06/2020
Obsah čísla
Prof. MUDr. Miloš Pešek, CSc.
Prof. MUDr. Samuel Vokurka, Ph.D.
Mgr. Simona Šípová, MHA, a Bc. Michaela Tůmová
Pacientka s nemalobuněčným karcinomem plic léčená osimertinibem – kazuistika
Leona Koubková
Gabriela Krákorová, Jan Baxa, Miloš Pešek
Netypický projev nemalobuněčného plicního karcinomu – kazuistika
Tomáš Hanslík, Zdeněk Chovanec, Alena Berková, Stanislav Špelda, Michal Benej, Adam Peštál, Vadim Prudius Ivan Čapov, Vladimír Červeňák, Tetiana Shatokhina
Věra Benešová
Michaela Miškovičová
Martina Kubecová, Klaudia Regináčová
BRCA pozitivní karcinom ovaria – kazuistika
Klaudia Regináčová, Martina Kubecová
Ivo Kocák, Ilona Kocáková, Zdeněk Řehák
Neuroendokrinní karcinom jater – kazuistika
Andrea Jurečková
Mucinózní neoplazie apendixu – kazuistika
Alena Berková, Petr Vlček, Ilona Krejčová, Tamara Vystrčilová, Vladimír Červeňák, Zdeněk Chovanec, Sabina Svobodová
Dlouhodobé přežití pacienta s primárně metastazujícím karcinomem prostaty – kazuistika
Jana Katolická
Podporujeme - Nezůstat sám a být v kontaktu
Zralý diferencovaný teratom thymu – náhodná diagnostika u pacienta s ebrietou
Zdeněk Chovanec, Alena Berková, Vladimír Červeňák, Tomáš Hanslík, Adam Peštál, Vadym Prudius, Ivan Čapov
Petra Bělohlávková
Léčba relapsu akutní promyelocytární leukemie oxidem arsenitým u chronicky dialyzované pacientky
Kateřina Benková, Zdeněk Kořístek, Petra Richterová, Jana Mihályová, Dagmar Zámoravcová, Karel Lach, Roman Hájek
Eugen Kubala
Denosumab – důležitá součást léčby pacientů s metastatickým postižením skeletu
Samuel Vokurka
Doporučené články
Prof. MUDr. Samuel Vokurka, Ph.D.
Pacientka s nemalobuněčným karcinomem plic léčená osimertinibem - kazuistika
Dnes již víme, že nemalobuněčný karcinom plic (NSCLC) je geneticky nehomogenní skupinou nádorů. Průkaz genetických aberací nám pak umožňuje predikovat účinnost cílené léčby. Řadu let jsou již vyšetřovány mutace genu pro receptor epidermálního růstového faktoru (EGFR). K dispozici máme tři generace inhibitorů tyrosinkinázy EGFR. Osimertinib je tyrosinkinázový inhibitor EGFR 3. generace, který byl nejprve schválen k léčbě pacientů s lokálně pokročilým nebo metastazujícím NSCLC s prokázanou mutací T790M EGFR (FDA 11/2015 a EMA 2/2016). V současné době je osimertinib schválen i pro léčbu první linie u pacientů s prokázanou aktivační mutací genu EGFR (FDA 4/2018 a EMA 6/2018).
Dlouhodobě přežívající pacientka s EGFR mutací - delecí na exonu 19 a získanou rezistentní mutací T790 - kazuistika
Metastazující karcinom plic má velmi špatnou prognózu, s pětiletým přežitím kolem 5 %. Plicní zhoubné novotvary s řídicí mutací, na kterou jsou dostupné biologicky cílené léky, mají lepší prognózu, jak ukazuje kazuistika nemocné se senzitivní řídicí EGFR mutací. Během léčby byla opakovaně prováděna biopsie tumoru i odběr periferní krve, tekutá biopsie, mj. k průkazu získané rezistentní mutace T790. Nemocná přežívá s metastazujícím adenokarcinomem plic osm let, stále s dobrou kvalitou života. Byla léčena opakovaně biologicky cílenou léčbou, chemoterapií i radioterapií. Kazuistika ukazuje na to, že díky vhodně volené sekvenci léčby podle předpokládaného či známého genetického profilu tumoru se i metastazující karcinom plic může změnit z takto závažného onemocnění na onemocnění chronické.
