04/2021
Obsah čísla
medailonek: Katarína Petráková
Prognostické a prediktivní markery u karcinomu prsu
Zuzana Bielčiková
Význam inhibitorů cyklin‑dependentních kináz 4/6 v léčbě karcinomu prsu
Marta Krásenská
Triple negativní karcinom prsu
Michaela Miškovičová
Radioterapie v léčbě karcinomu prsu
Tomáš Svoboda, Daniela Čechová
PI3K/Akt/mTOR signální dráha a karcinom prsu – od molekulárních cílů po klinické aspekty
Jana Dvořáčková, Barbora Kubová, Jarmila Šimová, Magdalena Uvírová
Aleš Langer, Hana Študentová
Molekulární klasifikace endometriálních karcinomů
Jiří Presl, Tomáš Vaněček, Michal Michal, Jiří Bouda, Jan Kosťun, Pavel Vlasák, Petr Stráník
Screening karcinomu děložního hrdla a role HPV
Tomáš Fait
Úloha brachyterapie v léčbě lokálně pokročilého karcinomu děložního hrdla
Radovan Vojtíšek
Anna Nohejlová Medková
Doporučené články
Prognostické a prediktivní markery u karcinomu prsu
Prognostické a prediktivní markéry jsou cestou k personalizaci léčby. Predikce prognózy je důležitá pro stratifikaci nemoci podle rizika relapsu a je předpokladem pro eskalaci či deeskalaci léčby. V případě časného hormonálně pozitivního (hormone receptor positive, HR+) karcinomu prsu plní tuto roli zejména multigenové testy (multigene assays, MGA). Naděje jsou kladeny i do růstové aktivity nemoci (Ki 67) v reakci na neoadjuvantní hormonální terapii. U agresivních subtypů s expresí receptoru 2 pro lidský epidermální růstový faktor (human epidermal growth factor receptor 2- positive, HER2+) a triple negativního karcinomu prsu (triple negative breast cancer, TNBC) - je hlavním prognostickým markerem dosažení patologické kompletní remise a přítomnost tumor infiltrujících lymfocytů; v této kategorii zůstal i ligand programované buněčné smrti 1 (programmed death ligand 1, PD-L1) u TNBC. Jedinými a zároveň již etablovanými prediktivními markery odpovědi na léčbu zůstávají u časného karcinomu prsu estrogenový receptor (ER) a HER2. O něco lépe s predikcí jsme na tom u metastazujícího karcinomu prsu, kde k ER a HER2 můžeme přidat PDL-1 u metastazujícího TNBC, mutaci v genu PIK3CA u HR+ karcinomu a přítomnost mutace v genech BRCA jakožto prediktoru pro efekt inhibitorů PARP Predikce léčebného účinku je také předpokladem pro zlepšení přežívání nemocných a pro snižování toxicity necíleně působící léčby.
Význam inhibitorů cyklin-dependentních kináz 4/6 v léčbě karcinomu prsu
Hormonálně dependentní karcinom prsu je onemocnění s expresí estrogenového a/nebo progesteronového receptoru a představuje až 75 % všech onemocnění. Hormonoterapie je cílenou léčbou, účinná v neoadjuvanci, adjuvanci i léčbě pokročilého onemocnění. Až polovina pacientů s metastazujícím onemocněním vyvine rezistenci k hormonální léčbě. Jednou z možností, jak ovlivnit rozvoj rezistence, je podat společně s hormonoterapií tzv. inhibitory cyklin dependentních kináz 4/6. Palbociclib, ribociclib a abemaciclib prokázaly v klinických studiích fáze III statisticky i klinicky významnou účinnost. Konzistentně téměř zdvojnásobují přežití bez progrese, zvyšují četnost léčebných odpovědí a prodlužují přežití nemocných. V kombinaci s inhibitorem aromatázy a fulvestrantem se staly novým standardem první a druhé linie léčby metastazujícího karcinomu prsu.
