Vybrané články
Zobrazují se články pro štítek Kadlec Bohdan . Zobrazit všechny články
Dlouhá cesta k úspěšné léčbě pokročilého KRAS mutovaného nemalobuněčného karcinomu plic - kazuistika
05/2024 MUDr. Bohdan Kadlec, Ph.D.
Nemalobuněčný karcinom plic je nejčastější skupinou plicních nádorů, zodpovědnou za více než 80 % všech případů plicní rakoviny a zůstává hlavní příčinou úmrtí na nádorové onemocnění u nás i ve světě. Zlepšující se možnosti molekulárního rozlišení jednotlivých kategorií nemalobuněčných karcinomů umožňují lépe definovat skupiny pacientů, kteří mají prospěch z cílené léčby. Cílení na mutace KRAS je atraktivní strategií pro léčbu rakoviny, protože jsou časté a důležité pro růst nádoru. Dříve se tradovalo, že přímé zacílení na KRAS je nemožné, vzhledem ke konfiguraci vazebných míst. Nové léky jako sotorasib nebo adagrasib, které vážou KRAS G12C, však ukázaly slibné výsledky v klinických studiích i reálné praxi. Úspěšnost léčby sotorasibem u vysoce předléčeného pacienta je dokumentována i v následující kazuistice.
CELÝ ČLÁNEK
Nemalobuněčný karcinom plic je nejčastější skupinou plicních nádorů, zodpovědnou za více než 80 % všech případů plicní rakoviny a zůstává hlavní příčinou úmrtí na nádorové onemocnění u nás i ve světě. Zlepšující se možnosti molekulárního rozlišení jednotlivých kategorií nemalobuněčných karcinomů umožňují lépe definovat skupiny pacientů, kteří mají prospěch z cílené léčby. Cílení na mutace KRAS je atraktivní strategií pro léčbu rakoviny, protože jsou časté a důležité pro růst nádoru. Dříve se tradovalo, že přímé zacílení na KRAS je nemožné, vzhledem ke konfiguraci vazebných míst. Nové léky jako sotorasib nebo adagrasib, které vážou KRAS G12C, však ukázaly slibné výsledky v klinických studiích i reálné praxi. Úspěšnost léčby sotorasibem u vysoce předléčeného pacienta je dokumentována i v následující kazuistice.
Léčba pacientů s EGFR mutovaným karcinomem plic v pokročilém stadiu a v adjuvanci
03/2023 MUDr. Bohdan Kadlec, Ph.D.
Osimertinib náleží do třetí generace tyrosinkinázových inhibitorů receptoru pro epidermální růstový faktor (epidermal growth factor receptor, EGFR) a jako jediný je účinný i u pacientů s mutací T790M, která je nejčastější příčinou selhání léčby inhibitory předchozích generací. Z léčby pokročilých stadií se jeho role nově přesunula i do adjuvantní léčby pacientů v časném stadiu EGFR mutovaného nemalobuněčného plicního karcinomu. Adjuvantní osimertinib signifikantně snížil riziko recidivy onemocnění nebo úmrtí u pacientů po operaci stadia IB—IIIA včetně recidivy onemocnění v centrálním nervovém systému.
CELÝ ČLÁNEK
Osimertinib náleží do třetí generace tyrosinkinázových inhibitorů receptoru pro epidermální růstový faktor (epidermal growth factor receptor, EGFR) a jako jediný je účinný i u pacientů s mutací T790M, která je nejčastější příčinou selhání léčby inhibitory předchozích generací. Z léčby pokročilých stadií se jeho role nově přesunula i do adjuvantní léčby pacientů v časném stadiu EGFR mutovaného nemalobuněčného plicního karcinomu. Adjuvantní osimertinib signifikantně snížil riziko recidivy onemocnění nebo úmrtí u pacientů po operaci stadia IB—IIIA včetně recidivy onemocnění v centrálním nervovém systému.
Imunoterapie karcinomu plic
05/2019 MUDr. Bohdan Kadlec, Ph.D.
