Vybrané články
Zobrazují se články pro štítek Miškovičová Michaela . Zobrazit všechny články
Dlhodobé prežívanie pacientky s duplicitným BRCA1 pozitívnym karcinómom ovária a prsníka liečenej olaparibom
Supplementum 01/2023 MUDr. Zuzana Pribulová; MUDr. Michaela Miškovičová, Ph.D.
Karcinóm prsníka a tumory ovárií patria medzi najčastejšie nádorové ochorenia v ženskej populácii. Podlá publikovaných údajov približne 5-10 % zo všetkých nádorových ochorení prsníka/ovárií patrí medzi tzv. hereditárne podmienené formy. Za hereditárny syndróm nádorov prsníka a ovárií je zodpovedná vo váčšine prípadov zárodočná mutácia v génoch BRCA1 a BRCA2.1 Historicky bola prognóza pacientov s pokročilým karcinómom ovária velmi nepriaznivá a minimálne posledná dekáda potvrdila jasný benefit PARP inhibítorov nielen u rekurentných ovariálnych karcinómov s mutáciou BRCA, ale aj ich využitie a pozitívne výsledky v prvej línii liečby. Aktuálne už máme pozitívne dlhodobé dáta z dvoch štúdií fázy III udržiavacej liečby olaparibom u pacientok s novo diagnostikovaným pokročilým karcinómom vaječníkov, ktoré boli prezentovane na ESMO 2022. V danej kazuistike prezentujeme prípad 50ročnej nosičky mutácie BRCA1 s duplicitnou malignitou - karcinómu prsníka v úvode ochorenia s neskoršie potvrdeným karcinómom ovária. Pacientka je aktuálne v liečbe PARP inhibítorom olaparibom takmer sedem rokov a je v kompletnej remisii ochorenia bez zaznamenanej vážnej toxicity. Danou kazuistikou chceme taktiež dokumentovať efektívnosť a bezpečnosť liečby.
CELÝ ČLÁNEK
Karcinóm prsníka a tumory ovárií patria medzi najčastejšie nádorové ochorenia v ženskej populácii. Podlá publikovaných údajov približne 5-10 % zo všetkých nádorových ochorení prsníka/ovárií patrí medzi tzv. hereditárne podmienené formy. Za hereditárny syndróm nádorov prsníka a ovárií je zodpovedná vo váčšine prípadov zárodočná mutácia v génoch BRCA1 a BRCA2.1 Historicky bola prognóza pacientov s pokročilým karcinómom ovária velmi nepriaznivá a minimálne posledná dekáda potvrdila jasný benefit PARP inhibítorov nielen u rekurentných ovariálnych karcinómov s mutáciou BRCA, ale aj ich využitie a pozitívne výsledky v prvej línii liečby. Aktuálne už máme pozitívne dlhodobé dáta z dvoch štúdií fázy III udržiavacej liečby olaparibom u pacientok s novo diagnostikovaným pokročilým karcinómom vaječníkov, ktoré boli prezentovane na ESMO 2022. V danej kazuistike prezentujeme prípad 50ročnej nosičky mutácie BRCA1 s duplicitnou malignitou - karcinómu prsníka v úvode ochorenia s neskoršie potvrdeným karcinómom ovária. Pacientka je aktuálne v liečbe PARP inhibítorom olaparibom takmer sedem rokov a je v kompletnej remisii ochorenia bez zaznamenanej vážnej toxicity. Danou kazuistikou chceme taktiež dokumentovať efektívnosť a bezpečnosť liečby.
Alpelisib v léčbě pacientky s karcinomem prsu - kazuistika
04/2022 MUDr. Michaela Miškovičová, Ph.D.
