčinou selhání léčby rezistentní mutace. Mezi nimi pak zcela dominuje mutace T790M. Osimertinib je ireverzibilní tyrosinkinázový inhibitor třetí generace, který selektivně inhibuje jak mutace senzitivující, tak rezistentní mutaci T790M.
CELÝ ČLÁNEK
V regionu střední Evropy se asi u 10-14 % nemocných s nemalobuněčným plicním adenokarcinomem vyskytuje genetická abnormalita - mutace receptoru pro epidermální růstový faktor. U těchto nemocných se v současné době považuje za standardní léčba tyrosinkinázovými inhibitory. Testování na přítomnost těchto mutací se již stalo nedílnou součástí diagnostických doporučení, podle kterých by měli být na přítomnost těchto mutací testováni všichni nemocní s neskvamózním plicním karcinomem. Většina nově diagnostikovaných mutací jsou mutace senzitivující (delece v exonu 19 či bodové mutace v exonu 21). U nemocných předléčených tyrosinkinázovými inhibitory jsou hlavní příčinou selhání léčby rezistentní mutace. Mezi nimi pak zcela dominuje mutace T790M. Osimertinib je ireverzibilní tyrosinkinázový inhibitor třetí generace, který selektivně inhibuje jak mutace senzitivující, tak rezistentní mutaci T790M.
Je věk limitujícím faktorem pro léčbu nivolumabem?
05/2018 MUDr. Libor Havel
Imunoterapie jako nová léčebná modalita je v léčbě nemalobuněčného karcinomu v současnosti široce akceptována a vnímána jako modalita měnící po dlouhé době prognózu nemocných zásadním způsobem. Není však zcela jasné, nakolik je imunoterapie vhodná pro nemocné vyššího věku.
CELÝ ČLÁNEK
Imunoterapie jako nová léčebná modalita je v léčbě nemalobuněčného karcinomu v současnosti široce akceptována a vnímána jako modalita měnící po dlouhé době prognózu nemocných zásadním způsobem. Není však zcela jasné, nakolik je imunoterapie vhodná pro nemocné vyššího věku.
Erlotinib v léčbě pokročilého nemalobuněčného karcinomu plic - dosavadní zkušenosti a výsledky v České republice
04/2018 MUDr. Helena Čoupková, Mgr. Renata Chloupková, Marek Konečný, Mgr. Magda Bařinová, prof. MUDr. Jana Skřičková, CSc., prof. MUDr. Miloš Pešek, CSc., prof. MUDr. Vítězslav Kolek, DrSc., doc. MUDr. František Salajka, CSc., doc. MUDr. Milada Zemanová, CSc., MUDr. Leona Koubková, MUDr. Libor Havel, MUDr. Kateřina Košatová
Erlotinib je inhibitor tyrozinkinázy receptoru pro epidermální růstový faktor (epidermal growth factor receptor, EGFR), lék účinný v léčbě nemalobuněčného karcinomu plic (non-small-cell lung cancer, NSCLC). V našem sdělení předkládáme soubor pacientů s pokročilým NSCLC léčených v České republice v rámci lékového registru TULUNG (kromě pacientů z Fakultní nemocnice v Ostravě). Do 2. 10. 2017 bylo v tomto souboru léčeno erlotinibem 3 763 pacientů. Četnost léčebných odpovědí v celém souboru byla 8,7 %, kontroly onemocnění bylo dosaženo v 58,5 %. Data o přežití byla aktualizována ke dni 21. 5. 2018 - přežití bez progrese onemocnění a celkové přežití byly 3,1 měsíce a 7,7 měsíce. V našem hodnocení jsme zaznamenali statisticky signifikantní rozdíl v účinnosti léčby v celkovém přežití a v přežití bez progrese u pacientů podle stavu mutace EGFR, stavu výkonnosti, pohlaví a kuřáctví, jen v přežití bez progrese navíc i podle linie léčby. Podle našich výsledků se kožní toxicita ukázala jako prognostický faktor. Rozdíl v účinnosti léčby u skvamózních a neskvamózních karcinomů nebyl statisticky významný. Z 3763 nemocných se u 1592 (42,3 %) vyskytly nežádoucí účinky léčby, nejčastější byly vyrážka (35,3 %) a průjem (16,3 %). U 13,6 % pacientů byly hlášeny nežádoucí účinky stupně 3-4, nejčastěji opět vyrážka (9,0 %) a průjem (3,0 %). Naše výsledky potvrzují účinnost a bezpečnost léčby erlotinibem v první a dalších liniích terapie pokročilého NSCLC.
