06/2016
Aktuální diagnostika pánevních nádorů
06/2016 Daniela Fischerová
Ultrazvukové transvaginální vyšetření je metodou volby v předoperační diagnostice ovariálních lézí. Optimálním postupem při abnormálním nálezu v oblasti adnex je odeslání pacientky k expertnímu sonografickému vyšetření. Předoperační znalost hodnoty CA 125 nezvýší přesnost subjektivního hodnocení ovariální léze expertním sonografistou. Vhodným alternativním řešením v odlišení benigní a maligní ovariální léze je využití jednoho ze dvou predikčních modelů - jednoduchých ultrazvukových pravidel, anebo logistického regresního modelu (LR2). Tyto matematické modely byly vytvořeny a otestovány mezinárodní ultrazvukovou skupinou, zabývající se diagnostikou ovariálních nádorů (IOTA, the International Ovarian Tumor Analysis). Oba modely dosahují přesnosti expertního sonografisty, a to i v rukou méně zkušených sonografistů, a nevyžadují odběr nádorových markerů.
CELÝ ČLÁNEK
Ultrazvukové transvaginální vyšetření je metodou volby v předoperační diagnostice ovariálních lézí. Optimálním postupem při abnormálním nálezu v oblasti adnex je odeslání pacientky k expertnímu sonografickému vyšetření. Předoperační znalost hodnoty CA 125 nezvýší přesnost subjektivního hodnocení ovariální léze expertním sonografistou. Vhodným alternativním řešením v odlišení benigní a maligní ovariální léze je využití jednoho ze dvou predikčních modelů - jednoduchých ultrazvukových pravidel, anebo logistického regresního modelu (LR2). Tyto matematické modely byly vytvořeny a otestovány mezinárodní ultrazvukovou skupinou, zabývající se diagnostikou ovariálních nádorů (IOTA, the International Ovarian Tumor Analysis). Oba modely dosahují přesnosti expertního sonografisty, a to i v rukou méně zkušených sonografistů, a nevyžadují odběr nádorových markerů.
Nové poznatky v etiopatogenezi epiteliálních nádorů ovaria, tuby a peritonea a jejich vliv na klinickou praxi
06/2016 Jiri Bouda, Jiří Presli, Robert Slunéčko
Dle nejnovějších poznatků dělíme nádory ovaria, tuby a peritonea do dvou skupin, které se liší jak původem, tak biologickým chováním. Za prekurzor druhé skupiny, extrauterinních pánevních serózních karcinomů, je považován STIC - serous tubal intraepithelial carcinoma. Poznatky o etiopatogenezi těchto nádorů kladou nejen nové požadavky na diagnostiku, ale otevírají rovněž nové možnosti pro selektivní screening rizikových pacientek a také pro cílenou chirurgickou i onkologickou léčbu.
CELÝ ČLÁNEK
Dle nejnovějších poznatků dělíme nádory ovaria, tuby a peritonea do dvou skupin, které se liší jak původem, tak biologickým chováním. Za prekurzor druhé skupiny, extrauterinních pánevních serózních karcinomů, je považován STIC - serous tubal intraepithelial carcinoma. Poznatky o etiopatogenezi těchto nádorů kladou nejen nové požadavky na diagnostiku, ale otevírají rovněž nové možnosti pro selektivní screening rizikových pacientek a také pro cílenou chirurgickou i onkologickou léčbu.
Význam chirurgické léčby v onkogynekologii
06/2016 Jaroslav Klát
Primární chirurgická léčba u časných stadií gynekologických malignit má zásadní význam jak stagingový, tak léčebný, umožňující rozlišit pacientky s velmi nízkým rizikem recidivy onemocnění, u kterých může být upuštěno od adjuvantní léčby. V případě vyšších stadií má primární chirurgická léčba význam především u zhoubných nádorů ovaria, kdy velikost ponechaného nádorového rezidua má zásadní vliv na celkové přežití. Cílem operační léčby by tak mělo být nulové (mikroskopické) reziduum. To platí i pro chirurgickou léčbu recidiv gynekologických malignit. Extendované chirurgické výkony (resekční operace na kličkách střevních, splenektomie, resekce jater, odstranění peritonea bránice atd.) u pokročilých stadií/rekurence onemocnění vyžadují multioborovou spolupráci. Z dostupných dat jasně vyplývá, že nejlepší výsledky jsou u pacientek operovaných v onkogynekologických centrech.
CELÝ ČLÁNEK
Primární chirurgická léčba u časných stadií gynekologických malignit má zásadní význam jak stagingový, tak léčebný, umožňující rozlišit pacientky s velmi nízkým rizikem recidivy onemocnění, u kterých může být upuštěno od adjuvantní léčby. V případě vyšších stadií má primární chirurgická léčba význam především u zhoubných nádorů ovaria, kdy velikost ponechaného nádorového rezidua má zásadní vliv na celkové přežití. Cílem operační léčby by tak mělo být nulové (mikroskopické) reziduum. To platí i pro chirurgickou léčbu recidiv gynekologických malignit. Extendované chirurgické výkony (resekční operace na kličkách střevních, splenektomie, resekce jater, odstranění peritonea bránice atd.) u pokročilých stadií/rekurence onemocnění vyžadují multioborovou spolupráci. Z dostupných dat jasně vyplývá, že nejlepší výsledky jsou u pacientek operovaných v onkogynekologických centrech.