Dráha fosfatidyLinositol-3-kinázy (phosphatidylinositol-3-kinase, PI3K) se stává novým molekulárním cílem terapie solidních nádorů. Jedná se o jednu z nejvíce dysregulovaných drah, často dochází k její patologické aktivaci cestou onkogenních mutací nebo epigenetických poruch. Poměrně obvykle se jedná o dysregulaci genu PIK3CA (u 10 % solidních nádorů, až cca u 30 % karcinomů prsů s pozitivními hormonálními receptory).1 Kazuistika popisuje případ pacientky s generalizovaným hormonálně dependentním karcinomem prsu s negativitou receptoru 2 pro lidský epidermální růstový faktor (human epidermal growth factor receptor 2, HER2) a mutací PIK3CA, která je úspěšně léčena alpelisibem ve druhé linii paliativní terapie po selhání inhibitoru cyklin dependentní kinázy 4/6 (cyclin-dependent kinase 4/6, CDK4/6).
CELÝ ČLÁNEK
Dráha fosfatidyLinositol-3-kinázy (phosphatidylinositol-3-kinase, PI3K) se stává novým molekulárním cílem terapie solidních nádorů. Jedná se o jednu z nejvíce dysregulovaných drah, často dochází k její patologické aktivaci cestou onkogenních mutací nebo epigenetických poruch. Poměrně obvykle se jedná o dysregulaci genu PIK3CA (u 10 % solidních nádorů, až cca u 30 % karcinomů prsů s pozitivními hormonálními receptory).1 Kazuistika popisuje případ pacientky s generalizovaným hormonálně dependentním karcinomem prsu s negativitou receptoru 2 pro lidský epidermální růstový faktor (human epidermal growth factor receptor 2, HER2) a mutací PIK3CA, která je úspěšně léčena alpelisibem ve druhé linii paliativní terapie po selhání inhibitoru cyklin dependentní kinázy 4/6 (cyclin-dependent kinase 4/6, CDK4/6).
Imunoterapie a molekulárně cílená léčba u nádorů prsu a trávicího traktu
03/2022 MUDr. Michaela Miškovičová, Ph.D.
Prediktivní testování zhoubných nádorů prsu a trávicího traktu představuje jednu z cest precizní medicíny na základě identifikace molekulárního profilu a targetabilních biomarkerů. Specifická terčová léčba „šitá na míru“ významně obohatila léčebné armamentarium i těchto solidních zhoubných novotvarů. Léky zaměřené na specifické cíle se postupně implementují do klinické praxe a jejich použití přináší signifikantní zlepšení terapeutických výsledků.
CELÝ ČLÁNEK
Prediktivní testování zhoubných nádorů prsu a trávicího traktu představuje jednu z cest precizní medicíny na základě identifikace molekulárního profilu a targetabilních biomarkerů. Specifická terčová léčba „šitá na míru“ významně obohatila léčebné armamentarium i těchto solidních zhoubných novotvarů. Léky zaměřené na specifické cíle se postupně implementují do klinické praxe a jejich použití přináší signifikantní zlepšení terapeutických výsledků.
Triple negativní karcinom prsu
04/2021 MUDr. Michaela Miškovičová, Ph.D.
Triple negativní karcinomy prsu (triple negative breast cancer, TNBC) reprezentují heterogenní skupinu karcinomů prsu, a to histologicky, molekulárně biologicky i imunologicky. Společným charakteristickým molekulárním znakem je, že neexprimují estrogenové receptory α, progesteronové receptory a receptory pro lidský epidermální růstový faktor 2 (human epidermal growth factor receptor 2, HER2).1 Ukazují se jako nejagresivnější podtyp karcinomu prsu a jsou obvykle spojeny se závažnou prognózou a zvýšenou úmrtností na celém světě. Typická je jejich extrémně vysoká proliferace a sklon k hematogennímu metastazování.2 Závažnost tohoto onemocnění je primárně pozorovaná u mladších žen, ale může se objevit ve všech věkových skupinách. Epidemiologicky představují TNBC asi 15-20 % nově diagnostikovaných karcinomů prsu.3 Mladé pacientky trpí často horšími klinickými výsledky, jako je časný relaps a objevení viscerálních metastáz. Současná klinická léčba TNBC je obecně náročná, běžnou překážkou je chemorezistence a opakované recidivy nádoru.4