Netypický projev nemalobuněčného plicního karcinomu - kazuistika
Autoři čtenáře seznamují prostřednictvím kazuistiky s pacientem, u kterého se nemalobuněčný plicní karcinom projevil netypicky objemným vyklenutím hrudní stěny. Zpočátku imponoval klinicky i radiologicky jako sarkom hrudní stěny, jelikož nebyla patrná tumorózní infiltrace plicního parenchymu. Dále bylo přítomné ložisko pravého laloku štítné žlázy nejisté povahy. Rozuzlení a stanovení diagnózy přinesla až řada imunohistochemických testů. Podle genetického vyšetření byla v karcinomu prokázána přítomnost mutace ligandu programované buněčné smrti 1 (PD-L1) a následně byla nasazena imunologická terapie, která vedla k výrazné regresi nádorové masy hrudní stěny.
Léčba metastazujícího hormonálně dependentního karcinomu prsu kombinací palbociclib a letrozol - kazuistika
Protinádorový účinek léčby inhibitory cyklin-dependentní kinázy 4/6 (CDK4/6) v kombinaci s hormonální léčbou metastazujícího hormonálně dependentního karcinomu prsu významně prodlužují přežití bez progrese s prodloužením délky života. Užití této kombinace v běžné klinické praxi zásadně mění možnosti léčby našich pacientek.
Ribociclib v první linii terapie hormonálně dependentního generalizovaného karcinomu prsu u mladé pacientky s jaterní toxicitou - kazuistika
Kazuistika popisuje případ mladé premenopauzální pacientky s hormonálně dependentním, HER2 negativním karcinomem prsu, diagnostikovaným ve stadiu generalizace do skeletu a lymfatických uzlin. Vzhledem k rozsahu postižení při nehrozící viscerální krizi a histopatologické charakteristice nádoru byla do první linie paliativní terapie zvolena kombinace inhibitoru cyklin-dependentní kinázy 4/6 (CDK4/6) ribociclibu s inhibitorem aromatázy letrozolem a agonistou hormonu uvolňujícího luteinizační hormon (LHRH). Tato léčba má velmi slibné výsledky podle randomizovaných studií, ve kterých ramena s ribociclibem ve srovnání s hormonální léčbou samotnou vykazují významnou dlouhodobou superioritu. Účinnost a profit z léčby je evidentní i u naší pacientky. Užívání terapie je ze začátku komplikováno závažnou hepatotoxicitou, etiologie je ale v tomto případě velmi suspektně multifaktoriální. Po mírné úpravě dávkování a pečlivé monitoraci jaterních parametrů pokračuje nemocná v terapii s velmi dobrou tolerancí, nyní již desátým cyklem.
Význam multidisciplinárního přístupu k terapii ovariálního karcinomu a jeho vliv na prodloužení celkového přežití - kazuistiky
Na příkladu pacientek s pokročilým karcinomem vaječníků se snažíme demonstrovat význam multidisciplinámího přístupu k tomuto onemocnění a jeho vliv na prodloužení přežití.
BRCA pozitivní karcinom ovaria - kazuistika
V naší kazuistice prezentujeme pacientku s BRCA pozitivním karcinomem ovaria, která byla diagnostikována ve IV. stadiu onemocnění a podstoupila léčebné modality, které byly přístupné. Kazuistikou jsme chtěli zdůraznit význam multidisciplinárního týmu, nutnost genetického vyšetření při rozhodování o léčbě, a také vliv antiangiogenní a cílené léčby na přežití pacientky pří dobré kvalitě života.
Konkomitantní aplikace nivolumabu a cílené radioterapie s výrazným klinickým účinkem na generalizovaný melanom u pacienta ve vyšším věku - kazuistika
V následující kazuistice popisujeme komplexní diagnostický a terapeutický postup u staršího pacienta s generalizovaným melanomem.
Neuroendokrinní karcinom jater - kazuistika
Prezentována je kazuistika pacientky s neuroendokrinním karcinomem jater a hormonálně podmíněnou symptomatologií. Navzdory značnému vstupnímu rozsahu onemocnění a neuspokojivému účinku 1. linie léčby na bázi platiny byla následně léčena celkem třemi dalšími liniemi paliativní chemoterapie a přežívala více než 2,5 roku.