Triple negativní karcinom prsu
Triple negativní karcinomy prsu (triple negative breast cancer, TNBC) reprezentují heterogenní skupinu karcinomů prsu, a to histologicky, molekulárně biologicky i imunologicky. Společným charakteristickým molekulárním znakem je, že neexprimují estrogenové receptory α, progesteronové receptory a receptory pro lidský epidermální růstový faktor 2 (human epidermal growth factor receptor 2, HER2).1 Ukazují se jako nejagresivnější podtyp karcinomu prsu a jsou obvykle spojeny se závažnou prognózou a zvýšenou úmrtností na celém světě. Typická je jejich extrémně vysoká proliferace a sklon k hematogennímu metastazování.2 Závažnost tohoto onemocnění je primárně pozorovaná u mladších žen, ale může se objevit ve všech věkových skupinách. Epidemiologicky představují TNBC asi 15-20 % nově diagnostikovaných karcinomů prsu.3 Mladé pacientky trpí často horšími klinickými výsledky, jako je časný relaps a objevení viscerálních metastáz. Současná klinická léčba TNBC je obecně náročná, běžnou překážkou je chemorezistence a opakované recidivy nádoru.4
Během posledních desetiletí zaznamenáváme jen malý terapeutický pokrok a standardem péče zůstává chemoterapie. Ačkoli začlenění cílených látek, jako jsou inhibitory poly (ADP ribózy) polymerázy (PARP) a inhibitory kontrolních bodů imunity, se v klinické praxi jeví jako slibné, odpovědi TNBC na tyto druhy terapie se stále značně liší. Bez ohledu na obohacenou chemosenzitivitu a imunogenitu však většina pacientek s TNBC nedosahuje uspokojivých klinických odpovědí. Nedostatek konkrétních účinných terapeutických cílů je jedním z klíčových faktorů, které brání podstatnému zlepšení efektu cílené léčby.5 Začlenění imunomolekulárních terčů do kombinace a zdokonalení standardní chemoterapie zejména v časných fázích onemocnění může být klíčem k odemčení slibné budoucnosti managementu TNBC.4
Radioterapie v léčbě karcinomu prsu
Radioterapie patří mezi nejzákladnější metody protinádorové léčby, karcinom prsu nevyjímaje. Uplatňuje se v celé řadě situací z hlediska využití je nejčastěji standardní součástí adjuvantní léčby, ale využít ji lze kdykoli i s paliativním záměrem, jak v oblasti primárního nádoru, tak metastatického postižení prakticky v kterékoli lokalizaci. Metoda prochází obrovským vývojem. Díky využití moderních diagnostických metod došlo k významnému zpřesnění plánování, vývojem prochází frakcionační režimy, s kvalitnějším přístrojovým vybavením je možno aplikovat mnohem přísnější limity k ochraně okolních rizikových orgánů. Radiační onkologové dokážou zareagovat na celou řadu situací, jako jsou rekonstrukční výkony, úpravy cílových objemů na podkladě porovnání rizik oproti benefitům, ale i nahradit dříve běžné radikální chirurgické výkony. Prs šetřící operace a odstranění pouze sentinelové uzliny, ve většině případů doplněné právě o léčbu zářením, totiž představují zcela srovnatelnou alternativu při současném udržení psychického stavu, integrity těla a kvality života nemocných. Naopak v současnosti probíhají studie založené na podání systémové léčby v kombinaci s radioterapií při vynechání léčby chirurgické. Výsledky budou jistě zajímavé, pro dostatečné srovnání jednotlivých přístupů však bude zapotřebí poměrně dlouhé doby sledování.
PI3K/Akt/mTOR signální dráha a karcinom prsu - od molekulárních cílů po klinické aspekty
Karcinom prsu patří mezi nejčastější zhoubná onemocnění u žen. Signální dráha PI3K/Akt/mTOR hraje důležitou roli v řadě buněčných procesů podílejících se na proliferaci, metabolismu, buněčném růstu a přežití. Alterace této signální dráhy byly nalezeny u celé řady nádorů, včetně nádoru prsu. Konstitutivní aktivace PI3K/Akt/mTOR signální dráhy hraje klíčovou roli v patogenezi nádoru a rezistenci na konvenční terapii. V souvislosti s nově schválenou léčbou pomocí inhibitorů PI3K nabývá na významu i stanovení PIK3CA mutačního statusu jako prediktivního markeru léčebné odpovědi.
