05/2020
Obsah čísla
Prof. MUDr. Miloš Pešek, CSc.
Prof. MUDr. Jana Skřičková, CSc.
Diagnostika plicního karcinomu
Diagnosis of lung cancer
Martin Svatoň
Karcinom plic – zobrazování na molekulární úrovni
Lung carcinoma – imaging on the molecular level
Jiří Ferda, Eva Ferdová, Jan Baxa, Miloš Pešek, Petr Mukenšnabl, Hynek Mírka
Endoskopické metody v diagnostice plicního karcinomu
Endoscopic methods in diagnostic workup of lung cancer
Jiří Votruba
Doporučený postup pro bioptické vyšetření nádorů plic – úvodní slovo
Radoslav Matěj, Pavel Dundr
Doporučený postup pro histopatologické vyšetření nádorů plic
Radoslav Matěj, Pavel Dundr, Helena Hornychová, Aleš Ryška, Ivana Tichá
Současné možnosti a doporučení chirurgické léčby
Current options and recommendations for surgical treatment
Adam Peštál
Současné možnosti radioterapie plicních karcinomů a doporučené postupy
Current possibilities of radiotherapy of lung cancer and clinical recommendations
Radovan Vojtíšek
Současné možnosti a limitace chemoterapie
Current possibilities and limitations of chemotherapy
Jana Skřičková
Současný stav a doporučení pro biologicky cílenou léčbu
Current status and recommendations for biologically targeted treatment
Leona Koubková
Současné indikace a možnosti imunoonkologické léčby
Current indications and possibilities of immunooncological treatment
Libor Havel
Paliativní péče v pneumoonkologii
Palliative care in pneumooncology
Gabriela Krákorová
Cemiplimab in patients with metastatic or locally advanced cutaneous squamous‑cell carcinoma
Jindřich Kopecký
Autoimunitní cytopenie u nemocných s chronickou lymfocytární leukemií
Autoimmune cytopenia in patients with chronic lymphocytic leukemia
Jana Zuchnická, Jana Mihályová, Jaromír Gumulec, Roman Hájek
Epiteliální nádory thymu a diagnostické možnosti
Epithelial tumors of the thymus and diagnostic options
Vladimír Červeňák, Zdeněk Chovanec, Alena Berková, Jiří Vaníček, Tomáš Hanslík, Sabina Svobodová, Robert Novák
Trifluridin/tipiracil u metastazujícího kolorektálního karcinomu – kazuistika
Trifluridine/tipiracil in metastatic colorectal cancer – case report
Petra Pokorná
Přínos panitumumabu v léčbě kolorektálního karcinomu – kazuistika
Benefit of panitumumab in colorectal carcinoma treatment – case report
Stanislav John
Použití obinutuzumabu v klinické praxi – kazuistika
Use of obinutuzumab in clinical practice – case report
Mária Maco
Significant response to neoadjuvant treatment in locally advanced pancreatic cancer – case report
Marián Liberko, Renata Soumarová
Téměř kompletní spontánní regrese spinocelulárního plicního karcinomu – kazuistika
Almost complete spontaneous regression of squamous cell lung cancer – case report
Lukáš Chlachula
Doporučené články
Prof. MUDr. Jana Skřičková, Csc.
Prof. MUDr. Jana Skřičková, CSc., se narodila 18. 2. 1952 v Brně. Po absolvování brněnské lékařské fakulty nastoupila v roce 1976 do služeb tehdejšího OÚNZ Brno-venkov, kde jako sekundární lékařka poznala práci na neurologii, chirurgii a na interních odděleních v Tišnově a Ivančicích, a také, osudově, v tehdejší nemocnici tuberkulózy a respiračních nemocí v Babicích nad Svitavou, která se roku 1980 na devatenáct let stala jejím trvalým pracovištěm.
Diagnostika plicního karcinomu
Cílem tohoto článku je získat základní představu o moderním trendu v diagnostice plicního karcinomu. Věnuje se stručně jak celkovému pohledu na pacienta, tak i zobrazovacím metodám a verifikaci nalezených lézí. V oblasti zobrazovacích metod objasňuje koncept užití vyšetření trupu metodou pozitronové emisní tomografie kombinované s výpočetní tomografií (positron emission tomography / computed tomography, PET/CT) a vyšetření mozku metodou magnetické rezonance (magnetic resonance, MR). V morfologické verifikaci se věnuje jak klasickým metodám, tak i moderním navigačním bronchoskopickým systémům. Opomenuty nejsou ani patologické požadavky na adekvátní diagnostiku plicního karcinomu včetně molekulárních markerů.