Cílená léčba v onkogynekologii
06/2016 Michal Zikán
Cílená léčba v onkogynekologii prodělala v posledních dvou letech významný rozvoj. Z mnoha molekul, které jsou zkoušeny v rámci klinických studií, pronikly do klinického použití dvě: bevacizumab (antiangiogenní léčba - monoklonální protilátka proti VEGF) a olaparib (inhibice PARP).
Bevacizumab je nyní schválen k léčbě nově diagnostikovaného i recidivujícího karcinomu vaječníků (tuby/peritonea) a k léčbě primárně metastatického, perzistujícího či recidivujícího karcinomu děložního hrdla. Úhradu má tato léčba zatím však pouze v primární léčbě ovariálního karcinomu.
Olaparib představuje první klinicky využitelný inhibitor PARP [poly (ADP-ribóza) polymeráza]. Tento léčebný přístup využívá zcela nový princip protinádorového účinku - zasahuje do mechanizmu oprav DNA, a to především u pacientek, které (v důsledku hereditárního nebo somatického defektu genů BRCA1/2) již mají poruchu reparace DNA. Je také prvním lékem, který může být indikován na základě pacientova genotypu. Dosud nemá v České republice úhradu, jeho schválení lze však očekávat v průběhu letošního roku.
CELÝ ČLÁNEK
Cílená léčba v onkogynekologii prodělala v posledních dvou letech významný rozvoj. Z mnoha molekul, které jsou zkoušeny v rámci klinických studií, pronikly do klinického použití dvě: bevacizumab (antiangiogenní léčba - monoklonální protilátka proti VEGF) a olaparib (inhibice PARP).
Bevacizumab je nyní schválen k léčbě nově diagnostikovaného i recidivujícího karcinomu vaječníků (tuby/peritonea) a k léčbě primárně metastatického, perzistujícího či recidivujícího karcinomu děložního hrdla. Úhradu má tato léčba zatím však pouze v primární léčbě ovariálního karcinomu.
Olaparib představuje první klinicky využitelný inhibitor PARP [poly (ADP-ribóza) polymeráza]. Tento léčebný přístup využívá zcela nový princip protinádorového účinku - zasahuje do mechanizmu oprav DNA, a to především u pacientek, které (v důsledku hereditárního nebo somatického defektu genů BRCA1/2) již mají poruchu reparace DNA. Je také prvním lékem, který může být indikován na základě pacientova genotypu. Dosud nemá v České republice úhradu, jeho schválení lze však očekávat v průběhu letošního roku.
Hormonální léčba ve vztahu k onkologickému onemocnění
06/2016 Vít Weinberger
V současné době existuje na trhu nepřeberné množství preparátů hormonální antikoncepce a hormonální substituční terapie. Článek shrnuje současné názory na vztah mezi užíváním hormonální léčby a rizikem vzniku nádorového onemocnění. Vzhledem ke značné variabilitě preparátů a někdy protichůdným závěrům publikovaných studií je stanovení konkrétních závěrů obtížné. Literární průzkum byl proveden v databázi PubMed s použitím vybraných hesel.
CELÝ ČLÁNEK
V současné době existuje na trhu nepřeberné množství preparátů hormonální antikoncepce a hormonální substituční terapie. Článek shrnuje současné názory na vztah mezi užíváním hormonální léčby a rizikem vzniku nádorového onemocnění. Vzhledem ke značné variabilitě preparátů a někdy protichůdným závěrům publikovaných studií je stanovení konkrétních závěrů obtížné. Literární průzkum byl proveden v databázi PubMed s použitím vybraných hesel.
Vývoj v oblasti očkování proti lidským papilomavirům
06/2016 Vladimír Dvořák, Tomáš Fait
Historie klinického využití HPV vakcinace začíná rokem 2006. Byla založena na kvadrivalentní vakcíně proti HPV 6, 11, 16, 18 a bivalentní vakcíně proti HPV 16, 18. Rozdíl byl zejména v účinnosti na anogenitální léze spojené s HPV 6, 11. Obě vakcíny jsou používány v plošném očkování v protokolu se dvěmi nebo třemi dávkami.
Nejnovější nonavalentní vakcína proti HPV 6, 11, 16, 18, 31,33, 45, 52, 58 zvyšuje účinnost kvadrivalentní vakcíny na karcinom hrdla děložního ze 70 na 90 %. Navíc pokrývá kolem 85-90 % nádorových lézí vulvy, vaginy a anu spojených s HPV infekcí. Účinnost a imunogenicita proti HPV 6, 11, 16, 18 je stejná jako u kvadrivalentní vakcíny.
CELÝ ČLÁNEK
Historie klinického využití HPV vakcinace začíná rokem 2006. Byla založena na kvadrivalentní vakcíně proti HPV 6, 11, 16, 18 a bivalentní vakcíně proti HPV 16, 18. Rozdíl byl zejména v účinnosti na anogenitální léze spojené s HPV 6, 11. Obě vakcíny jsou používány v plošném očkování v protokolu se dvěmi nebo třemi dávkami.
Nejnovější nonavalentní vakcína proti HPV 6, 11, 16, 18, 31,33, 45, 52, 58 zvyšuje účinnost kvadrivalentní vakcíny na karcinom hrdla děložního ze 70 na 90 %. Navíc pokrývá kolem 85-90 % nádorových lézí vulvy, vaginy a anu spojených s HPV infekcí. Účinnost a imunogenicita proti HPV 6, 11, 16, 18 je stejná jako u kvadrivalentní vakcíny.