Niraparib
Niraparib je novějším členem již známé rodiny inhibitorů PARP. Některé zástupce již řadíme ke standardům léčby ovariálního karcinomu. Karcinomu, který se mezi Gynekologickými nádory smutně pyšní nejvyšší letalitou. I když má jeho incidence ve vyspělých zemích tendenci se snižovat, stále se jedná se o pátou nejčastější příčinu úmrtí na nádorové onemocnění ve světě u žen. Většina ovariálních karcinomů je bohužel diagnostikována ve 3. nebo 4. stadiu. Nemoc v takto pokročilém stadiu je vysoce citlivá na platinové a taxanové deriváty, ale stejně jako u dalších protinádorových léčiv dochází často k relapsům a rezistenci na tuto léčbu. A právě jako udržovací terapie relapsů ovariálního karcinomu a nově diagnostikovaného pokročilého ovariálního karcinomu si našel niraparib své místo. Nejvíce z něj nepřekvapivě vytěží pacientky s mutací v genech BRCA1/2.
Molekulární klasifikace endometriálních karcinomů
Základem diagnostiky endometriálního karcinomu je histopatologická morfologie. Bokhman v roce 1983 položil základ klasickému dělení endometriálního karcinomu na dvě poměrně široké skupiny nádorů rozdílných v patogenezi. Tato klasifikace splňuje didaktický účel, poskytuje snadnou orientaci pro epidemiologická data, avšak není vhodná ke stratifikaci pacientek. Toto dělení v sobě nese široký překryv klinických, patologických i molekulárních vlastností tumorů. The Cancer Genome Atlas (TCGA) projekt řadí endometriální tumory do čtyř skupin na základě molekulárně genetických vlastností. Integrace histopatologického nálezu spolu s molekulární klasifikací se jeví jako nejlepší přístup pro hodnocení každého jednotlivého nádoru.
Screening karcinomu děložního hrdla a role HPV
Lidské papilomaviry (human papillomavirus, HPV) jsou nejvýznamnějším příčinným faktorem vzniku karcinomu hrdla děložního, ale také dalších maligních i benigních lézí ženského a mužského genitálu a částečně dalších oblastí přechodu dlaždicového a cylindrického epitelu. Zabránění získání této infekce je ve svém důsledku primární prevencí všech těchto lézí. Základem sekundární prevence, která je však zatím vytvořena jen pro nejčastější z lézí karcinom hrdla děložního -, je včasný záchyt buněčných změn nebo zjištění HPV infekce, případně kombinace obou.
Úloha brachyterapie v léčbě lokálně pokročilého karcinomu děložního hrdla
Brachyterapie je indikována v léčbě všech lokálně pokročilých karcinomů děložního hrdla. Konvenční plánování založené na dvou ortogonálních rentgenových snímcích nezohledňuje odpověď na zevní radioterapii a není tak konzistentní s aktuálním individuálním rozsahem tumoru. Koncept, který bere v potaz změnu velikosti tumoru a topografii rizikových orgánů na konci iniciální zevní radioterapie, je obrazem řízená adaptivní brachyterapie (image guided adaptive brachytherapy, IGABT). Ta také umožňuje navyšování dávky z brachyterapie do nově definovaných cílových objemů, a to podle míry rizika rekurence. Obrazem řízená adaptivní brachyterapie má pozitivní vliv na lokoregionální kontrolu onemocnění a na redukci pozdní postradiační toxicity. Zlatým standardem při plánování IGABT nádorů děložního hrdla je použití vyšetření magnetickou rezonancí. Aktuální léčebná doporučení jsou založena na opakovaném hodnocení nádoru klinickým vyšetřením a pomocí zobrazovacích metod, optimálně pomocí vyšetření magnetickou rezonancí, s následnou adaptací dávkové preskripce a cílových objemů podle odpovědi a rizika rekurence.
Dlouhodobý účinek terapie panitumumabem u pacienta s primárně generalizovaným karcinomem rekta - kazuistika
Kolorektální karcinom patří mezi nejčastější nádory v České republice. U generalizovaných pacientů s nemutovaným genem RAS máme k dispozici terapii monoklonálními protilátkami proti receptoru pro epidermální růstový faktor (epidermal growth factor receptor antibodies, anti EGFR). U většiny pacientů dochází při této terapii k rozvoji kožní toxicity, která má zásadní vliv na kvalitu života, proto prevence nežádoucích účinků a testování genů RAS vede ke zlepšení managementu pacientů s metastazujícím kolorektálním karcinomem.1 Uvádíme zde případ pacienta, u kterého při terapii panitumumabem došlo k vymizení mnohočetných jaterních metastáz.