Karcinom plic - zobrazování na molekulární úrovni
Molekulární metody zobrazení u karcinomu plic představují v současnosti základní diagnostické postupy při stanovení přítomnosti nádorového onemocnění, stagingu i restagingu. Nejčastějším typem zobrazení je kombinace pozitronové emisní tomografie a výpočetní tomografie (positron emission tomography / computed tomography, PET/CT) s podáním 18F-fluorodeoxyglukózy, které se využívá jako základní metoda stanovení klinického stadia onemocnění před zahájením terapie. Kombinované vyšetření pozitronovou emisní tomografií a magnetickou rezonancí (PET/MR) dovoluje doplnit i plně validní zobrazení mozkové tkáně, ale jeho nevýhodou je prodloužení doby vyšetření, která pro nemocné v horším klinickém stavu nemusí být akceptovatelná. Jako alternativní možnost zobrazení farmakokinetiky v tkáních s možností předpovědi i hodnocení účinku terapie se jeví kvantifikace obsahu jódu pomocí perfuzní výpočetní tomografie (computed tomography, CT) nebo CT s duální energií. Okrajové využití mohou mít v posouzení biologie nádorů i jiná radiofarmaka, jako 18F-fluorothymidin k posouzení proliferační aktivity nebo 68Ga-DOTA deriváty u řady neuroendokrinních plicních nádorů k posouzení hustoty somatostatinových receptorů.
Endoskopické metody v diagnostice plicního karcinomu
Bronchologie se vyvíjí a poskytuje klinikům stále lepší možnosti miniinvazivní diagnostiky. Dále trvá logické dělení na flexibilní a rigidní endoskopii, podle různých kritérií je však možností dělení i více, jak uvedeme v následujícím textu.
Doporučený postup pro bioptické vyšetření nádorů plic - úvodní slovo
V následujícím textu máte možnost se seznámit s plnou verzí doporučeného postupu bioptického vyšetření nádorů plic, který jsme v rámci skupiny spoluautorů připravili v roce 2019 pod záštitou Společnosti českých patologů ČLS JEP (SČP). V rámci naší odborné společnosti obdobné doporučené postupy vypracováváme pro všechny hlavní diagnózy nádorových onemocnění.
Doporučený postup pro histopatologické vyšetření nádorů plic
Současné možnosti a doporučení chirurgické léčby
Pacienti s plicním karcinomem jsou indikováni k operační léčbě na pokladně zjištěného stadia nemoci a interního stavu. Pro nemalobuněčný karcinom plic (non-small cell lung cancer, NSCLC) jsou vhodná k chirurgické léčbě stadia I, II a IIIA (podle klasifikace TNM). Přísně individuálně lze uvážit i stadia vyšší. Malobuněčný karcinom plic (small cell lung cancer, SCLC) je vhodný k operačnímu řešení jen při parametrech T1—2(3), N0(1), M0. Cílem operační léčby je dosáhnout resekce bez ponechání nádorové tkáně, tzv. resekce R0. Součástí chirurgické léčby plicního karcinomu je i systematická lymfadenektomie, tedy kompletní odstranění plicních, hilových a stejnostranných mediastinálních lymfatických uzlin.
Současné možnosti radioterapie plicních karcinomů a doporučené postupy
Plicní karcinomy jsou celosvětově nejčastěji diagnostikovanými nádorovými onemocněními. Radioterapie může být indikována v jejich léčebném algoritmu za určitých okolností v jakémkoliv stadiu onemocnění s odpovídajícím léčebným záměrem. Jedná se o velmi dynamicky se rozvíjející disciplínu, která promptně zařazuje do svých léčebných postupů nejmodernější zobrazovací metody, nejnovější poznatky z radiobiologie a rovněž moderní technologie sloužící k přesnému dodání dávky do cílového objemu.
