Vybrané články
Zobrazují se články pro štítek Náležinská Monika . Zobrazit všechny články
Imunoterapie v léčbě dospělých pacientek s rekurentním nebo pokročilým karcinomem endometria
04/2024 MUDr. Monika Náležinská; MUDr. Josef Chovanec, Ph.D.
Poznatky o molekulárních subtypech karcinomu endometria vedly v posledních několika letech k velkým změnám v klasifikačních systémech, prognostických skupinách a ve svém důsledku v terapeutických postupech u pacientek s pokročilým/metastazujícím karcinomem endometria. Z pohledu imunoterapeutického lze skupinu karcinomů endometria dělit na mikrosatelitově nestabilní (microsatellite instability-high, MSI-H) a skupinu mikrosatelitově stabilní (microsatellite stability, MSS). Mikrosatelitově nestabilní skupina tumorů zpravidla dobře reaguje na monoterapii checkpoint inhibitory, naopak skupina MSS obvykle vyžaduje k dosažení onkologického úspěchu kombinovanou terapii. Nejvýznamnějším posunem v obtížně léčitelné kohortě pacientek s pokročilým a metastazujícím karcinomem endometria od dob konvenční chemoterapie je jednoznačně kombinace pembrolizumabu s lenvatinibem, nezávislá na přítomnosti MSI-H nádorových buněk. Ve skupině MSI-H karcinomů se jako velmi úspěšná kombinace jeví podání dostarlimabu v monoterapii.
CELÝ ČLÁNEK
Poznatky o molekulárních subtypech karcinomu endometria vedly v posledních několika letech k velkým změnám v klasifikačních systémech, prognostických skupinách a ve svém důsledku v terapeutických postupech u pacientek s pokročilým/metastazujícím karcinomem endometria. Z pohledu imunoterapeutického lze skupinu karcinomů endometria dělit na mikrosatelitově nestabilní (microsatellite instability-high, MSI-H) a skupinu mikrosatelitově stabilní (microsatellite stability, MSS). Mikrosatelitově nestabilní skupina tumorů zpravidla dobře reaguje na monoterapii checkpoint inhibitory, naopak skupina MSS obvykle vyžaduje k dosažení onkologického úspěchu kombinovanou terapii. Nejvýznamnějším posunem v obtížně léčitelné kohortě pacientek s pokročilým a metastazujícím karcinomem endometria od dob konvenční chemoterapie je jednoznačně kombinace pembrolizumabu s lenvatinibem, nezávislá na přítomnosti MSI-H nádorových buněk. Ve skupině MSI-H karcinomů se jako velmi úspěšná kombinace jeví podání dostarlimabu v monoterapii.
Imunoonkoterapie u pacientek s onkogynekologickými nádory
03/2023 MUDr. Monika Náležinská; Charles K. Anderson, MD; Dr. Audrey Paige Garrett, MD; Kathleen Yang, MD; MUDr. Josef Chovanec, Ph.D.
Problematiku imunoonkoterapie u gynekologických malignit není snadné představit přehledně a stručně, aniž bychom se dopustili zavádějících simplifikací. Historie imunoterapie gynekologických malignit začíná v 70. letech 20. století aplikací BCG vakcíny za účelem stimulace imunitního systému u pacientek s karcinomem ovaria. Imunoonkoterapie je dalším nástrojem v systémové léčbě gynekologických malignit, jež jsou pro její účinky málo příznivé (vysoce imunosupresivní nádorové mikroprostředí, malá přítomnost tumor infiltrujících lymfocytů a jejich vyčerpanost a až na výjimky nízká mutační nálož nádorových buněk). Z vyjmenovaných důvodů se v klinické praxi potvrdila i malá účinnost imunoonkoterapeutik v monoterapii a obvykle se kombinují s konvenční chemoterapií nebo s cílenými terapeutiky. Vzhledem k tomu, že časná stadia gynekologických malignit jsou zpravidla řešena chirurgicky, přichází systémová léčba a následná imunoonkoterapie do léčebného schématu v situaci metastazujícího pokročilého onemocnění u předléčených pacientek s komorbiditami. Uvedené platí s výjimkou bevacizumabu, který je součástí prvoliniového režimu v kombinaci s konvenční chemoterapií u epiteliálních nádorů vaječníku, a s výjimkou oregovomabu, který je v rámci klinických studií fáze III testován rovněž v první linii systémové kombinované terapie u karcinomu ovaria. Nejlepší výsledky byly zatím popsány ve studiích u pokročilého karcinomu endometria s užitím kombinace antiangiogenního přípravku lenvatinibu a inhibitoru kontrolního bodu pembrolizumabu. Tyto poznatky dokládá i recentní změna v doporučených postupech České onkologické společnosti ČLS JEP. V probíhajících klinických studiích po celém světě probíhá sledování dalších inhibitorů kontrolních bodů v kombinaci s protilátkami CTLA-4.