Imunoterapie, která představuje další etapu v léčbě nemalobuněčného karcinomu plic, poskytuje pacientům s pokročilým onemocněním možnost účinné léčby s menší mírou závažných nežádoucích účinků. Léčba zaměřená na inhibici kontrolních bodů imunitních reakcí využívá vysoce selektivní humanizované monoklonální protilátky proti receptorům nebo signálům kontrolních imunitních reakcí, a tímto způsobem může být imunitní systém reaktivován k protinádorové odpovědi. Tato léčba přináší zlepšení celkového přežití, rozšíření spektra léčebných možností a též méně závažný, i když odlišný, profil toxicity ve srovnání s chemoterapií. Imunitně zprostředkované nežádoucí účinky mohou vést k celé řadě klinických stavů a mohou zahrnovat každý orgán v těle. I když je pravděpodobné, že se indikace imunoterapie v budoucnu dále rozšíří, je třeba dalších poznatků ke stanovení optimální kombinace s chemoterapií, radioterapií a dalšími protinádorovými léky, stejně tak i nalezení optimálních biomarkerů k predikci léčebného účinku i toxicity imunoterapie.
CELÝ ČLÁNEK
Imunoterapie, která představuje další etapu v léčbě nemalobuněčného karcinomu plic, poskytuje pacientům s pokročilým onemocněním možnost účinné léčby s menší mírou závažných nežádoucích účinků. Léčba zaměřená na inhibici kontrolních bodů imunitních reakcí využívá vysoce selektivní humanizované monoklonální protilátky proti receptorům nebo signálům kontrolních imunitních reakcí, a tímto způsobem může být imunitní systém reaktivován k protinádorové odpovědi. Tato léčba přináší zlepšení celkového přežití, rozšíření spektra léčebných možností a též méně závažný, i když odlišný, profil toxicity ve srovnání s chemoterapií. Imunitně zprostředkované nežádoucí účinky mohou vést k celé řadě klinických stavů a mohou zahrnovat každý orgán v těle. I když je pravděpodobné, že se indikace imunoterapie v budoucnu dále rozšíří, je třeba dalších poznatků ke stanovení optimální kombinace s chemoterapií, radioterapií a dalšími protinádorovými léky, stejně tak i nalezení optimálních biomarkerů k predikci léčebného účinku i toxicity imunoterapie.
Atezolizumab v léčbě pokročilého nemalobuněčného karcinomu plic
05/2018 MUDr. Bohdan Kadlec, Ph.D.
Atezolizumab (Tecentriq®) je novým reprezentantem z řady imunoterapeutických léků a zároveň první protilátkou proti ligandu proteinu programované buněčné smrti (programmed cell death protein 1, PD-L1) schválenou pro léčbu pokročilého nemalobuněčného karcinomu plic po selhání chemoterapie. Selektivně působí na PD-L1, čímž obnovuje potlačenou schopnost T lymfocytů zabíjet nádorové buňky a zároveň minimalizuje nežádoucí účinky léčby šetřením interakce PD-L2 s PD-1 receptorem. V klinických studiích fáze II/IM prokázal atezolizumab prodloužení celkového přežití o 4,2 měsíce ve srovnání se standardní chemoterapií docetaxelem při uspokojivém bezpečnostním profilu léčby. Perspektivní se jeví i předpokládaná úloha v první linii léčby v kombinaci s chemoterapií a bevacizumabem.
CELÝ ČLÁNEK
Atezolizumab (Tecentriq®) je novým reprezentantem z řady imunoterapeutických léků a zároveň první protilátkou proti ligandu proteinu programované buněčné smrti (programmed cell death protein 1, PD-L1) schválenou pro léčbu pokročilého nemalobuněčného karcinomu plic po selhání chemoterapie. Selektivně působí na PD-L1, čímž obnovuje potlačenou schopnost T lymfocytů zabíjet nádorové buňky a zároveň minimalizuje nežádoucí účinky léčby šetřením interakce PD-L2 s PD-1 receptorem. V klinických studiích fáze II/IM prokázal atezolizumab prodloužení celkového přežití o 4,2 měsíce ve srovnání se standardní chemoterapií docetaxelem při uspokojivém bezpečnostním profilu léčby. Perspektivní se jeví i předpokládaná úloha v první linii léčby v kombinaci s chemoterapií a bevacizumabem.