Současné možnosti a limitace chemoterapie
V celosvětovém měřítku je karcinom plic nejčastěji diagnostikovaným typem zhoubného nádoru u mužů i u žen (11,6 % celkového počtu nově diagnostikovaných zhoubných nádorů) a je nejčastější příčinou úmrtí na nádorová onemocnění (1,8 mil. úmrtí, tzn. 18,4 % z celkového počtu úmrtí na nádorová onemocnění). Mezi základní léčebné modality karcinomu plic patří léčba chirurgická, radioterapie, chemoterapie, cílená (terčová) léčba a imunoterapie. Kombinovaná chemoterapie je základní a nezbytnou léčebnou modalitou všech pacientů s malobuněčným karcinomem. Chemoterapie má také v léčbě nemalobuněčného karcinomu plic významnou roli i v době biologické léčby a imunoterapie. Má uplatnění v léčbě adjuvantní, neoadjuvantní, podává se souběžně s radioterapií nebo po ní může následovat, význam má i paliativní chemoterapie, udržovací chemoterapie a metronomická chemoterapie.
Současný stav a doporučení pro biologicky cílenou léčbu
Lepší porozumění molekulární biologii nádorů a rozšiřující se možnosti jejich genotypizace vedou k posílení precizní medicíny, která nám umožňuje personalizovanou léčbu. Jsou to především genetické změny nádoru, které nám pomáhají predikovat odpověď na molekulárně cílenou terapii, a vybrat tak pro naše pacienty nejúčinnější léčbu. Zavedením cílené léčby založené na molekulární typizaci do klinické praxe se podařilo významně prodloužit dobu přežití pacientů s nemalobuněčným karcinomem plic, a to v některých případech až o několik let při velmi dobré kvalitě jejich života.
Současné indikace a možnosti imunoonkologické léčby
Imunoterapie v podobě blokátorů kontrolních bodů imunitních reakcí (checkpoint inhibitory) cílených na PD-1/PD-L1 či CTLA-4 se stala nedílnou součástí léčebných algoritmů plicního karcinomu. Dynamiku pokroku na tomto poli lze nepochybně nazvat až neuvěřitelnou. V podmínkách České republiky je v dostupnosti jednotlivých léčeb patrné jisté opoždění vůči světu. Je však celá řada nemocných, kteří hodlají maximálně využít všech dostupných léčebných možností, i když třeba nejsou hrazeny z všeobecného zdravotního pojištění. Následující text je proto koncipován jako přehled dostupných a v některé části světa registrovaných léčebných metod, nikoli toho, co je v současné době v ČR kryto úhradou zdravotního pojištění.
Paliativní péče v pneumoonkologii
Paliativní péče je poskytována nemocným s nevyléčitelným onemocněním a je zaměřována na kvalitu života pacientů a jejich rodin. Nejde o „vítěznou medicínu", nepopírá smrt a nesnaží se ji oddálit, ale není ani medicínou nihilistickou, ve smyslu „tady už se nedá nic dělat". Je medicínou aktivní, která se snaží o zmírnění utrpení. Dále se článek zabývá kategorizací paliativní péče, a detailně pak plánem paliativní péče. Tento plán je tvořen individuálně, na základě klinického stavu nemocného a rovněž podle jeho přání. Pacient s karcinomem plic je obvykle významně symptomatický. Podle publikovaných dat je zřejmé, že časná paliativní péče vede nejen ke zlepšení kvality života, nižšímu výskytu depresí, ale i k prodloužení přežití. Je důležité zdůraznit, že kvalitní paliativní péči nelze na zdravotnických pracovištích poskytovat bez zázemí dostatečného počtu vzdělaných pečujících pracovníků, kteří mají vysokou profesní i lidskou hodnotu.
Cemiplimab v léčbě pacientů s metastazujícím nebo lokálně pokročilým kožním spinocelulárním karcinomem
Kožní spinocelulární karcinom (cutaneous squamous cell carcinoma, cSCC) patří svojí incidencí mezi nejčastější kožní nádory. Zásadní význam v léčbě cSCC má stále chirurgická intervence. Inoperabilní či metastazující cSCC patří svým výskytem mezi méně častá, avšak nevyléčitelná onemocnění. V systémové léčbě se používají jak cytostatické přípravky (nejčastěji cisplatina, 5-fluorouracil) a dále pak tyrosinkinázové inhibitory. I když je dosahováno těmito přípravky relativně dobré léčebné odpovědi, problematická zůstává jejich účinnost z dlouhodobého hlediska. Cemiplimab je dalším z řady imunitu modulujících léků, které cílí proti receptoru programované buněčné smrti PD-1 (programmed cell death protein 1, PD-1, CD279). Dosavadní výsledky mají nejen dobrou léčebnou odpověď, ale především si udržují dlouhodobou účinnost. Kvůli těmto vlastnostem se staly lékem první volby pro inoperabilní/metastazující onemocnění cSCC.