CELÝ ČLÁNEK
Erlotinib je inhibitor tyrozinkinázy receptoru pro epidermální růstový faktor (epidermal growth factor receptor, EGFR), lék účinný v léčbě nemalobuněčného karcinomu plic (non-small-cell lung cancer, NSCLC). V našem sdělení předkládáme soubor pacientů s pokročilým NSCLC léčených v České republice v rámci lékového registru TULUNG (kromě pacientů z Fakultní nemocnice v Ostravě). Do 2. 10. 2017 bylo v tomto souboru léčeno erlotinibem 3 763 pacientů. Četnost léčebných odpovědí v celém souboru byla 8,7 %, kontroly onemocnění bylo dosaženo v 58,5 %. Data o přežití byla aktualizována ke dni 21. 5. 2018 - přežití bez progrese onemocnění a celkové přežití byly 3,1 měsíce a 7,7 měsíce. V našem hodnocení jsme zaznamenali statisticky signifikantní rozdíl v účinnosti léčby v celkovém přežití a v přežití bez progrese u pacientů podle stavu mutace EGFR, stavu výkonnosti, pohlaví a kuřáctví, jen v přežití bez progrese navíc i podle linie léčby. Podle našich výsledků se kožní toxicita ukázala jako prognostický faktor. Rozdíl v účinnosti léčby u skvamózních a neskvamózních karcinomů nebyl statisticky významný. Z 3763 nemocných se u 1592 (42,3 %) vyskytly nežádoucí účinky léčby, nejčastější byly vyrážka (35,3 %) a průjem (16,3 %). U 13,6 % pacientů byly hlášeny nežádoucí účinky stupně 3-4, nejčastěji opět vyrážka (9,0 %) a průjem (3,0 %). Naše výsledky potvrzují účinnost a bezpečnost léčby erlotinibem v první a dalších liniích terapie pokročilého NSCLC.
Tyrozinkinázové inhibitory EGFR třetí generace cílící na mutaci T790M v léčbě nemalobuněčného karcinomu plic
01/2018 MUDr. Libor Havel
Tyrozinkinázové inhibitory EGFR se staly základní léčbou nemocných s pokročilým nemalobuněčným karcinomem plic s mutacemi EGFR, vyznačující se vysokou četností léčebných odpovědí a prodloužením doby do progrese nemoci ve srovnání s klasickou léčbou platinovým dubletem. U většiny nemocných dochází zhruba do 12 měsíců od zahájení léčby k vzniku sekundární rezistence a progresi nemoci. Nejčastějším mechanismem této rezistence je mutace T790M. Inhibitory EGFR 3. generace jsou cílené proti této mutaci. Z doposud testovaných inhibitorů 3. generace se do klinické praxe doposud dostal pouze osimertinib. V článku budou shrnuta data o účinku tyrozinkinázových inhibitorů 3. generace v léčbě nemocných s nemalobuněčným karcinomem plic.
CELÝ ČLÁNEK
Tyrozinkinázové inhibitory EGFR se staly základní léčbou nemocných s pokročilým nemalobuněčným karcinomem plic s mutacemi EGFR, vyznačující se vysokou četností léčebných odpovědí a prodloužením doby do progrese nemoci ve srovnání s klasickou léčbou platinovým dubletem. U většiny nemocných dochází zhruba do 12 měsíců od zahájení léčby k vzniku sekundární rezistence a progresi nemoci. Nejčastějším mechanismem této rezistence je mutace T790M. Inhibitory EGFR 3. generace jsou cílené proti této mutaci. Z doposud testovaných inhibitorů 3. generace se do klinické praxe doposud dostal pouze osimertinib. V článku budou shrnuta data o účinku tyrozinkinázových inhibitorů 3. generace v léčbě nemocných s nemalobuněčným karcinomem plic.
Giotrif v léčbě nemalobuněčného karcinomu plic - kasuistika
04/2017 MUDr. Libor Havel
Aktivační mutace receptoru pro epidermální růstový faktor se vyskytují asi u 50 % nemocných s nemalobuněčným karcinomem plic asijského původu.1 Ve střední Evropě se tento typ mutací vyskytuje méně často, a to asi u 10-12 % nemocných s nemalobuněčným karcinomem plic.2 Tato molekulární alterace predikuje senzitivitu k léčbě tyrozinkinázovými inhibitory první a druhé generace: gefitinibu, erlotinibu, afatinibu. Četnost léčebných odpovědí a doba do progrese nemoci je při jejich použití vyšší v porovnání se standardní chemoterapií platinovým dubletem. V případě průkazu těchto mutací tedy tyrozinkinázové inhibitory receptoru pro epidermální růstový faktor představují léčebný standard.
CELÝ ČLÁNEK
Aktivační mutace receptoru pro epidermální růstový faktor se vyskytují asi u 50 % nemocných s nemalobuněčným karcinomem plic asijského původu.1 Ve střední Evropě se tento typ mutací vyskytuje méně často, a to asi u 10-12 % nemocných s nemalobuněčným karcinomem plic.2 Tato molekulární alterace predikuje senzitivitu k léčbě tyrozinkinázovými inhibitory první a druhé generace: gefitinibu, erlotinibu, afatinibu. Četnost léčebných odpovědí a doba do progrese nemoci je při jejich použití vyšší v porovnání se standardní chemoterapií platinovým dubletem. V případě průkazu těchto mutací tedy tyrozinkinázové inhibitory receptoru pro epidermální růstový faktor představují léčebný standard.
Jak se liší strategie léčby skvamózního a neskvamózního nemalobuněčného karcinomu plic?