Mucinózní neoplazie apendixu - kazuistika
Pacient ve věku 59 let s ulcerózní kolitidou je vyšetřován s intermitentními bolestmi břicha. Po provedení ultrazvukového vyšetření břicha bylo vysloveno podezření na mukokélu apendixu. Tato diagnóza byla následně potvrzena i na vyšetření magnetickou rezonancí. Mukokéla je chronická, cystická dilatace apendixu způsobená akumulací hlenu při luminální obstrukci. Mukokély jsou velice často asymptomatické. Pro potenciální malignitu a riziko ruptury se vznikem pseudomyxomu peritonea by měly být vždy chirurgicky odstraněny. U pacienta byla indikována a provedena laparoskopická apendektomie. Histologické vyšetření apendixu prokázalo low-grade apendikální mucinózní neoplazii (LAMN), hodnocenou podle WHO 2019 a 8. vydání TNM (tumor, nodes, metastasis) klasifikace jako pTis. Resekční linie byla bez patologických změn. Vzhledem k výsledku histologie byla apendektomie dostačujícím výkonem a pacient je dále sledován v rámci onkologické a gastroenterologické ambulance.
Dlouhodobé přežití pacienta s primárně metastazujícím karcinomem prostaty - kazuistika
U pacientů s metastazujícím kastračně rezistentním karcinomem prostaty byly doposud omezené možnosti léčby po selhání nebo rezistenci k docetaxelu rozšířeny o schválené přípravky abirateron acetát, cabazitaxel, enzalutamid a radium-223 dichlorid. I když bylo prokázáno, že každá z těchto látek významně prodlužuje celkové přežití v monoterapii, výsledky naznačují, že sekvence inovativních strategií s tradiční léčbou může dosáhnout aditivních nebo synergických účinků, což dále zvyšuje prospěch pro pacienta.
Zralý diferencovaný teratom thymu - náhodná diagnostika u pacienta s ebrietou
V kazuistice je prezentován případ 23letého muže, astmatika, došetřovaného pro náhle vzniklou dušnost, neúrazovou bolestivost levého ramene a zad po požití alkoholu. Na provedeném rentgenovém snímku bylo patrné rozšíření mediastina doleva a na následně provedeném vyšetření hrudníku výpočetní tomografií (computed tomography, CT) byl zřejmý infiltrát předního mediastina velikosti 4 * 5 * 5 cm. Vzhledem k nejednoznačné etiologii bylo dále provedeno plicní vyšetření a biopsie infiltrace pod CT kontrolou. Výsledek histologie nebyl jednoznačný, bylo vysloveno podezření na low grade myofibroblastický sarkom nebo teratom. Pacient byl tedy indikován k operační revizi, kdy byla provedena v jedné době nekomplikovaná diagnostická videothorakoskopická revize s vyšetřením cryo-cut a s následnou sternotomií rozšířenou o přední levostrannou thorakotomii s exstirpací infiltrátu mediastina. Definitivní histologie potvrdila nález zralého diferencovaného teratomu thymu.
Dlouhodobá léčebná odpověď u myelodysplastického syndromu 5q minus po vysazení lenalidomidu - kazuistika
Myelodysplastický syndrom (MDS) 5q minus patří do kategorie MDS nízkého rizika s dobrou prognózou. Léčba lenalidomidem může účinně vést k dosažení transfuzní nezávislosti i cytogenetické remise se zlepšením celkového přežití pacientů. Prezentujeme případ pacientky, u které 5,5 roku po přerušení léčby lenalidomidem trvá dlouhodobá remise onemocnění.