Autoimunitní cytopenie u nemocných s chronickou lymfocytární leukemií
Chronickou lymfocytární leukemii provází dysfunkce imunitního systému. Nerovnováha imunity se mimo jiné projevuje zvýšeným výskytem autoimunitních cytopenií. Pro volbu správného terapeutického postupu je důležité zhodnotit diferenciálně diagnosticky i jiné příčiny anemie, trombocytopenie či granulocytopenie. V terapii se uplatňují zejména kortikosteroidy, intravenózní imunoglobuliny, rituximab, případně další imunosupresiva. Nedostatečná odpověď na terapii je indikací pro zahájení léčby chronické lymfocytární leukemie.
Epiteliální nádory thymu a diagnostické možnosti
Mezi nejčastější tumory thymu patří epiteliální nádory. Řadí se sem thymomy a karcinomy thymu. Jsou velmi vzácné, přesto patří k nejčastějším nádorům předního mediastina u dospělých. Thymus je orgán imunologického systému, který můžeme běžně sledovat při různých vyšetřovacích metodách hrudníku. Více se s ním setkáváme u dětí, ale ani u dospělých není výjimkou. Problémem u dospělých je jeho variabilní vzhled, neboť s věkem dochází k procesu involuce. Involuci podporuje i vliv kortikosteroidů během nadměrného stresu. Stejně tak mohou vést ke změně jeho tvaru a velikosti i patologické léze. Základy embryologie, anatomie spolu se znalostmi jednotlivých zobrazovacích metod jsou nezbytnou podmínkou pro přesnou diagnostiku benigních i maligních tumorů brzlíku. Jen správná identifikace těchto patologií umožňuje zvolit vhodnou metodu terapie.
Trifluridin/tipiracil u metastazujícího kolorektálního karcinomu - kazuistika
V níže popsaném případu se budeme snažit předat zkušenosti s podáním nové moderní chemoterapie u dlouhodobě léčeného pacienta s generalizovaným adenokarcinomem apendixu.
Přínos panitumumabu v léčbě kolorektálního karcinomu - kazuistika
Inhibitory receptoru epidermálního růstového faktoru (epidermal growth factor receptor, EGFR) se staly standardní součástí kombinovaných léčebných schémat metastazujícího/pokročilého kolorektálního karcinomu. Jejich použití je vázáno na doplnění mutačního stavu genů KRAS a NRAS a z hlediska dlouhodobé účinnosti je doporučováno hlavně u levostranných tumorů.1,2 Následující kazuistika ukazuje výrazný přínos použití EGFR inhibitoru panitumumabu v léčbě pacienta s lokálně pokročilým tumorem rektosigmoidea, která i po letech nakonec vedla k velké naději na úplné uzdravení.
Použití obinutuzumabu v klinické praxi - kazuistika
Obinutuzumab spolu s bendamustinem se v současnosti používá u pacientů s folikulárním lymfomem, kteří jsou refrakterní na rituximab nebo na jeho kombinaci s chemoterapií. Kazuistika popisuje případ pacienta, u kterého byla s úspěchem použita kombinace obinutuzumabu s bendamustinem a následně udržovací léčba obinutuzumabem v opakovaném relapsu po předchozích liniích léčby s rituximabem.
Významná patologická odpověď na neoadjuvantní terapii u lokálně pokročilého karcinomu pankreatu - kazuistika
Kazuistika popisuje případ pacienta s lokálně pokročilým karcinomem pankreatu, kde kombinací chemoterapie a chemoradioterapie došlo ke konverzi primárně radikálně neresekabilního onemocnění (lokálně pokročilý karcinom pankreatu) na onemocnění resekabilní s dosažením významné patologické odpovědi.
Téměř kompletní spontánní regrese spinocelulárního plicního karcinomu - kazuistika
Ačkoli má jak incidence, tak i mortalita plicních karcinomů v posledních letech v České republice spíše klesající tendenci, stále patří mezi jedny z nejčastějších nádorových onemocnění u nás u obou pohlaví. V posledních letech jsme schopni pacientům nabídnout stále více přípravků, které v boji s tímto zákeřným onemocněním využívají přirozené vlastnosti jejich vlastního imunitního systému. Níže zdokumentovaný případ popisuje spontánní regresi spinocelulárního plicního nádoru.