Vybrané články

Zobrazují se články pro štítek Müllerová Andrea . Zobrazit všechny články

Osimertinib u starších polymorbidních nemocných - kazuistika

Supplementum 01/2024 MUDr. Andrea Müllerovà
Osimertinib, inhibitor mutované tyrozinkinázy receptoru epidermálního růstového faktoru (epidermal growth factor receptor, EGFR) 3. generace, je dobře etablovaný účinný lék s příznivým profilem toxicity. Mutace genu pro EGFR se u neskvamózního nemalobuněčného karcinomu plic ve středoevropských podmínkách vyskytují zhruba v 10 % případů. Medián celkového přežití při terapii osimertinibem dosahuje 38,6 měsíce.1 Celkové přežití nemocného ale může být limitováno i interními komorbiditami. Prezentujeme případ pacienta vyššího věku, u kterého osimertinib a péče o komorbidity vedlo k výraznému prodloužení přežití.
CELÝ ČLÁNEK

Cemiplimab v praxi - kazuistika

05/2024 MUDr. Andrea Müllerová
Standardními prvoliniovými checkpoint inhibitory v podmínkách České republiky jsou pembrolizumab, atezolizumab a kombinace nivolumab + ipilimumab. Tyto přípravky však nemají registrační data pro léčbu lokálně pokročilých, neoperovatelných nemalobuněčných karcinomů plic (non-small cell lung cancer, NSCLC) v první linii léčby. Prezentujeme kazuistiku úspěšně léčeného pacienta s NSCLC stadia IIIC, kterému nemohla být podána chemoradioterapie, ale dodnes má benefit z terapie cemiplimabem.
CELÝ ČLÁNEK

Sekvence entrektinib/lorlatinib v léčbě ROS1 pozitivního karcinomu plic - kazuistika

05/2024 MUDr. Ondřej Fischer; MUDr. Andrea Müllerová
Entrektinib (Rozlytrek©) je aktuálně jediný inhibitor mutované tyrosinkinázy ROS1 (a kináz NTRK a ALK) hrazený v České republice. Translokace ROS1 představuje řídicí mutaci u 1-2 % případů neskvamózního nemalobuněčného karcinomu plic (non-small cell lung cancer, NSCLC). Medián doby trvání léčebné odpovědi činí 20,5 měsíce. Rezistence na entrektinib je zprostředkována jak sekundárními mutacemi genu ROS1 (např G2032R), tak aktivací alternativních signálních drah (MET, KRAS aj.). Mezinárodní doporučené postupy NCCN aj. doporučují rebiopsii a cílení léčby na sekundární mutaci, v případě nemožnosti pak repotrektinib nebo lorlatinib jako lék druhé linie. Prezentujeme případ pacientky s ROS1 mutovaným NSCLC, u které se lorlatinibem podařilo dosáhnout znovu remise intrakraniálních metastáz.
CELÝ ČLÁNEK

Úspěšná léčba atezolizumabem a pralsetinibem pacientky s RET+ NSCLC - kazuistika

05/2024 MUDr. Andrea Müllerovà
Přestavba genu RET (též translokace RET) se vyskytuje u 1-2 % případů nemalobuněčného karcinomu plic (non-small cell lung cancer, NSCLC).1 Přítomnost driver mutací receptoru epidermálního růstového faktoru (epidermal growth factor receptor, EGFR) a anaplastické lymfomové kinázy (anaplastic lymphoma kinase, ALK) u NSCLC je spojena se sníženou odpovědí na imunoterapii. Ostatní, méně časté aktivační mutace (KRAS, MET, BRAF a RET) mají méně dat a slabší negativní vazbu, ale i tak není účinnost imunoterapie stejná jako u nemutované populace.2 Pacienti s RET+ NSCLC mají zpravidla nízkou expresi ligandu programované buněčné smrti 1 (programmed cell death-ligand 1, PD-L1) a nízkou mutační nálož, což jsou faktory spojené spíše s nižším účinkem imunoterapie. Prezentujeme případ pacientky s RET+ NSCLC, u které léčba atezolizumabem vedla ke stabilizaci choroby na jeden rok (přestože onkomarkery pomalu, ale vytrvale stoupaly), a tato stabilizace umožnila pacientce přečkat kritické období, kdy nám nebyl dostupný žádný inhibitor RET. Následná léčba pralsetinibem pak měla a má výborný účinek.
CELÝ ČLÁNEK

Kombinace amivantamabu a osimertinibu v léčbě EGFR pozitivního karcinomu plic - kazuistika

05/2024 MUDr. Ondřej Fischer; MUDr. Andrea Müllerová
Amivantamab (Rybrevant©) je bispecifická monoklonální protilátka, blokující extracelulární domény receptoru mezenchymálně-epiteliální tranzice (mesenchymal-epitelial transition, MET) a receptoru epidermálního růstového faktoru (epidermal growth factor receptor, EGFR). Působí skrze narušení interakce mezi ligandem a receptorem a blokuje ligandem indukovanou fosforylaci EGFR a c-MET.1 Aktivační mutace EGFR představují řídicí mutaci v 10-15 % případů nemalobuněčného karcinomu plic v Evropě.2 S nasazením tyrosinkinázových inhibitorů třetí generace, zejména osimertinibu, do první linie léčby, se nejčastějším mechanismem rezistence stává amplifikace receptoru MET (15-22 %).3 Účinnost blokády různých mutací EGFR amivantamabem se liší v závislosti na potřebě či absenci potřeby dimerizace pro aktivní signalizaci mutovaného receptoru.4 K zesílení blokády non-dimerizujících mutací byl proto do uspořádání registrační studie MARIPOSA-2 zařazen tyrosinkinázový inhibitor EGFR třetí generace lazertinib.5 Ten však v České republice není dostupný. Na základě teoretické vědy je předpoklad možnosti jeho nahrazení jiným adekvátním tyrosinkinázovým inhibitorem. Prezentujeme případ pacientky s mutací EGFR - delecí v exonu 19, u které došlo k rozvoji získané rezistence na osimertinib pomocí amplifikace MET. Po selhání systémové chemoterapie bylo opět dosaženo léčebné odpovědi kombinací amivantamabu a osimertinibu.
CELÝ ČLÁNEK

Durvalumab v klinické praxi

Supplementum 01/2023 MUDr. Andrea Mullerová; MUDr. Ondřej Fischer
Prezentuje kazuistiku pacientky s metachronní nádorovou duplicitou, která byla léčena durvalumabem v udržovací léčbě po konkomitantní chemoradioterapii nemalobuněčného karcinomu plic. Současně nabízíme krátký přehled informací o této monoklonální protilátce, která nedávno získala úhradu též v léčbě malobuněčného karcinomu plic, a nabízí tak zlepšení prognózy nemocných v obou indikacích.
CELÝ ČLÁNEK