Během posledních desetiletí zaznamenáváme jen malý terapeutický pokrok a standardem péče zůstává chemoterapie. Ačkoli začlenění cílených látek, jako jsou inhibitory poly (ADP ribózy) polymerázy (PARP) a inhibitory kontrolních bodů imunity, se v klinické praxi jeví jako slibné, odpovědi TNBC na tyto druhy terapie se stále značně liší. Bez ohledu na obohacenou chemosenzitivitu a imunogenitu však většina pacientek s TNBC nedosahuje uspokojivých klinických odpovědí. Nedostatek konkrétních účinných terapeutických cílů je jedním z klíčových faktorů, které brání podstatnému zlepšení efektu cílené léčby.5 Začlenění imunomolekulárních terčů do kombinace a zdokonalení standardní chemoterapie zejména v časných fázích onemocnění může být klíčem k odemčení slibné budoucnosti managementu TNBC.4
CELÝ ČLÁNEK
Triple negativní karcinomy prsu (triple negative breast cancer, TNBC) reprezentují heterogenní skupinu karcinomů prsu, a to histologicky, molekulárně biologicky i imunologicky. Společným charakteristickým molekulárním znakem je, že neexprimují estrogenové receptory α, progesteronové receptory a receptory pro lidský epidermální růstový faktor 2 (human epidermal growth factor receptor 2, HER2).1 Ukazují se jako nejagresivnější podtyp karcinomu prsu a jsou obvykle spojeny se závažnou prognózou a zvýšenou úmrtností na celém světě. Typická je jejich extrémně vysoká proliferace a sklon k hematogennímu metastazování.2 Závažnost tohoto onemocnění je primárně pozorovaná u mladších žen, ale může se objevit ve všech věkových skupinách. Epidemiologicky představují TNBC asi 15-20 % nově diagnostikovaných karcinomů prsu.3 Mladé pacientky trpí často horšími klinickými výsledky, jako je časný relaps a objevení viscerálních metastáz. Současná klinická léčba TNBC je obecně náročná, běžnou překážkou je chemorezistence a opakované recidivy nádoru.4
Během posledních desetiletí zaznamenáváme jen malý terapeutický pokrok a standardem péče zůstává chemoterapie. Ačkoli začlenění cílených látek, jako jsou inhibitory poly (ADP ribózy) polymerázy (PARP) a inhibitory kontrolních bodů imunity, se v klinické praxi jeví jako slibné, odpovědi TNBC na tyto druhy terapie se stále značně liší. Bez ohledu na obohacenou chemosenzitivitu a imunogenitu však většina pacientek s TNBC nedosahuje uspokojivých klinických odpovědí. Nedostatek konkrétních účinných terapeutických cílů je jedním z klíčových faktorů, které brání podstatnému zlepšení efektu cílené léčby.5 Začlenění imunomolekulárních terčů do kombinace a zdokonalení standardní chemoterapie zejména v časných fázích onemocnění může být klíčem k odemčení slibné budoucnosti managementu TNBC.4
Ribociclib v první linii terapie hormonálně dependentního generalizovaného karcinomu prsu u mladé pacientky s jaterní toxicitou - kazuistika
06/2020 MUDr. Michaela Miškovičová
Kazuistika popisuje případ mladé premenopauzální pacientky s hormonálně dependentním, HER2 negativním karcinomem prsu, diagnostikovaným ve stadiu generalizace do skeletu a lymfatických uzlin. Vzhledem k rozsahu postižení při nehrozící viscerální krizi a histopatologické charakteristice nádoru byla do první linie paliativní terapie zvolena kombinace inhibitoru cyklin-dependentní kinázy 4/6 (CDK4/6) ribociclibu s inhibitorem aromatázy letrozolem a agonistou hormonu uvolňujícího luteinizační hormon (LHRH). Tato léčba má velmi slibné výsledky podle randomizovaných studií, ve kterých ramena s ribociclibem ve srovnání s hormonální léčbou samotnou vykazují významnou dlouhodobou superioritu. Účinnost a profit z léčby je evidentní i u naší pacientky. Užívání terapie je ze začátku komplikováno závažnou hepatotoxicitou, etiologie je ale v tomto případě velmi suspektně multifaktoriální. Po mírné úpravě dávkování a pečlivé monitoraci jaterních parametrů pokračuje nemocná v terapii s velmi dobrou tolerancí, nyní již desátým cyklem.
