Vybrané články
Zobrazují se články pro štítek Špaček Jan . Zobrazit všechny články
Pokrok v léčbě pokročilého nemalobuněčného karcinomu plic s mutací G12C onkogenu KRAS
03/2024 MUDr. Petra Zemanová, doc. MUDr. Milada Zemanová, Ph.D.; MUDr. Jan Špaček
Mutace genu KRAS patří k nejčastějším genovým aberacím u solidních nádorů. U nemalobuněčného plicního adenokarcinomu se vyskytuje s frekvencí 30 %. Sotorasib a adagrasib jsou ireverzibilní inhibitory KRAS G12C, uplatňující se v léčbě nemalobuněčného karcinomu plic s touto prokázanou mutací.
CELÝ ČLÁNEK
Mutace genu KRAS patří k nejčastějším genovým aberacím u solidních nádorů. U nemalobuněčného plicního adenokarcinomu se vyskytuje s frekvencí 30 %. Sotorasib a adagrasib jsou ireverzibilní inhibitory KRAS G12C, uplatňující se v léčbě nemalobuněčného karcinomu plic s touto prokázanou mutací.
Účinnost a toxicita kombinované imunochemoterapie v léčbě pacientů s bronchogenním karcinomem s expresí receptoru PD-L1 <1 % - kazuistika
05/2023 MUDr. Jan Špaček, Ph.D.
Následující kazuistika pojednává o přínosech a potenciálních rizicích jedné z nejmodernějších léčebných modalit, které v klinické onkologii máme k dispozici. Imunoterapie cílená na kontrolní body imunitní reakce dokáže zejména ve dvojkombinaci dosáhnout významné a trvalé léčebné odpovědi u poměrně vysokého procenta pacientů. Tyto impozantní terapeutické výsledky však nejsou bez nežádoucích účinků. Rizikovější stran vývoje toxicity a dávkově dependentní je použití molekuly cílící na receptor CTLA-4. Méně případů autoimunitních reakcí potom pozorujeme při použití anti-PD-1 monoklonálních protilátek, a ještě méně při užití anti-PD-LI monoklonálních protilátek. Jak víme již z mnoha klinických studií, autoimunitně podmíněné nežádoucí účinky imunoterapie jsou většinou spojeny i s léčebným efektem. Přesně tento kauzální důkaz nám bude demonstrovat náš kazuistický případ.
CELÝ ČLÁNEK
Následující kazuistika pojednává o přínosech a potenciálních rizicích jedné z nejmodernějších léčebných modalit, které v klinické onkologii máme k dispozici. Imunoterapie cílená na kontrolní body imunitní reakce dokáže zejména ve dvojkombinaci dosáhnout významné a trvalé léčebné odpovědi u poměrně vysokého procenta pacientů. Tyto impozantní terapeutické výsledky však nejsou bez nežádoucích účinků. Rizikovější stran vývoje toxicity a dávkově dependentní je použití molekuly cílící na receptor CTLA-4. Méně případů autoimunitních reakcí potom pozorujeme při použití anti-PD-1 monoklonálních protilátek, a ještě méně při užití anti-PD-LI monoklonálních protilátek. Jak víme již z mnoha klinických studií, autoimunitně podmíněné nežádoucí účinky imunoterapie jsou většinou spojeny i s léčebným efektem. Přesně tento kauzální důkaz nám bude demonstrovat náš kazuistický případ.
Maligní pleurální mezoteliom – kazuistika
05/2023 MUDr. Petra Zemanová; doc. MUDr. Milada Zemanová, Ph.D.; MUDr. Jan Špaček, Ph.D.
Kazuistika popisuje případ 59letého pacienta, který je léčen imunoterapií pro inoperabilní recidivu maligního pleurálního mezoteliomu. Následná diskuse shrnuje výsledky klinických studií, které se zabývají využitím imunoterapie v léčbě neresekabilního maligního pleurálního mezoteliomu.