Nemalobuněčný karcinom plic s mutacemi genu receptoru epidermálního růstového faktoru
05/2018 Prof. MUDr. Jana Skřičková, CSc., Mgr. Blanka Robešová, Ph.D., MUDr. Ondřej Venclíček, MUDr. Bohdan Kadlec, Ph.D., MUDr. Marcela Tomíšková, MUDr. Lenka Jakubíková, Ph.D., MUDr. Jana Špeldová, MUDr. Zdeněk Merta, CSc.
V případě nemalobuněčného karcinomu plic je známa existence somatických mutací v genu pro receptor epidermálního růstového faktoru (EGFR) a jejich vliv na senzitivitu k léčbě inhibitory tyrozinkinázy. Mutace se vyskytují v oblasti tyrozinkinázové domény mezi exonem 18 a 21 genu pro EGFR, převážně to jsou bodové záměny a delece, event. inzerce. V oblasti exonu 19 a 21 je soustředěno 80-90 % známých aktivačních mutací EGFR. Mezi tzv. aktivační mutace patří také bodová mutace G719X v exonu 18, bodové mutace L858R a L861Q v exonu 21 a delece v exonu 19. Mezi tzv. rezistentní mutace patří inzerce v exonu 20, bodové mutace T790M a S768I v exonu 20 a bodová mutace D761Y v exonu 19. Frekvence mutace genu pro EGFR v kavkazské populaci je 10 %. U nemocných s nemalobuněčnými karcinomy plic, u kterých se vyskytuje aktivační mutace pro EGFR, je nejúčinnější léčba tyrozinkinázovými inhibitory. V našem sdělení se věnujeme diagnostice aktivačních i rezistentních mutací genu pro EGFR a podáváme přehled o výsledcích léčby inhibitory tyrozinkinázy první, druhé a třetí generace.
CELÝ ČLÁNEK
V případě nemalobuněčného karcinomu plic je známa existence somatických mutací v genu pro receptor epidermálního růstového faktoru (EGFR) a jejich vliv na senzitivitu k léčbě inhibitory tyrozinkinázy. Mutace se vyskytují v oblasti tyrozinkinázové domény mezi exonem 18 a 21 genu pro EGFR, převážně to jsou bodové záměny a delece, event. inzerce. V oblasti exonu 19 a 21 je soustředěno 80-90 % známých aktivačních mutací EGFR. Mezi tzv. aktivační mutace patří také bodová mutace G719X v exonu 18, bodové mutace L858R a L861Q v exonu 21 a delece v exonu 19. Mezi tzv. rezistentní mutace patří inzerce v exonu 20, bodové mutace T790M a S768I v exonu 20 a bodová mutace D761Y v exonu 19. Frekvence mutace genu pro EGFR v kavkazské populaci je 10 %. U nemocných s nemalobuněčnými karcinomy plic, u kterých se vyskytuje aktivační mutace pro EGFR, je nejúčinnější léčba tyrozinkinázovými inhibitory. V našem sdělení se věnujeme diagnostice aktivačních i rezistentních mutací genu pro EGFR a podáváme přehled o výsledcích léčby inhibitory tyrozinkinázy první, druhé a třetí generace.
Neuroendokrinní plicní nádory
05/2018 MUDr. Marcela Tomíšková, MUDr. Lenka Jakubíková, Ph.D., MUDr. Bohdan Kadlec, Ph.D., MUDr. Jana Špeldová, prof. MUDr. Jana Skřičková, CSc.