CELÝ ČLÁNEK
Kazuistika popisuje případ mladé premenopauzální pacientky s hormonálně dependentním, HER2 negativním karcinomem prsu, diagnostikovaným ve stadiu generalizace do skeletu a lymfatických uzlin. Vzhledem k rozsahu postižení při nehrozící viscerální krizi a histopatologické charakteristice nádoru byla do první linie paliativní terapie zvolena kombinace inhibitoru cyklin-dependentní kinázy 4/6 (CDK4/6) ribociclibu s inhibitorem aromatázy letrozolem a agonistou hormonu uvolňujícího luteinizační hormon (LHRH). Tato léčba má velmi slibné výsledky podle randomizovaných studií, ve kterých ramena s ribociclibem ve srovnání s hormonální léčbou samotnou vykazují významnou dlouhodobou superioritu. Účinnost a profit z léčby je evidentní i u naší pacientky. Užívání terapie je ze začátku komplikováno závažnou hepatotoxicitou, etiologie je ale v tomto případě velmi suspektně multifaktoriální. Po mírné úpravě dávkování a pečlivé monitoraci jaterních parametrů pokračuje nemocná v terapii s velmi dobrou tolerancí, nyní již desátým cyklem.
Neuroendokrinní nádory žaludku
05/2019 MUDr. Michaela Miškovičová
Neuroendokrinní nádory žaludku představují vzácnou a velmi heterogenní skupinu neuroendokrinních nádorů. Většina z nich histogeneticky vychází z ECL (enterochromaffin-like) buněk - neuroendokrinních buněk žaludeční sliznice, které produkují histamin, čímž se podílejí na regulaci žaludeční sekrece a tvorbě žaludeční kyseliny. V literatuře je proto často uváděno jejich pojmenování „ECLomy". Jejich incidence zdánlivě stoupá, zejména zvyšující se dostupností gastroskopických vyšetření s rutinním odběrem biopsií. Neuroendokrinní nádory žaludku zahrnují široké spektrum od nízce po vysoce maligní léze, které se liší svou patogenezí, histomorfologickou charakteristikou a s tím souvisejícím biologickým chováním a prognózou. Mohou se prezentovat klinickými symptomy, nebo jsou velmi často asymptomatické; projevy karcinoidového syndromu, jak je známe u jiných neuroendokrinních nádorů, jsou u této diagnózy extrémně vzácné. Kromě časné identifikace je nejdůležitějším faktorem jejich správného managementu přesná klasifikace, která je nutná k nasazení optimální terapeutické strategie.
CELÝ ČLÁNEK
Neuroendokrinní nádory žaludku představují vzácnou a velmi heterogenní skupinu neuroendokrinních nádorů. Většina z nich histogeneticky vychází z ECL (enterochromaffin-like) buněk - neuroendokrinních buněk žaludeční sliznice, které produkují histamin, čímž se podílejí na regulaci žaludeční sekrece a tvorbě žaludeční kyseliny. V literatuře je proto často uváděno jejich pojmenování „ECLomy". Jejich incidence zdánlivě stoupá, zejména zvyšující se dostupností gastroskopických vyšetření s rutinním odběrem biopsií. Neuroendokrinní nádory žaludku zahrnují široké spektrum od nízce po vysoce maligní léze, které se liší svou patogenezí, histomorfologickou charakteristikou a s tím souvisejícím biologickým chováním a prognózou. Mohou se prezentovat klinickými symptomy, nebo jsou velmi často asymptomatické; projevy karcinoidového syndromu, jak je známe u jiných neuroendokrinních nádorů, jsou u této diagnózy extrémně vzácné. Kromě časné identifikace je nejdůležitějším faktorem jejich správného managementu přesná klasifikace, která je nutná k nasazení optimální terapeutické strategie.