CELÝ ČLÁNEK
Kazuistika popisuje případ 59letého pacienta, který je léčen imunoterapií pro inoperabilní recidivu maligního pleurálního mezoteliomu. Následná diskuse shrnuje výsledky klinických studií, které se zabývají využitím imunoterapie v léčbě neresekabilního maligního pleurálního mezoteliomu.
Cílená léčba a imunoterapie pokročilého nemalobuněčného karcinomu plic
03/2022 MUDr. Petra Zemanová; doc. MUDr. Milada Zemanová, Ph.D.; prof. MUDr. Luboš Petruželka, CSc.; MUDr. Jan Špaček, Ph.D.
Nemalobuněčný karcinom plic (non-small cell lung cancer, NSCLC) tvoří 85 % všech karcinomů plic. Karcinom plic nadále zaujímá čelní příčky v příčinách úmrtí na nádorové onemocnění. V posledních dvou dekádách do terapie lokálně pokročilého nebo metastazujícího NSCLC vstoupila cílená léčba a imunoterapie, které změnily léčebné paradigma tohoto nádorového onemocnění. Obě léčebné modality vedly k významnému prodloužení celkového přežití pacientů s diagnózou pokročilého NSCLC.
CELÝ ČLÁNEK
Nemalobuněčný karcinom plic (non-small cell lung cancer, NSCLC) tvoří 85 % všech karcinomů plic. Karcinom plic nadále zaujímá čelní příčky v příčinách úmrtí na nádorové onemocnění. V posledních dvou dekádách do terapie lokálně pokročilého nebo metastazujícího NSCLC vstoupila cílená léčba a imunoterapie, které změnily léčebné paradigma tohoto nádorového onemocnění. Obě léčebné modality vedly k významnému prodloužení celkového přežití pacientů s diagnózou pokročilého NSCLC.
Principy a mechanismy nežádoucích účinků moderní imunoonkologické terapie
03/2022 MUDr. Jan Špaček, Ph.D.
Obecně se nežádoucí účinky imunoterapie checkpoint inhibitory objevují většinou poměrně brzy od zahájení Léčby. Nejčastěji nastupují během prvních týdnů, maximálně několika málo měsíců po zahájení terapie. První nástup těchto příhod byl však dokumentován i jeden rok po ukončení léčby. Odlišnosti v času nástupu a míře intenzity nežádoucích účinků jsou determinovány použitým léčivem, konkrétním léčebným režimem a vlastní kondicí imunitního systému onkologického pacienta ve všech jeho aspektech. Většina nežádoucích účinků je standardně zvládnutelná léčbou kortikosteroidy. Kortikorezistentní formy autoimunitních zánětů vyžadují biologickou léčbu, založenou na neutralizaci proinflamatorních cytokinů či jiné formě hlubší imunosuprese. Detailnější poznání patofyziologie těchto nežádoucích účinků u našich onkologických pacientů nám jistě pomůže dále precizovat a lépe cílit protizánětlivou imunomodulační terapii, či dokonce těmto nežádoucím událostem předcházet.
CELÝ ČLÁNEK
Obecně se nežádoucí účinky imunoterapie checkpoint inhibitory objevují většinou poměrně brzy od zahájení Léčby. Nejčastěji nastupují během prvních týdnů, maximálně několika málo měsíců po zahájení terapie. První nástup těchto příhod byl však dokumentován i jeden rok po ukončení léčby. Odlišnosti v času nástupu a míře intenzity nežádoucích účinků jsou determinovány použitým léčivem, konkrétním léčebným režimem a vlastní kondicí imunitního systému onkologického pacienta ve všech jeho aspektech. Většina nežádoucích účinků je standardně zvládnutelná léčbou kortikosteroidy. Kortikorezistentní formy autoimunitních zánětů vyžadují biologickou léčbu, založenou na neutralizaci proinflamatorních cytokinů či jiné formě hlubší imunosuprese. Detailnější poznání patofyziologie těchto nežádoucích účinků u našich onkologických pacientů nám jistě pomůže dále precizovat a lépe cílit protizánětlivou imunomodulační terapii, či dokonce těmto nežádoucím událostem předcházet.