Neuroendokrinní plicní nádory představují skupinu vzácných nádorů. Jejich incidence činí 1,35 případů na 100 000 obyvatel. Tvoří heterogenní skupinu od dobře a středně diferencovaných karcinoidů až po velmi agresivní, nízce diferencované karcinomy. Diagnostika se opírá o patomorfologii, imunohistochemické vyšetření a průkaz neuroendokrinní diferenciace. Jednotlivé typy neuroendokrinních plicních nádorů se mezi sebou liší lokalizací, biologickým chováním, klinickým obrazem, způsobem diagnostiky a léčebnými přístupy. Nízce diferencované karcinomy (LCNEC, SCLC) jsou agresivní, citlivé k chemoterapii a ozařování, ale mají špatnou prognózu. U dobře a středně diferencovaných neuroendokrinních plicních nádorů (typický a atypický karcinoid), zachycených v operabilním stadiu, vede chirurgické odstranění nádoru k jeho úplnému vyléčení. Analoga somatostatinových receptorů, peptidová radionuklidová receptorová terapie a/nebo inhibitory m-TOR (mammalian target of rapamycin) představují nové možnosti v léčbě recidivujících nebo inoperabilních neuroendokrinních plicních nádorů stupně I a II.
CELÝ ČLÁNEK
Neuroendokrinní plicní nádory představují skupinu vzácných nádorů. Jejich incidence činí 1,35 případů na 100 000 obyvatel. Tvoří heterogenní skupinu od dobře a středně diferencovaných karcinoidů až po velmi agresivní, nízce diferencované karcinomy. Diagnostika se opírá o patomorfologii, imunohistochemické vyšetření a průkaz neuroendokrinní diferenciace. Jednotlivé typy neuroendokrinních plicních nádorů se mezi sebou liší lokalizací, biologickým chováním, klinickým obrazem, způsobem diagnostiky a léčebnými přístupy. Nízce diferencované karcinomy (LCNEC, SCLC) jsou agresivní, citlivé k chemoterapii a ozařování, ale mají špatnou prognózu. U dobře a středně diferencovaných neuroendokrinních plicních nádorů (typický a atypický karcinoid), zachycených v operabilním stadiu, vede chirurgické odstranění nádoru k jeho úplnému vyléčení. Analoga somatostatinových receptorů, peptidová radionuklidová receptorová terapie a/nebo inhibitory m-TOR (mammalian target of rapamycin) představují nové možnosti v léčbě recidivujících nebo inoperabilních neuroendokrinních plicních nádorů stupně I a II.
Biologická léčba nemalobuněčného karcinomu plic
08/2016 Jana Skřičková, Ondřej Venclíček, Bohdan Kadlec, Marcela Tomíšková, Lenka Jakubíková, Jana Špeldová
V posledních letech zaznamenala léčba nemalobuněčného karcinomu plic (NSCLC) prudký rozvoj. Díky preparátům biologické léčby došlo v případě nemalobuněčného bronchogenního karcinomu ke zlepšení přežití především u neoperabilních místně pokročilých a metastatických NSCLC. Preparáty, které cíleně působí na pochody uvnitř nádorových buněk, se uplatňují především u adenokarcinomů. Již v době stanovení diagnózy je nutné co nejpřesněji určit morfologickou diagnózu, a pokud je to indikováno, provést genetické testování. V našem sdělení podáváme přehled o vývoji a možnostech biologické léčby.
CELÝ ČLÁNEK
V posledních letech zaznamenala léčba nemalobuněčného karcinomu plic (NSCLC) prudký rozvoj. Díky preparátům biologické léčby došlo v případě nemalobuněčného bronchogenního karcinomu ke zlepšení přežití především u neoperabilních místně pokročilých a metastatických NSCLC. Preparáty, které cíleně působí na pochody uvnitř nádorových buněk, se uplatňují především u adenokarcinomů. Již v době stanovení diagnózy je nutné co nejpřesněji určit morfologickou diagnózu, a pokud je to indikováno, provést genetické testování. V našem sdělení podáváme přehled o vývoji a možnostech biologické léčby.