03/2017 MUDr. Libor Havel
Celosvětově přestavuje bronchogenní karcinom jednu z nejčastějších malignit. V průměru je každý rok diagnostikováno 1,8 milionu nových případů karcinomu plic a asi 1,6 milionu pacientů na plicní karcinom zemře. V globálním měřítku dochází během posledních dvou desetiletí k posunu procentuální zastoupení jednotlivých histologických typů. Převažujícím histologickým typem se postupně stávají neskvamózní karcinomy, podíl skvamózních a malobuněčných karcinomů se snižuje. U neskvamózních karcinomů také bylo zavedeno nejvíce nových molekul do klinické praxe. Existuje však nějaký zásadní rozdíl ve strategii léčby skvamózních a non-skvamózních karcinomů?
CELÝ ČLÁNEK
Celosvětově přestavuje bronchogenní karcinom jednu z nejčastějších malignit. V průměru je každý rok diagnostikováno 1,8 milionu nových případů karcinomu plic a asi 1,6 milionu pacientů na plicní karcinom zemře. V globálním měřítku dochází během posledních dvou desetiletí k posunu procentuální zastoupení jednotlivých histologických typů. Převažujícím histologickým typem se postupně stávají neskvamózní karcinomy, podíl skvamózních a malobuněčných karcinomů se snižuje. U neskvamózních karcinomů také bylo zavedeno nejvíce nových molekul do klinické praxe. Existuje však nějaký zásadní rozdíl ve strategii léčby skvamózních a non-skvamózních karcinomů?
Inhibitory ALK v léčbě pacientů s NSCLC
01/2017 Libor Havel
Pacienti s prokázanou translokací EML4-ALK představují malou, nicméně klinicky zajímavou podmnožinu nemocných s nemalobuněčným plicním karcinomem (non-small cell lung cancer, NSCLC). Během deseti let od objevu této genetické alterace jsme svědky překotného vývoje na poli léčby těchto nemocných. Inhibice ALK (anaplastic lymphoma kinase) se stala pevnou součástí léčby první linie, k dispozici pro klinické použití jsou inhibitory ALK druhé generace a probíhá výzkum inhibitorů ALK dalších generací. Cílem sdělení je podat informaci k aktuálnímu postavení této modality v léčbě NSCLC.
CELÝ ČLÁNEK
Pacienti s prokázanou translokací EML4-ALK představují malou, nicméně klinicky zajímavou podmnožinu nemocných s nemalobuněčným plicním karcinomem (non-small cell lung cancer, NSCLC). Během deseti let od objevu této genetické alterace jsme svědky překotného vývoje na poli léčby těchto nemocných. Inhibice ALK (anaplastic lymphoma kinase) se stala pevnou součástí léčby první linie, k dispozici pro klinické použití jsou inhibitory ALK druhé generace a probíhá výzkum inhibitorů ALK dalších generací. Cílem sdělení je podat informaci k aktuálnímu postavení této modality v léčbě NSCLC.
Novinky v imunoterapii bronchogenního karcinomu
13/2016 Libor Havel
Imunoterapie cílená na osu PD-1 (membránový protein programované buněčné smrti, programmed cell death 1) a PD-L1 (ligand membránového proteinu programované buněčné smrti, programmed cell death ligand 1) se již stala nedílnou součástí léčebných algoritmů pokročilého nemalobuněčného karcinomu plic v druhé linii léčby. Na konferenci ESMO 2016 byla prezentována nová data potenciálně měnící klinickou praxi týkající se druhé a zejména první linie léčby nemalobuněčného karcinomu plic.
CELÝ ČLÁNEK
Imunoterapie cílená na osu PD-1 (membránový protein programované buněčné smrti, programmed cell death 1) a PD-L1 (ligand membránového proteinu programované buněčné smrti, programmed cell death ligand 1) se již stala nedílnou součástí léčebných algoritmů pokročilého nemalobuněčného karcinomu plic v druhé linii léčby. Na konferenci ESMO 2016 byla prezentována nová data potenciálně měnící klinickou praxi týkající se druhé a zejména první linie léčby nemalobuněčného karcinomu plic.
Osimertinib v léčbě NSCLC
11/2016 Libor Havel
Mutace T790M je nejčastější příčinnou sekundární rezistence na tyrosinkinázové inhibitory receptoru pro epidermální růstový faktor (EGFR) první generace (gefitinib, erlotinib) a druhé generace (afatinib). Osimertinib je tyrosinkinázový inhibitor třetí generace EGFR účinný při rezistenci navozené T790M. Sdělení zahrnuje popis klinického vývoje osimertinibu a kasuistiku první nemocné léčené osimertinibem v České republice.
CELÝ ČLÁNEK
Mutace T790M je nejčastější příčinnou sekundární rezistence na tyrosinkinázové inhibitory receptoru pro epidermální růstový faktor (EGFR) první generace (gefitinib, erlotinib) a druhé generace (afatinib). Osimertinib je tyrosinkinázový inhibitor třetí generace EGFR účinný při rezistenci navozené T790M. Sdělení zahrnuje popis klinického vývoje osimertinibu a kasuistiku první nemocné léčené osimertinibem v České republice.