CELÝ ČLÁNEK
Problematiku imunoonkoterapie u gynekologických malignit není snadné představit přehledně a stručně, aniž bychom se dopustili zavádějících simplifikací. Historie imunoterapie gynekologických malignit začíná v 70. letech 20. století aplikací BCG vakcíny za účelem stimulace imunitního systému u pacientek s karcinomem ovaria. Imunoonkoterapie je dalším nástrojem v systémové léčbě gynekologických malignit, jež jsou pro její účinky málo příznivé (vysoce imunosupresivní nádorové mikroprostředí, malá přítomnost tumor infiltrujících lymfocytů a jejich vyčerpanost a až na výjimky nízká mutační nálož nádorových buněk). Z vyjmenovaných důvodů se v klinické praxi potvrdila i malá účinnost imunoonkoterapeutik v monoterapii a obvykle se kombinují s konvenční chemoterapií nebo s cílenými terapeutiky. Vzhledem k tomu, že časná stadia gynekologických malignit jsou zpravidla řešena chirurgicky, přichází systémová léčba a následná imunoonkoterapie do léčebného schématu v situaci metastazujícího pokročilého onemocnění u předléčených pacientek s komorbiditami. Uvedené platí s výjimkou bevacizumabu, který je součástí prvoliniového režimu v kombinaci s konvenční chemoterapií u epiteliálních nádorů vaječníku, a s výjimkou oregovomabu, který je v rámci klinických studií fáze III testován rovněž v první linii systémové kombinované terapie u karcinomu ovaria. Nejlepší výsledky byly zatím popsány ve studiích u pokročilého karcinomu endometria s užitím kombinace antiangiogenního přípravku lenvatinibu a inhibitoru kontrolního bodu pembrolizumabu. Tyto poznatky dokládá i recentní změna v doporučených postupech České onkologické společnosti ČLS JEP. V probíhajících klinických studiích po celém světě probíhá sledování dalších inhibitorů kontrolních bodů v kombinaci s protilátkami CTLA-4.
Niraparib - mechanismy rezistence k léčbě
01/2022 MUDr. Monika Náležinská; MUDr. Josef Chovanec, Ph.D.
Inhibitory poly(adenosindifosfát-ribóza) polymerázy (PARP) vstupují jako cílená terapeutika do armamentaria epiteliálního ovariálního karcinomu. V rámci klinických studií byl potvrzen účinek udržovací terapie na prodloužení intervalu po léčbě chemoterapií do další progrese, s nutností zahájit další linii paliativní chemoterapie. Finální analýza dat ze studií a studie z reálné praxe potvrdily bezpečnost dlouhodobého užívání niraparibu v udržovací léčbě. Hematologické a nehematologické nežádoucí účinky se minimalizují, pokud je dodržena individualizace dávkování při zahájení terapie. Ani cílené léčbě se nevyhýbá možnost vzniku různých mechanismů rezistence. V rámci skupiny inhibitorů PARP souvisí rezistence zejména s obnovením správné funkce homologní rekombinace. Účinnou cestou v překonání rezistence k inhibitorům PARP je užití kombinované terapie.
CELÝ ČLÁNEK
Inhibitory poly(adenosindifosfát-ribóza) polymerázy (PARP) vstupují jako cílená terapeutika do armamentaria epiteliálního ovariálního karcinomu. V rámci klinických studií byl potvrzen účinek udržovací terapie na prodloužení intervalu po léčbě chemoterapií do další progrese, s nutností zahájit další linii paliativní chemoterapie. Finální analýza dat ze studií a studie z reálné praxe potvrdily bezpečnost dlouhodobého užívání niraparibu v udržovací léčbě. Hematologické a nehematologické nežádoucí účinky se minimalizují, pokud je dodržena individualizace dávkování při zahájení terapie. Ani cílené léčbě se nevyhýbá možnost vzniku různých mechanismů rezistence. V rámci skupiny inhibitorů PARP souvisí rezistence zejména s obnovením správné funkce homologní rekombinace. Účinnou cestou v překonání rezistence k inhibitorům PARP je užití kombinované terapie.