Léčba relapsu akutní promyelocytární leukemie oxidem arsenitým u chronicky dialyzované pacientky
Oxid arsenitý (arsenic trioxide, ATO) je lékem volby v léčbě relapsu akutní promyelocytární leukemie (acute promyelocytic leukemia, APL). Pro management léčby oxidem arsenitým u chronicky dialyzovaných pacientů však neexistují jednotná doporučení. Předložená kazuistika popisuje léčbu relabované APL pomocí ATO v dávce 10 mg 3* týdně po hemodialýze, přičemž byly frekventně kontrolovány laboratorní hodnoty a interval QT. Průběžně byly rovněž odebírány vzorky plazmy pro měření koncentrace arsenu. Léčba byla úspěšná a pacientka dosáhla molekulární remise bez výskytu závažnějších nežádoucích účinků. Autoři dále diskutují problematiku použití ATO u dialyzovaných pacientů a závěrem konstatují, že při léčbě APL u dialyzovaných pacientů lze bezpečně a efektivně použít ATO při pečlivém sledování pacienta. Informace o koncentraci arsenu v krvi není pro management léčby přínosná.
Přínos kombinace encorafenib + binimetinib v léčbě melanomu s mutací BRAF V600 - aktualizované výsledky studie COLUMBUS
Léčba pokročilého a metastazujícího melanomu s mutací BRAF V600 kombinační léčbou inhibitory proteinkináz BRAF a MEK encorafenibem a binimetinibem byla prokázána ve studii COLUMBUS, jejíž výsledky byly aktualizovány v červnu 2020. Encorafenib je ATP-kompetitivní inhibitor BRAF, který je schopen, oproti jiným inhibitorům BRAF - dabrafenibu (2 hodiny) nebo vemurafenibu (0,5 hodiny) -, blokovat 30 hodin několik mutovaných forem BRAF proteinkinázy (např. V600E, V600D a V600K) v nádorových melanomových buňkách. Umožňuje téměř trvalou inhibici mutované formy BRAF kinázy. Podle aktualizovaných výsledků studie COLUMBUS byly potvrzeny výsledky doby přežití bez progrese (progression free survival, PFS) u kombinace encorafenib + binimetinib, kdy medián PFS dosáhl hodnoty 14,9 měsíce, oproti vemurafenibu, kde medián dosáhl hodnoty 7,3 měsíce. Významné je srovnání obou BRAF inhibitorů encorafenibu a vemurafienibu, které naznačilo vyšší účinnost encorafenibu oproti vemurafenibu (medián PFS 9,6 vs. 7,3 měsíce; poměr rizik [hazard ratio, HR] 0,68; 95% interval spolehlivosti [confidence interval, CI] 0,52-0,88; p = 0,0038). Kombinace BRAF inhibitoru encorafenibu a MEK inhibitoru binimetinibu významně prodloužila medián PFS na 16,4 měsíce a medián celkového přežití (overall survival, OS) na 33,6 měsíce bez navýšení toxicity oproti již zavedeným a používaným kombinacím inhibitorů BRAF a MEK, které používáme v léčbě BRAF V600 mutovaného melanomu. Při dlouhodobém sledování pacientů léčených kombinací encorafenib 450 mg + binimetinib 45 mg (COMBO 450) oproti vemurafenibu 960 mg dosáhlo 48měsíčního PFS 26 % pacientů vs. 12 % pacientů. Dalším primárním cílovým ukazatelem studie COLUMBUS byl aktualizovaný výsledek celkového přežití (OS). V dlouhodobém sledování s mediánem 60,6 měsíce byla prokázána nejvyšší míra OS u pacientů ze skupiny COMBO 450. Čtyřletého přežití dosáhlo 39 % pacientů léčených kombinační léčbou COMBO 450, 37 % pacientů léčených monoterapií encorafenib 300 mg (ENCO 300) a 26 % pacientů léčených vemurafenibem (VEM). Aktualizované výsledky studie COLUMBUS prezentované na konferenci pořádané American Society of Clinical Oncology (ASCO) 2020 jen potvrdily, že kombinace encorafenibu a binimetinibu je vysoce efektivní léčba u BRAF V600 mutovaného melanomu.
Denosumab - důležitá součást léčby pacientů s metastatickým postižením skeletu
Denosumab, 120 mg inj. s.c., významně přispívá k oddálení rozvoje kostní komplikace (patologická fraktura, míšní komprese, stav vyžadující radioterapii či chirurgickou intervenci) a zhoršení bolestí u pacientů s metastatickým postižením skeletu. Vstupní zajištění sanace chrupu a řádná suplementace kalcia a vitaminu D jsou nedílnou součástí a podmínkou úspěšné léčby s denosumabem.